Muzeum Kultury Ludowej Pogórza Sudeckiego – skanzen v obci Pstrążna

Kam a jak jedeme?

Pokud máte rádi starou lidovou architekturu, neváhejte navštívit skanzen v obci Pstrążna hned za česko-polskou hranicí nedaleko lázní Kudowa Zdrój.

Toto muzeum v přírodě vzniklo v roce 1984 jako součást Regionálního muzea ve Walbrzychu. Od 1. ledna 2006 je samostatnou kulturní institucí.

Stálá expozice sestává převážně z dřevěných lidových staveb, které jsou ukázkou mistrné práce pánů tesařů minulých století. Život předků v této oblasti dokresluje vybavení jednotlivých objektů, ať už jde o původní nábytek nebo hospodářské nářadí. Skanzen je postavený ve svahu v nadmořské výšce 515 – 590 metrů. Na jeho úbočí byl nalezený uhelný důl, který je dnes již nefunkční.

Za čím jedeme?

V následujících odstavcích se pokusím jednotlivé objekty stručně popsat v pořadí, jak jsme je prošli.

Po zakoupení vstupenek v dřevěném přístavku u vchodu naše kroky vedou do domu s kovárnou. Dvoupodlažní dům byl postavený v roce 1856 z kamenů a cihel. Sedlová střecha je pokrytá šindelem.

První ke shlédnutí je kovárna, kde dříve kovář kul podkovy a vyráběl železné nářadí včetně předmětů denní potřeby. V domě procházíme dále předsíní, chlívkem se slámovým betlémem, kuchyní, obytnou místností a výstavními síněmi, jež byly původně obchodem a ložnicí. Dioramata a vystavené exponáty přibližuji život v minulých stoletích.

Nejblíže domu s kovárnou stojí zájezdní hostinec z 19. století. Jedli a přespávali v něm poutníci a cestovatelé. V patře kolmo vybíhá roubené křídlo s pavlačí a dřevěným zábradlím. Celé křídlo je vynesené a staticky zajištěné dvojicí dřevěných zavětrovaných sloupů. Původně byl hostinec celý dřevěný a stával v obci Szalejów Dolny.

Kousek nad zájezdním hostincem míjíme kapličku svatého Floriána a usedáme na lavičku u polní kuchyně, abychom pojedli. V kuchyni se sice nic nepodává, ale naštěstí nemáme prázdné batohy. Posilněni obhlédneme v nejbližším okolí studnu a hlavně dřevěnou zvonici z 19. století, přenesenou sem z obce Gołaczów. Sloupovo-paždíková konstrukce zvonice má v dolní části tvar komolého čtyřbokého jehlanu, na který navazuje lucerna se zvonem a stříškou v podobě osmistěnného jehlanu.

Pár metrů stoupání a jsme v roubené chalupě z 19. století, která původně stála v obci Nowa Łomnica. Její půdorys je obdélníkový. Sedlovou střechu pokrývá opět šindel. Průchozí síň dělí chalupu na jizbu a dvě hospodářské místnosti. V síni je ohniště pekařské pece, jejíž hlavní část a kamna na vaření jsou umístěné v jizbě. V chalupě se pořádají ukázky pečení chleba. V době naší návštěvy byla pec vyhaslá.

Od chalupy se vydáváme kolem kapličky bardského typu ke stodole. Její roubená konstrukce byla postavená v 50. letech 19. století ze smrkového a borovicového dřeva v nedaleké obci Czermna. Stodola je rozdělená na dva přístodůlky, nechybí dřevěný mlat a prostor na povozy. Střecha stodoly je typická sedlová, pokrývá ji tradiční šindel.

Nejvýše v kopci je postavený větrný mlýn (polsky wiatrak). Má i svoje jméno Kożlak. Původně stával v obci Jabłów. Obilí se v něm mlelo až do konce 50. let 20. století. Konstrukce mlýna je sloupovo-paždíková a je obložená prkny. Zakončuje ji hambalková střecha, z východní strany valbová, ze západní sedlová. V roce 2007 byl mlýn rekonstruovaný do podoby, v jaké ho vidíme dnes. V podlažích mlýna jsou vystavené váhy, mlýnská kola, nádoby, nářadí a další exponáty. V přístřešku u mlýna jsou složené původní konstrukční prvky. Od mlýna je výhled na celý skanzen. Údajně jsou vidět i Krkonoše. Neměli jsme však štěstí na počasí, nemohu to proto potvrdit.

Od větrného mlýna scházíme dolů, míjíme včelín a zastavujeme se v amfiteátru, kde se v průběhu roku konávají různé kulturní akce. Na lavičkách posedává několik návštěvníků konzumujících švestky, které rostou kolem amfiteátru. Někteří výletníci přijeli do skanzenu dokonce i s košíkem. Vedle dojmů a poučení si odnášejí i několik kilogramů tohoto ovoce.

Hned vedle amfiteátru zve k prohlídce chalupa z přelomu 18. a 19. století. Její roubená konstrukce ze smrkového dřeva sem byla převezená z Kudowa Zakrze. Chalupa je postavená na obdélníkovém půdorysu. Chrání ji sedlová střecha pokrytá šindeli. Interiér je rozdělený průchozí síní na obytnou jizbu a dvě malé místnosti pro zvířata. I zde se z průchozí síně přikládá do ohniště pece, která se nachází v jizbě. Vybavení interiéru je typické pro příhraniční vesnici 19. století. Na půdě chalupy je zajímavá výstavka sušených léčivých bylin. Je až k nevíře, kolik různých druhů roste v přírodě.

Pod chalupou se nachází přístodůlek a ohrada pro ovce. Přes cestu o něco výše samostatný úl. Než se vydáme k východu, vyběhnu ještě Robertovy schody k plastice vydlabané z kusu dřeva. Možná se schody jmenují po ní, kdo ví.

Poblíž vchodu stojí poslední drobná stavba, tou je tajemná kaplička. Podle legendy se měl ve vedlejší kovárně zjevovat duch. Proto byl dům v roce 1899 vysvěcený a vedle něho postavená tato kaplička. Zda se duch po všech opatřeních přestal zjevovat, jsem se nikde nedočetl. Pravdou však je, že jsme žádného nepotkali.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V pár set metrů vzdálené restauraci si můžete dát rybu z místních rybníků.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo se nám, že do jednotlivých jizeb, síní, světnic a hospodářských místností jsme mohli vstoupit bez omezení. Nebránily nám v tom žádné provazy, řetízky či pásky. Na chvíli jsme se tak mohli pomyslně přenést do dob, kdy stavení sloužila svému účelu.

Ostatní informace

Pokud se budete toulat v okolí Machova nebo Hronova, do skanzenu přijdete hned po překročení hranic. Autem se sem dostanete po silnici z centra lázní Kudowa Zdrój přes obec Czermna. U skanzenu je parkoviště.

Otevírací doba je od úterý do neděle od 9.30 do 15.30 hodin. Poslední vstup do skanzenu je možný v 15.00 hodin. Plné vstupné činí 7 zł, zlevněné 5 zł. Pečení chleba stojí 10 zł.

Během roku se v amfiteátru, jak zmiňuji výše, koná řada kulturních akcí. Dočíst se o nich můžete, rovněž jako o mnohém dalším, na stránkách www.skansen.kudowa.pl.