TURISTIKU PODPORUJÍ

61 574 turistů a cestovatelů

112 410 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů

1 400 645,- odměny za články

Liberec

Přidat Liberec mezi oblíbené

Travel blog Liberecký kraj

Tipy a novinky

Chaty a chalupy

Mapa Liberce

Liberec je hlavní město Libereckého kraje a rozkládá se na úpatí Jizerských hor pod vrcholem Ještěd (1012 m.n.m.), který je vyhledávaným rekreačním cílem. Oblíbeným cílem jsou i Botanická zahrada, Aquapark Babylon a ZOO Liberec s bílými tygry.

Turistické cíle a oblíbená místa v Liberci (466)

Památky a muzea (65) Přírodní památky (69) Výletní místa (37) Technické zajímavosti (15)

Tipy na výlet (168)

Trasy Liberec a okolí (60)

> Do přírody > Na kole > S dětmi

> Cyklotrasy > In-line brusle > Pěší trasy

Děčínsko a Lužické hory ›

Moje ›

Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Děčínsko a Lužické hory

Tipy na výlet vybrat: vše / nic

↓

Druh vybrat: vše / nic

Do přírody

Na golf

Na hory

Na kole

Se psem

Vinařská turistika

Za gastronomií

Za kulturou

Za sportem

Náročnost vybrat: vše / nic

Pro zdatnější

Romantika

Rodina s dětmi

Délka vybrat: vše / nic

Vycházka - půldenní

Celodenní výlet

Putování (více dnů)

Turistické cíle vybrat: vše / nic

↓

Doprava vybrat: vše / nic

Autobusová zastávka

ŽST

Letiště

Žel. stanice

Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic

Vesnice

Městečko

Město

Osada

Samota

Městská část

Hlavní město

Přístav

Místní část

Náměstí

Ulice

Městys

Ostatní vybrat: vše / nic

Bivak

Hraniční přechod

Infocentrum

Nordic walking point

Ostatní

Turistická známka

WebKamera

Zajímavost

Památky a muzea vybrat: vše / nic

Hrad

Zámek

Zřícenina

Trosky

Kaple

Klášter

Pomník

Kříž

Chata

Muzeum

Bouda

Kostel

Památník

Měšťanský dům

Salaš, koliba

Letohrad

Farma

Hřebčín

Zámeček

Tvrz

Skanzen

Hradiště

Rotunda

Statek

Dům, budova

Chrám

Hřbitov

Hradby

Lapidárium

Kašna

Socha

Boží muka

Hrádek

Panský dvůr

Rychta

Pevnost, opevnění

Radnice

Drobné památky

Mešita

Synagoga

Příroda vybrat: vše / nic

Hora

Kopec

Štít

Vrchol

Jezero

Potok

Pleso

Rybník

Vodopád

Propast

Minerální pramen

Jeskyně

Krasový útvar

Údolí

Skalní útvar

Jezírko

Řeka

Říčka

Pohoří

Údolí, dolina

Kaňon

Sedlo

Travertíny

Planina

Hřeben

Louka

Pramen

Kámen

Zahrada

Rašeliniště

Slatě

Památný strom

Přírodní park

Ostrov

Sopka

Pobřeží

Poušť

Park

Rokle

Přírodní památka

Vodní nádrž

Studánka

Soutěska

Tůň

Pláž

Poloostrov

Bažina, mokřady

Sport a rekreace vybrat: vše / nic

Lázně

Rekreační oblast

Koňská stezka

Aquapark

Letovisko

Koupaliště

Ledovec

Ski areál

Golf

Půjčovna lodí

Cyklo bar - hospůdka

Cyklo shop - servis

Potápění

Zábava, atrakce

Půjčovna kol

Vinařský cíl

Technické zajímavosti vybrat: vše / nic

Důl, štola, šachta

Elektrárna

Jez

Lanovka

Mlýn

Most

Přehrada

Rozhledna

Technická památka

Zvonice

Výletní místa a parky vybrat: vše / nic

CHKO

Chodník, naučná stezka

Národní park

Odpočinkové místo

Orientační bod

Poutní místo

Rezervace

Rozcestí

Turistická trasa

Turistické destinace

Vyhlídka

Výletní místo

ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic

Arboretum

Botanická zahrada

ZOO

Trasy vybrat: vše / nic

↓

Typ vybrat: vše / nic

Autem

Balónem

Běžecká trasa

Běžky

Cyklotrasa

Golf

In line brusle

Pěší trasa

Po vodě

Ski areál

Náročnost vybrat: vše / nic

Malá náročnost

Střední náročnost

Velká náročnost

Cestopisy vybrat: vše / nic

Tipy a novinky vybrat: vše / nic

Rady a tipy vybrat: vše / nic

↓

Doprava

Jídlo a ubytování

Ostatní

Peníze a ceny

Práce a život

Zdraví a bezpečnost

Moje dovolená vybrat: vše / nic

↓

Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic

Jaro

Léto

Podzim

Zima

Délka dovolené vybrat: vše / nic

Méně než 1 týden (do 6 dní)

