Londýn – procházka historickým centrem - z Hyde Parku až k Tower Bridge
Kam a jak jedeme?
Byli jsme na dovolené v Irsku. Nyní se už vracíme. Večer se nalodíme na trajekt do Callais a pojedeme domů. Řidiči musí mít 9 hodin volna, aby pak mohli 21 hodin jet jen s malými zastávkami. Odvezli nás proto do Londýna a ať si těch posledních 9 hodin dovolené každý užije podle svých představ. My jsme se rozhodli toho z Londýna vidět co nejvíc. A pěkně pěšky.
Za čím jedeme?
Každý určitě ví, že Londýn je hlavní a nejlidnatější město Anglie a Spojeného království, že leží při ústí řeky Temže na jihovýchodním pobřeží. Méně se asi ví, že území Londýna bylo osídleno již v dávné minulosti. R. 1999 se u mostu Vauxhall našly pozůstatky mostu z doby bronzové. Bylo zjištěno, že trámy mostu jsou z doby cca 1500 př. n. l. R. 2010 byla nalezena nedaleko další dřevěná konstrukce, která je datována až do r. 4500 př. n. l. Oba zbytky mostů jsou v místech, kde se řeka Effra vlévá do Temže.
Osada Londinium byla založena kolem r. 43 Římany na severním břehu Temže. V 7. století byla vybudovaná nová osada v místech současné Covent Garden. Byl tam pravděpodobně i rybářský a obchodní přístav. Když ho však Vikingové r. 851 vypálili, přestěhoval se král Alfréd Veliký zpátky mezi římské hradby. Osada se stala politickým centrem i centrem mezinárodního obchodu. Starobylé jádro, stále nazývané City of London, se rozkládalo na ploše téměř 3 km2. I v současné době si částečně zachovává své středověké hranice.
Na jihozápad od obchodního centra City of London bylo v letech 1045 až 1050 vybudováno Westminsterské opatství, které se stalo sídlem královského dvora a vlády. Tam byl r. 1066 korunován na krále Vilém Dobyvatel. Obyvatelům města přiznal zvláštní privilegia, ale přesto na východě postavil hrad, aby měl možnost kontrolovat dění ve městě. R. 1097 si začal budovat Westminsterský palác, který se stal královskou rezidencí. Obchodní i královské části města se rozrůstaly, přibližně ve 12. století došlo k jejich propojení.
Město se stále rozrůstalo na sever od Temže. Jediný most, který město spojoval s druhým břehem řeky, byl London Bridge. Až v 18. století se začaly stavět další mosty, město se začalo rozrůstat i na druhém břehu řeky. V letech 1831 až 1925 se stalo největším městem světa. Rozvíjela se železniční Doprava, od r. 1863 zde mají metro – jako první ve světě.
Během bombardování při 2. světové válce bylo zničeno velké množství budov. Při rekonstrukci byly použity různé stavební slohy a tím se změnil charakter města.
V současné době je Westminster obchodním a společenským centrem, London City je hlavním finančním centrem, i když se v poslední době přesouvá do Canary Wharf na východě.
Síť městské hromadné Dopravy je skutečně rozsáhlá. Metro jezdí na 12 linkách. Městská autobusová Doprava má 700 linek. R. 1987 bylo metro doplněno o systém lehké kolejové Dopravy. Tyto soupravy jezdí ve východním Londýně a v Greenwichi.
Autobus nás vysadil na východ od historického centra města - na severozápadním rohu Kensingtonských zahrad, východně od Hyde parku. Tyto parky patří mezi největší parky v centru města, jsou to dokonce královské parky. Hyde park měří 1,4 km² a Kensingtonské zahrady 1,1 km². Hranicí mezi nimi je silnice West Carriage Drive, která přetíná i poměrně velkou vodní plochu uprostřed parků. Slavnější Hyde park původně patřil mnichům Westminsterského opatství, od nichž pozemek získal r. 1536 Jindřich VIII. Zde stál Křišťálový palác, který byl navržen pro Velkou výstavu r. 1851, zde se uskutečnila i řada koncertů světoznámých skupin, jako např. r. 1969 Rolling Stones, r. 1970 Pink Floyd a r. 1976 Queeni.
My jsme prošli severní částí Kensingtonských zahrad, obešli jsme pavilonek a vodotrysky v Italské zahradě. Za ní jsme odbočili vpravo a pokračovali podle vodní plochy, která se v této části nazývá The Long Water. Prošli jsme pod silnicí West Carriage Drive do Hyde parku a pokračovali dál podle jezera, tentokrát podle The Serpentine Water. Pokračovali jsme dál ve stejném směru okolo Achilovy sochy až k Velké bráně. Ta byla vybudována r. 1825. Je to široká brána tvořená ionskými sloupy, uprostřed je vjezd pro vozidla, po stranách vchody pro pěší. Brána byla původně vyrobena z železa a pokryta bronzem.
Opustili jsme park, přešli jsme přes rušnou křižovatkou okolo Wellingtonova oblouku - Wellington Arch, který byl postaven v letech 1826 až 1830. Tato jezdecká socha 1. vévody z Wellingtonu má připomínat britské vítězství v napoleonských válkách.
Pokračovali jsme dál přes další park - Green Park. Zabírá jen plochu 0,25 km². Nejdřív zde byl bažinatý hřbitov pro malomocné. Jako park byl ohrazen Jindřichem VIII. v 16. století. R. 1668 ho Karel II. Stuart prohlásil za královský park. Však je také nejblíž královskému sídlu - Buckinghamskému paláci. Od ostatních parků se liší, jsou to spíš zalesněné louky.
