Skalica, královské město plné památek

Kam a jak jedeme?

Cílem našeho výletu bude krásné historické slovenské město, nacházející se za řekou Moravou, nedaleko hranic s Českou republikou i měst Hodonín a Strážnice. V někdejším královském městě Skalica dnes žije přibližně patnáct tisíc obyvatel a pro příznivce památek všeho druhu je zdejší návštěva skutečnou euforií i balzámem na duši. Nechybí ani krásná okolní příroda Zlatnícké doliny i Bílých Karpat nebo nekonečné vinohrady. Jsme zkrátka na Záhoří (Záhorie nebo Záhorská nížina), v oblasti která je dnes součástí Trnavského kraje, ale dříve byla součástí Velkomoravského knížectví.

Starobylá Skalica je – jako každé správné okresní město – dostupná většinou běžných dopravních prostředků, tedy zejména auty, autobusy i vlaky. A vzhledem ke své velikosti je vhodná pro pohyb po svých … koneckonců jednotlivé zdejší pamětihodnosti jsou od sebe opravdu vzdáleny na hod kamenem. Nebo alespoň – po vzoru strážních hradů – na dohled, a to i okem méně bystrým. Vždyť jen kostelů je zde prý tolik, že každá uzavřená i započatá tisícovka zdejších obyvatel by mohla mít svůj vlastní. A mnozí jistě ocení také jejich časté zpřístupnění, například v rámci zářijových Dnů evropského dědictví nebo Skalických dní. Potěšitelná je rovněž skutečnost, že mnohé zdejší památky jsou zpřístupněny v průběhu celého roku a jejich součástí jsou bonusy typu výrobny proslaveného Skalického trdelníku.

Za čím jedeme?

My jsme vyjížděli ze západní strany, tedy z jihomoravské části ČR, a jako dopravní prostředek jsme zvolili automobil, což bylo jistým zpestřením prodlouženého cyklistického víkendu. A hned na úvod je potřeba zdůraznit, že návštěvu Skalice a jejího okolí lze každému jen a jen doporučit. Zklamání se určitě nikdo bát nemusí, ale příznivci pamětihodností – zejména těch sakrálních a technických – budou jistě „řvát“ nadšením. Než si alespoň ty nejvýznamnější zkratkovitě přiblížíme, prozradíme si pár základních informací z dlouhé a bohaté historii Skalice. Koneckonců se již v roce 1372 jednalo o svobodné královské město a i proto zůstaneme u té historie o něco dávnější …

Skalica je písemně poprvé zmiňována v letech 1217 a 1256, ale osídlena je v podstatě nepřetržitě od mladší doby kamenné, tedy nějakých 6.000 let. Město tak dostalo právo obklopit se hradbami, jeho obyvatelé byli osvobozeni od placení daní a mohli se zde pořádat pravidelné trhy. Již v I. polovině 15. století je Skalica významným hospodářským, kulturním i duchovním centrem a v 17. století je postavena na úroveň dalším královským městům, tedy i Bratislavě, Košicím, Trnavě nebo Bardejovu. Nastává rozvoj řemesel a cechů; nejvýznamnější jsou ale soukeníci a vinaři. Díky tomu je také postaven kostelík sv. Urbana, patrona vinařů, a farní kostel dostává alespoň stejnojmenný cechovní oltář. Celkový rozvoj města se však projeví rovněž příchodem několika církevních řádů, zejména františkánů, karmelitánů a jezuitů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli ve vinařských Velkých Pavlovicích a jedli jsme, kde se dalo. Skalický trdelník je ale opravdu nepsanou povinností ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

A co že tedy bylo všechno k vidění? Rotunda sv. Juraja, jejíž vznik je datován do přelomu 12. až 13. století, poslední dobou však spíše I. poloviny století 11. Později byla tato stavba u městských hradeb goticky i barokně upravena a kromě toho, že byla kaplí, plnila i funkci obrannou. Františkánský klášter s kostelem Sedmibolestné Panny Marie, původně gotický komplex z 15. století, jehož součástí je také historická Černá kuchyně, kde se tradičním způsobem připravuje věhlasný Skalický trdelník. Paulánský klášter s kostelem sv. Pavla Poustevníka, pozdně barokní komplex z I. čtvrtiny 18. století, kde kostel je dnes soukromým majetkem. Klášter milosrdných bratří s kostelem Nejsvětější Trojice, původně evangelický komplex z konce I. poloviny 17. století slouží po přestavbě jako nemocnice, kostel zůstává vzácnou památkou barokního umění. Evangelický kostel je pak stavbou klasicistní, ovšem s prvky pozdního baroka. V roku 1938 k němu byla přistavěna věž, a to podle návrhu arch. Dušana Jurkoviče.

To nejlepší však možná pro někoho teprve přijde. Farní kostel sv. Archanděla Michaela a jeho věž, chrám, který sice několikrát vyhořel, ale zůstává jednou z perel města. Původně jednolodní kostel byl přestavěn na pozdně gotickou trojloďní baziliku s několika cechovními oltáři a mohutnou věží, sloužící jako rozhledna, nabízející výhled na Skalicu a její okolí. Secesní Kulturní dům, krásná budova, která se dodnes zachovala v původním stavu a jejíž podobu navrhl architekt  Dušan Jurkovi. A zatímco štítová mozaika pochází od Mikoláše Alše, stěny a oponu ve velkém divadelním sálu vyzdobili malby Joža Úprky a Antoše Frolky. Bývalý jezuitský kostel sv. Františka Xaverského – a pozdější sklad všeho možného - patří k nejvýraznějším a nejzajímavějším stavbám města. Většina výzdoby sice zmizela, ale zachovaly se alespoň štuky, část fresek v boční kapli Panny Marie, krypta s mnišskými hroby a jeden z největších oltářních obrazů na Slovensku.

Na závěr zůstávají dvě vzácné památky technické. Tou první je historická ledovna neboli lédárna. V minulosti sloužila k úschově potravin. Led se sem svážel pomocí psích spřežení z okolních vodních ploch. Velmi zajímavý je ovšem hlavně mlýn bratrů Piláriků, kteří zbourali původní vodní mlýn a ve 20. letech minulého století zde postavili moderní trojposchoďový mlýn na elektrický pohon. Ten plnohodnotně sloužil až do roku 1962.

Uvedené památky však zdaleka nezahrnují všechno, co zde z historického hlediska stojí za vidění. To bychom ještě museli zmínit min. několik dalších kostelů, karner sv. Anny, městské hradby, Kalvárii, morový sloup, chudobinec, lidovou školu, židovský hřbitov nebo budovu radnice. Nezapomenutelný je také pohled na městské panorama od Kalvárie. Historicko-poznávací výlet do slovenského města Skalica se prostě opravdu vyplatí.

Ostatní informace

Svou bohatou historii se Skalica nebojí a nestydí návštěvníkům města patřičně předvést, a to formou nesmírně přitažlivou a dokonce i – pro turisty – beznákladovou. Po celou letní turistickou sezonu – tedy v období od 14. května do 25. září - byly o víkendech zdejší hlavní památky (bylo jich celkem 13 a chtělo to tedy více času než jsme měli my) zpřístupněny s průvodci z řad studentů a zcela zadarmo. V pátek a v neděli bylo možno této jedinečné nabídky využít v čase od 14,00 do 18,00 hod. a v sobotu dokonce od 10,00 do 18,00 hod.