Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na hory • Na kole • Se psem
Východočeská Moravská Třebová je již dlouhá léta oblíbeným cítem našich výletů a je celkem jedno, jestli sem dojedeme na kole nebo autem. Občas si k tomuto krásnému desetitisícovému renesančnímu městu přidáme také něco z nabídky atraktivních turistických cílů v jeho okolí. A nejinak tomu bylo i druhou říjnovou sobotu roku 2024.
Do mlhou zahalené Moravské Třebové jsme dorazili kolem půl desáté, odstavili auto téměř v centru města a vyrazili. Nejprve do informačního centra v radniční budově na náměstí TGM, potom ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie (vždycky doufáme, ale pokaždé je hermeticky uzavřeno) a nakonec do areálu zdejšího manýristického zámku. Tam je to naopak vždy s „doširoka otevřenou náručí“ a příjemně stejné. Snad jen pilířové sluneční hodiny z roku 1558 lehce změnily svou polohu a kvůli vandalům (a té otevřené náruči) byly nahrazeny kopií.
Od zámku jsme se přesunuli pod Křížový vrch. Naše cesta vzhůru začala u barokního sousoší Kristus na Hoře Olivetské z roku 1718. Velice působivé dílo zřejmě vzniklo v dílně sochaře Jana Sturmera a je pravda, že většinou se s ním tady tak nějak míjíme. Kolem čtyř kaplí křížové cesty z roku 1723 se pak vydáme k vrcholové Kalvárii se skvostnou sochařskou výzdobou z let 1730 až 1740. Dlouhodobě bylo toto krásné barokní dílo připisováno J.F. Pacákovi, poslední dobou se již ale odborníci přiklánějí spíše k Severinu Tischlerovi. Vzhledem k tomu, že jsme na Křížovém vrchu v nadmořské výšce 427 m, je jasné, že Kalvárie je nejen jednou z vrcholových dominant Moravské Třebové, ale také skvělou vyhlídkou. Pro nás to ale díky mlze zrovna moc neplatilo, i když tady už by nám stačilo přijít tak o půlhodinku později …
Následuje návštěva hřbitovního areálu. Kostel Povýšení sv. Kříže z 16. století (v podobě o století mladší, ovšem) je tradičně nedobytný, ale potěší alespoň jako venkovní lapidárium renesančních náhrobníků. Kousek za kostelem se nachází skutečné lapidárium, které vzniklo v roce 1912 přestavbou hřbitovní kaple sv. Markéty a do kterého se dá trvale nahlížet přes mříž. Cestou z hřbitova nám pak postupně dělají společnost moderní smuteční síň (v další fázi rekonstrukce), více než stoletá lipová alej a tzv. Schody mrtvých, což je vlastně kryté schodiště s renesančním portálem z roku 1575.
Naše další kroky již neomylně směřují – kolem vojenského prostoru a po Dvorní ulici – k závěrečnému bodu programu dne. Tento bod je současně tím hlavním a výškově nejvyšším. Rozhledna Pastýřka se nachází na vrchu Pastvisko (515 m), kde byla postavena v roce 2009 jako náhrada někdejší dřevěné rozhledny Jana Lichtenštejna z roku 1906, zničené již v roce 1916.
Podobu rozhledny, z které uvidíte – kromě samotné Moravské Třebové – např. Jeseníky, Orlické hory, masivy Kralického Sněžníku i Hřebečský nebo Zábřežskou vrchovinu, navrhl zdejší rodák Jan Škoda. Jedná se o železnou stavbu s dřevěnými vzpěrami, která je vysoká 27 m a na jejíž vyhlídkovou plošinu ve výšce 25 m vede celkem 111 schodů. A počítejte raději s tím, že se na tom schodišti docela zatočíte ...
V rámci následného sestupu jsme se ještě zastavili u Jahnova kamene, což je nevelká skála, do které bylo v minulosti umístěno několik pamětních desek. Dnes poměrně ponuré místo bylo prý svého času oblíbeným cílem vycházek zdejších obyvatel. Pak ještě krátká procházka městem při cestě k autu ... a to už bylo opravdu všechno ...
Možnosti tu - samozřejmě - jsou, my se ale tentokrát spokojili jen s pár „mlsy“, zakoupenými ve zdejším velkoobchodě, propagovaném onou strašnou reklamou Lidl Lidl Lidl Lidl ….
Líbilo: V Moravské Třebové – jako snad vždycky – všechno. Tentokrát to asi vyhrála rozhledna Pastýřka – už jen proto, že patří mezi ty stavby svého druhu, z kterých je opravdu něco vidět. A opomenout nemůžeme ani příjemně loudavý pohyb po obou oblíbených areálech – zámeckém a hřbitovním.
Nelíbilo: Šumperk jsme ráno opouštěli za krásného slunečného počasí, Moravská Třebová nás přivítala hustou mlhou. Sice to navozovalo až dušičkově ponurou podzimní atmosféru, ale méně by občas znamenalo více. A my měli zřejmě raději vyjet až o hodinu později. Tradiční nepřístupnost zdejších kostelů už ani nepřekvapuje.
Pomineme-li náklady na dopravu a něco na zub, tak jsme utráceli jen v informačním centru při nákupu turistických vizitek. Muzejní ani zámecké prostory nebyly totiž tentokrát na programu dne.
Kolem vrcholu Pastvisko neboli Nad Boršovem vede síť singletracků, takže je potřeba při křížení s TZ občas dbát zvýšené opatrnosti.
Většinu doby našeho moravskotřebovského výletu jsme se pohybovali po trase červené TZ, ale se skutečnými červenobílými „vůdci“ jsme se v podstatě potkávali až v závěrečné části výstupu k rozhledně Pastýřka. Sice jsme to značené vedení nijak zvlášť nepotřebovali, ale mnozí jiní turisté zde docela tápali (alespoň podle dotazů, které jsme cestou museli zodpovídat) ...