Tímto zeleným pásem parků jsme došli až k Buckinghamskému paláci - Buckingham Palace, kterému dominuje památník královny Viktorie. Tento palác je londýnským sídlem královny Alžběty II., její zdejší pracovna je největší královskou pracovnou na světě. Zde se konají i různé akce státního významu.
Na tomto místě stál první dům již okolo r. 1633, ten si zde postavil lord Goring. R. 1703 si zde pro své soukromé potřeby nechal postavit dům vévoda z Buckinghamu a Normanby. Byl to velký třípatrový dům se dvěma menšími bočními křídly. Později dům koupil král Jiří III. Jeho syn Jiří IV. ho začal využívat jako královský palác. R. 1826 byl dům přestavěn v neoklasicistického stylu téměř do dnešní podoby. Jen místo východního vstupního křídla byl triumfální Mramorový oblouk. Po jeho smrti interiéry pak dokončil jeho nástupce Vilém IV. Ten zde pořádal státní akce, ale nikdy zde nebydlel. Trvale zde bydlela až královna Viktorie. Žila zde od r. 1837, tj. od svých 18 let. V letech 1847 - 1850 dostavěla čtvrté východní křídlo a tím se uzavřela dvorana objektu. Mramorový oblouk byl přestěhován do severovýchodní části Hyde parku – poblíž ulice Oxford Street. Královna zde vedla bohatý společenský život - pořádala zde plesy, koncerty, na kterých hráli Felix Mendelsson Bartholdy a Johann Strauss mladší. Ten právě zde poprvé hrál Polku pro Alici, kterou složil pro královninu dceru princeznu Alici. Po předčasné smrti prince Alberta r. 1861 se královna odstěhovala z paláce a zrušila i společenské akce. Pokud byla v Londýně, používala ke státnickým akcím pouze Windsorský zámek. Až Eduard VII. začal r. 1901 využívat palác opět jako královské sídlo. Interiér upravil do dnešní podoby. Fasáda je z r. 1913, kdy ji upravil král Jiří V., aby lépe vynikl památník královny Viktorie, který byl postaven na volném prostranství před palácem.
Jen pro zajímavost uvádím, že v r. 1999 měl Buckinghamský palác 19 státních komnat, 52 ložnic, 188 ložnic pro personál, 92 kanceláří a 78 koupelen. Největší místností je taneční sál s rozměry 37 m x 20 m, který slouží jako trůnní sál i pro pořádání důležitých státních recepcí. Buckinghamský palác nepatří královně, je to státní majetek. Od 90. let 20. století je v měsících srpen a září západní křídlo zpřístupněno veřejnosti.
Vedle paláce jsou královské garáže a stáje kde je umístěn i zlatý královský rokokový kočár z r. 1760. Poprvé ho použil král Jiří IV. r. 1762. Nyní je používán především při korunovaci nebo při oslavách výročí korunovace. Ve stájích jsou koně, kteří se zapřahají do kočáru při těchto slavnostních příležitostech.
Za palácem jsou největší soukromé zahrady v Londýně, kde r. 1828 bylo založeno umělé jezero. Voda je sem přivedena z jezera v Hyde Parku. Nejvzácnějším exponátem je váza Waterloo z kararského mramoru. Nechal ji vytesat sám Napoleon Bonaparte.
Po prohlídce paláce (bohužel jen z venku) jsme pokračovali dalším královským parkem St James's Park stále východním směrem. I zde byly dříve mokřiny, kde Jindřich VIII. vytvořil jelení honební revír. V parku je malé stejnojmenné jezírko se dvěma ostrovy. Z mostu spojujícího oba ostrovy je průhled na Buckinghamský palác.
Když jsme prošli parkem, odbočili jsme vpravo do ulice Storey's Gate a pomalu se blížili do úžasného historického centra. Najednou jsme nevěděli, kam se dřív podívat. Dostali jsme se do čtvrti City of Westminster.
Nejdřív jsme prošli okolo budovy Methodist Central Hall. V současné době je to víceúčelová budova - je to metodistický kostel, konferenční síň, galerie a kancelářská budova. Byla postavena ke 100. výročí úmrtí teologa Johna Wesleyho v letech 1905–11. Při této stavbě byla prvně v Británii použita železobetonová konstrukce. V největším zdejším sále jsou varhany, které mají 4731 píšťal.
Hned naproti naši pozornost upoutaly věže úžasného kostela. Až po chvíli jsme se dozvěděli, že jsme u Kolegiálního chrámu svatého Petra ve Westminsteru, tedy u západního průčelí Westminsterského opatství - Westminster Abbey. Již r. 616 zde stála kaple. Opatství zde nechal postavit v letech 1045 - 1050 král Eduard III. V gotickém stylu byla započata r. 1245 přestavba Jindřichem III., ale s přestávkami trvala až do r. 1517. Díky spojení s královským dvorem přežilo opatství veškeré náboženské zákazy. Dvě západní věže, které nás tolik udivili při vstupu do těchto prostor, byly postaveny v letech 1722 – 1745 ve stylu rané novogotiky.
Ve zdejším opatství byli od r. 1066 korunováni všichni angličtí králové. Výjimkou byli Jana Greyová (vládla jen 9 dnů), Eduard V. a Eduard VIII. Zde se konají i svatby anglických panovníků a zde je i místo jejich posledního odpočinku.
