Na Záhlinické rybníky a okolo Moravy do Kvasic

Kam a jak jedeme?

Po prohlídce Otrokovic nasedáme do vlaku. Jen co se usadíme a hledáme lístky pro průvodčího, míjíme Tlumačov a tak nezbývá než opět povstat a odebrati se ke dveřím, protože na příští zastávce - v Záhlinicích - vystupujeme. Než se odtud vydáme na tůru, vpravíme do hladem krákorajících útrob každý alespoň po jedné buchtičce a banánu.

( Dneska nás čeká putování jen podle mapy - do Přírodního parku Záhlinické rybníky totiž dosud žádná značená cesta nevede - no a další cesta by měla probíhat podél břehů našeho největšího moravského veletoku až k památkám městečka Kvasice.)

Za čím jedeme?

Vyrážíme. První ulicí Záhlinic se kolem hezkých Božích muk dostáváme ke křižovatce. Za ní míjíme restauraci " U čápa", která má zajímavou pseudobarokní podobu - v tomto čase je ale ještě zavřená, takže kávička bohužel nebude ... Od hospůdky se ulice rozšiřuje na náves s moc pěkným kostelem. Upravené prostranství před ním pak zdobí bysta jednoho zdejšího starosty a vedle si můžeme přečíst, kdo to vlastně František Skopalík byl a čím si zasloužil i své muzeum, otevřené hned vedle v bývalém obecním domě. ( Ale o tom podrobněji až někdy příště ...)

Záhlinice bývaly původně samostatnou obcí, která mívala vlastní školu, obecní dům, hospodu a kostel. Nyní jsou součástí 4 km vzdáleného města Hulína a nežije zde ani 400 obyvatel. No a ten starosta - Skopalík - býval říšským a zemským poslancem, ale především to byl velmi pokrokový rolník a reformátor, který proslavil jméno Záhlinic daleko za oblast rodné Hané.

Procházíme kolem posledních domků obce - z okna jednoho z nich nás pozorují dva roztomilí pejsci - pak už scházíme na pastviny a louky, které zdobí malebné a fotogenické shluky tzv. vrb "hlavatých". Všude kolem nás hanácká lautr rovina, zdá se, že největším "kopcem" v okolí bude osamělý krtinec na louce několik desítek metrů před námi ! Mojéj robě rovina nevadí, protože pocházá z Hradišča, já su ale ogara z valašských hor a z téj široširéj "prázdnoty" okolo mňa chytám skorem závratě !!

Tak a teď už vážně : ona i zdejší rovina má svoje velmi překvapivé kouzlo. Silnička, která nás dále vede vstříc prvnímu Záhlinickému rybníku, nabízí ve svých zákrutech nespočet nádherných přírodních zákoutí. V oblasti velkých vodních ploch pak nad hlavou nekonečno nebe s exhibionistickými mraky - musím přiznat, že jsem opravdu nečekal, jak může být i na rovinaté Hané neskutečně krásně !!!

Přicházíme k prvnímu rybníku, jehož hráz je ověnčena rákosím. Ten je ale bohužel vypuštěný a osamělý divoký kačer smutně kouká na tu spoušť. Další vodní hladiny jsou ale už přesně podle našich představ a nastávají krásné chvíle, kdy se člověk snaží nalovit co možná nejvíc té krásy do paměťové karty digitálního fotoaparátu.

Záhlinické rybníky se skládají z rybníka Pláňavského, Doubravického a Svárovského ( či také Nového) a bývá o nich psáno, že to jsou největší vodní plochou v okrese Kroměříž. Jednotlivé rybníky jsou dále rozčleněny množstvím hrází, takže zde vzniká jakési bludiště, přes která vede jediná, bezpečná a oficiálně zatím nezakázaná trasa : po silničce, která se proplétá k bývalé osadě Doubravice, nacházející se v samém středu "vodního světa" a procházející dál kolem bývalé drůbežárny a malé obory s dančí zvěří až k hlubokému korytu se sráznými břehy za posledním rybníkem, kterým protéká říčka Rusava. Než tam ale přijdeme, vychutnáváme si nespočet pozoruhodných zvuků, vydávaných vodními ptáky. Některé jsou pozoruhodně děsivé a mohly by svou kvalitou doplňovat i nějaký filmový horor ... Ostatně těch ptáků zde má sídlit na 100 druhů a to se ještě v době ptačích tahů jejich počet 1.5 x navýší ! Myslíme si, že takhle nějak si ornitolog představuje místo, kam se dostane po své smrti a kde najde ten svůj vysněný ráj ...

