S Červeným kohoutem (Roter Hahn) přes Geisler Gruppe (Jižní Tyrolsko)

Kam a jak jedeme?

Cestu autem z Prahy do Jižního Tyrolska zvládnete zhruba za 8 hodin a najedete kolem 650 km. Rychlejší je cesta přes Německo, kde si navíc řidič místy užije svižné jízdy (bez hrozby pokut za překročení maximální povolené rychlosti). Další variantou je trasa vedoucí přes Dolní Dvořiště – Salzburg – Innsbruck. Tu patrně využijí obyvatelé jižnější části naší republiky.

Za čím jedeme?

Jižní Tyrolsko bylo po první světové válce (v roce 1919) přičleněno k Itálii. Rakouské „kořeny“ jsou v této oblasti ale i po tak dlouhé době naprosto zřetelné. Už jen díky němčině, kterou tu hovoří naprostá většina obyvatel, jsem si po celou dobu našeho pobytu připadal jak v Rakousku ! Jižní Tyrolsko má v rámci Itálie širokou autonomii a proto se tu zachoval jazyk, kultura a vysoký životní standard.

Hned na úvod by si asi zasloužil vysvětlení název tohoto příspěvku. Abych náhodou nebyl osočen od ochránců přírody, že jsem snad pobíhal někde po horách - s drůbeží v ruksaku. Červený kohout (Roter Hahn) je organizace, která od roku 1999 sdružuje sedláky a selské statky, poskytující současně se svojí zemědělskou činností i ubytovací služby. V současnosti databáze obsahuje na 1.600 těchto subjektů. Ubytovací zařízení, která chtějí být do této organizace začleněna, musí splňovat řadu podmínek. Standard ubytování a kvalita poskytovaných služeb je proto na vysoké úrovni. Podobně jako jsou hotely hodnoceny počtem hvězdiček, mají své hodnocení i statky v Roter Hahn – jen hvězdičky nahradily kytičky. Proti tradičním hotelům má ubytování na statku několik výhod. Tou první jsou finance, protože tato forma ubytování je obvykle znatelně levnější. Další výhodou (pro značnou část hostů tou hlavní) je přítomnost hned u prvního stupně „výroby potravin“. Za touto ošklivou větou se skrývá možnost konzumace skutečného jídla a dobrot, bez průmyslově přidaných éček a podobných sajrajtů. Mléko je prostě mléko, sýr je sýr, jogurt je jogurt (a když v něm najdete borůvky, tak si buďte jistí, že je někdo ze statku před chvilkou natrhal v lese)! Logo s červeným kohoutem a určitým počtem kytiček v Jižním Tyrolsku uvidíte velmi často.

Vzhledem k horskému charakteru přírody Jižního Tyrolska, převládá na statcích chov hovězího dobytka a ovcí. Není se čemu divit, protože když se rozhlédnete po okolních kopcích, na svěže zelenou a šťavnatou trávu na pastvinách, pomalu dostane chuť se jít taky „napást“. V údolí Villnöss se díky společnosti Furchetta (pojmenované po jednom z vrcholů Geisler Gruppe – 3.025 m n.m.) podařilo zachovat a rozvíjet chov místního plemene „brýlatých ovcí“ (Brillenschaf). Jak je z pojmenování patrné, tento druh snadno poznáte – kolem očí má tmavé skvrny, připomínající brýle. Informace o společnosti Furchetta by se na první pohled nemusela zdát až tak důležitá. Opak je ale pravdou, což docení především labužníci. Tím že padesátce sedláků garantují odběr masa i vlny, zajišťují i „včasný“ odchod ovcí na jatka. To má pochopitelně zásadní vliv na kvalitu masa a pokrmů z něj připravovaných, protože díky kvalitnímu zpracování postrádá výrazný pach a pachuť, typickou pro skopové maso. Jedním ze zakladatelů této společnosti je Oskar Messner (v údolí Villnöss jde o velmi rozšířené příjmení – také odtud pochází ten nejznámější = Reinhold). Oskar vlastní v obci San Peter restauraci Pitzock a milovníci nejen jehněčího a skopového masa si tu přijdou na své. Sám sice dávám přednost hovězímu, ale v rámci menu jsem ochutnal jehněčí šunku a byla opravdu výborná! Za zmínku určitě stojí i houbovo-bramborové Cappuccino, či taštičky plněné kopřivami. Návštěvu této restaurace proto 100% doporučuji. Navíc zde jako servírka pracuje již několik let Slovenka Veronika – což vítaným způsobem zboří případnou jazykovou bariéru.