Po Broad Sanctuary jsme pak obešli Westminsterské opatství k jeho severnímu vchodu. Tím jsme se dostali na náměstí Parliament Square se sochou Winston Churchilla. Na západní straně je obrovská budova Nejvyššího soudu, před kterou stojí socha Abrahama Lincolna, na východní straně Westminsterský palác s věží Big Ben.
Ve Westminsterském paláci - Westminster Hall sídlí Parlament Spojeného království, tj. Sněmovna lordů a Dolní sněmovna. Již v letech 1016 – 1035 zde na tomto místě bylo panovnické sídlo Knuta I. Velikého. Královské sídlo zde nechal postavit Eduard III. současně s Westminsterským opatstvím v letech 1045 - 1050. Jako sídlo panovníka byl palác využíván až do r. 1529, kdy vyhořel. Další požár, který zničil většinu paláce, propukl 16. října 1834. Naštěstí sál z roku 1097 o rozměrech 21 x 73 m oba požáry přežil, nebyl zbourán a stal se tak nejstarší částí stavby. Strop byl původně podepřen sloupy, za vlády Richarda II. byl nahrazen kleštinovým krovem. Je jedním z největších sálů se samonosnou střechou. Většina současné stavby je v neogotickém stylu. Základní kámen byl položen roku 1840, dostavoval se postupně, nejdřív byl hotov sál pro Sněmovnu lordů, pak sál pro Dolní sněmovnu . Celá stavba byla dokončena r. 1860. Další rekonstrukce byla po 2. světové válce, kdy byl sál Dolní sněmovny bombardováním těžce poškozen. Vápenec, který byl na stavbu použit, však nebyl kvalitní, tak v průběhu 20. století docházelo k jeho výměně. V paláci je asi 1100 místností, 100 schodišť a chodby v celkové délce cca 3 km. V době parlamentních prázdnin je možná prohlídka parlamentu.
Součástí Westminsterského paláce je několik věží. Nejvyšší je 98 metrů vysoká čtvercová věž Victoria Tower na jihozápadní straně paláce. Na této věži vlaje královská standarta nebo státní vlajka Velké Británie. Vchodem u paty této věže vstupuje do paláce panovník při oficiálních příležitostech.
Nejznámější je 96 metrů vysoká věž Elizabeth Tower na severozápadní straně paláce, téměř u mostu přes řeku Temži. Je postavena ve viktoriánsko-gotickém stylu. Do výše 61 metrů jsou cihly zpevněné kamenem. Zbývající část je zpevněna ocelovou konstrukcí. Věž se však naklání – odchylka je cca 22 cm na severozápad. Na věži ve výši 55 metrů od země jsou z každé strany obrovské ciferníky. Na spodní straně ciferníku je latinský nápis, který znamená Pane, ochraňuj naši královnu Viktorii I. Velká ručička měří 4,30 m, malá 2,7 m. Mechanismus je z r. 1854, ve své době to byly největší hodiny světa. Ve věži je pět zvonů. Největší a nejtěžší je Big Ben, váží 13,8 tun a odbíjí každou celou hodinu. Je to třetí nejtěžší zvon Anglie. Právě podle toho zvonu je celá věž nazývána Big Ben.
Okolo paláce je několik zahrad. Na jižní straně paláce podél řeky Temže je Victoria Tower Gardens, která jako jediná je přístupná veřejnosti.
Na Westminsterský palác je hezký pohled z mostu Westminster Bridge. První most zde byl postaven v letech 1739-1750. Jeho údržba byla nákladná. Proto zde byl r. 1862 postaven nový obloukový silniční ocelový most s gotickou výzdobou. Ze stávajících mostů přes Temži je tento nejstarším mostem v centru Londýna. Je natřen zelenou barvou, která odpovídá barvě kožených křesel v Dolní sněmovně Parlamentu, která je v paláci nejblíže mostu. Na opačné straně paláce je Sněmovna lordů, tam jsou křesla červená, proto i most Lambeth Bridge, který vede ze zahrady Victoria Tower Gardens, je červený.
Z mostu je na druhém břehu řeky vidět známé tzv. Londýnské oko - London Eye, někdy označované jako Millennium Wheel, tedy Kolo tisíciletí. Toto vyhlídkové kolo bylo slavnostně otevřeno 31. 12. 1999, je 135 metrů vysoké, je na něm 32 klimatizovaných kabinek . Jedno otočení trvá zhruba 30 minut. Kolo zastavuje pouze pro nástup a výstup méně pohyblivých cestujících. Ostatní to zvládají během pomalého pohybu. Kolo je největší v Evropě. Na výrobě se podílela řada států, mezi nimi i Česká republika – firma Škoda dodala lité ocelové části, jako jsou hlavní hřídel, její závěsy a klouby konstrukce. Oko je výraznou dominantou města i populární turistickou atrakcí.
Mezi mostem Westminster Bridge a Londýnským okem je na břehu Temže Londýnské akvárium - Sea Life London Aquarium. Bylo otevřeno v březnu r. 1997. Vstupuje se chodbou se skleněnou podlahou, pod kterou jsou vidět žraloci. Uvnitř jsou třípodlažní mořské nádrže s rejnoky a mořskými želvami, jsou tam vidět i ryby a korálové útesy celého světa a řada dalších zajímavostí.
