Frankfurt nad Mohanem – kostel sv. Mikuláše (Frankfurt am Main - Alte Nikolaikirche)
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Německý Frankfurt je sice moderním městem, plným mrakodrapů a bankovních sídel, ale jeho návštěvník si zde najde také několik pozoruhodných historických památek. Jednou z nich je pozdně gotický halový kostel Alte Nikolaikirche, který je dnes svatostánkem evangelické církve, nacházejícím se v místě zvaném Römerberg, uprostřed Starého Města. Jedná se o kostel poměrně známý, založený již v polovině 12. století a dokončený roku 1264. Jeho dnešní podoba však pochází až ze století 15. Kostel byl svého času kaplí a v současnosti nese přídomek farní (od roku 1899). Může se také pochlubit tím, že oproti jiným středověkým kostelům ve Frankfurtu nad Mohanem má svou historii již od počátku poměrně slušně zdokumentovánu. I když vysvěcení kostela v roce 1142 bývá občas zpochybňováno a důvěryhodných písemných záznamů rozhodně není nadbytek. Ale možná se opravdu svého času jednalo o kapli královských úředníků ze štaufského hradu Saalhofu.
Ani archeologické vykopávky z roku 1989 původ kostela zcela neobjasnily. Ví se, že se jednalo o halový orientovaný kostel se zúženým obdélníkovým chórem, který zřejmě vznikl jako Nikolaikapelle za vlády prvního štaufského císaře Konráda III. Tato kaple později sloužila jako rodinná královská kaple. Tím vlastně byla – jako soukromá - vyčleněna z ostatních sakrálních staveb ve Frankfurtu. Stavbu charakterizuje pozdně románská věž s klenutými okny a brzy ji čeká první – raně gotické – rozšíření. Tato část s románskými obloukovými okny dnes tvoří nejstarší část kostela (obdélníkový chór s půlkruhovou apsidou a loď). Nová stavba byla dokončena v roce 1290 a současně byl vysvěcen vysoký oltář sv. Mikuláše. Vzniká také raně gotický tympanon, jehož autory byly v roce 1250 pravděpodobně sochařští mistři z Naumburgu. Ten můžeme dnes vidět zazděný ve vnější chrámové zdi.
V následujícím období – až do roku 1530 – je Nikolaikapelle označována jako kaple městské rady. Svatý Mikuláš v té době „svádí konkurenční boj“ o ovečky s nedalekou katedrálou sv. Bartoloměje. Přesto, že církev investuje spíše do katedrály, volí mnozí věřící raději kostelík na Römerbergu a ten tak může být po celé 14. století upravován a získává v roce 1374 také čtyři nové oltáře. Zájem městské rady o tento kostel narůstá počátkem 15. století. Městský architekt Eberhard Friedberger vede v letech 1458 a 1459 stavbu nové věže, resp. její vrcholové části, které po dvou stoletích hrozilo zřícení. Radikální přestavba se pak uskutečnila v období let 1466 až 1467, kdy došlo k velké úpravě chrámové lodi, zvýšení pilířů a výraznému rozšířené oken ve stylu pozdní gotiky. Díky kružbové galerii a věži kostel tehdy připomínal německé opevněné svatostánky. Od roku 1499 je návštěva sv. Mikuláše považována ve městě za společenskou povinnost a také zde chudí občané Frankfurtu – pokud měli dobrou pověst a byli skutečně potřební – obdrželi od města zdarma dva bochníky chleba na týden.