K vlastnímu přechodu Geisler Gruppe (vrcholů, které se tyčí nad obcí St. Magdalena) lze jako základnu využít historický statek Ranuihof. Je z něj krásný výhled na Geisler Gruppe a zároveň do údolí Villnöss. Hned vedle statku stojí malý kostelíček, který úžasně doplňuje výhled na panorama hor. Má také spojení s Čechy - je zasvěcen Janu Nepomuckému. Cestu z této strany bych doporučil trénovanějším borcům, protože vede stále do poměrně prudkého kopce. My jsme využili pohodlnější variantu, to znamená cestu do Gröden/Val Gardena a odtud lanovkou Seceda (2.518 m n.m.). Jako cíl naší cesty a místo pro přenocování jsme si zvolili horskou salaš Gampen Alm (majitelé Peter a Theresia Messner). Tato trasa je vedena jako rodinná a cestou jsme i několik dětí potkali. Měří sice jen 10 km, ale horský terén a úchvatné výhledy na horské štíty vás určitě zdrží. Počítejte tedy cca s 5 hodinovým výšlapem. Pokud je ale Petřín nevyšší kopec, který vaše děti pokořily, nebo trpí závratí – může jim poměrně prudký sestup v úvodu trasy nahnat strach. Skalní průrva Panascharte je sice v rámci možností udržovaná pro relativně dobrou Schůdnost, ale i tak štěrk pod pohorkou občas podklouzne a je třeba dávat pozor - ono je to dolů pěkný sešup!!!

Po prudkém sestupu pak už cesta vede převážně lesem a není nijak výrazně náročná. Na konci cesty vás pak čeká skutečná odměna za propocené oblečení. Večeře na Gampen Alm byla prostě vynikající a posunula (už tak hodně vysoko nasazenou laťku od Oskara) zase o něco výš – konkrétně na hodnotu 2.062 m n.m.! Když mladý býček prožije svůj život na okolních pastvinách, v naprosto čistém prostředí a jeho přípravy se pak ujme zkušená ruka kuchaře, nemůže vzniknout nic jiného než skvost. Tak chutné a skvěle připravené hovězí jsem dlouho nejedl. Na jazyku se doslova rozplývalo – naprosto luxusní zážitek!!! Když k tomu přičtu snídani, obsahující pochopitelně výborný speck (zauzená a na horském vzduchu několik měsíců zrající šunka - na Gampen Alm měli 12 měsíců zralou) vlastní výroby a pěkné ubytování – to vše cca za 40 Euro /osobu – vyjde mi z toho jednoznačné doporučení: Gampen Alm nesmíte při cestě do Jižního Tyrolska minout!

Asi 30 minut cesty od Gampen Alm směrem do údolí, narazíte na horskou salaš Kaserill Alm (1.920 m n.m.). Vyrábí tu několik druhů sýrů, které si můžete v případě pěkného počasí vychutnat na terase před chatou.

Často hostům sedláci nabízejí mimo ubytování a skvělé jídlo i další služby. Např. na statku Verlotthof (majitelů Gabriela a Beaty Lambacher) můžete využít saunu, případně masáž přímo od paní Beaty.

Statek Kaserhof v Rittenu je vyhledávaný pro svůj chov Lam a Alpak. Chovají kolem 180 kusů a využívají je nejen pro jejich kvalitní vlnu. Máte-li zájem, můžete vyrazit na organizovanou túru s Lamou „na vodítku“ k proslulým rittnerským zemním pyramidám (Rittner Erdpyramiden). Protože jde o chytré a dobře cvičitelné zvíře, je to údajně příjemný zážitek. To bohužel nemohu osobně posoudit, protože v době naší návštěvy pršelo a túra se proto nekonala…

Ubytování na statcích lze v drtivé většině využít i v zimním období a mohou nabídnout lyžařům levnější alternativu. Příkladem může být statek Gschloier v obci Lajen. Není přímo u sjezdovek, ale autem to k nim není daleko. Zároveň máte krásný výhled na celé údolí a cenově je určitě výhodnější než apartmány ve Val Gardeně...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak bylo již popsáno výše - restauraci Pitzock a Gampen Alm musím jednoznačně doporučit. Večeře tam není "jen" jídlo, ale jedná se o zážitek!

Tipů na ubytování najdete mraky na www.roterhahn.it

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherné hory, výborné jídlo a první dva dny super počasí.

Ostatní informace

Jako vhodný dárek z cesty po Jižním Tyrolsku bych doporučil speck - tím určitě nikoho neurazíte . Případně sýry a k nim některé z místních vín. Pokud zrovna nemáte do Jižního Tyrolska cestu, můžete si některé originální pochoutky objednat na: www.samedobroty.cz