Vrátili jsme se zpátky na západní břeh řeky Temže. Tady se těžko určuje, který břeh je levý, který pravý. Všichni víme, že je to podle toho, jak řeka teče. Jenže tady si teče, kam chce. Záleží na tom, zda je příliv nebo odliv.
Nešli jsme přímo po břehu, ale po hlavní silnici Parliament Street, na kterou navazuje Whitehall. Prošli jsme okolo válečného památníku obou světových válek The Cenotaph. Tady se zrovna konala nějaká vojenská přehlídka. Minuli jsme Památník ženám ve 2. světové válce - The Women Of World War II – ženy pracovaly v mužských výrobních odvětvích, bojovaly po boku mužů a s nimi umíraly nebo byly nuceny k sexuálnímu otroctví. Po levé ruce jsme nechali budovu Horse Guards, kde bývalo velitelství britské armády. Za domem je velká plocha Horse Guards Parade - bývalé kolbiště, kde se v době Jindřicha VIII. konaly rytířské souboje. Od 17. století se zde konají vojenské přehlídky a jiné reprezentativní akce.
Po několika blocích jsme došli na Trafalgarské náměstí - Trafalgar Square. Dříve v těchto místech byly královské stáje. Současná podoba je z doby okolo r. 1845. Připomíná bitvu u Trafalgaru r. 1805, kdy britské válečné loďstvo porazilo napoleonské vojsko a Anglie se stala nejsilnější námořní velmocí světa. Jako vzpomínka na velitele britského loďstva viceadmirála Horatia Nelsona stojí uprostřed 56 metrů vysoký žulový Nelsonův sloup - Nelson's Column, na němž stojí 5,5 m vysoká socha H. Nelsona. Na bočních stranách podstavce jsou bronzové plastiky Nelsonových vítězných bitev, které byly vyrobeny z ukořistěných francouzských děl. V rozích náměstí jsou podstavce, na kterých jsou umístěny sochy význačných osobností. Podstavec na severozápadě zůstal z důvodu nedostatku financí prázdný. Následně se neshodli, jaká socha by se měla na podstavec umístit, proto se tam nyní střídají sochy současných autorů.
Příjezd na náměstí od jihozápadu je historickou budovou Admirality Arch, kterou postavil král VII. na památku své matky, královny Viktorie. Bylo zde sídlo ministerstva námořnictví. V současné době je budova přestavěna na luxusní hotel.
Na severní straně náměstí je Národní galerie - National Portrait Gallery, která byla založena r. 1824 a kde je sbírka obrazů starých mistrů z období mezi lety 1250 a 1900. Vstup na hlavní expozice je zdarma.
Náměstí jsme opustili na severozápadním rohu, prošli jsme přes Pall Mall East a vydali se vpravo ulicí Haymarket až na náměstí Piccadilly Circus. Slovo Circus v tomto smyslu znamená kruhové veřejné prostranství u dopravní křižovatky. Křižují se zde tři široké hlavní silnice. V okolí se nachází řada nákupních a zábavních center. V r. 1626 zde byla pouze ulice Piccadilly Hall. Piccadilly se označovaly různé druhy límců. Právě v této ulici bydlel krejčí, který tyto límce prodával. S výjimkou let 1692 – 1743 (to se ulice jmenovala Portugal Street na počest portugalské manželky Karla II.) vydržel tento název až do současné doby. R. 1819 zde vznikla kruhová křižovatka již s názvem Piccadilly Circus. Nynější tvar křižovatky je od r. 1886, kdy zde byla vybudována ještě silnice Shaftesbury Avenue. Dominantou náměstí je od r. 1893 fontána Shaftesbury Memorial. Má připomínat dobročinnou práci 7. hraběte ze Shaftesbury. Na vrcholu fontány je socha nahého Alfreda Gilberta, který je považován za anděla křesťanské charity. Byla to první hliníková socha na světě.
Toto místo je proslavené instalací prvních elektronických billboardů r. 1910. Tehdy byly nainstalované téměř na všech budovách křižovatky. Nejdříve se používaly zářivky a statické obrazce, později byly nahrazeny neony a pohyblivými obrazci. Nyní používají digitální projektory a od r. 2000 LED displeje. Se zvyšujícími se náklady se snižoval i počet reklamních panelů. Od r. 2005 je tam již jen 5 panelů s trojrozměrnými obrazci.
Na jižní straně náměstí je původně koncertní sál, nyní divadlo Criterion. Sál byl otevřel 21. 3. 1874. Zvláštností je, že s výjimkou pokladny je vše v podzemí. Stropy podpírají mohutné sloupy, bohužel v některých případech brání ve výhledu na jeviště.
Na severovýchodní straně náměstí je nápadná budova London Pavilion. Původní koncertní hala byla postavena r. 1859, jenže při rozšíření křižovatky r. 1886 musela být zbourána. Proto následně byla postavena tato budova. V r. 1934 byla koncertní hala přestavěna na kino, r. 1986 na obchodní centru. To bylo r. 2000 spojeno se sousední budovou a přejmenováno na London Trocadero.
Náměstí opouštíme ulicí Shaftesbury Avenue a míříme do čínské čtvrti Chinatown. Původně se čínská komunita soustřeďovala okolo Limehouse v západní části Londýna, odkud na poč. 20. století zásobovala čínské námořníky. Současně zde však vznikala i řada opiových doupat a tak r. 1934 byla většina starých domů zbouráno. Jen někteří staří Číňané tam ještě žijí. Po 2. světové válce byla čínská kuchyně velice oblíbená. Do Londýna se stěhovali emigranti z Hongkongu a usadili se v oblasti mezi Westminstrem a City of London. Přímo čínská čtvrť není oficiálně ohraničena, ale Číňané si vybudovali své brány u vstupu do ulic, ve kterých bydlí a kde mají i své obchody.
