Za rozhledy ze Sninského Kamene (SK) - na Poloniny, okolí Vihorlatu a vrcholky na Ukrajině

Kam a jak jedeme?

Jdeme na Sninský kámen (Kameň 1005m.n.m.). Toto pozoruhodné skalné seskupení se nachází přímo na hřebeni Vihorlatského pohoří a záleží jen na momentální fyzičce turisty, ze které strany se nahoru vydá, pokud má tu možnost si vůbec vybrat. Stoupat ze strany severní od městečka Snina, bych doporučoval těm vytrvalejším a zdatnějším, trasa je nejen delší ( výchozí bod město Snina), ale poslední třetina je v podobě nehorázného krpálu. Strmý kopec jistě dá každému pořádně zabrat.

My jedeme z jižní strany autem, neboť od poslední vsi v tomto údolí - Remetských Hamrů (Hamrov) je to k Mořskému oku (Morskému oku) pěkně dlouhý kus přes údolí (asi 8 km) , které ne že by bylo "o ničem", ale je prostě dlouhé a zajímavější věci se dějí až v jeho závěru. Pod Mořským okem je možnost odstavit auto na hlídaném parkovišti. Druhá možnost je využít služeb autobusu, který tam jezdí jedno ráno a kupodivu dvakrát k večeru, kdy odváží turisty z hor zpátky do obydlenějších území

Za čím jedeme?

Jdeme za krásnou vyhlídkou na Poloniny, Morské oko, Vihorlat.

Z jižní strany to je doslova pohodička. Pravda, pokud se nám podaří se nějak rozumně přemístit z Remetských Hamrů k parkovišti pod Mořským okem. Od centra z Remetských Hamrů na parkoviště to je kolem osmi km, po asfaltu se stálým, velice mírným stoupáním. Od parkoviště se úklon trošku zvyšuje, ale stále nic náročného, navíc po asfaltu. Dojdeme k Mořskému oku (velkému, 618m.n.m.) a dle časové rezervy jej můžeme buď obejít náročnějším chodníkem od hráze vpravo, nebo pokračovat stranou levou. Více o Mořském oku v mém souvisejícím článku zde:
https://www.turistika.cz/tipy-na-vylet/show/morske-oko-ve-vihorlatskem-pohori-sk.html„

Stoupání od Mořského oka na hřeben

Na konci" levé strany nás turistická značka odkáže vlevo už do trošku náročnějšího stoupání přes bukový les. Přejdeme Tri table, pak křížem přes lesní cestu a pořád stejně nahoru. Výhledy v tomto úseku nejsou prakticky žádné, zbývá jen koukat po značkách a dle ročního období třeba po houbách. Zlom tomu všemu přijde v místě, kdy se najednou vyšvihneme přes hranu hřebenu (velice neznatelnou) na louku. V čase mé „návštěvy" byla zcela zalitá hřejivým sluníčkem a posypaná obrovským množstvím květů. Tuto příležitost si ovšem nemohly nechat ujít různé druhy motýlů, brouků a včel. Cucaly nektar z pestrých květů a téměř se nenechaly rušit při této bohulibé činnosti, radost pro každého fotografa a amatérského jakbysmet. Od louky cesta nabírá opět volné tempo, skoro po rovině, občasné výhledy nemají dalekého dohledu, blízké kopce nám zakryjí s jistotou vše, nač bychom byli zvědaví. Jen v jednom místečku lze zahlédnou část hladiny Mořského oka.

"Malý" Sninský kámen

Poslední třetina chodníku se trošku více zvedá, sem tam je třeba zdolat popadané kmeny buků, ale nic nenasvědčuje tomu, že každou chvíli budeme na místě. Najednou stojíme u velkého bloku skal, takové kolmé skalní stěny a přemýšlíme, co dál, kde jsou ty slibované výhledy z prospektů a pohlednic. Zdánlivě nikde žádný chodník, po kterém bychom se dostali nahoru. Pak při obcházení skal najednou nacházíme kluzký, kamzíčí chodníček, točící se doleva od místa našeho příchodu k tabuli a rozcestníku pod skalou a pak i schůdky, vedoucí nahoru. Označení schůdky je možná odvážné, když překonávají téměř kolmou stěnu. Raději se pod sebe ani nedívat a zabrat. Nejnáročnější je samotné přehoupnutí na hranu skaly až nahoře, poslední schod, si vyžaduje větší krok. Ale když se nám to vše povede, odměna bude velice sladká.

Na skalní plošině "malého" Kamene

Sladká pro toho, kdo má rád ticho, ničím nerušené výhledy a zároveň stálý přísun adrenalinu, neboť se téměř stále pohybuje po nepříliš širokém skalním stolu, kdy od kraje po kraj není někdy víc jak čtyři metry. Sninský kameň (1005m.n.m.) - tak se toto místo jmenuje (to, že má u místních ještě přívlastek "malý", se dovídáme později), je jediné místo, odkud si lze přírodní cestou prohlédnout Morské oko a věřte pohled je to moc fajn. Sedneme si na bobek a pozorujeme blízký dvouvrchol Vihorlatu (1075m.n.m.), kopečky a kopčiska na Slovensko - polském pomezí - tedy legendární Poloniny a dokonce i z ukrajinských hor je vidět pár vrcholků. Tam někde na severovýchodě se totiž setkávají hranice tří zemí Slovenska, Polska a Ukrajiny na hoře Křemenec (Kremenec 1221m.n.m.).

