Poutní kostel Panny Marie Pomocné

Kam a jak jedeme?

Jedeme k poutnímu kostelu Panny Marie Pomcné, nedaleko Zlatých Hor, uprostřed lesů. Možný dojezd autem až na parkoviště u kostela.

Za čím jedeme?

Mám v Jeseníkách místa, na která se strašně rád vracím, která navštívím i několikrát do roka, jako Ztracené kameny a Jelení studánka, vždy si tady najdu místo stranou od lidí a pohroužím se do svého nitra. Mám rád, i poutní kostel Panny Marie Pomocné s jeho pohnutou historií a magickou atmosférou

Poutní místo Panny Marie Pomocné má, jako řada podobných míst, svůj vlastní příběh zrození. Legenda praví, že v době 30-ti leté války, za vpádu švédských vojsk, utekla na horu Boží Dar děva jménem Anna Tannheiserová a zde porodila syna. Zpočátku zde visela jenom kopie obrazu Madony s dítětem namalována Lucasem Cranachem. Obraz však začal přitahovat zástupy poutníků svým zvláštním kouzlem. Podle pověsti zde došlo mnoho nemocných uzdravení. Já z vlastní zkušenosti (jsem po dvou transplantacích kostní dřeně) však toto nemohu potvrdit, a tak zřejmě kouzelná moc není až tak silná, nebo na mě nepůsobí.

V době josefínských reforem měla být kaple odstraněna, nikdo však nenašel odvahu úkol splnit. Kaple nebyla sto pojmout celá procesí poutníků, a tak byla nahrazena kostelem postaveným v letech 1834 až 1841. Časem vznikla i křížová cesta.

Kostel přežil první i druhou světovou válku, nepřežil však rok 1973 kdy dne 22. září jeho zkázu zajistilo množství trhavin a dílo pak dokonal buldozer. Až v roce 1990 se zrodila myšlenka pro obnovu tohoto místa. Základní kámen ještě v témže roce posvětil papež Jan Pavel II. Následně pak započali stavební práce a 23. 9. 1995 byl kostel vysvěcen.

I když jste zdráv, nebo nevěříte na zázračná uzdravení, zajeďte si tam. Jen si dejte v bufetu kafe, nebo si jej přivezte v termosce a sedněte do stínu stromů. Zaposlouchejte se do zpěvu vánku v korunách velikánů. Sedněte do chladivého nitra chrámu a nasávejte energii, která tady prýští z nitra země. Až pak budete odcházet, zůstane ve vás kus této síly…

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jednodenní výlet k poutnímu kostelu. Malý bufet nenabízí příliš bohatý výběr, a tak doporučuji svačinu sebou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jedinečná atmosféra místa. Mimo hlavní sezónu pohoda, klid, minimum lidí.

Ostatní informace

V místě je malý bufet poskytující občerstvení.