Teplá - obec a klášter

Vloni v září jsme se jeden víkend zaměřili na prohlídky klášterů na severozápad od Plzně. Po Kladrubech jsme zajeli ještě do Teplé. Mohli jsme tak porovnat klášter před rekonstrukcí v Kladrubech se zdejším krásně zrekonstruovaným.

Město Teplá leží necelých 50 km na severozápad od Plzně. Je to už v okrese Cheb. Zhruba 13 km na západ je to do Mariánských Lázní. Rozkládá se v Tepelské vrchovině na březích stejnojmenné říčky.

Když se v 11. století Chebsko připojilo k Německé říši, procházela hranice Českého knížectví právě územím dnešního města. Proto zde na zemské stezce z Plzně do Chebu byla založena kupecká osada Teplá s celnicí. Správcem území mezi Teplou a Mariánskými Lázněmi byl český velmož Hroznata. Sídlil ve své tvrzi jižně od Teplé a r. 1193 nedaleko svého sídla založil nový premonstrátský klášter. Z r. 1197 se dochoval soupis klášterního majetku, kde je uvedena i osada Teplá. Tvrz po Hroznatově smrti zanikla, z osady se stala trhová ves. Po připojení Chebska k Čechám r. 1322 ztratila Teplá na svém významu. Po morové epidemii v letech 1380–1381 se obec téměř vylidnila, následně se sem stěhovali němečtí osadníci. Teplá byla r. 1385 povýšena na poddanské město. Během 15.- 18. století město mockrát vyhořelo a zasáhla ho další morová rána. Noví němečtí osadníci se sem stále stěhovali. Po posledním požáru r. 1794 byly zbourány hradby, došlo k přestavbě města. R. 1898 sem byla přivedena trať, která znamenala rozvoj řemeslné výroby - tkalcovství, uzenářství, kamenictví, vznikl zde pivovar a puškařská dílna.

Po 2. světové válce od března do října r. 1946 byl proveden odsun německého obyvatelstva, které bylo nahrazeno Čechy, ale také Maďary, Slovácky, Rumuny, Poláky a Bulhary.

Klášter Teplá patří mezi nejvýznamnější památky. Je cca 2 km na jih od centra města. Již po jeho založení r. 1193 povolal do něj Hroznata premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Na přelomu století se sám stal členem řádu a zůstal i nadále správcem klášterního majetku. Když v létě r. 1217 Hroznata objížděl svůj majetek, zajali ho loupeživí rytíři a chtěli za něj výkupné. Hroznata zakázal svému opatovi tuto částku vyplatit. Ve vězení 14. července 1217 nakonec zemřel. Pohřben byl v tepelském klášterním kostele před hlavním oltářem. Již krátce po jeho smrti mu řeholníci prokazovali úctu jako světci. Ale až r. 1897 byl Hroznata papežem Lvem XIII. blahořečen. 14.červenec byl zasvěcen svátku Hroznaty. 

Klášter se brzy stal duchovním, kulturním, vědeckým, vzdělávacím, ale také hospodářským centrem kraje. Právě proto, že se věnoval i vzdělávací činnosti, byl to jediný klášter v širokém okolí, který Josef II. svým dekretem nezrušil.

Třicetiletá válka, požáry - to vše mělo za následek celkový úpadek. Dnešní podoba kláštera je z přelomu 17. a 18. století, kdy byl barokně přestavěn tehdejším opatem Raimundem II. Klášter úspěšně překonal i pruskorakouské války v 18. století, dokonce v té době i prosperoval. Rozrůstala se zde knihovna, nově vznikla sbírka minerálů a fyzikální kabinet. R. 1804 převzal klášter pod svou správu i plzeňské gymnázium. Zdejší opati se zasloužili o založení lázní u nedalekých pramenů a tím o vznik Mariánských Lázní. R.1888 zde byla zřízena lékárna, stáje, postupně i mlýn a pivovar, poštovní a telegrafní úřad. Z poč. 20. století je novobarokní křídlo knihovny a muzea. Odsunutí Němců se týkalo i kněží z kláštera. Zůstali zde pouze dva kněží českého původu. Jejich počet se v prvních poválečných letech zvyšoval. R. 1950 byl klášter stejně jako ostatní kláštery u nás uzavřen. Nastěhovala se tam armáda, která klášter silně zdevastovala. Po 28 letech ho převzal Národní památkový ústav, jenže nedostatek prostředků neumožnil jeho opravu. Do té se pustil až řád premonstrátů, kterým byl zničený majetek vrácen r. 1990. Některé jeho části opravili, v klášteře obnovili i duchovní život. Objekt zpřístupnili veřejnosti, konají se zde prohlídky, koncerty, výstavy a další kulturní a vzdělávací akce. V dubnu 2008 byl prohlášen za národní kulturní památku.