Cestou pohledem zpátky zavadíme na vodní nádrž Starinu a hlavně městečko Sninu budeme mít, jak na dlani. Díky tvaru terénu, jenž se od městečka velice mírně zvedá a pak prudce stoupá nahoru je pohled na údolí, ve kterém leží, přímo úchvatný. Tato přírodní rozhledna nemohla být na lepším místě, to byl v tento moment můj názor. O jeho změnu se pak pokusili dva místní turisté, přišivší právě ze strany od Sniny a se kterýma jsem po chvíli zavedl řeč. Mimo jiných informací se dovídám i o tom, co kde je a taky, že nejlepší pohled na Sninu a nejbližší okolí je z "velkého" Sninského Kamene (Sninského Kameňa), o kterém vůbec netuším kde je a že vůbec něco takového existuje. Když po hodné chvíli cítíme, že už nic nenahledíme do dálek ani k místům blízkým, vydáváme se společně velice opatrně z "malého" Kamene dolů, ale před tím se nezapomeneme zvěčnit v knize , jenž je ukrytá v kastlíku nahoře na začátku zábradlí.

"Velký" Sninský kámen

Dolů jdou s námi i ty dva zmíňovaní místní chlapíci s vnukem. Vedou nás kousek lesem asi 200 - 300m západním směrem a najednou jsme pod slibovaným "velkým" Kamenem. Na něj už vedou o poznání méně strašidelné schůdky a ani výškový rozdíl od úrovně terénu po „plošinu" nahoře není tak velký. Rozdíl mezi Kameny je ale patrný na první pohled. Přívlastek "velký" je příznačný vzhledem k tomu prvnímu "malému". Pojem o jeho rozloze si děláme prvním pohledem, už jen tím, že se na něm našlo i dost místa pro uchycení různé vegetace, hlavně keřů a skoro celý povrch je zatravněn. Chodník v trávě vlevo nás zavede k tomu nejlepšímu výhledu na Sninu a musíme dát tím místním za pravdu, vyznají se. Dokonce nás pobavili story o tom, jak odsud mávají domů v „podhradí" v Zemplínských Hámrech svým příbuzným, ale zdá se, že možné to je.

Výhledy a kříž

Místo působí magicky, nejen tím, že za hranou skaly začíná strmý, kolmý sráz, ale nabízí se opět i spousta nezakrytých výhledů, byť jen hlavně severním směrem. Toto místo má asi pro zdejší oblast nějakou ještě jinou vzácnější hodnotu. Někdejší politická garnitura se zasloužila o osobní zasazení kříže právě zde. Byla to prý tehda veliká procese a sláva. Kříž zatím odolává, garnitura nikoliv. Jak říkám, je dobré navázat s místníma kontakt, vůbec dost pěkně přijali to, že jsme k nim přijeli až z Havířova a na památku nás počastovali domácí slivovičkou, inu jak se na Slovensku patří a sluší.

Vojenský prostor Valaškovce

Pokud budeme mít štěstí (v dnešní mírové době snad to lze tak napsat) zaslechnete, jako ten den my, salvy z tanků znedalekého vojenského prostoru Valaškovce. Tak nějak si můžeme tímto připomenout časy, kdy se zdejším krajem valily tuny střílejícího železa a způsobovaly ohromný rachot kolem sebe, i když ty cvičné dnešní rány, to byl jistě jen slabý čajíček proti tomu, co se zde dělo kdysi za války. Pomalu opouštíme své nové známé, jenž ještě zkouší oční kontakt se svou rodinou dole v Zemplínských Hámrech a začínáme se vracet stejnou cestou, jak jsme sem přišli - zpátky přes Mořské oko.

Loučka na hřebeni a "modrá" značka

Po příchodu k již zmíněné loučce, ze které odbočuje modrá značka dolů k Oku potkáváme zde dvojici turistů, které jsme už viděli cestou od loučky ke Kameni, kdy jsme šli nahoru. Nevím sice důvod jejich tak dlouhého zdržení, ale dle jejich lehce nervózních výrazů ve tvářích, zřejmě nemohli najít „modrou" odbočku k Mořskému oku. Dolů vpravo ke Snině by to měli asi moc z ruky, rovně dál vchůzi zabraňovala tabulka s důrazným zákazem vstupu do Vojenského prostoru Valaškovce a odbočku vlevo asi ne a ne najít - je vskutku nenápadná. Hustý lískový porost na hranici výstupu z bukového lesa na louku dokonale maskuje vchod na tento chodník a pro někoho může být problém najít stejnou skulinku, kterou na volné prostranství přišel. Dle toho, že po našem projití tou správnou skulinkou, následovali po malé chvilce za námi, mám důvod k této „hypotéze".

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pro toho, komu cestou dost „vyhládlo", tak ten se může stavit u myslivny, nacházející se kousek před Mořským okem vlevo, jsou tam ukazatele, takže nejde na tom malém asi 200 metrovém kousku zabloudit. K dostání jsou tam krom nápojů i různé fritované laskominy, párky na všechny způsoby a dle tlejícího zbytku ohniště, tam asi lze i něco dobrého opéct. Upravené ohniště i posezení kolem tam vhodné tedy je. Pokud nám časová rezerva dovolí, můžeme si ještě zajít i k "malému" Mořskému oku. Zbytek cesty projdeme po libovolném břehu Mořského oka a jsme na hrázi, potažmo parkovišti, kde je také stánek s občerstvením, ale tam dostaneme už spíše jen něco k pití a nějaké sladkosti. Pokud nemáte jiný odvoz, zbyde vám jen počkat na autobus.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Aspoň malé nahlédnutí do zbytků divoké přírody na pravé straně Mořského oka a nádherné výhledy ze Sninského kamene

Ostatní informace

Vstup na oba „Kameny" je zdarma, spíše se tam vyžaduje krapet odvahy u výstupu a sestupu a také je vhodné uvážit bezpečnost pohybu nahoře na kamenných plošinách, za velkého větru, bych výstup nedoporučoval