1 týden (7-9 dní)

Delší než 1 týden (10-12 dní)

2 týdny a více (13 a více dní)

S kým vybrat: vše / nic

Rodina s dětmi do 5-ti let

Rodina s dětmi do 10-ti let

Rodina s dětmi 10-18 let

S partnerem

S přáteli

Typ vybrat: vše / nic

Pobyt

Aktivní dovolená

Poznávací dovolená

Eurovíkend

Plavba

Prodloužený víkend

Zaměření vybrat: vše / nic

K moři

Na lyže

Za zábavou a poznáním

Do přírody

Na hory

Cyklo

Se psem

Na vodu

Aerobic

Golf

Wellness

Potápění

Za kulturou

Zábavné parky

Aquaparky

Gastronomie

Jak jsme jeli vybrat: vše / nic

Autem

Autobusem

Letadlem

Lodí

Jinak

Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic

Dům / rekreační objekt

Kemp

Apartmán

Hotel / Penzion

Stravování na dovolené vybrat: vše / nic

Vlastní

Snídaně

Večeře

Polopenze

Plná penze

All Inclusive

Ultra all inclusive

Fotogalerie vybrat: vše / nic

zobrazit výsledky

Změnit oblast

Vyhledat oblast:

Severní Čechy – 11. den - Lužické hory: Horní Světlá – sirný pramen; Krompach - okruh 9 km: Babiččin odpočinek – Hvozd (749 m) – Hochwald (rozhledna) (743 m) – Kammloch CD/D - skautská chata Seleška - Babiččin odpočinek

Cestopisy

Sirný pramen

Opouštíme sirný pramen

Na parkovišti Babiččin odpočinek

Blížíme se k vrcholu

Ještě kousek a budu tam

Jsou tam panoramatické tabule

Výhledy z terasy

Výhledy z terasu přes současnou terasu u restaurace

Ještě jednou a kousek dál

Hvozd - německý penzion na vrcholu

Vidíme kamennou rozhlednu na Hochwaldu

Hvozd - německá restaurace na vrcholu

Hvozd - německá restaurace

Pohled z terasy restaurace na naši vyhlídkovou terasu

Opouštíme Hvozd - poslední pohled na německou chatu na Hvozdu

Hochwald - chata a rozhledna

Interiér chaty na Hochwaldu

Venkovní terasa na Hochwaldu

Výhled z Hochwaldu

Opouštíme vrchol

Kammloch CD/D

Kammloch - děti se tady vyřádí

Skautská chata Seleška

Pramen u skautské chaty

Výhledy při zpáteční cestě

Vyhlídková lavička

Parkoviště U Jána - po večerním lijáku

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (55 fotografií)

Pondělí 26. 6. 2053

V noci se ochladilo jen nepatrně, ale po včerejším pro nás náročném vyletě jsme spali dobře. Vstáváme v půl 9, venku je jasno a lehce, po ránu chladně to profukuje. Na dnešek hlásí oteplení, ale v horách to snad rak hrozné nebude. Ještě dnes bychom chtěli pobýt v Lužických horách.

Po snídani se potřebujeme dostat na východ. Projíždíme přes parkoviště U Jána, kudy jsme včera procházeli. Nedaleko odtud je sirný pramen, kam se mi už zacházet nechtělo. Dnes se tam jdeme podívat. Zajímavé na tom je, že pramen vůbec neobsahuje síru, voda je jen hodně železitá. A právě v té se daří bakterii Leptothrix ochracea, která způsobuje světle okrové sraženiny. Barva připomíná síru, podle které pramen v minulosti tento název dostal, a už mu zůstal. Bakterie se usazuje na všem – na kamenech i rostlinkách a vytváří na nich gelový obal.

