Předvánoční toulání pod hradem Zvěřincem

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Do přírody

0. Vrcholová skalka na místě, kde kdysi stával hrad Zvěřinec

1. Kaplička Ježovka u stejnojmenné studánky z pohledu zezadu. Je vidět velká puklina v jedné z lip

2. V krmelci je založeno, strávníci mohou přijít

3. Bývalý lom s jezírkem na vrchu Porostlém

4. Stojí tu kamenná lavice a stůl a také nová termoska s kafem

5. Pěknou pěšinou mířím dál

6. Šlapu podél Martinického potoka

7. Přístřešek a zvonička z roku 1917 v Malkovicích

8. Zděná pilířková boží muka na rozcestí cest mezi Malkovicemi a Boudami. Bývala nazývána "husitská kaplička"

9. Zamrzlý rybník v lukách

10. Zvonička v Zadních Boudách z roku 1887

11. Přibyly tabulky označující novou poutní cestu

12. A již usilovně stoupám ku Zvěřinci

13. Cesty jsou tu udržované

14. Hrad již nebude daleko, soudě podle značky. Právě stoupám z příkopu na jeden z valů

15. Centrální prostor bývalého hradu

16. Zde také končí naučná stezka, bohužel se na ní někdo nepěkně podepsal

17. Zbytky zdí se dají najít i po stovkách let

18. Proti vrcholové skále stojí tato, bývala taktéž součástí hradu

19. Dolů padá prudký sráz

20. Na vrcholové skalce jsou umístěny dvě desky, pamětní Máchova a pak ta s historií hradu. Bohužel i zde pracuje neúprosný čas

21. Žaludek se také přihlásil o svá práva, muselo se tedy svačit

22. Krásná pěšina s popraškem dosud bílého sněhu mě vedla již od hradu dále

23. V lesích se vyskytují i takové krásné kameny

24. Rozhled dnes nebyl kdovíjaký

25. Tady se dobře odpočívá v létě, tentokrát jsem se zlákat nedal

26. Kaplička v Dolním Matějově je zosobněním zimní romantiky

27. Vedle zamrzlý rybníček i s vodníkem

28. Nejdříve grog na zahřátí, potom něco na spláchnutí prachu z cesty, i když prachu asi ne, spíše snížku

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (29 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Lehounký sněhový poprašek milosrdně pokryl krajinu i s blátem a navodil tak předvánoční atmosféru. Rozhodl jsem se toho využít a trochu se potoulat lesy obklopujícími nejvýznačnější památku Českého Meránu. Vypravil jsem se proto na zříceninu středověkého hradu Zvěřince v samém srdci Českého Meránu.

Za čím jedeme?

Hned v úvodu jsem zažil po dlouhé době radostnou událost. Potkal jsem nefalšovaného tuláka i s pejskem, kteří právě vstávali. tak jsme chvíli popovídali, já mu ukázal cestu dál. Bylo to příjemné překvapení.
Cesta mě vedla sněhem zaprášeným krajem po polních a lesních cestách i docela neznatelných stezkách, kudy chodí jen zvěř. Okolí bylo takové tklivé, nebe pošmourné, všude velebné ticho. Nálada okolí sváděla k přemýšlení a rozjímání, zvláště, když se kvapem blíží závěr roku. Už zase, stále jakoby rychleji nebo se to snad jen zdá?
Když jsem se vyšplhal až na místo, kde kdysi stával hrad, našel jsem (nepřekvapivě), již jen pozůstatky valů a příkopů, po stráních pak rozsypané kamení z dávných hradeb. Zvěřinec není tak známý a proslulý jako jiné hrady, ovšem i on má velice zajímavou historii. V jeho zdech podle pověsti kdysi dlíval při svém vyhnanství z Prahy jeden z nejslavnějších Čechů, Mistr Jan Hus. Pobýval tu snad u svého dobrého přítele, majitele hradu, rytíře Václava ze Zvěřince, zřejmě na podzim roku 1413. V okolí podle dosud zachovalých památek Hus kázal venkovskému lidu, Dodnes v Úklidě mají Husovu lípu, u Petrovic Husovu kazatelnu, ap.
Další významnou osobností spojenou s hradem Zvěřincem, byl největší z básníků, Karel Hynek (Ignác) Mácha. Rod Máchů žil v nedalekých Měšticích, kde se narodil i básníkův otec. Sem k tetě a strýci Mácha přijížděl jako dítě i student na prázdniny a s přáteli podnikal romantické výlety po okolí. Jsou doložené pobyty v letech 1828 a 29. Mácha dokonce několikrát na zřícenině přespal. Dodnes má na vrcholové skalce bývalého hradu pamětní desku. V nejznámějších Máchových dílech, v básni Máj a v próze Cikáni, se objevuje řada prvků z krajiny Českého Meránu, neboť vzpomínky na mládí v básníkovi zůstaly.
Prodlel jsem na vrcholu nějakou tu chvíli, při níž jsem se zamýšlel nad minulostí, což mi ovšem nebránilo chutně posvačit. Dále jsem se vydal hlubokými lesy obloukem zpět k Sedlecké kotlině, přitom jsem míjel řadu zajímavých kamenů, jichž je zde jako máku.
Výšlap jsem zakončil v hospůdce, kde jsem se po celodenním putování zahřál. Byl to vskutku vydařený den.