My jsme ze Shaftesbury Avenue odbočili vpravo do ulice Wardour Street, pak vlevo do Gerrard Street. Na náměstí Newport Place jsme se stočili vpravo a opustili tuto čtvrť. Kdo má rád tuto atmosféru a čínské speciality, může se tam procházet i okolními uličkami poměrně dlouho.
Prošli jsme ulicemi Long Acre a James Street do Covent Garden. Tato čtvrť je známé obchodní a zábavné centrum. My jsme mířili rovnou do centra na náměstí Covent Garden Piazza, kde se již od 15. století konaly květinové a zeleninové trhy. O úpravu prostoru se postaral počátkem 17. století Francis Russell, 4. hrabě z Bedfordu. Podle římského vzoru zde vytvořil velké tržiště. Když při Velkém požáru Londýna v roce 1666 shořelo tržiště na východě města, získalo toto tržiště na významu. Na konci 60. let 20. století zesílil dopravní provoz trhovců do takové míry, že bylo nutno tržiště přestěhovat do vhodnějších prostor. To se stalo r. 1973, a to asi 5 km jihozápadním směrem - do Nine Elms. Od r. 1980 je tato zajímavá budova tržiště opět využita. Je to opět tržiště, ale zaměřené více na turisty.
V těsném sousedství tržiště je kostelík St Paul Church. Původní budova byla z r. 1633. Dokonce to byl od r. 1645 farní kostel. R. 1795 proběhla po požáru rekonstrukce, snad jen sloupy jsou původní.
Později jem se dočetla, že r. 2005 byla v této čtvrti otevřena Ulice hvězd - obdoba Hollywoodského chodníku slávy. Údajně vede až ke katedrále svatého Pavla. Jen nevím bohužel kudy. Když jsme ke katedrále šli, nikde jsme cestou nic takového neviděli.
Prošli jsme tržištěm a prokličkovali směrem vlevo, až jsme došli na křižovatku Kingsway a Aldwych, kde nás zaujala budova Královské školy Kings college London English Languge centre. Pokračovali jsme ulicemi Aldwych, Strand a Fleet Street.
Cestou jsme se zastavili v anglikánském kostele St Clement Danes. První kostel na tomto místě postavili Dánové již v 9. století. V této době byla polovina Anglie dánská a Londýn stál na pomyslné hranici. Současný kostel je z r. 1682, zničil ho blesk, následně byl vybombardován. Obnoven byl až r. 1958, kdy získal nynější podobu. Stal se tak Central Church of the Royal Air Force. Je vlastně památníkem vzdušných sil spojenců, kteří bojovali během 2. světové války v obraně Spojeného království a za osvobození Evropy. V kostele visí letecké standardy. Na bocích lavic jsou erby význačných rodin. V kostele jsou dary od spojeneckých armád, např. pultík je darem od Královského australského letectva, oltář od nizozemského velvyslanectví, velikonoční svíce od Královského belgického letectva. Byl tam i věnec s naší trikolórou a s nápisem CZECH AIRMEN OF PILSEN. Ještě víc nás překvapilo, že jsme tam našli česky psané letáčky na vzpomínkové akce k uctění památky letců, kteří bojovali a a padli v bitvě o Francii a Anglii v letech 1939 – 1945, které se konaly 29. dubna 2014 v Plzni a 26. června 2016 v Životicích. Podlaha kostela je z velšské břidlice.
V ulici Strand je obrovská budova Královské soudního dvora, kde sídlí Odvolací soud a Vrchní soud Anglie a Walesu. Kamenná budova byla postavena ve stylu viktoriánské gotiky v 70. letech 19. století.
Cestou jsme objevili řadu skutečně zajímavých budov, kde jsou převážně různé restaurace, bary a pod. Také jsme objevili další kostel, který je obestavěn dalšími domy. Kostel St Dunstan-in-the-West je středověkého původu. Již v letech 988 až 1070 zde pravděpodobně stál nějaký kostelík a dokonce ho možná budoval i sám Dunstan. Kostel zachránili i před Velkým požárem r. 1666, když se podařilo uhasit plameny jen tři domy od kostela. Až počátkem 19. století musel ustoupit zvýšenému provozu. Silnici Fleet Street bylo nutno rozšířit. Nový osmiboký kostel byl postaven nedaleko - v prostoru hřbitova. Základní kámen byl položen v červenci 1831. Hodiny na kostelní věži jsou původní - z roku 1671. Byly to první veřejné hodiny v Londýně.
Na ulice Fleet Street nás zaujala jedna z mnoha restaurací - Tavern The Old Bell. Na domě je umístěna plaketa, kde jsme se dozvěděli, že tento hostinec byl postaven r. 1670 pro dělníky a zedníky, kteří po Velkém požáru Londýna r. 1666 přestavovali nedaleký kostel St Bride's Church.