Zdejší voda se pít nedá, ale je to tu hodně zajímavé. Místy to vypadá jako vatové polštářky. Je to unikát, který jsme ještě neviděli. No prostě nádhera.

Další krátkou zastávku jsme chtěli udělat v Juliovce, kde má být zajímavá stavba vysutého náhonu. Dnes je již nefunkční a přerušený cestou. Jenže pěšinu, po které jsme se domnívali, že k němu dojdeme, jsme z auta neviděli. Proto nezastavujeme a pokračujeme dál na parkoviště Babiččin odpočinek, odkud jdeme na další vrchol Lužických hor.

Letos jsme se totiž rozhodli rozšířit počet navštívených zdejších vrcholů. Včera jsme byli na těch dvou nejvyšších - na Luži a Pěnkavčím vrchu, před 3 lety na 3., 4. a 6. nejvyšším – na Jedlové, Klíči a Studenci. Dnes jdeme na ten 5. - na Hvozd.

Parkoviště opouštíme po žluté. Čeká nás 2 km stoupání. Takový začátek - to je vždy to nejhorší, co mne může potkat. Nejraději mám, když se můžu na pohodové trase rozdýchat. Teď mám smůlu.

Tady to nefouká, je horko a dusno. Naštěstí prudké stoupání střídá mírnější kopec, většinou jdeme ve stínu. Asi po 1 km jsme se zvládli sobě se ztratit. Ota šel po značce zarostlou cestou do prudkého kopce. Já to vzala oklikou, ale téměř po rovině. Nejdřív vlevo po neznačené cestě a pak vpravo po zelené. Došla jsem k místu, kdy zprava přišla žlutá značka - tudy pravděpodobně přišel i Ota. Jenže je to na sluníčku, tady nečeká. Přicházím na rozcestí Pod Piketem. Žlutá značka tady odbočuje vlevo – opět do kopce. Tady je stín, ale Ota tu také není. V kopci ho nevidím. Ten šel určitě rovně. Volám mu. Nezvedl to, ale za chvíli přišel. Sám zjistil, že mu žlutá utekla.

Dali jsme si tady krátkou pauzu. Pijeme, odpočívám. Ten 1. km docela rychle utekl. Ale to nejhorší máme před sebou. Další půl km se stoupá neustále, ale posledních půl km je nejnáročnějších. Jde se podle hranice, po skalách, místy to vypadá jako vysoké skalní stupně. Občas jdu po dvou, občas po čtyřech, ale stoupám. To je nejdůležitější.

Po víc jak hodině jsme konečně nahoře. Tedy já. Ota by tam byl už dávno, kdyby na mne nečekal. Hvozd (749 m) je vlastně jeden z vrcholů znělcové hřbetu. Ten je na české straně, ale těsně u hranice. Druhý vrchol je Hochwald (743 m), který je na německé straně cca o 400 m dál.

První turisté na náš vrchol vystoupali už r. 1787 po schodišti, které bylo vybudováno ze saské strany. Jeho část se používá dodnes. R. 1853 byl na české straně otevřen dřevěný hostinec. Bohužel 1. srpna 1877 vyhořel. Netrvalo to dlouho a byl obnoven. V létě 1879 byla přistavěna i 10 m vysoká dřevěná vyhlídková Karolínina věž. V horských podmínkách rychle chátrala a r. 1891 byla zbourána.

Po 2. světové válce nebyl hostinec na vrcholu využíván, v lednu 1946 částečně vyhořel a kolem r. 1950 byl zbořen. Zůstaly jen sklepy v kamenné podezdívce. Na zbytcích této chaty byla upravena vyhlídková plošina, kde r. 1834 byl vztyčen vysoký kříž s nápisem Jeden druhého břemena neste. Jsou tady i panoramatické tabule a je odtud nádherný výhled.

V letech 1889 - 1890 byla na saském území v těsném sousedství české chaty postavena restaurace, tentokrát s ubytovnou. I když 23. dubna 1937 vyhořela, byla již 14. června 1938 otevřena nová chata. Ta tu stojí dodnes a stále nabízí občerstvení. Přes terasu restaurace vede státní hranice, takže si návštěvník může vybrat, zda chce sedět u nás nebo v Německu. I z této terasy jsou nádherné výhledy.
Samozřejmě jsme neodolali a dali si pšeničné pivo. Zpravidla nám německá pšenice chutná. Stálo 5,20 Euro, každá legrace něco stojí. Jen bohužel nebylo úplně podle našeho gusta. Pili jsme v Německu už lepší.

