Údolím Zábořského potoka k rybníku Velká Kuš.

Kam a jak jedeme?

Rybník Velká Kuš je se svými 52,39 ha největším rybníkem v této oblasti Blatenska. Vodní hladina je rozložena v širokém údolí a z hráze na východě je délka k západnímu břehu přes 1 kilometr. Šířka je okolo 500 metrů a délka poměrně nízké hráze je kolem 400 metrů a zdobí jí staré duby. Nedaleko hráze, při severním břehu, je hezký ostrůvek. Rybník byl založen již ve středověku. V roce 1680 bylo na výběžku v severozápadní části založeno morové pohřebiště. Okolní příroda je ještě málo zasažená činností člověka a proto není divu, že tady byla, na jižním břehu v roce 1985 na ploše 7,47 ha, vyhlášena přírodní rezervace. A když se ke všemu přidá skutečnost, že rybník patří k nejkrásnějším v celé zemi, je cíl výletu zcela jasný. Východiskem pro tuto cestu je obec Záboří, která se nachází asi 6 km na jihozápad od Blatné. O této vsi je první písemná zmínka z roku 1228 a tak i tady je k vidění několik zajímavostí.

Za čím jedeme?

Po zaparkování na rozlehlé zábořské návsi nás zaujala kaplička sv. Jana z Nepomuku, kterou zdobí sluneční hodiny. Odtud se dáváme k nejstarší části obce. Bývalá tvrz se po úpravách proměnila na jednoduché patrové stavení. Zajímavější je barokní budova fary a schodiště vedoucí ke kostelu. O něco výš nad menším pláckem je brána se zvonicí. Obě stavby jsou z roku 1713 a nesou prvky baroka. Za branou se již díváme na nejcennější památku obce – Kostel sv. Petra a Pavla. Původně románská stavba ze začátku 13. století byla na konci století doplněna o raně gotickou část. K původní lodi byly v letech 1607 a 1713 dostavěny další dvě. Od kostela se nám naskytl nádherný pohled k severu na pásmo Brd. Ves necháváme za zády a po žluté sestupujeme do údolí Zábořského potoka. První z rybníků v údolí je Podkostelní a následují Prostřední, Kopaninský, Stržový s příkrými vysokými břehy a na samém konci je kouzelná Malá Kuš. Pod její hrází je mlýn U Jiřinců a o něco dál kamenný můstek z roku 1799 a následuje rozcestí turistických cest. Odtud nás zelená vede na hráz Velké Kuše. Dále jdeme po jižním břehu k přírodní rezervaci. Od ní se vracíme k rybníku Malá Lípa, od něhož jdeme po zelené k jihu údolím malého potůčku k rybníku s názvem Horský velký. Zelená míří k Čečelovicím a my se volně lesem podle kompasu snažíme vrátit do Záboří a tady je dnešní cesta u konce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Záboří jsou dvě hospody a obchod a tak se tady hlady neumře. Dá se zde i ubytovat. Pokud se dostaneme do těchto končin, jíme většinou v nedalekých Horažďovicích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Stojíme na hrázi kouzelné Velké Kuše a pozorujeme bílé obláčky plovoucí po hladině. Větřík občas rozčechrá stříbrné vlnky, na kterých sluníčko zkouší rozehrát hru barev a stínů. Drobné vlnky šplouchají o hráz a hladinu občas rozčeří výskok velké ryby. Z několika míst se přerušovaně ozývá žabí koncert. Nad hlavami nám prolétá několik volavek a ke břehu připlouvá skupinka zvědavých kachen. Zesilující větřík rozšuměl koruny starých dubů. Okolní louky se převlékly do letního šatu. Rudé hvozdíky, růžové a bílé řebříčky a modré zvonky září na zeleném podkladě. Pohádka, ze které se nechce ani odejít.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá kolem 10 km. Jde se částečně mezi poli a loukami nebo lesem. Turisté se zde vyskytují jen ojediněle. Kostel v Záboří je otevřen pouze v době bohoslužeb. Parkovat lze na návsi v Záboří. Vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Nejbližší vlakovou zastávkou jsou Tchořovice na trati z Blatné do Nepomuku, které jsou vzdálené 5 až 6 km.