Rodinný resort Seiser Alm.  •  Fotografie (3)  • Foto: tonotono

Hledáte parádní resort pro rodinnou lyžovačku? Jihotyrolská náhorní plošina Seiser Alm/Alpe di Siusi (ladínsky Mont Sëuc) je možná úplně nejlepší na celém světě. Potvrzuje to i Ladislav Janků, český lyžařský kouč, který tu působí už třináctou zimu.

Český ski instruktor Láďa Janků.  •  Foto: tonotono

V nadmořské výšce od 1630 do 2350 metrů, jen půlhodinku cesty z Brennerské dálnice v zátiší spektakulárních masivů Schlern a Rosengarten, pojezdíte po více než 50 kilometrech sjezdovek. Každoročně přibývá na svazích řada vylepšení, letos třeba vyhřívaná osmisedačka Bambi.

Všechny pisty jsou vhodné pro rodinné lyžování, většinou modro-červené, jediná černá vede z Engelrastu. „Širší a mírnější, pro děti i výuku značka ideál. Opravdu neznám lepší středisko. Svítí tu celý den slunce na rozdíl od sousední Val Gardeny (společně propojené 170 km sjezdovek + 80 lanovek a vleků), nenajdete tu ani žádné úzké, strmé, rozbité a muldovaté krpály,“ rozhlíží se po svém revíru 53letý lyžařský instruktor.

Tak kam pojedeme?  •  Foto: tonotono

Kromě čistě lyžařských zážitků nabízí i další atrakce, což právě ocení zejména malí lyžníci. Zdejší vyhlášený snowpark patří mezi nejlepší v Dolomitech, poskytuje skvělé podmínky špičkovým riderům i lumpačícím dětičkám. Ty se mohou vydat na značený čarodějnický okruh, anebo i s rodiči na panoramatickou Seiser Rondu, zdejší menší verzi nedaleké Sella Rondy. Anebo si nechat změřit absolutní rychlost na vyznačené dráze. Samozřejmě vydat se i na běžky, ať už ve stopě nebo upravené a pro pěší uzavřené cestě. K tomu jsou po kopcích rozesety útulné osvěžovny s tradičním horským menu.

Janků pochází z Brna, lyžuje od mládí, ale závodní ostruhy si nikdy příliš nebrousil. Na přelomu tisíciletí si chtěl odpočinout od podnikání, relaxovat v horách a díky kontaktům se vydal do Toskánsku. Jenže tam nenapadl sníh, vrátil se na půl roku do Špindlu, pak vzal na jednu sezonu angažmá v trentinském Cavalese a Pampeagu. A odtud do Seiser Almu…

„Já už z dřívějška uměl italsky a tím jsem měl výhodu před zdejší německy mluvící většinou. Postupně sem začali jezdit Češi, Poláci i Rusové, já jediný jsem se s nimi domluvil, a můj záběr se rozrůstal,“ vzpomíná. Teď už má stabilní klientelu, vrací se mu stejné rodiny, které se rozrůstají. A taky rozjel pořádání speciálního týdenního Kids campu. Půl dne se o děti postará, půl dne je nechá rodičům – ideální kombinace pro všechny.

Vozí sem také lidi vlastní cestovkou podle individuálních požadavků a pořádá tu pro ně i závody. „School, travel, club – tenhle model funguje,“ pochlubí se. Jenom zalituje, že poslední roky tu tráví v pronajatém apartmánu tříměsíční zimu sám bez rodiny, protože syn už chodí do české školy a jezdí za ním jen na prázdniny. „Ale nenudím se,“ usměje se.

Liší se ve výuce lyžování české a jihotyrolské pojetí nebo metodika? Ne, spíš přístup. „Tady mají vyšší nároky, musel jsem absolvovat tříleté školení s postupovými zkouškami. Učitel lyžování je pořád prestižní profesí, které se věnují i zkušení sedmdesátiletí matadoři jako třeba uznávaný Martin Fill. Kdežto u nás při velké poptávce stačí týdenní kurs, práci berou hojně studenti jako brigádu. A s tím souvisí výplaty. Tady se bere v průměru 25 eur za hodinu, v Česku 150 korun,“ porovnává.

„Zdejší lidé věnovali hodně času do dětské metodiky, testovali si ji na svých a místních dětech, hledali nové postupy i terminologii. Vidí, že je děti živí a přizpůsobili se tomu. Ale nakonec pak stejně záleží hlavně na osobnosti a přístupu,“ dodává český expert.

V Seiser Almu už patří ke známým postavám. Nejen pro svoje duté lyžařské hůlky, z nichž nalévá významným klientům na přivítanou moravskou slivovici. Prosadit se ve zdejší konkurenci a při hodně uzavřeném trhu je velmi náročné. Kromě něho už tu „operuje“ z bývalé východní Evropy pouze jeden Bulhar a Polka.

V hlavní sezoně zaměstnávají dvě místní velké lyžařské školy okolo stovky instruktorů a trenérů, k tomu se tu uživí desítky soukromých učitelů. Podle statistik se až osmdesát procent věnuje dětské výuce. „Většinou jezdí skupiny, promíchané ze čtyř jazykových oblastí. I tohle děti určitě obohatí,“ přidává svůj postřeh.

Pokud byste hledali vhodný termín, můžete se inspirovat atraktivními akcemi: třeba 7. února se jede oblíbený noční Moonlight Classic na běžkách, v březnu se chystají ve snowparku Schlern Games anebo 16.-22. března zimní hudební festival na sněhu ve znamení swingu. Už balíte?