Loparský kras

Kam a jak jedeme?

Loparský kras najdeme na území poloostrova Lopar na Rabu.

Vycházíme zadními vrátky z kempu San Marino a téměř za plotem se nachází informační cedule o Geologické naučné stezce, se kterou se Loparský kras překrývá. Před námi rozcestí tří cest, vydat se můžeme kteroukoli, neboť cesty se po několika kilometrech scházejí. Vybíráme si cestu vpravo a mírným stoupáním lesem se vydáváme k cenotu Jamina. Jamina je celkem lehce přehlédnutelná, protože je schovaná za skalní hradbou, naštěstí na ni ale upozorňuje informační tabule pod skalním prahem. Je to vlastně zatopený závrt krasového původu, který vznikl v oblasti rozrušení křídového vápence. Je tu cca 1,5 m vody a využívají ji ovce, které sem chodí pít. Není mi jasné, jak to provádějí, propast má hloubku 8 metrů a vodní hladina je sevřená ze 75 % skalami, zbytek tvoří prudký svah.

Od Jaminy stoupáme dál po úbočí krasového údolí Jamina draga, nejdříve řídkým lesem, poté už jen mezi holými kameny. Tu a tam se objeví keř nebo osamocený cypřiš. Další zastávkou jsou škrapová pole, která tu všude míjíme. Vyhlížím po cestě nějaký hezký děravý kamínek na památku, najít oblázek s rýhami vymletými dešťovou vodou není problém. Stále stoupáme podél pukliny na dně krasového údolí. Přicházíme k místu s aktivní ústupovou erozí dna, puklina tu končí a o cca 50 metrů dál začíná zase další. S každým přívalovým deštěm jsou zemina a kameny ze stěn pukliny splavovány na dno údolí více a více, až za několik desítek let dojde k propojení obou puklin.

Od tohoto krasového úkazu nejdeme již dál údolím, ale stoupáme k hřebeni pohoří Kamenjak. Cestou míjíme závrt, kruhovou sníženinu naplněnou dešťovou vodou. Hladina má výšku zhruba 80 cm a v létě většinou úplně vysychá. My máme "štěstí", že při našem pobytu nemáme o přívalové lijáky nouzi, tak vidíme závrt zaplněný. Pokračujeme vzhůru na hřeben, odkud se nám naskytnou nádherné výhledy na městečko Lopar, Rajskou pláž i okolní ostrovy.

Kousek pod vyhlídkovým vrcholem je vchod do dalšího krasového jevu - Mladenovy jeskyně. Jeskyně dostala název podle nápisu, kterým zde zvěčnil svoje jméno Mladen Škapul, potápěč z Loparu a je volně přístupná. Má délku 28 metrů, 3 zalomené chodby na konci s malou síňkou, kde nocují netopýři. Při naší první návštěvě jsme jich několik spatřili usídlených již v chodbě, při další návštěvě jeskyně odpočívali právě v této zadní síni. V jeskyni se nachází velmi řídká výzdoba v podobě sintrových náteků, záclonek a brček. Z jeskyně se vracíme zpět na vrchol nad ní a odtud pokračujeme přes údolí na další vyhlídkový bod, kde je z kamenů seskládána malá mohyla. Opět krásné výhledy. I přes horko, které panuje, se rozhodujeme jít ještě kousek po hřebeni Kamenjaku. Z něho po chvíli odbočujeme na úbočí, napojujeme se zpět na Geologickou naučnou stezku s četnými zastaveními a popisem geologických jevů a vracíme se ke kempu San Marino.

Za čím jedeme?

Nejstarší horniny na Rabu jsou křídové vápence s nánosem bauxitu. Bauxit překrývá eocénské horniny, které jsou tvořeny vápenci, pískovými slíny a pískovci. Nejmladší horniny jsou z období holocénu. Tyto všechny spolu s vhodnými podmínkami daly vzniknout Loparskému krasu, jež zaujímá rozlohu necelých 9 km2. Geologická stezka, která jím prochází, vznikla v roce 2008. Hlavním krasovým jevem v něm jsou rozlehlá škrapová pole (škrap vzniká narušením vápence dešťovou vodou, následkem toho se objevují ve vápenci od malých kamínků až po skály pukliny, drážky a díry).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po cestě není možnost najíst se v nějakém stravovacím zařízení, proto jsme si vzali svačinu s sebou do batohu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Krásné rozhledy ze hřebene pohoří Kamenjak, krasové jevy dýchající tajemnem.

Ostatní informace

Loparský kras pravidelně zkoumá český vědec Jan Himmel.

Do jeskyně si určitě nezapomeňte vzít baterku.