Městská památková rezervace Podolínec.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou
Kam a jak jedeme?
Červnové počasí je často plné zvratů a to se potvrdilo i při našem pobytu ve Ždiaru na Slovensku. Navíc Belánky ještě byly pro turisty uzavřené a tak jsme se museli poohlídnout po něčem jiném. Z dočasného bydliště jsme vyjeli po silnici číslo 66, směrem na Spišskou Belou a odtud údolím řeky Popradu po 77 do Podolínce. V této oblasti se dotýkají Levočské vrchy Podtatranské kotliny a na severu se zvedají vrcholy Spišské Magury. Již jízda tímto krajem je hodně zajímavá a plná výhledů do všech světových stran. A když se dojede do Podolínce je jisté, že toto město se nedá jen tak vynechat. Zastavujeme na poměrně rozlehlém náměstí a naše návštěva města může začít.
Kdy tady vznikla slovanská osada se nedá určit. Ale mohlo to být již ve 12. století. V roce 1241 a následně i v 1244 byla vypleněna a zničena nájezdy Tatarů. K jejímu znovuoživení došlo příchodem nových kolonistů ve druhé polovině 13. století. Význam tohoto místa vzrostl za vlády Zikmunda Lucemburského, který v roce 1412 povýšil osadu na svobodné královské město. V této době bylo místo již obehnáno hradbami a dá se říci, že se jeho půdorys do dnešních dnů moc nezměnil. Jen různá stavební období počínaje renesancí, přes baroko a klasicismus městu přidala na zajímavosti. Možná je na škodu, že městem prochází hlavní silnice, ale na druhé straně si málokdo nechá ujít neočekávanou nádheru.
Za čím jedeme?
První naše kroky v tomto městě vedly ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Ten byl postaven v raně gotickém slohu ve 13. století. Až ve druhé polovině 14. století došlo k jeho zaklenutí. Renesančně byl upraven po požáru v roce 1684. V 18. století se dostalo ke slovu baroko a kostel byl rozšířen. Poslední větší úprava vzhledu proběhla po zemětřesení a v roce 1785 se dostalo i na klasicismus. Cenný je především vnitřek kostela, kde se dochovaly nástěnné malby. Kostel je v současnosti národní kulturní památkou. Nedaleko kostela je hranolová renesanční zvonice z roku 1659. Má dvě patra, přístřešek nad vstupem a nižší přístavbu. Vrchol je opatřen zdobným cimbuřím. Domy na náměstí jsou z velké části z období renesance a některé volají po opravě. V jižní části je městský dům Ratúš. V těchto místech kdysi měl stát podolínský hrad. Při západní straně je pomník padlým a staré lípy ve středu náměstí dodávají místu na kráse.
Provázeni pohledy několika skupin Romů vcházíme do uliček v severní části. Městské hradby se stavěly mezi roky 1295 až 1382 a uvádí se, že byly vysoké kolem 10 metrů. Dochovala se jejich značná část a to i s několika baštami. Procházíme uličkami v okolí náměstí a pokračujeme ke klášteru. Dvě štíhlé věže klášterního kostela sv. Stanislava jsou doslova lákadlem. Jsou 44 metrů vysoké a je to moc hezké baroko. To platí i o vnitřku chrámu. Samotný klášter s kostelem byl postaven v raně barokním slohu v letech 1642 až 1648. Od roku 1950 do roku 1951 zde byl zřízen koncentrační tábor pro řeholníky ze Slovenska. Po roce 1990 se do kláštera vrátil řád redemptoristů a je zde církevní učiliště. Vracíme se na náměstí a je jisté, že na Podolínec si jistě občas vzpomeneme.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
I když město nabízí hezké stavební památky, tak s nasycením je to zcela naopak. Nic, co by nás pozvalo k příjemnému posezení, se nenašlo.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Podolínec je nejen zajímavé, ale především moc hezké městečko. I když člověk může mít výhrady k nudící se romské mládeži, je to v podstatě jev, se kterým se často setkáváme i v Čechách. Město jako historický stavební celek se nám líbilo.
Ostatní informace
Ještě k doplnění. Nejstarší stavbou města je původně románská hřbitovní kaple sv. Anny. Východně od města protéká řeka Poprad. Kdysi ve městě stála synagoga a jedinou památkou na židovskou komunitu je hřbitov nedaleko řeky. Parkovat lze na náměstí a něco ještě dopoví fotografie.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Městská památková rezervace Podolínec.
