Výšlap ze Sedlčan po venkovských zámcích do Českého Meránu

Kam a jak jedeme?

Výšlap na přelomu podzimu a zimy, se vším, co k tomuto období patří. Zima, bláto, inverze a mlha. I přesto šlo o sice fyzicky náročný, ale krásný výšlap zapomenutým krajem. Cestou jsem opakovaně narazil na staré turistické značení, škoda, že se upravuje směrem k omezování tras, a ne naopak. Ne každý chodí v atraktivních lokalitách, kdo chce poznávat i jiné oblasti, má jednoznačně ztížené podmínky.

Za čím jedeme?

Cestou jsem viděl pět zámků, nikoli Hlubokou, ale malebné venkovské zámečky v zastrčených místech. Všechny krásně zrekonstruované a malebné na pohled. kromě nich pak řadu jiných přírodních i historických památek, jež stojí za pozornost.
Zámek Červený hrádek u Sedlčan.
Původně gotická tvrz, v roce 1675 zničena požárem. V 2. polovině 19. století romanticky přestavěna na zámek v novogotickém stylu. V r. 1508 se uvádí na Hrádku Bohuslav Břekovec z Ostromeče; za něho se již zdejší opevněné šlechtické sídlo jmenovalo - snad podle krytiny nebo barvy omítky Červený Hrádek.
Zámek Kosova Hora.
Renesanční zámek byl postaven v 17. století. na místě straší tvrze ze 14. století. Dnešní podobu většinou patrové, v podstatě dvoukřídlé, částečně přízemní stavby nepravidelného půdorysu získal při opravách roku 1950.
Zámek Vojkov.
Zámek byl přestavěn ze starší tvrze. Známá historie sahá až do roku 1350. Majitelé se často střídali, a proto není znám rok, přestavby. Další přestavbou r. 1872 získal druhé patro a poté byl přestavěn ještě po r. 1886. Roku 1945 byl zámek zabaven a dnes je v něm domov důchodců.
Zámek Dobrohošť.
Zámek byl vybudován na místě staršího panského dvora, někdy před rokem 1543. Vystřídalo se zde mnoho majitelů, ale žádný z nich zámek nijak významně neupravoval. Za války byl zámek opuštěn.
Zámek Prčice.
Původně renesanční zámek, který vznikl přestavbou tvrze za Adama Voračického. Rytíř Jan Vít Malovec z Malovic jej nechal v l. 1740–50 barokně přestavět. V 19. století byl několikrát klasicistně upraven.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití již tradičně z vlastních zásob. Vaření v přírodě je příjemným zpestřením výšlapu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výšlap stál určitě za to, jen kdyby vždy souhlasila situace na mapě a v terénu, občas nento nesoulad dokáže pěkně potrápit.

Ostatní informace

Cesta za autobus do Sedlčan.