Na protějším vrcholu – Hochwaldu (743 m) vidíme kamennou rozhlednu. Je to 25 m vysoká kamenná rozhledna, která tu byla postavena r. 1892 – bylo to rok po té, co byla zbourána dřevěná věž u nás. Stejně musíme tím směrem Hvozd opustit, tak si to o ten kousek klidně prodloužíme a půjdeme se tam podívat.

Nejdřív klesáme po historickém schodišti, jak jsme se dodatečně dozvěděli. Jen se nám historické nezdá, snad je jen na historickém místě. Pak samozřejmě musíme zase nahoru. Je to však skutečně pohodlné stoupání.

Rozhledna má vstup přes turniket, ale ten nefunguje. Je tu cedule, že vstupné 1,5 Euro nebo 49,- Kč se musí zaplatit v přilehlé kavárně. Kdyby to byla česká rozhledna, je už Ota nahoře. Ale německé rozhledny ho nezajímají a navíc shora asi nic jiného už neuvidíme.

Zato zjišťujeme, že tady mají jiné pivo a levnější. Dnes nás čeká téměř jen cesta z kopce, bude se nám aspoň lépe kutálet. Ota dává černé točené za 4 Eura, já lahvovou pšenici ze zdejšího minipivovaru za 3,5 Euro. Zdá se nám chutnější než to dražší před chvílí. Nepospícháme, sedíme na terase ve stínu, občas foukne větřík. Jediné je, že máme hlad. Jídlo máme s sebou, ale tady jíst nemůžeme. A na to koupit si jídlo nemáme s sebou už Eura. Vzala jsem dvacku – kdyby bylo třeba. Už nám z ní moc nezbylo.

Nakonec přece jen opouštíme toto příjemné prostředí. Červená značka vede zpočátku v Německu, později podél hranice. Ota tvrdí, že jíst bude až u nás. Nevím, proč v Německu jíst nechce. Klesáme, jde to docela dobře. U cesty vidíme krásný buk s mohutnými kořeny, které doslova vybízí k posezení. Najednou mu nevadí, že jsme v Německu. Jdeme jíst. Celý den na trase nikoho nepotkáváme. Výjimka byla na vrcholech – na německé straně je parkoviště, takže si tam lidi klidně přijedou na kávu. Ani tady nás nikdo neruší.

Pokračujeme v klesání, je to výrazně příjemnější, než bylo stoupání. Ota má pocit, že bloudíme, že se od auta vzdalujeme. Orientaci má výbornou, občas má pocit, že to nemá pod kontrolou. Tentokrát má pravdu. Zatím se skutečně vzdalujeme. Klesáme po hranici až do na rozcestí Kammloch CZ/D, odkud červená konečně vede k nám do Čech. Ještě kousek klesáme, ale pak už jdeme téměř po rovině. Ota vidí, že jsme změnili směr, že se k autu začínáme přibližovat. Konečně je spokojený.

Na rozcestí Na Šestce – bývalá myslivna odbočujeme vpravo a jdeme po modré. Do cíle to je už jen 3 km. Míjíme skautskou chatu Seleška, možná že právě tohle je ta bývalá myslivna. Chata dnes nabízí ubytování pro skautské oddíly i jiné dětské a mládežnické organizace. Pod chatou je pramen. Je to přepad ze zdejšího vodního rezervoáru. Podle rozboru by se mělo jednat o pitnou vodu. Voda prý teče celé léto. Na zimu jí vypínají.

Nejdřív cesta vede do mírného kopečka, který je čím dál prudší. Když už si myslím, že by to mohlo stačit, jsme na rovné a široké cestě. Jdeme po úbočí Hvozdu a vlevo přes údolí se nám otevírají úžasné výhledy. Na jednom místě je nad cestou vyhlídková lavička. Vidíme Ještěd, Velký a asi i Malý Sokol, Ralsko, Malý a Velký Bezděz, Jablonné v Podještědí. Je tu skutečně krásně. Ani se nám nechce se zvedat. Jenže stále tu být nemůžeme. Už je půl páté. Nějak se dnes stále jen kocháme.

