Frankfurt nad Mohanem – radnice Römer (Frankfurt am Main – Rathaus Römer)
Turistické cíle • Památky a muzea • Radnice
Frankfurtská Radnice zvaná Römer je historicky nejvýznamnější budovou, kterou na náměstí Römersberg v centru Starého Města (Altstadt) můžeme najít. Jedná se o středověkou stavbu i jednu z nejvýznamnějších městských památek vůbec. Budova Römer byla frankfurtskou Radnicí dohromady více než šest století. Vždyť již v roce 1405 ji městu – spolu s domem Goldener Schwan – prodala jedna významná obchodnická rodina. Město Frankfurt následně z objektu, který je vlastně středovou budovou gotického trojdomí, vytvořilo sídlo městské rady. Dnes není Römer ani Radnicí ani muzeem, ale bývá využíván například jako oblíbené místo pro uzavírání sňatků. Také se již nejedná o historický objekt v pravém slova smyslu, protože nálety RAF v průběhu II. světové války tomuto místu zrovna moc neprospěly.
Během své historie byl komplex budov, jehož byla Radnice součástí, neustále rozšiřován a nakonec se jednalo o jedenáct propojených domů. Ještě na počátku 19. století měl prý Frankfurt radnici, která „měla schody, dvory, sály a pokoje v zmateném labyrintu". Vždyť již roku 1435 město dokoupilo dům Frauenrode, v roce 1510 dům Viole a v roce 1542 Schwarzenfels. Roku 1596 městská rada přikoupila ještě domy Wanebach a vedlejší Löwenstein. Až v roce 1843 přibyly objekty Frauenstein a Salzhaus a konečně roku 1878 město koupilo dům Alt-Limpurg, nacházející se vpravo od Radnice Römer. A teprve poté byla zahájena stavba neogotického balkónového průčelí Radnice, které vzniklo v letech 1896 až 1900. Původně byla plánována mnohem impozantnější varianta, ale nakonec zvítězilo střídmější řešení.
Ve stejné době však byly strženy domy Frauenrode a Viole, které byly nahrazeny nově postavenými budovami na východní straně náměstí. Přesněji řečeno se jednalo o jednu budovu, jejíž dvě křídla spojoval krytý most, místními daňovými poplatníky vtipně nazývaný Most vzdechů (v severním křídle se totiž platily daně). No a pak už přišel březen roku 1944, letecké pumy a konec Altstadtu. Domy Alt-Limpurg, Römer a Löwenstein alespoň částečně odolaly útoku a byly po válce v zjednodušené podobě obnoveny. Zcela zničený Frauenstein byl v jednodušším stylu přestavěn. Jiný přístup byl zvolen pro pro podobu domů Wanebach a Salzhaus. Na rozdíl od ostatních domů komplexu zde přední němečtí architekti vytvořili zcela nový design s použitím kombinace středověkého hrázdění a moderního stylu. Mozaiky v dřevěných rámech mají motiv ptáka Fénixe, symbolu nového začátku moderního poválečného Frankfurtu. Radnice Römer byla veřejnosti znovu otevřena v roce 1955. V následujících desetiletích pak bylo průčelí radnice obnoveno ještě dvakrát, a to v letech 1974 a 2005. Velkými úpravami prošel také radniční interiér a v roce 1988 byla dokončena rekonstrukce sálu městské rady.
Celý třípatrový radniční komplex má plochu přibližně 10.000 m2 a sestává se z devíti domů, které uzavírají celkem šest nádvoří. Průčelí se současným hlavním vchodem je natočeno do prostory náměstí. Vnější rysy souboru staveb odrážejí historickou podobu Frankfurtu i historii celého Německa, i když byly navrženy až na počátku 20. století. Slavné trojdomí si uchovává středověký design včetně historických ozdobných prvků. Na levém nároží domu Alt-Limpurg se nachází tzv. Frankfurtia, tedy ženská postava, představující město. Středový dům Römer nabízí skulptury čtyř císařů Svaté říše římské, dva městské erby a hodinový ciferník. Těmi císaři jsou Fridrich Barbarossa (první král, zvolený ve Frankfurtu), Ludvík Bavorský (dal městu nová práva a umožnil tak jeho rozšíření), Karel IV. (určil Frankfurt za místo volby císaře) a Maximilian II. (první císař, korunovaný ve frankfurtské katedrále).
Ozdobou novogotického průčelí je zejména velký balkón, který také pochází z období přestavby v roce 1900 a který je využíván zejména při státních návštěvách nebo oslavách velkých sportovních – zejména fotbalových – úspěchů. Myšleny jsou, samozřejmě, úspěchy reprezentace, protože zdejší Eintracht svým fanouškům zase až tak moc radosti nedělá (jediný titul v roce 1959 a poslední vítězství v Německém poháru v roce 1988). V interiéru zůstaly zachovány dva historické sály, a to Römerhalle a Schwanenhalle. Jedná se o dvojici nejstarších halových místností, které zůstaly již šest století prakticky beze změny. V jedné z nich se prodávaly knihy, ve druhé zlato a stříbro. Tyto haly jsou umístěny v přízemí domů Romer a Goldener Schwan. Nejznámější místností radnice Römer však zůstává Kaisersaal, tedy Císařský sál. Nachází se ve 2. podlaží (nad Römerhalle) a je dnes hlavní turistickou atrakcí radničního komplexu. Svého času zde probíhaly korunovační hostiny císařů Svaté říše římské a dnes zde najdeme jedinečnou sbírku portrétů všech císařů, která pochází z 19. století.