Smírčí kříže na Šumpersku (Zábřeh a okolí)

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet je určen převážně příznivcům pozoruhodných kamenných pomníků temných zločinů dávných dob z řad cyklistů, ale je plně využitelný i pro motorkáře, automobilisty a lze ho začlenit i do plánovaných tras milovníků pěší turistiky. Navíc se všechny kříže nacházejí v civilizaci, která je dostupná i prostředky veřejné hromadné Dopravy. Nepotěším jen pracovníky Českých drah a jejich početné příbuzenstvo, protože režijní jízdenky Vám tu budou na … řekněme platné asi jako mertvému zimník.

V drsném kraji Jeseníků asi byla historicky zločinnost velmi nízká, protože čím více se dostáváte blíže k nebesům, tím méně na smírčí kříže narážíte. Platí zde prostě klasická nepřímá úměra. Buď zde byli všichni tak chudí, že nebylo kde krást a proč zabíjet (a čím se – případně – vykoupit) nebo byl zdejší lid natolik otrlý, že prostě tyto památníky svých „slavných“ činů ani nestavěl a odhalení zločinci raději šli klidně a hrdě na popraviště. Možná je to dáno i tím, že zde žilo převážně německé obyvatelstvo. Zkrátka mezi Šumperkem a jeseníckým horským masivem najdete jen jeden smírčí kříž. Ten je navíc zlomený a běžně neshlédnutelný, protože se nachází na zámku ve Velkých Losinách.

Když se však ze Šumperka vydáte na opačnou stranu, tak zamíříte k začínajícím rovinám Střední Moravy a úrodné Hané. Oblast bohatá, s převážně českým obyvatelstvem (a neberte to, prosím, jako nějaký můj osobní příspěvek k problémům česko-německému Freundschaftu; k typickému Germánovi mám – byť občan Sudet - daleko, ale tady se ta myšlenka prostě sama nabízí), zřejmě různá individua lákala podstatně více. Zkrátka a dobře: pokud se chcete na šumperském okrese smírčími kříži patřičně pokochat, musíte se pohybovat na Zábřežsku a Mohelnicku. Tady jich ze země vyrazilo, jako oněch příslovečných stopkovýtrusných po dešti.

Za čím jedeme?

Začínáme tedy hned v první vesnici za Zábřehem (zdejší vlaková stanice je ovšem vedena pod rozšířeným názvem Zábřeh na Moravě), tedy v Rájci. Zdejší smírčí kříž je asi 115 cm vysoký, štíhlý s náznakem ramen. Zdobí ho rytina meče a najdete ho na zdejší návsi. Jen o něco málo větší, než jsou dva kilometry, je vzdálrnost k další vesnici a dalšímu smírčímu kříži. Tou obcí je Zvole a zdejší kříž se vzhledově ani velikostně příliš neliší od toho rájeckého..Jen u ramen už neexistují ani ty náznaky, rytina s mečem byla nahrazena křížem a zářivý pískovec zelený povlak. Smírčí kříž najdete naproti místního parčíku (přes hlavní silnici).

Ve Zvoli ihned zase opustíme frekventovanou hlavní silnici (úzká cesta mezi vesnickými domy, všude čtyřicítka a přitom jedna z mála možností dostat se ze Šumperska do západnější i jižnější části republiky) a vydáme se k papírenské obci Lukavice. Je to opět jen něco přes dva kilometry a čeká nás tu další kamenný kříž. Tentokrát jde o zcela jiný typ. Mohutný pískovcový klínový kříž zdobí rytina kopí (nebo vidlí ?) a najdete ho na zdejší návsi. Pokračujeme dál. Čeká nás vzdálenost asi 3,5 km, průjezd jednou obcí (Bohuslavice) a jsme v Dubicku. Někdejší Slušovice šumperského okresu se mohou – mimo jiné – pochlubit také jedním smírčím křížem. Je rovněž pískovcový, tentokrát ovšem menší (66 cm), jednoramenný a občas uváděný jako kříž cyrilometodějský. Nachází se tradičně na návsi, nedaleko místního obchodu i památníku padlým.

Zde můžeme naši cestu za smírčími kříži ukončit, protože z Dubicka vede silnice přes Hrabovou, Leštinu a Sudkov do Šumperka. Výlet se dá ovšem prodloužit, což bude náš případ. Vždyť v Dubicku končí rovina a začínají menší kopečky. Jeden z nich musíme hned také přejet, abychom se dostali do Police. Je vzdálena asi tři kilometry a tady nás čeká další – tentokrát velmi dobře ukrytý – smírčí kříž. Najdeme ho v kamenné ohradní hřbitovní zdi u místního kostela sv. Mikuláše. Kříž se zobrazením jakési bodné zbraně údajně pochází z 15. století. Nechci tento údaj nijak zpochybňovat, ale domnívám se, že „móda“ smírčích křížů vypukla až téměř o dvě století později, tedy na přelomu 16. a 17. století. A zde většinou moje cesta za smírčími kříži na Šumpersku končí.

V tomto článku nejsou – samozřejmě – popsány úplně všechny (o některých z nich jsem se na Turistice v minulosti již zmínil), ale o moc víc se jich na území někdejšího největšího okresu Československa stejně nenachází. Takže teď většinou přichází chvíle velkého rozhodnutí. Z mnoha možností se nabízejíí tři základní varianty. První: Vrátit se do Dubicka a pokračovat výše uvedenou cestou na Šumperk. Druhá: Vyrazit k domovu „zvlněnější“ cestou přes Klopinu, Rohli a Brníčko (s povinnou osvěžovací zastávkou). A třetí: Pojmout akci jako celodenní výlet a pokračovat dál na Úsov a Uničov. Ve zdejších úrodných rovinách se – jak jsem naznačil v úvodu - zločinnosti i stavbě smírčích křížů také dařilo nadstandartně. U této varianty ovšem hrozí nebezpečí, že se akce stane nečekaně podnikem vícedenním (tímto zdravím všechny přátele, kamarády a známé z Uničova a okolí).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Záleží - samozřejmě - na zvolené variantě, počasí a zvolenému tempu. Během popsané trasy narazíte na Velké množství podniků, které vás rády napojí i nasytí. Protože jsem člověk konzervativní, volím v této oblasti klasiku, tedy případnou zastávku v závěrečné části, kdy se nabízí na výběr zejména Brníčko (U Kouřilů), Postřelmov (Na Špici) a Sudkov (U Adély).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pokud se samotných smírčích křížů týče, tak mám rád ty méně známé (alespoň podle toho, že i některým znalým kamarádům jsem je představoval poprvé), tedy kříže v Rájci a Lukavici. Do stejné kategorie patří i smírčí kříž v Polici, který si s vámi rád zahraje na schovávanou. Ale hlavně je to o možnosti pohybu a relaxace. Pro mě osobně navíc v místech dlouhodobě důvěrně známých.

Ostatní informace

Kromě smírčích křížů v Úsově a Velkých Losinách, které se nacházejí v areálech místních zámků, a smírčího kříže mohelnického muzea jsou všechny ostatní kříže na místech veřejných a volně přístupných. Veškeré náklady, které vás během výletu čekají, se budou týkat Dopravy, návštěv občerstvoven, popřípadě jiným doprovodným programům a aktivitám.