Aix-en- Provance, druhá část.
Druhý den jsme si vyšli do východní části města. Prvním objektem na který jsme narazili byly staré římské lázně. Moc z nich toho nezbylo, torza jsou opravena a okolí parkově upravené. Aby se neporušila tradice byl tady postaven plavecký bazén. Přecházíme mimo staré město k pavilonu a zahradě Vendome. V severní části zahrady je dvoupatrový palác jehož průčelí zdobí velká okna. Samotný parčík je osázen zajímavou zelení, která je v několika případech neobvykle vytvarovaná. Nechybí ani kašny a celé to je obehnané vysokou zdí. Z parku procházíme uličkou na bulvár Cours Sextius k Pascalově kašně. Odtud procházíme třídou Napoleona Bonaparta do novější části města. Nachází se tu turistické informační centrum. Nedaleko je moc hezký kolotoč a najdou se tu i moderní sochařská dílka.
Nedaleké náměstí de Gaulle a třída Cours Mirabeau patří k nejhezčím ve městě. Ulice je osázená stromořadím a zdobí ji domy ze 17. a 18. století. Domy mají nádherné vchody a většinou železné balkóny. V průvodci se dočítáme, že tu jsou i tři nejkrásnější kašny města. Když se k tomu přidají desítky obchůdků, kaváren a restaurací je stále co pozorovat. Samozřejmostí i tady je místo pro trhy. Na konci ulice je další kašna, trochu ukrytá mezi lešením. Zřejmě se připravuje nějaká akce. Těch probíhá ve městě během roku několik. Mezi ty nejznámější patří operní festival. Na konci třídy začíná několik uliček, jedna z nich nás přivádí k místnímu divadlu.
Dalším objektem na naší poznávací cestě je Chapelle des Oblats na nároží Italské ulice. Zajímavá stavba s velkou kopulí je plná turistů. V jedné z vitrin je umístěna česká vlajka. Důvod jak se sem dostala nám zůstal utajený. Co nelze při prohlídce města vynechat je jistě kostel sv. Jana z Malty v ulici Cardinale. Původně zde stála jen kaple, kterou johanité nechali přestavět mezi roky 1272 až 1277 na gotický kostel. V současnosti zde je údajně Bratrstvo apoštolských mnichů. Jak jsem koupil tak prodávám. I když kostel měl kabát z lešení, udělal na mě velký dojem. Dovolím si tvrdit, že je výstavnější než samotná katedrála. Má i jedno prvenství ve městě a tím je jeho 67 metrů vysoká věž. Jižní část města se hodně liší od ostatních. Ulice tady jsou rovné a širší a jen sem tam je menší prostranství. Kaváren a obchůdku je tady poskrovnu a moc lidí se tu nepotká.
Jednou z hezkých kašen je kašna čtyř delfínů na stejnojmenném náměstí, odkud se vracíme ke starému městu. Přecházíme Cours Mirabeau a za ní se opět touláme křivolakými uličkami jen tak křížem krážem a objevujeme jeden hezčí koutek než druhý. Kašny jsou skoro na každém menším plácku. Kromě krámku tady jsou i malé dílny se zajímavým zaměřením. Jsou většinou v méně rušných uličkách a je možné do nich nahlédnout. Přicházíme k Rue Bédarrides, po které se doslova valí lidská řeka k Radničnímu náměstí. Tady trh již skončil a lidé posedávají na všech tomu možných místech. Vybíráme si jednu uličku, kde lze najít něco k snědku. Co říci závěrem, poznali jsme moc hezké, i když rušné město, na které si jistě občas vzpomeneme. Zbývá ještě zmínka o nejslavnějším rodákovi města. Tím je jistě malíř Paul Cézanne, jeho ateliér je v severní části města a po jeho smrti v roce 1906 zůstává beze změny až do dnešních dnů.