Z Jestřebí do Zahrádek
Vzdálena jen několik metrů od silnice z České Lípy do Doks táhne se lesem (a někdy bohužel i po vozovce) červená dálková trasa E10. Pokud se jí necháme vést mezi Jestřebím a Zahrádkami, nabídne nám několik turistických perel. K Dopravě doporučuji vlak, jenž nás dopraví do stanice Jestřebí. Odtud musíme do skutečné obce téhož jména asi kilometr a půl po žluté značce. Pokud jsme při chuti, můžeme se již poněkolikáté vyšplhat na stejnojmenný hrad. Je to zadarmo a pohledu na mlhu stoupající z močálů se jen tak nenabažíme. Každopádně vstupem do obce narazíme na červenou, kterou již dnes neopustíme. U stylové restaurace Na Rychtě překonáme poprvé frekventovanou silnici, abychom se vzápětí oddali tichu lesa. Vystoupáme na Dlouhý hřeben. Cesta je lemována mnoha pískovcovými útvary s řadou převisů, oken a tzv. hodin (dvě vnitřkem spojené díry). Odbočka nám nabídne zříceninu Jestřebí z dosti netradičního pohledu. Navíc - pokud nejsme líní odbočit, objevíme převisy ideální pro bivakování. Na konci hřebenu se opět nechutně přiblížíme k silnici. Dokonce jsme nuceni po ní chvíli jít (je to snad nejhorší úsek turistického značení na Českolipsku). Odměnou za kilogramy vdechnutých výfukových plynů je nám Mnichovská průrva - v pískovci vytesané vodní dílko umožňující napájení Novozámeckého rybníka vodou z Bobřího potoka. Upravené okolí nám bohužel hyzdí hromady odpadků zřejmě úzce související se zmíněnou silnicí. Na druhé straně vozovky vzápětí objevíme unikátní sochu svaté Starosty z roku 1705. Kde jinde najdete v přírodě barokní skulpturu zobrazující ukřižovanou ženu? Další zastávkou jsou zbytky zaniklé obce Mnichov, jimž vévodí kostel svaté Barbory z poloviny šestnáctého století s barokní zvonicí. Odtud zbývá do Zahrádek jen projít alejí, která je čerstvě osazována novými stromy. V Zahrádkách je řada možností k občerstvení, také vlakové nádraží. Pokud zbyly síly, nic nám nebrání projít si naučnou stezku Peklem a vrátit se až do Lípy pěšky. (vlak, pěšky cca 7 km)