Poté již přichází období reformace a kostela sv. Mikuláše byl v podstatě zrušen. V roce 1548 se stal luteránským a následně byl nějakých 150 let využíván jako městský archiv, sklad a strážní věž s trubačem. Až roku 1719 byla zahájena jeho rekonstrukce a v roce 1721 byl znovu vysvěcen. Od té doby sloužil jako protestantský nebo posádkový kostel. Na nějakou dobu se stal opět katolickým a v roce 1805 navrhl frankfurtský městský architekt Johann Georg Christian Hess jeho demolici s tím, že bude nahrazen výstavními domy. Nakonec však město nemělo peníze ani na tuto alternativu ani na obnovu zchátralého kostela. K té došlo až v roce 1838, kdy také vznikl severní vstupní portál a osmiboká vrcholová část věže. Kostel od roku 1840 zůstává v majetku města a již na konci 19. století je nutná další jeho rekonstrukce. V letech 1903 až 1904 tak věž dostává znovu svou podobu ze 16. století.
Během II. světové války zůstal kostel sv. Mikuláše jednou z mála historických budov v centru Frankfurtu nad Mohanem, které zůstaly víceméně nepoškozeny při bombardování města v letech 1943 a 1944, kdy bylo zničeno téměř celé Staré Město; poškozena byla částečně jen jeho jižní část a varhany z 19. století. Celá budova však byla rychle zrekonstruována v letech 1947 až 1948 a kostel se stává opět farním. Jeho poslední komplexní obnova proběhla v letech 1989 až 1992, kdy zde proběhl rovněž archeologický průzkum. Dnes je kostel po celý den přístupný veřejnosti a je chápán jako „mezinárodní centrum pro povznesení ducha“. Bohoslužby zde probíhají v němčině i angličtině a v chrámovém interiéru se konají také koncerty církevní hudby.
Většina stavby, kterou můžeme ve Frankfurtu dnes obdivovat, byla – v několika etapách - vybudována v II. polovině 13. století, ale současná gotická podoba orientovaného kostela vznikla až krátce po polovině 15. století, s jistými změnami v 19. a 20. století. Původní halový kostel měl loď 13 m dlouhou a 9,8 m širokou a přiléhal k ní chór dlouhý 6,2 m a 7,5 m široký. Jako stavební materiál byly použity bloky červeného pískovce o tloušťce přibližně 0,65 m, které byly omítnuty a natřeny na bílo. Dnešní barevná podoba exteriéru se zřejmě velmi přibližuje té původní. Jen nad lodí se tehdy nacházel pravděpodobně jen plochý trámový strop.
Kostelní zvonice o výšce 48 metrů je postavena na téměř čtvercovém půdorysu (5,7 × 6,3 m) se dvěma oktagonálními „tubusy“. Jedná se o raně gotickou věž z období okolo roku 1250, přičemž její vrcholová část byla změněna v letech 1458-1459, 1841-1847 a na počátku 20. století. Je postavena z omítnutého lomového kamene, tedy alespoň v prvních třech patrech. Při pozdějších úpravách byl použit čedič a pískovec. Přízemí věže je románské, vyšší patra pak raně gotická. Třetí patro – směrem vzhůru se zužující - věže zdobí Ochoz s kružbovou balustrádou, vybudovanou podle středověkého modelu.
Horní polovina pilířů na severní a západní straně je jediným konstrukčním prvkem exteriéru lodi, který je zdůrazněn červeným pískovcem. Jedná se o optický efekt, který byl do podoby kostela zakomponován v letech 1466 až 1467. Nad nimi je podobně zdůrazněna zastřešující kružbová galerie s obloučkovým vlysem a 23 konzolami střešní galerie. Na severovýchodním, severozápadním a jihozápadním rohu můžeme vidět osmihranné věžičky s prolamovanými kružbami a cimbuřím, přičemž ta severozápadní je o něco užší. Východní věž je skutečně gotická, ostatní věže byly původně masivnější a bez kružby, jejich současná podoba pochází z období regotizačních úprav z let 1841 až 1847. Ze stejného období pochází také chrliče. Nejzajímavější částí kostela je však určitě chór, který pochází – stejně jako jeho klenby - z let 1290 až 1300 a je tak jeho nejstarší částí. Je nižší než loď a jeho podobu určuje pětice rohových pilířů. Rovněž oken najdeme v presbytáři pět, ale jen tři z nich mají zachovanou kružbu. U jižního okna se dokonce odborníci neshodují, jestli okno nějakou kružbu vůbec někdy mělo.