Pokračujeme stále v přímém směru. Jsme v nejstarší části Londýna - v City of London. A to už před sebou vidíme obrovskou stavbu s kopulí a věžičkou. Je to katedrála sv. Pavla - St. Paul's Cathedral. Patří anglikánské církvi, sídlí v ní biskup. Už ve starověku stál na tomto místě megalit. R. 604 byla založena Londýnská diecéze, která si nechala postavit dřevěnou katedrálu. Když r. 675 lehla popelem, postavili si zase dřevěnou. Bohužel i ta r. 1087 shořela. Normané se pustili do stavby kamenné katedrály. Stavba trvala přes 200 let, částečně i proto, že během stavby opět vyhořela. Dostavěli ji až r.1240, měla dřevěnou střechu. Jenže v té době už svojí velikostí nestačila, proto se téměř okamžitě po přestavbě zvětšovala. Po dostavbě r. 1314 byla se svojí délkou 181 metrů třetí největší katedrálou v Evropě. Její kostelní 149 metrů vysoká věž byla nejvyšší kostelní věží v Evropě. Když se za vlády Jindřicha VIII. a Eduarda VI. rušily kláštery, byly i zde zničeny interiéry chrámu, křížové chodby i kaple. Když do ní r. 1561 udeřil blesk, již ji nikdo neopravoval. Definitivní tečku za existencí této katedrály udělal Velký požár r. 1666. V červnu 1675 se začalo na stejném místě se stavbou další – současné katedrály. Od prosince 1697 se v ní již sloužili bohoslužby, ale k ukončení stavby došlo až v říjnu 1708. Prolíná se v ní renesanční a barokní sloh. Až k nejvyššímu bodu kříže na věži měří 365 stop, což má znamenat 365 dnů v roce (tj. 108 metrů). Po 259 schodech je možné vystoupat na Šeptající Ochoz. Šepot na jedné straně Ochozu je slyšet na protilehlé straně. Jako první byl v kryptě pohřben r. 1723 architekt Christopher Wren, který stavbu navrhl. Vstup do katedrály je zpoplatněn. Od vchodu je interiér trošku vidět. Fotografování je uvnitř zakázáno.
Obcházíme kostel zprava a pokračujeme po Cannon Street téměř stále v přímém směru. Na křižovatce s ulicí Queen Victoria Street je anglikánský kostel St Mary Aldermary. Je menší, je otevřen a vstupné se neplatí. Takže toho využíváme. Tento původně středověký kostel byl po 900 letech r. 1510 Sirem Henry Keeblen přestavován. Během přestavby zemřel a tak ho dokončili až jeho dědici – r. 1629. Bohužel i tento kostel byl těžce poškozen při Velkém požáru r. 1666. Zůstala jen věž a část zdí. V letech 1679 – 1682 byl tedy přestavěn v gotickém slohu. Bombardování během 2. světové války ho naštěstí nezasáhlo. Je to nejstarší z městských kostelů v Londýně, které jsou zasvěceny Panně Marii.
Dál jsme se nějakou záhadou pustili ulicí Queen Victoria Street, i když jsme si trochu zašli. Ani nevím, co nás k tomu vedlo. Ale asi je skoro jedno, kudy se jde, dost často se narazí na zajímavé domy. My jsme došli na obrovskou křižovatku u stanice metra Bank Station. Naproti nás zaujala budova s korintskými sloupy. Tato zajímavá budova The Royal Exchange byla postavena zdejším obchodníkem a stala se obchodním střediskem. Budova byla napodobeninou staveb v Antverpách, dokonce se sem dováželo i zboží z Antverp - kámen, břidlice, sklo. Slavnostnímu otevření 23. ledna 1571 byla přítomna královna Alžběta I, která udělila stavbě královský titul a licenci na prodej alkoholu. Bohužel i tato stavba vzala za své při Velkém požáru, dokonce i další zde postavená stavba vyhořela. Dnešní budova je z r. 1844 a má stejnou dispozici jako původní budova. Na přelomu 20. a 21. století byla v havarijním stavu. Rekonstrukce byla dokončena r. 2003. Dnes jsou uvnitř kanceláře, luxusní obchody a restaurace.
Prošli jsme ulicí King William Street a po ulici Eastcheap a na ní navazující Great Tower Street jsme došli až k hradu. Na chvilku jsme zahlédli sloup se zlatým vrcholem, který byl o kousek vedle vpravo v ulici Monument Street, ale nešli jsme k němu. Netušili jsme, že je to Památník Velkého požáru Londýna - The Monument to the Great Fire of London, který zničil velkou část města. Je to 62 metrů vysoká štíhlá věž a je 62 metrů od místa, kde r. 1666 tento požár vypukl. Tento dórský sloup z portlandského vápence byl budován v letech 1671 – 1677. V té době to byl nejvyšší volně stojící kamenný sloup na světě. Na vrcholu je zlatá uzavřená schránka. Uvnitř sloupu je 311 schodů, po kterých je možno vystoupat na čtvercovou plošinu, která je jen kousek pod zlatou schránkou a odkud je krásný výhled.
My jsme se už blížili k cíli naší cesty. Bohužel čas nám rychle ubýval, měli jsme strach, abychom se zvládli vrátit do odjezdu autobusu a tak jsme to vše už jen prošli bez velkého zdržování. Přesto jsme na chvilku koukli do dalšího otevřeného kostela jen kousek před hradem. Kostel s názvem All Hallows-by-the-Tower byl postaven r. 675 na místě bývalého římského domu. Během 11. a 15. století byl přestavován. R. 1650 byly na hřbitově uloženy sudy střelného prachu – výbuch kostel těžce poškodil, zničil věž i asi 50 sousedních domů. Kostel byl r. 1658 opraven a znovu byla postavena věž. Velký požár r. 1666 ke kostelu nedosáhl, zato byl zničen při bombardování během 2. světové války. Přesto nebyl kostel celý zbourán, ale jen opraven. Proto zůstaly stěny z 15. století, tři dřevěné sochy světců z 15. a 16. století, křtitelnice z r. 1682, která je považována za jeden z nejlepších řezbářských kousků řezbářských v Londýně, dokonce se zachovala i část dveří ze 7. století. Nyní je v kostele řada replik různých lodí, patrně vzpomínka na námořní bitvy. Ale o tom jsem se bohužel nikde nic víc nedočetla.