Konečně jsme doklesali k silnici a k autu. Teď jen přemýšlíme, kde budeme spát. Původně jsem myslela, že by to šlo tady na parkovišti. Je to však jen uzounké parkoviště u silnice. Zítra chceme do Oibinu, tak moc možností nemáme. Nakonec se vracíme na parkoviště U Jána. Je to sice trochu z ruky, vracíme se skoro 10 km, ale nic lepšího jsme nevymysleli. Tam je aspoň potok, kde se můžeme umýt. Po dnešku to potřebuje i Ota. Další výhoda je přístřešek. Na večer vyhrožují deštěm, možná se také bude hodit.
Parkujeme v jeho blízkosti. Začínáme potokem. Nechá se tam poměrně dobře sejít, voda je čistá, jen je to mělké. Lehám si do peřejí, ale stejně se musím ještě polévat. Je to úžasně osvěžující.

Vracíme se k autu. Už delší dobu se to zatahuje. Měla bych vařit večeři, ale vůbec se mi do toho nechce, nějak ani nemám hlad a to je půl sedmé. Nakonec jsem to vyřešila. Uvařila jsem z pytlíku hrachovou polévku, osmažený chleba do ní mám sebou. Ota ji má také rád. Nakonec bylo dobře, že jsem se takhle rozhodla.

Když jsme se chystali zasednout ke stolku u auta, začíná pršet. Honem zavíráme auto a stěhujeme pod přístřešek. Vyšlo nám to perfektně. Lije jako z konve, po parkovišti tečou potoky vody. Jediná výhoda byla, že nám déšť částečně umyl nádobí.

Během půl hodiny je po dešti. Domýjíme nádobí. Popojíždíme na jediné místo, kde se voda nedrží, odkud odtéká. Jsme sice uprostřed parkoviště, ale nedá se nic dělat. I když by v noci pršelo, tak se z auta dostaneme suchou nohou – tedy snad.

Dnes sedíme v kabině, jiná možnost není. Ochladilo se a každou chvilku poprchává. Nezvládli jsme ani koupit pivo, nebylo kde. Máme posledního Kocoura - višňového. Toho Ota koupil, že mi chutná. Dnes si ho po večeři nakonec dal se mnou. Pak jsme otevřeli jedinou lahvinku vína, kterou s sebou vozíme pro ten nejhorší případ, kdy nebude co pít. To dnes nastalo. K tomu posloucháme rádio. Zítra se má výrazně ochladit a pršet.

Je dobře, že jsme dnes zvládli ten Hvozd. Bylo sice horko, ale nepršelo. V těch skalách by to nebylo příjemné.

Toto místo má jedinou nevýhodu. Není tu mobilní signál. Jindy bychom to určitě nezjistili. Jenže Ota potřeboval zavolat dceři, zda není nějaká změna. Od neděle má hlídat vnučku, tak ať se náhodou nevracíme zbytečně. Nedovolal se. To tak velký problém není, to vydrží do zítřka. Pak jsem však najednou dostala SMSku od synovce, že mu zemřel otec, můj strýc. Letos mu bylo 97 let. Dožil se pěkného věku a prakticky byl stále soběstačný. Ale synovec je najednou sám. Není ženatý a otec se o něj stále staral, i mu vařil. Bohužel zavolat mu nemůžu. Běhám po parkovišti, honím signál, marně. A to mi vadí. Určitě čeká na nějakou reakci. Ale co mohu dělat. Kupodivu moje SMSka během další půlhodiny odešla. Tak snad došla i k němu. Zítra to vše musíme vyřešit.

Venku leje, spát jít nemůžeme, ale naštěstí ještě máme co pít. Až v 11. hodin konečně přestalo. Rychle se stěhujeme dozadu, než zase začne. Zatím je teplo. V autě je skoro 19 stupňů. Ale dnes raději dveře zcela zavíráme.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.823, 14.727)

Poslední aktualizace: 8.11.2023

Vyhledání vlakového spojení na výlet

Jízdenky pro skupiny

Odměny za ČD Body

Celodenní jizdenka

Autor: jircak

Přidat do oblibených uživatelů

Výdělek příspěvku: 1,94 Kč

Další příspěvky autora: 1680

Kvalita příspěvku:

Hodnotit kvalitu příspěvku

Nahlásit příspěvek redakci

Byl jsem zde!

Zapamatovat

Diskuse a komentáře k Severní Čechy – 11. den - Lužické hory: Horní Světlá – sirný pramen; Krompach - okruh 9 km: Babiččin odpočinek – Hvozd (749 m) – Hochwald (rozhledna) (743 m) – Kammloch CD/D - skautská chata Seleška - Babiččin odpočinek