Adventní výlet do Olomouce

Sloup Nejsvětější trojice

Ariónova kašna

Sarkandrova fontána

kaple Sv. Jana Sarkandra

kostel Panny Marie Sněžné

kašna Tritonů

Merkurova kašna

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (14 fotografií)

Na první adventní neděli jsme si udělali výlet do Olomouce. Ani ne tak na vánoční trhy jako spíš kvůli výstavě o starém Egyptě, jejíž návštěvu od nás dostala Katka k svátku. Já - coby bývalá studentka olomoucké univerzity – jsem byla pasována do role průvodce. Tady ovšem přestávala veškerá sranda, protože moje znalosti města jsou pouze z pozice obyvatele, nikoliv turisty. Samozřejmě, nějaký ten kostel znám – zvenčí, interiér kostelů prohlížím pouze jako turista, jindy by mě ani nenapadlo lézt dovnitř.
Takže nastala fáze příprav, nad mapou, u internetu. Některé zjištěné informace mě samotnou překvapily. Kupříkladu židovský hřbitov ve Smetanových sadech. Já sice nepatřím mezi ty nejvšímavější jedince, ale přehlídnout hřbitov v parku, kam jsem chodívala pravidelně na Flóru a i jinak tam trávila volný čas mezi přednáškami? Dost se mi ulevilo, když jsem zjistila, že byl dávno přestěhován. Ale vzhledem k plánované návštěvě muzea musely naše kroky vést jiným směrem, tudíž jsem se při získávání informací zaměřila na náměstí a trasu k muzeu. Žádný extra odborný výklad jsem nepřipravovala, stejně by si ho nepamatovali Smile a v dnešní době internetu se dají potřebné informace najít celkem brzy.
Vyjeli jsme kolem deváté, nač vstávat zbytečně brzo? Protože nás bylo na jedno auto moc, Leoš za úplatu „najal“ druhého řidiče, svého bratra. Dojeli jsme v poklidu, zaparkovali poblíž mojí bývalé fakulty na třídě Svobody, a zatímco Leošův bratr odjel zkoumat Šantovku, my jsme se vydali poznávat krásy centra Olomouce. Nejdřív jsem je samozřejmě upozornila na Terezskou bránu, zbytek bývalého opevnění, a pak jsme nabrali kurz Dolní náměstí. Tam se čile bruslilo, hromádka sněhu u kluziště nás svedla k minikoulovačce, ale hlavně hned vedle je jedna z šesti barokních kašen - Jupiterova (názvy kašen jsem se těžce biflovala, před těmi několika lety mi bylo naprosto ukradený, jak se jmenují) a kousek dál morový sloup. Pak jsme okoukli několik stánků a další barokní kašnu(Neptunovu), prošli se po místě, kde dřív stával románský kostel, a po krátké zastávky u výlohy trafiky, kde se to lebkami jen hemžilo, jsme došli na Horní náměstí. Tam bylo stánků podstatně víc, přece jen vánoční trhy probíhají hlavně tam. Taky tam jsou další dvě barokní kašny - Caesarova a Herkulova. Obdivovali jsme mohutný vánoční strom, letos se jim fakt povedl, zašli do infocentra – pro plánek Olomouce, pohledy, magnetky, každý dle svého gusta – a taky se trochu ohřát. Počkali jsme si na orloj – pražskému konkurovat nemůže, ale ve srovnání s Bernem jasně vede, i když kohoutí kokrhání na konci znělo jako hodně starý a unavený klakson. Pak jsme ochutnali několik druhů medoviny, vybrali si tu nejlepší, pro kterou že se pak určitě vrátíme, obešli jsme radnici, kolem sloupu Nejsvětější trojice a Ariónovy kašny. Ta je nová, postavená na začátku tohoto tisíciletí při rekonstrukci náměstí.
Protože už nám naše žaludky dávaly jasně najevo, že je doba oběda, vrátili jsme se na Dolní náměstí na oběd. Ostatní velmi pobavil jídelní lístek v hanáčtině a hlášky v něm napsané. Kvalita jídla se za dobu, co jsem tam nebyla, nijak nezhoršila, takže jsme si pochutnali, a dokonce ani Leoš neměl žádné kritické připomínky.
Protože Katku zaujaly věže sv. Michala, vydali jsme se k němu a prohlédli si samozřejmě i interiér. Taky jsme vyšplhali nahoru na zvonici, ale se Zvony se nám pohnout nepodařilo, respektive jsme to ani nezkoušeli, on taky ten nejmenší váží 600 kilo.
Pak už jsem ostatní navigovala na náměstí Republiky. Ještě jsme prošli kolem fontány sv. Jana Sarkandra (ta patří taky mezi ty novější), kaple sv. Jana Sarkadra a kolem konviktu, který se Katka s Davidem vydali prozkoumat, ale nakonec jsme na to náměstí přece jen došli. Těsně před ním se tyčí chrám Panny Marie Sněžné, který ovšem nejde pořádně vyfotit, to by ta ulice musela být širší a nesmělo by tam být šalinové vedení (Olomoučáci odpustí, ale já jezdím šalinou i v Praze Smile ). Na samotném náměstí je pátá barokní kašna, kašna Tritonů – marně jsem na ni směřovala pozornost! Vlastivědné muzeum nám totálně zkazilo překvapení, protože přímo nad vchodem byla obrovská cedule lákající na tu výstavu o Egyptě. Ta upoutávka prostě přehlédnout nešla, Katka si jí samozřejmě všimla a na nás zbylo už jen suché konstatování „No, tak tohle je to naše překvápko a vstupný máš od nás jako dárek“.
V muzeu jsme strávili zhruba hodinu, rozšířili jsme si obzory a pak už bylo načase vrátit se k autu. Abych ostatním nezůstala dlužná poslední barokní kašnu – Merkurovu – vzali jsme to zpět na Horní náměstí kolem kostela sv. Mořice a bývalého Prioru. Tam jsme nakoupili předem vybranou medovinu, dali si kelímek punče na zahřátí a na Dolním náměstí ještě vystáli frontu na trdelník.
Náš druhý řidič už na nás čekal, pochvaloval si Šantovku stejně jako my procházku Olomoucí, prý se tam nenudil, byly tam závody na kolečkových bruslích a kuchtil tam Zdeněk Pohlreich. Ostatním, kteří povětšinou v Olomouci před tím nebyli, se výlet líbil, a Katka měla z dárku taky radost. Viděli jsme toho dost, ale minimálně stejně tolik jsme toho nestihli, takže si návštěvu hanácké metropole určitě někdy zopakujeme.