Spišská Belá - Strážky - zámek a kostel se zvonicí

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jedeme na dovolenou na Slovensko. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chceme si udělat nějakou túru v horách, prohlédnout si hrady i zámky, podívat se na dřevěné kostelíky, ale také se zastavit v historicky zajímavých městech. Když jsme projíždělí Strážkami, tak jsme prostě museli zastavit.

Za čím jedeme?

Obec najdete jen pár kilometrů severním směrem od Kežmarku. Zdá se, že je to menší obec, o to víc překvapuje, že tam má vlak dvě zastávky. Patrně to dříve byla bohatá obec. Založena byla již ve 2. polovině 12. století. Nyní patří pod Spišskou Belou.

V centru obce - mezi hlavní silnicí a řekou Poprad - je zámek. Nejstarší část - současné západní křídlo - je ze 14. století. Ve 2. polovině 16. století a na začátku 17. století byl zámek stavebně upraven a dostal renesanční podobu. Na počátku 18. století zámek postihl velký požár. Současná podoba je z poloviny 18. století, kdy bylo přistavěno čtvrté křídlo. Patrová budova s mohutným slepým druhým patrem, s Vysokou atikou a dvojicí nárožních věžiček je ceněna především pro svou čistou typickou renesanci. Studna uprostřed nádvoří je stále funkční. Během 19. století byl kolem zámku vybudován anglický park. Po r. 1945 byl zámek zestátněn. Pak už jen chátral.

Nyní je majitelem Slovenská národní galérie, která objekt zrekonstruovala a plní funkci muzea. Veřejnosti je přístupno několik zajímavých expozic např. sbírka historického nábytku a interiérových doplňků ze 17. až 19. století, historická knihovna, kde se seznámíte s dějinami obce i zámku a zde žijících rodů. Na nádvoří zámku pod arkádami je stylová kavárna. Park je přístupný veřejnosti, dokonce při vstupu do parku je cedule, kde je psáno, že je možno bezplatně si vypůjčit lehátka a že běhání po trávníku a objímání stromů je povoleno.

Přes hlavní silnici, která vede z Popradu až do Polska, je kostel a samostatně stojící zvonice. Spolu se zámkem jsou od r. 1970 národní kulturní památkou.

Pozdně-gotický kostel sv. Anny pochází z přelomu 15. a 16. století. Je to jednolodní kostelík, původně čtvercového půdorysu s křížovou klenbou. Krypta byla ke kostelu přistavena až r. 1706. Pozdně gotická je i vnitřní výzdoba - mobiliář, vč. vzácných tří tabulových oltářů i nově odkryté nástěnné malby. Z období renesance je v kostele křtitelnice z červeného mramoru z roku 1593. Víko zdobené dřevořezbou je z 18. století. Bohužel prohlídka kostela asi možná není, jen díky slunečnému počasí byly dveře otevřené a bylo možno dovnitř nahlédnout.

Samostatně stojící renesanční zvonice je z r. 1629, je zdobena bohatými sgrafity, má štítovou atikou a tři zvony. Na zvony se stále zvoní, když v obci někdo zemře nebo v den pohřbu. My jsme se zde zastavili právě v době, kdy šli zvonit umíráček, a měli jsme možnost se do zvonice podívat, dokonce se podívat, jak chlapi zvoní. Byl to úžasný zážitek. Zvonice má v úrovni zvonů tzv. zvuková okna, aby se zvuk lépe nesl. Přesto když je velký vítr, stane se, že v jedné části obce zvony téměř nejsou slyšet. Ale uvnitř to byl docela slušný rachot.

Při vstupu do zvonice je na zemi starý prasklý zvon, ale nedozvěděli jsme se o něm nic bližšího. V šeru nebylo možno nápisy na něm přečíst.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Obcí jsme projížděli, zastavili jsme se jen na chvilku. Určitě je však možnost občerstvit se v kavárně zámku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Všechny tyto tři stavby jsou naprosto úžasné. Tím, že jsme neměli ani tušení, jak vypadají, jsme byli tím víc překvapeni. A možnost nahlédnout do zvonice - to byla ta třešinka na dortu.