Rozhledna Háječek, vrchol Homole a naučná stezka Svébohov

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet by se klidně mohl také jmenovat „Nebe, peklo, země, ráj“ a je dokladem toho, že se při našich pravidelných výletech často snažíme hledat i místa méně známá. Navíc pokud možno umístěná v lokalitách, kde existuje jistá naděje, že nebudeme celou cestu potkávat davy lidí, kterých během celotýdenního pracovního procesu vidíme někdy podstatně více, než je nám milo i zdrávo. Naštěstí je takových míst na Šumpersku stále dost, mnohdy jsou dokonce dobře dosažitelná různými způsoby a ve všech ročních obdobích. A tak jsme se na počátku poslední lednové dekády vypravili do zasněženého Svébohova.

Tato víska, ve které dnes žije něco přes 400 obyvatel a která je součástí mikroregionu Zábřežsko, je písemně poprvé zmíněna na počátku II. poloviny 14. století a nachází se v průměrné nadmořské výšce okolo 420 metrů, což jsou pro mnohé občany z rovin Hané nebo Polabí výšiny závratné až téměř nepředstavitelné.

Za čím jedeme?

Po příjezdu do Svébohova nás čeká okruh, který měří přibližně 8 km (ve sněhu a s různými „zdelkami“ se to ovšem zdá o něco delší). Jeho nejnižší bod leží něco málo pod čtyřmi stovkami nadmořských metrů, zatímco ten nejvyšší těsně překročí šestistovku. A i když se to možná na první pohled nezdá, jedná se o okruh velice zajímavý. V nabídce jsou sakrální stavby, zcela nová rozhledna na vrcholu sjezdovky, zajímavá vesnická architektura 19. století, pomníky připomínající válečné oběti a hlavně několik vysoce atraktivních vyhlídkových míst.

Celou cestu nám dělala společnost dvouokruhová NS Svébohov (a tedy také víla Kopretinka), i když ze začátku jsme se řídili spíše výraznější žlutou TZ. Všech jejich osm zastavení jsme sice nenavštívili, ale většinu z nich ano. Od památníku obětem obou světových válek (zastavení NS č. 1) jsme se přesunuli k bílé evangelické kapli neboli českobratrské modlitebně z roku 1860 (č. 5), která je výrazným krajinotvorným prvkem nad obcí. Odsud jsme pokračovali až na vrchol Háječek, který byl nejvyšším bodem naší cesty. Stojí zde zcela nová, 30 metrů vysoká, železná rozhledna a je tu i dojezd vleku zborovské sjezdovky. Tady už to bylo hodně o výhledech, kochání se … a také poměrně hodně silném větru.

Následovala cesta na vrchol Homole (č. 3), což je klasické výhledové místo a se svými 516 nadmořskými metry i nejvyšší bod obce Postřlmůvek. Zdejšího přístřešku jsme využili ke svačině a pilnému se rozhlížení po okolní krajině. No a pak už nás vlastně čekaly jen dva kříže (jeden kamenný a jeden dřevěný), jeden netradiční rozcestník (zaujala zde zejména šipka pro směr vedoucí Nikam) a svébohovský farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1870 (zastavení č. 7).

Vše jsme zakončili krátkou procházkou mezi zdejšími staveními a různými žertovnými tabulkami, kterými místní dávají najevo svůj – evidentně kladný – vztah ke kočkovitým šelmám. A díky příznivému počasí jsme si i cestou do Šumperka užili několika velice zajímavých výhledů na panorama Jeseníků.     

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Moc možností se v tomto případě nenabízí … a my vlastně ani nic nehledali. Jen menší svačinu, horký čaj a placku slivovice jsme si pro jistotu vzali z domu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Až překvapivě atraktivní a velice příjemná výletní trasa, navíc vhodná pro všechny věkové kategorie a všechna roční období. Z naší strany tedy maximální spokojenost. A navíc nám tentokrát konečně vyšlo počasí, i když naši meteorologové slibovali něco podstatně horšího. Takže jsme se podívali na několik našich pohoří a pohledem jsme obsáhli téměř vše od roviny Litovelského Pomoraví až po Suchý vrch i nejvyšší vrcholky Jeseníků.

Nelíbilo: Tady mohu uvést snad jen jistou neukázněnost mých souputníků (viz. dále), kterým to ovšem vůbec nevadilo, a neustále se skrývající Praděd.

Ostatní informace

Náklady – až na dopravu a zmíněné poživatiny – nulové a zážitků přitom habaděj. Osobně ale stále doporučuji podniknout tento výlet opačně, tedy proti směru hodinových ručiček (sám jsem to měl také v úmyslu, ale moji spoluvýletníci okamžitě vyrazili nejkratší cestou k rozhledně a už se mi je prostě nepodařilo zastavit … výlet tedy popisuji tak, jak jsme ho skutečně absolvovali). Je to tak lepší kvůli charakteru trasy i přehlednosti značení (a také závěrečnému „dojezdu do historického centra“ Svébohova). Ale možné jsou evidentně obě varianty, stejně jako případné prodloužení výletní trasy (nabízí se např. sestup do Zborova, návštěva Horních Studének s poměrně unikátním hřbitovním areálem okolo kostela sv. Leonarda nebo nahlédnutí do přírodního parku Březná). Proto jsem také tuto výletní trasu označil jako variantu celodenní.

A v zimě tady dokonce můžeme potkat anděla …