Vysoké Mýto a okolí aneb přes Vraclav a Dobříkov za tragickým koncem Vršovců
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na kole
Kam a jak jedeme?
Tento atraktivní výlet po části Pardubického kraje lze absolvovat různámi dopravními prostředky a většinově i pěšky, ale ideální je, pokud ho pojmeme jako celodenní cyklovýlet. Provede nás krásnou přírodou i kolem mnoha pozoruhodných památek, převážně sakrálních. Chybět však nebude ani zámek nebo připomínka tragického konce jednoho významného šlechtického rodu. Část této cesty navíc kopíruje trasu NS Vraclav. Tuto výpravu jsme podnikli v září roku 2009, takže bychom ji dnes už mohli řadit do kategorie retro a svým způsobem bude tento tip na výlet také trošku vzpomínkovým cestopisem. Naše cesta tenkrát vedla po trase Choceň – Vysoké Mýto – Vraclav (Svatý Mikuláš) – Zámrsk – Dobříkov – Choceň … a docela rádi bychom si ji zase někdy zopakovali. Už jen proto, že se podoba některých tehdy navštívených míst za ty roky podstatně změnila …
Za čím jedeme?
Brzy ráno jsme vyrazili ze Šumperka na kole do Zábřeha a odsud vlakem do Chocně. Potom následoval rychlý cyklopřesun do Vysokého Mýta, kde začala poznávací část výletu a kde jsem – díky tomu, že jsem zde nebyl poprvé - tak trošku zajišťoval funkci průvodce městem. K vidění tady toho je poměrně hodně, ale nám bohatě stačil krásný, dominantní – a převážně neogotický či regotizovaný - kostel sv. Vavřince, samostatná chrámová zvonice, zbytky gotického městského opevnění a vstupní brány (Litomyšlská, Choceňská a Vraclavská - dnes Pražská). Při odjezdu z města nás ještě čekal na Pražském Předměstí, jako milý bonus připravený, kamenný,smírčí kříž, pocházející snad již z přelomu 13. a 14. století. Tím ale pro nás – minimálně pro tento den – středověk definitivně skončil. I když to slovo defintivně je trošku diskutabilní ...
Naší další zastávkou byla Vraclav, resp. zdejší svatomikulášský barokní poutní areál se stejnojmenným kostelem a pramenem, který doplňuje poustevna s lázněmi. Zapomenout nesmíme ani na kostel Nanebevzetí Panny Marie se zbytky gotických fresek a hlavně na - v naší zemi zcela ojedinělý – památník „zrádných" Vršovců (zdejší obyvatelstvo, částečně tureckého původu, má ovšem dodnes k tomuto rodu podstatně vřelejší vztah, než k jejich přemyslovským „vrahounům"). Tento památník, připomínající dějinnou událost z roku 1108, je součástí zbytků někdejšího hradiště. V souvislosti s Vraclaví je třeba zmínit, že při prohlídce zajímavé expozice se tenkrát nesmělo fotografovat a že na podobě zdejšího areálu má velký podíl také významný pražský stavitel italského původu Carlo A. Carnevalle.
Naší další zastávkou byl Zámrsk, tedy hlavně zdejší zámecký areál, kde jsme se nakonec zdrželi podstatně déle, než jsme původně plánovali. Museli jsme se totiž zúčastnit oslav 660 let obce a tudíž jsme byli i na nádvoří, kde probíhal koncert houslového virtuosa Bohuslava Matouška, a také něco pojedli a popili. Samozřejmě pouze v rámci vlastní peněženky, nikoliv připraveného rautu, Zámek, který byl původně tvrzí z 16. století, tehdy patřil archivu (tuším ČAV) a byl nepřístupný. Nakoukli jsme tedy alespoň do rokokového kostela sv. Martina se zvonicí
Posledním naším plánovaným cílem byla obec Dobříkov. Ze zdejších pěti set obyvatel nás nejvíce zajímal – již nežijící - pan Klofáč, který sem v roce 1930 nechal dopravit dřevěný kostelík Všech Svatých. Tato úžasná celodřevěná stavba z II. poloviny 17. století pochází z Podkarpatské Rusi, byla údajně postavena ve stylu tzv. byzantské gotiky (?!) a rozhodně stojí za zpoplatněnou návštěvu (kostel má atypicky rozvržený ikonostas, je 15 metrů dlouhý, 6 m široký a jeho věž dosahuje výšky 18 m). Paní průvodkyni jsme se tenkrát sice hned dovolali, ale dorazila až za půl hodiny (a byli jsme jí moc vděční, že si změnila svůj program a přijela), což už pro nás bylo časově hodně na hraně. Díky tomu jsme na prohlídce nevydrželi až do konce a záviděli těm, kteří tam byli auty. Většinu zajímavého výkladu jsme ale absolvovali a kostel „prošmejdili“ poměrně důsledně.
Potom nás už čekala už jen sprinterská časovka do Chocně. Bylo to opravdu na krev a do prostor nádraží jsme se vřítili současně s vlakem. Naštěstí vše dopadlo dobře a placka slivovice následně zklidnila náš tep i rozklepané údy. Celý výlet byl nakonec hodnocen velmi pozitivně - vyšlo počasí, vlaky jezdily s přijatelným zpožděním a Vysokomýtsko je v podstatě za humny … zkrátka a prostě klídek, pohoda ...
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Míst k občerstvení je zde více než dost, nejvíce, samozřejmě, ve městech (Vysoké Mýto, Choceň). Po návratu z této cesty jsem však známým v roce 2009 jako P.S. napsal: „Vřele taky doporučuji návštěvu hospody ve Vraclavi - dobrá Litovel, rychlá obsluha (i s ortézou), krásní pejsci, trvale připraveni ke hraní (argentinská doga a buldok, ale fakt strašní mazlíci), chládek, kola do chodby, no prostě malý cyklistický ráj ...“. Jen ti, kteří se psů bojí, tenkrát vytrvale odmítali do těchto prostor vůbec vstoupit.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Jak už jsem již naznačil výše, tato akce byla vysloveně vydařená (jenom to chtělo tak hodinku času navíc, abychom prohlídku v dřevěném kostele v Dobříkově absolvovali celou a abychom se během následného přesunu do Chocně mohli i trošku pokochat ...
Více fotografií z této výpravy je k vidění na:
http://markyz63.rajce.idnes.cz/Chocensko_a_Vysokomytsko_09_2009/
Ostatní informace
Placená část barokního areálu ve Vraclavi je přístupná o prázdninách denně kromě pondělí (a v čase 9:00 - 12:00 hod. a 13:30 - 17:00 hod.) a v měsících květen, červen a září o víkendech (a ve stejných časech). Za vstupné zde zaplatíme 30,- Kč (děti od 6 do 15 let, studenti a důchodci to mají za polovinu - a mám pocit, že ta cena je tam stejná snad odjakživa).
Na zámku v Zámrsku sídlí Státní oblastní archiv, který běžně přístupný není. Je zde proto třeba využít mimořádných – dnes už ovšem pravidelně se opakujících – akcí typu Den otevřených dveří.
Kostelík v Dobříkově je přístupný po dohodě, např. na tamním OÚ. My tenkrát volali na telefonní číslo, které bylo uvedeno na jeho dveřích. Tehdejší výši vstupného si již nepamatuji a nenašel jsem ho teď ani na internetu.