Zámek a zámecká zahrada v Kunštátu.

Kam a jak jedeme?

Kunštátský zámek po celé roky jakýmsi záhadným způsobem odolával naší návštěvě. Pokusy zastavit se tady končily většinou neúspěšně. Proč tomu tak bylo si ani dnes nedokážu vysvětlit. Možná jednou z příčin byla skutečnost, že zámek nebyl přístupný a byl sídlem archivu. Až při naší poslední návštěvě této části Moravy jsme se konečně dočkali. Než se ale tak stalo, nahlédli jsme i do jeho minulosti. Má se za to, že se jedná o jednu z nejstarších památek Moravy. Původně zde stál románský hrad, o kterém se toho moc neví. První zmínka je z roku 1360, ale z roku 1281 je písemnost, ze které lze usoudit, že sídlo je daleko starší. Prvním vlastníkem byl ve 13. století Kuna, který je nejstarším doloženým příslušníkem rodu pánu z Kunštátu. Jak víme ze školních lavic, měl se zde narodit i český král Jiří z Poděbrad. Ale vraťme se ke stavebnímu vývoji hradu. Ten byl založen na úzkém a poměrně vysokém ostrohu a obehnán hlubokým příkopem. V době renesance se hrad proměnil na zámek, který později prošel barokní úpravou. Dnes se díváme na romantickou přestavbu ze začátku 20. století. Na panství se vystřídalo dosti majitelů, což zřejmě zámku moc neprospělo. Ještě dnes můžeme vidět, že opravy zámku budou pokračovat delší dobu. Úvod je na světě a naše cesta na zámek začíná na parkovišti u hospodářských budov pod zámeckým návrším.

 

 

Za čím jedeme?

První kroky k zámku začínají na široké cestě, která pozvolna stoupá. Hned na jejím počátku je hezký křížek a pozůstatky brány. Je odtud i dílčí výhled na zámek. Cesta pokračuje po vrstevnici a posléze se stáčí vpravo. Prochází se kolem zahrady po pravé straně cesty. Opět je výhled na zámek a na opačné straně na zámeckou zahradu s rybníkem. Ke konci stoupání je psí hřbitůvek a kašna bez vody. Altán ve zdi parku byl postaven v novogotickém slohu v 18. století. Jsme na prostranství před zámkem. Pod stromy je pomník s deskou, která připomíná narození krále Jiřího z Poděbrad. Naskýtá se nádherný pohled na již zmíněnou zahradu a město. Na severní straně je Dolní zámek s věží s hodinami a hodně hluboký příkop. Procházíme přes most nad příkopem a jsme na nádvoří. Je vidět, že celá léta nebyl objekt předmětem zájmu a potřebná by byla i větší oprava. Návštěvníků tady moc není, ale další prohlídka začíná až za půl hodiny. Jdeme se podívat na zahradu při jižní části zámku. Uprostřed zahrady je bazén se sochou nymfy. Při jižní stěně zámku je hezké litinové schodiště a pak již jdeme na prohlídku. Musím přiznat, že prohlídka byla zajímavá, ale je stále vidět, že pro veřejnost byl zámek otevřen až v roce 2005.

Po prohlídce jdeme nakouknout na nepřístupný Dolní zámek a nahlédnout do hlubokých příkopů. Vkrádá se myšlenka na zasypanou část příkopu na jižní straně Horního zámku, kolik se tam navezlo zeminy a jistě všeho možného. Loučíme se se zámkem a stejnou cestou se vracíme nad zámeckou zahradu. V poslední době se změnila k nepoznání. Upraveny byly cesty, rybník a provedena výsadba okrasných stromů a keřů. Růže jsou v plné kráse a je vidět, že se tady jde tou správnou cestou. Kačenám na rybníce jsme bohužel nic nedonesli a tak zklamaně odplouvají. Ze zahrady je pohádkový pohled na zámek a jeho okolí. Opouštíme zahradu a vracíme se na parkoviště. Ještě zbývá nahlédnout do areálu hospodářských budov. I tady se začíná s opravami. Možná, že při další návštěvě Kunštátu budeme překvapeni.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na oběd jsme si zajeli do města. Ubytováni jsme byli v nedaleké Lhotě u Letovic, v penzionu Otevřená náruč. U zámku mají automat na občerstvení. Po mnoha letech jsem se zase napil skvělé třebíčské Zonky, která se tady prodává.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kunštátský zámek se nám líbil. I když do plné krásy ještě něco chybí, byli jsme s návštěvou spokojeni.

 

Ostatní informace

Moc se toho sice nenachodí, je to spíš taková pohodová vycházka. Zámek je v současné době jistě uzavřen a jak to bude dál, se zatím neví. A tak až se opět začne cestovat, bude jistější si vše ověřit na webových stránkách zámku.