Zajímavé je, že jsme v nejstarší části města, přesto se před námi objevují moderní prosklené budovy, a to na obou březích řeky Temže. Na našem břehu je jedna z nejoriginálnějších moderních staveb Londýna, která byla otevřena v dubnu 2004. Je na třídě St Mary Axe 30, má 41 podlaží a je 180 metrů vysoká. Podle svého tvaru je známá pod názvem Gherkin (okurka). Má ocelové jádro s kruhovým půdorysem, stěnu budovy tvoří skleněné tabule ve tvaru diamantů. Spodek budovy tvoří velké zkřížené podpěry, z hale v kupoli v horní části je prý úžasný pohled na město.
Nejvyšší mrakodrap Londýna Shard (střep) je na druhém břehu Temže u stanice metra London Bridge. Je vysoký 310 metrů, v 72 patrech jsou byty, dalších 15 pater tvoří skleněná nástavba. Stavba byla dokončena r. 2012. Svým tvarem připomíná hodně štíhlý vysoký vícestranný jehlan s „roztřepenou“ špičkou.
A to už skutečně směřujeme ke hradu - Tower. Bohužel na jeho prohlídku čas skutečně nemáme. Na místě současného hradu již římský císař Claudius vybudoval v 1. století dřevěné opevnění. R. 1078 nechal postavit Vilém I. první kamennou čtvercovou věž s malými věžičkami v rozích - White Tower. Kámen si nechal dovézt z Francie. Okolo byl vodní příkop, který byl zasypán až r. 1830. Ve 13. století zde byl založen zvěřinec, který byl od r. 1804 přístupný veřejnosti. R. 1835 byla zvířata odsud přestěhována do městské ZOO. K původní věži postupně přibylo dalších 13 objektů – věží , tvrzí apod. Byla zde např. mincovna i pokladnice, observatoř, zbrojnice, popraviště i vězení, které se využívalo ještě za 2. světové války. Posledním králem, který palác využíval, byl král Jakub I. v letech 1566 – 1625. Přesto je hrad stále královskou rezidencí, oficiální název je Palác a pevnost Jejího Veličenstva - Her Majesty's Palace and Fortress a po celou dobu, kdy je přístupný veřejnosti, je střežen královskou stráží. Do r. 1855 zde bylo sídlo ministerstva obrany. Nyní je hrad přístupný veřejnosti. Součástí prohlídky jsou zbytky římského opevnění i vlastní budovy hradu, kde jsou mimo jiné vystaveny korunovační klenoty i královská sbírka brnění.
V Toweru vždy žili krkavci a existuje legenda – dokud tu budou krkavci žít, ubrání se Anglie proti nepříteli. Proto se zde krkavci chovají, dokonce mají i svá jména.
Podle hradeb hradu jsme došli k mostu Tower Bridge, po kterém jsme přešli na druhou stranu. Sem jsme prostě museli dojít. Ve východní části Londýna se začala rozvíjet průmyslová výroba a bylo nutno vyřešit přepravu přes řeku. R. 1870 zde byl vybudován tunel pod řekou, který sloužil pro osobní Dopravu a železnici. Po zrušení železnice i pro pěší. Bylo však nutno postavit most pro veškerou silniční Dopravu. Problém byl v tom, že po řece v těchto místech pluly lodě do přístavu. Z 50 návrhů byl vybrán sklápěcí řetězový most. R. 1886 začala jeho stavba, dokončena byla r. 1894. Na betonových základech je ocelová kostra věží, která je obložená žulou a portlandským vápencem. Fasáda je ve slohu viktoriánské gotiky. Most je 244 metrů dlouhý. V r. 2014 – ke 120 výročí otevření mostu - byla na lávkách v horní části mostu vyměněna podlaha. Do stávajícího ocelového rámu byly položeny 80 mm silné skleněné panely. Sklo má sedm vrstev, poslední je protiskluzová. Tím byla vytvořena nová struktura, která prý unese váhu až šesti slonů.
Krom toho, že se po mostě – v obou patrech – nechá projít, je možná i prohlídka mostu – zahrnuje prohlídku obou věží, kde jsou instalovány expozice o stavbě mostu, jsou tam dobová fota i je možnost shlédnout film o stavbě mostu. Při prohlídce se navštíví i původní parní strojovna, která je v samostatné budově na jižním konci mostu. Nechá se přiobjednat i prohlídka nového řídícího centra, které zvedá mostní rám pro průjezd lodí. To se děje přibližně 500x ročně. Od r. 2000 je tento systém zvedání mostu ovládán dálkově. Díky skleněné podlaze v horní části mostu je nyní možno sledovat proces zvedání mostu a proplouvání lodí i shora.
Za mostem jsme odbočili vpravo a pokračovali po nábřeží. Podařilo se nám projít okolo 187 metrů dlouhé lodě HMS Belfast, která byla r. 1963 vyřazena z provozu, odtažena na řeku Temži a 21. října 1971 zpřístupněna veřejnosti při příležitosti oslav bitvy u Trafalgaru. Je to nejtěžší britský lehký křižník, který se účastnil bojů druhé světové války.