Nejstarší dochovanou částí kláštera je románsko-gotický trojlodní halový kostel Zvěstování Panny Marie, který byl postaven v letech 1193-1232. Je 62,25 metrů dlouhý a 15,6 metrů vysoký. Slavnostního vysvěcení se zúčastnil i český král Václav I. a říšští vyslanci. Uvnitř kostela je vidět přechod z románského slohu do gotického. Na přelomu 17. a 18. století přistavil Kryštof Dientzenhofer barokní prelaturu a konvent (jižní křídlo). Využil tak prostor, kde požár zničil původní gotické budovy. V té době byl barokně upraven i interiér. V Hroznatově kapli v severní lodi kostela je na oltáři z bílého mramoru relikviář s ostatky zakladatele kláštera blahoslaveného Hroznaty a dva Hroznatovy portréty a fresky, které zobrazují scény z Hroznatova života. V kostele se nyní konají pravidelné bohoslužby. Od r. 1958 jsou umožněny turistické prohlídky.

V klášteře se dochovala i knihovna, která co do počtu svazků je druhá největší v České republice. Jsou tam i svazky, které zobrazují bohatou činnost kláštera. I ta je od r. 1958 zpřístupněna veřejnosti.

U kláštera je park. Zpočátku to byly převážně užitkové zahrady, kde se pěstovala zelenina a bylinky. Při barokní úpravě kláštera v 17. století došlo i k úpravě zahrad. Vznikly uzavřené dva rajské dvory s fontánou, veřejnosti přístupná zahrada, později i se skleníkem a malá opatská zahrádka. Poslední změna byla po r. 1903, kdy přibylo nové křídlo knihovny a muzea a hospodářské objekty. Byla zbořena barokní zeď, postaven nový skleník a domek pro zahradníka. Na říčce Teplé byl založen rybník s rozsáhlým přírodním parkem. Nyní se provádí i rekonstrukce parku, který byl zpřístupněn veřejnosti již r. 1946.

Asi kilometr na severovýchod od kláštera je bývalý obecní hřbitov. Na konci 18. století, když císař Josef II. zakázal pohřbívání u kostelů v centru obce, ho premonstráti rozšířili. Do jeho horní části přestěhovali ostatky bratří pohřbených na původním klášterním hřbitově. Od konce 19. století je v hlavní části hřbitova kaple s opatskou hrobkou. Po zániku farnosti Klášter Teplá se sem přestalo pohřbívat. Od 50. let 20. století byl hřbitov ničen vandaly, ale také kameníci kradli náhrobky jako zdroj kamene, litinové kříže mizely ve šrotu. Později byly náhrobky odstraněny, krypta v hrobce byla zazděna. Zbylo tam jen několik hrobů a prázdná kaple. Z toho hřbitova je hezký pohled na klášter a okolní krajinu.

U parkoviště před vstupem do areálu kláštera je hotel s restaurací, kde jsme se minule zastavili i na jídlo. V létě je tam i hezké venkovní posezení. Jen o kousek dál je Koliba.

V areálu se nám líbilo dokonce i v době, kdy už byly interiéry uzavřené. Ani všechny objekty nebyly opravené, ale je tam vidět mohutnost i bývalá nádhera. V pravé části je pro děti (ale nejen pro ně) připraven vodní ráj, kde je možno pumpovat vodu, pouštět ji různými směry, nechat ji přepadávat a podobně. Když jsme se později dostali na prohlídku konventu i kostela, byli jsme nádherou zcela uchváceni.

V centru Teplé na Masarykově náměstí stojí za návštěvu i gotický jednolodní kostel svatého Jiljí, který byl vybudován v letech 1762-65 na místě původního staršího kostela. Ambity byly přistavěny v letech 1808-38. Věž byla dokončena při opravách v polovině 19. století. Nástropní malby z r. 1765 znázorňují výjevy ze života sv. Jiljí. Hlavní oltář sem byl přenesen r. 1785 z kláštera v Chotěšově. Zařízení kostela je v barokním stylu. Okolo kostela bývaly pravděpodobně opevňovací příkopy a Valy.

Špitální kapli Nejsvětější Trojice v Teplé postavil r. 1692 Kryštof Dientzenhofer. Má půdorys pravidelného osmiúhelníku. V každé stěně je dvojice nad sebou umístěných oken se zdobeným ostěním. Od r. 1958 je kaple chráněna jako kulturní památka České republiky.

R. 1574 byla postavena stará škola s renesančním portálem, která je nyní využívána jako Radnice.

V katastru města je velký počet smírčích křížů.

Teplá - obec a klášter na mapě