Loading...
Pátek, sobota.
Páteční odpoledne se přesouváme z Maastrichtu 260km do Německa. Do nádherného městečka Braunfels. Tak to má být. To nejhezčí nakonec
Braunfels, spolu s blízkým Wetzlarem jsou dvě krásná romantická města 70 km severně od Frankfurtu nad Mohanem. Nejdřív zajíždíme do Braunfelsu, kterému vévodí na strmém kopci pohádkový romantický hrad. Taktak jsem to vyjel na dvojku. V horní části, pod hradem, je menší parkoviště N50,51517 E8,38660 s vzadu vyhrazenými místy pro obytky za 2€ v době 7-18h, na kterém hodláme i přespat. K dispozici jsou WC s vodou a výlevkou na zadní stěně WCdomku zdarma, i el.připojení-asi placené. Kousek výš, úplně pod hradem, je větší neplacené pro 35 aut N50,51318 E8,38742.
Na opačné straně kopce, projde-li se hradem, se nachází pohádková část starého městečka, sestávající z romantických uliček a hrázděných domů. Pod městskou branou nechybí pranýř ve formě tzv. klády. Pohádkovou nádheru nelze popsat slovy. Tu je třeba vidět při procházení uliček a zákoutí. Nebo aspoň na fotkách, i když osobní kontakt nenahradí.
Rozmlsáni pohádkovým Braunfelsem popojíždíme do podobného, ale trošku většího města Wetzlar. Zastavujeme z kopce na ulici N50,55783 E8,50473, ale níž bylo P N50,55817 E8,50200, přes víkend zdarma. Také je snad vyhrazených 5SP na P zdarma N50,55501 E8,49758. Obyvatel má sice Wetzlar něco přes 50 tisíc, ale historická část není tak velká. V IC odebíráme plánek města s doporučenými trasami a pozoruhodnostmi, a vyrážíme na obchůzku. Je zde dost turistů, oproti klidnějšímu Braunfelsu.
Středověký ráz s hrázděnými domy je také kouzelný. Hned na náměstí stojí výrazný Wetzlarer Dom, který zastiňuje nádherou protější menší kostel se samostatně zastřešenou netypickou větší boční nikou a křížem. Starodávné náměstí je plné stánků, trh je v plném proudu. To zajímá mé společnice typicky možná víc, než historická krása města. Kráčíme doporučenou turistickou cestou dolů po pěkné Silhöferstrasse mezi tří i vícepatrovými hrázděnými domy směrem k náměstíčku Eisenmarkt. Na domě klenotníka a hodináře visí velké „cibule“ a nad nimi několik středně velkých zvonků.
Dole zahýbáme vlevo a prohlížím si technickou pozoruhodnost – asi dvoumetrový barometr, spočívající ze skleněné trubice o průměru asi 25cm, zaplněné uvnitř do poloviny sloupcem deseti bílých „dominových kamenů“ se třemi černými navrchu jako tlustou ryskou. Vše přišpendleno ke stěně.
Zpět do horní části historického jádra volíme cestu bočními ulicemi, kde objevujeme další náměstíčko. Stranou hlavního proudu turistů dýchá klidem a svým vlastním životem. Skloněná historická část Wetzlaru nemá jen úzké uličky, ale na několika místech s větším spádem jsou tyto nahrazeny schody. Po příchodu zpátky na katedrální náměstí, ho překřížíme a po schodech sestupujeme prohlédnout si další část starého města. Tím se dostáváme nejprve k širšímu kanálu, dříve náhonu mlýna, za ním až k řece Lahn se starým mostem.
Zde vidíme, že tato část je hojně využívána pro sjezd vodáky. Na druhém břehu historická část města pokračuje, ale my kvůli časovému plánu a také už jisté únavě dam, musíme otočit kormidlo zpět.
V sobotu ráno vyrážíme do Bad Blankenburgu navštívit své staré přátele. Tady k našemu překvapení zjišťujeme, že jeden z nich právě dnes slaví 51 narozeniny. Takže sobota končí širší párty společností, kde si za stimulace různých nápojů procvičuji svoji němčinu.
No, a neděle se procestovala zpáteční cestou domů.
Mimochodem, Braunfels je zahrnut i ve Fotogalerii mého příspěvku 15 nejkrásnějších měst Německa.