Z Kudlova přes Jaroslavické paseky do Želechovic nad Dřevnicí

Kam a jak jedeme?

Neklimatizovaným prostředkem MHD jedeme na konečnou do Kudlova. Nová točna (jak zní oficiální název) se nachází už za dědinou. Hlavní silnice směrem k Březůvkám tu vede v délce více jak 0.5 km po rovinatém hřebeni a za krásného počasí umožňuje výhled k jihu na vršky Vizovických vrchů. Směrem k severu bývá výhled více oslňující, neboť je vidět mohutnější pásmo vrchů Hostýnských. V dnešním dopoledni to ale nehrozí : po celé obloze se - jak na potvoru - zpomaleně drncají mraky nízké oblačnosti a svojí nesympatickou šedí vhánějí chmury i do naší mysli. Doufáme, že nezmokneme, deštníky jsme nechali doma. Od zastávky busu na konci rovného úseku silnice z ní odbočujeme na afaltku vlevo. Tato silnička napřed krátce stoupá a pak se stáčí k jihovýchodu a klesá mezi loukami a pastvinami k Jaroslavickým pasekám. Zde protínáme značení Naučné stezky Jaroslavické a Želechovické paseky a omrkneme několik bývalých pasekářských usedlostí. Tady ale nikde - na rozdíl od centrálního Valašska - žádné zachovalé dřevěné roubené stavení neuvidíme. Všechny zdejší domy mají modernější vzhled, většinou poznamenaný socialistickým realismem, což dokládají jejich nezničitelné brizolitové omítky.

Naučná stezka na své trase návštěvníkům ukazuje především ostrůvky původní přírody, kde možno na lučinách, pastvinách a remízcích ještě dnes vidět spoustu chráněného rostlinstva a drobných živočichů. Já a manželka pokračujeme mimo značení stále k jihovýchodu. Prašná cesta nás vyvede na bezlesé temeno kopce s krásným výhledem dolů k Želechovicím a na pásmo vrchů, táhnoucích se jako hradba nad rekreačním Zeleným údolím k Provodovu. Cesta tu ale končí, další vidíme až dolů pod kopcem. A tak musíme sestoupit přes pole, ozdobeného občasnou červení vlčího máku a okolo výrazného krajinotvorného stromu až na úbočí k el.ohradníku.

Vždycky, když vidím, jakým fantastickým stylem podlézá elektrické dráty moje manželka Jana, přeju si mít v rukou videokameru. (Natočený klip by se v soutěži Neváhej a toč vyhoupl na to nejpřednější místo a získal by přinejmenším cenu diváka !!)

Další naše kroky už vedou zase po asfaltové cestě. Kol oploceného areálu někoho movitého - ale s velmi vkusnou haciendou, zahradou a drobným prvkem lidové architektury - rychle klesáme k okraji lesa s dalším osídlením a pak už dolů do údolí. Ocitáme se na okraji Želechovic nad Dřevnicí, cestou do centra procházíme kolem hezkých nových rodinných domů.

Za čím jedeme?

Želechovice nad Dřevnicí jsou počtem obyvatel - žije jich tu skoro dva tisíce - dosti velkou obcí. Zajímavostí je její velmi protáhlá poloha v dřevnickém údolí. Spolu s obcí Lípa totiž tvoří aglomeraci několik kilometrů dlouhou a když přes ni projíždíte dopravním prostředkem, při omezené rychlosti se vám zdá její rozloha daleko větší. Při zpomaleném průjezdu si ale zase povšimnete, že obec může návštěvníkům nabídnout dostatek pohostinných zařízení. Horší je to už s historickými památkami : v nevelikém "centru" obce sice narazíte na rohu hlavních ulic na jakousi polozříceninu - (ta tady ale asi straší jen kvůli dosud nevyjasněné restituci a podle vzhledu to možná kdysi byla stará hospoda) - a okolí už je upravené. Za mostkem u parčíku za obchodem narazíme na zajímavý památník obětem světových válek a vzápětí se ocitáme na širší vydlážděné ulici se zastávkou MHD, restaurací, obecním úřadem a na návrší vpravo vidíme nejvýznačnější památku Želechovic, jíž je kostel sv.Petra a Pavla. Exteriér kostela nezapře svůj barokní původ. Stalo se tak asi r. 1737, kdy byl v tomto slohu přestavěn původní gotický kostelík. Zvláštní a nízká hranolová věž s hodinami se vypíná nad vstupním průčelí, které je po stranách zdobeno nikami se sochami svatého Petra a Pavla. Ve svahu nad kostelem leží hřbitov. Po prohlídce se s manželkou vracíme dolů k obecnímu úřadu, vedle něhož se nachází otevřená hospůdka.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na tento krátký, několikahodinový výlet jsme sebou jídlo nepotřebovali. Vhod ale přišla zastávka v želechovické hospůdce pod kostelem. Do odjezdu spoje zbývalo ještě dost času a tak jsme si mohli v klidu dát šálek kávy a velký hlt kofoly a vyslechnout ty nejnovější místní "drby"...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Reklamoval bych počasí, neboť toto měla být vyhlídková trasa a podle toho měly vypadat pořízené snímky ... a ne takový "póvl", který nabízím čtenářům ve fotogalerii !

Ostatní informace

Želechovice jsou obcí, jejíž občané si před pár lety "dovolili" odtrhnout se v referendu od všeobjímajícího náručí "Táťušky" Zlína ! Od té doby si musí hospodařit a mít se dobře sami ...