Došli jsme až k mostu London Bridge. Až do r. 1750 to byl jediný londýnský most přes Temži. První - dřevěný most zde postavili již r. 46 Římané. R. 1013 ho podpálili - tímto způsobem rozdělili útočící dánské vojsko. Další most zničila bouře, pak požár. Kamenný most s 19 malými oblouky byl postaven v letech 1176- 1209. Byla to spíš rušná ulice. Stály na něm domy s byty a obchody, uprostřed byla kaple. Provoz na mostě houstl, takže okolo r. 1722 vydal starosta nařízení, kde bylo stanoveno, kudy se má na mostě chodit a jezdit. Toto nařízení je pravděpodobně začátek levostranného provozu v Británii. Domy na mostě byly zbourány postupně v letech 1758 - 1762. V letech 1824 - 1831 byl 30 metrů západním směrem postaven nový kamenný most s pěti oblouky, který měl nahradit starý již nevyhovující most. Jenže most měl špatné základy a na východní straně klesal. Proto byl na původním místě v letech 1967 - 1972 postaven další - již současný most. Má 3 oblouky a je 283 metrů dlouhý.
Původně jsme chtěli pokračovat dál při pobřeží. Bylo by to o kousek dál, ale chtěli jsme se zastavit u nejnovějšího londýnského mostu Millennium Bridge, který byl otevřen v červnu 2000. Je to ocelový visutý most pro pěší. Most se skládá ze tří částí, které dohromady mají 325 m. Hliníková podlážka je široká 4 metry. Byly provedeny různé úpravy, které měly zabránit houpání mostu, ale jestli jsem to dobře pochopila, tak se tomu zcela zabránit nepodařilo.
My jsme k mostu nedošli. Narazili jsme na uzavírku silnic, až jsme se od Temže odklonili tak, že bylo jednodušší to projít městem. Výborným orientačním bodem je Londýnské oko, které je zdaleka vidět.
Na křižovatce A3200 a Waterloo Road jsme ještě viděli zajímavou budovu Royal Waterloo Hospital for Children and Women. Byla postavena r. 1816 jako dětská nemocnice. Od r. 1852 se stala královskou nemocnicí pro děti a ženy. Dnešní název má od r. 1875. V budově nebyly prostoty pro zvýšení počtu lůžek. Proto byla r. 1976 uzavřena. V současné době jsou tam vysokoškolské koleje Royal Waterloo House.
Po A3200 Jsme došli k mostu Westminster Bridge a přes parky po nám již známé cestě jsme došli k autobusu. Jen jezera v Hyde parku a v Kensington Gardens jsme obešli z druhé strany. Bohužel jsme netušili, jak blízko je Památník Diany, princezny z Walesu - Princes Diana Memorial Fountain. Je to žulové koryto, jehož šíře je 3 - 6 metrů. Koryto tvoří ovál 50 x 80 metrů, ve kterém teče voda, v jedné části plyne pomalu, v druhé části jsou stupně a oblouky. Znázorňuje tak život princezny Diany, zprvu poklidný, později nepokojný. Slavnostně byl památník otevřen 6. července 2004 a byl volně přístupný. Protože tam došlo k několika úrazům, je do koryta vstup zakázán.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Bydleli jsme v kempu Laleham Camping Club západně od Londýna. V bistru v Hyde parku jsme zvládli konečně ochutnat místní specialitu Fish and Chips, smaženou tresku a hranolky. Zdá se to jako něco obyčejného, ale bylo to něco úžasného. Ryba je smažená v pivním křupavém těstíčku, ale je znát, že to je čerstvá ryba, nikde dlouhodobě neskladovaná. Navíc porce byla vysoká, šťavnatá. A k tomu asi tři druhy omáček. Prostě lahůdka.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Viktoriánská architektura se mi vždy líbila. A s tou se tady setkáváte na každém kroku. Jen je škoda, že zrovna v této části města staré památky lehly popelem při Velkém požáru Londýna r. 1666. To samé se týká i interiéru katedrály, která se bohužel se starými anglickými katedrálami rovnat nemůže. Když jsme projížděli přes Anglii do Skotska, viděli jsme jich několik, např. v Salisbury, Chichesteru, Yorku, Durhamu, Gloucesteru - ty byly prostě jedinečné a nádherné.
Ostatní informace
Na prohlídku města jsme měli devět hodin. Za tu dobu se to nechá poměrně snadno projít. Až k tržišti jsme šli s naším průvodcem, takže skutečně procházkovým tempem, se zastávkami, kdy jsme vstřebávali informace o navštívených místech a měli ještě čas si vše sami projít. Od tržiště k mostu jsme šli sami, již v rychlejším tempu, ale na krátkodobé prohlídky jsme si čas udělali. Od mostu zpátky to už bylo skoro bez zastavení a skutečně v rychlém tempu. Proto nám zbyl ještě čas zajít se najíst a proti parkovišti utratit poslední libry za pivo. A musím říct, že prohlídka města byla náročná, ale stálo to za to.
A na závěr jedna zajímavost. Řeka Temže na území Londýna má mnoho přítoků, které nyní však protékají podzemím, takže vlastně o jejich existenci turista nemá tušení.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Londýn
Půjčovna autPříspěvky z okolí Londýn – procházka historickým centrem - z Hyde Parku až k Tower Bridge