Teď na jaře je tu fakt moc krásně, podzim tu musí být nádherný a rádi bychom se sem v tuto roční dobu také podívali, jenže ... Jenže tady může být časem pro veřejnost průchod po silničce zakázán ! Už teď jsou u ní cedule, které informují o tom, že cestu po ní koná pěší turista či bicyklista na vlastní nebezpečí a průjezd po ní je tedy tolerován. Mimo ní jsou ale vstupy a vjezdy na hráze zakázány, což teda turisté na kolech nedodržují ani omylem - sami jsme toho byli svědky ! A ještě v této přírodní rezervaci vřeští a řvou na celé kolo a když se v jedné zatáčce vyřítili proti nám, tak by asi nejradši, abychom jim co nejrychleji uhnuli - třeba skokem do rybníka - opravdu nevíme, kde se ta - čím dál tím větší - bezohlednost v lidech bere !!!

Okolo říčky Rusavy procházíme po bahnité cestě až k jejímu soutoku s Velkou Řekou ( MOR AVA) a podél jejího toku pokračujeme další asi 3 km k mostu před Kvasicemi. Po protějším břehu probíhá nová cyklostezka, na naší straně vládne boží klid. Fotíme si jednu osamělou labuť, po levici míjíme 2 km dlouhé a až 800 m široké jezero mezi Tlumačovem a Kvasicemi a pak se ve stále vzrůstajícím horku plazíme k silnici a mostu. Ačkoliv jsme v přírodě - nevím proč - ale mně se najednou dělá hrozně špatně.

Z posledních sil si ještě s Janou procházím krásný zámecký park v Kvasicích, pak si ještě fotíme zámek, který nyní obývají senioři, barokní skvostný farní kostel u náměstí Antoše Dohnala a pak kolem fary se slunečními hodinami do nejbližší otevřené hospody na nějaký chladivý nápoj. Bohužel, ani ten neposkytne mým rozbouřeným útrobám žádnou úlevu a v buse do Zlína už jen polykám jak kapr a modlím, se, ať už jsme doma, kde mne čeká vlídná a mateřsky rozevřená náruč záchodové mísy ...

( Bohužel se mi tahle situace v poslední době periodicky opakuje a tak následuje návštěva u lékaře, objednání se na speciální vyšetření a nesmírný smutek nad tím, že kvůli mé nemoci jsme museli zrušit dlouho plánovaný třídenní výlet na Vysočinu do Telče, na který jsme se oba tak dlouho těšili ...)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Z plánované návštěvy restaurace a oběda v Otrokovicích "U Mašinky" nebo někde ve Zlíně nebylo nic. Pro ty, ale kteří půjdou v našich stopách, tak v Kvasicích je u hřiště funkční a oblíbená restaurace. Restaurace na náměstí byla v době naší návštěvy uzavřena, občerstvení nabízela hospůdka hned vedle ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Až na ten neblahý závěr výletu nás naprosto "dostala" a ohromila krása Záhlinických rybníků ! I když cesta okolo Moravy byla také zajímavá a památky v Kvasicích si zaslouží více času ...

Ostatní informace

Silnička, která prochází skrze Záhlinické rybníky k říčce Rusavě za mostkem pokračuje přes lužní lesy a okolo Zámečku až do Kroměříže. Vy, kteří se tudy vydáte, buďte prosím v úseku přes PP Záhlinické rybníky ohleduplní k jeho prapůvodnímu obyvatelstvu - vodním ptákům a jinému chráněnému živočišstvu ...