Interiér starého kostela sv. Mikuláše lze charakterizovat jako dvoulodní, klenutý, halový kostel. Severní loď je široká 4,5 m, ta jižní 7,2 m. Klenba je žebrová, o třech polích. Spočívá na dvou centrálních osmibokých sloupech. Podoba interiéru odpovídá již spíše II. polovině 15. století než poslední třetině 13. století. Klenba byla rekonstruována na konci I. poloviny 19. století a díky narušení při bombardování během II. světové války byla po roce 1945 zpevněna betonem. Kamennou výzdobu tvoří zejména květinové, ale i figurální, motivy; nejčastěji se jedná o stylizované listoví. Najít zde můžeme ovšem také např. krčícího se muže nebo beránka božího. Uvnitř kostela jsou k vidění také kamenné sochy „nemocných mužů“ (kopie originálů z roku 1370, uložených v Historickém muzeu) a dva polychromované náhrobníky (+ 1386 starosta Siegfried zum Paradies a jeho manželka Katharina von Wedel + 1378). Výše uvedená rekonstrukce chrámu je připisována Madernovi Gerthenerovi.
Varhany Wolfganga Oberlingera, tzv. Vlaštovka, byly postaveny z masivního dubu v roce 1992 a jsou všeobecně – alespoň v odborných kruzích – považovány za jedny z architektonicky nejkrásnějších a nejzajímavějších orgánů nejen ve Frankfurtu a jeho okolí, ale i v celém Hesensku. Pozoruhodné jsou také moderní chórové okenní vitráže, které vyrobila Lina von Schauroth, působící ve frankfurtské rodinné firmě stavitele Holzmanna. Čtyři barevná vitrážová okna, zobrazující např. témata Útěk do Egypta nebo Ukřižování, v roce 1922 ozdobila soukromou kapli průmyslnické rodiny von Weinbergů, během války byla uložena v katedrále v Limburgu a v roce 1951 navrácena do Alte Nikolaikirche. Apsidové vitráže z roku 1937, zobrazující jednotlivé evangelisty, bylay věnovány čestným občanem Charlesem W. Engelhardem.
Vynechat nelze ani kostelní zvony, jejichž přítomnost můžeme díky zvonici předpokládat již od 13. století. Nejstarší písemná zmínka o zvonu pochází z roku 1374, ale v každém případě je známa trojice zvonů v 15. století i zavěšení dalšího zvonu v polovině 16. století. Zvony vyzváněly vždy během soudního procesu a tento zvyk platil až do počátku 18. století. V rámci obnovy z let 1719 až 1721 dostala věž novou kostru na zavěšení zvonů a ta je v podstatě zachována až do dnešní doby. Jen zvony byly doplněny také roku 1897. Během I. světové války (1917) byly zvony zrekvírovány, ale nakonec to postihlo jen ty nejnovější. Staré zvony nakonec mizí ve frankfurtském Historickém muzeu a v roce 1924 jsou opět nahrazeny zcela novými. V průběhu II. světové války (1940) došlo opět k zabavení všech zvonů; ty z roku 1924 byly roztaveny okamžitě, ten z roku 1586 však byl ukryt, válku přežil bez úhony a do Frankfurtu se vrátil v roce 1948. V roce 1956 pak získal kostel čtveřici zcela nových zvonů. Za zmínku ovšem také stojí fakt, že od roku 1939 vlastní tento kostel zvonkohru, která byla osazena znovu v letech 1957 i 1959, a na 47 zvonů byla rozšířena v roce 1994.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Frankfurt nad Mohanem
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Frankfurt nad Mohanem
Půjčovna autPříspěvky z okolí Frankfurt nad Mohanem – kostel sv. Mikuláše (Frankfurt am Main - Alte Nikolaikirche)
