Aix-en-Provence, první část.
Město bylo jedním z našich cílů při cestě po Provence na jihu Francie. Navíc jsme si tady zajistili na tři noci ubytování a chtěli jsme si zde i trochu odpočinout. Aix-en-Provence má více jak 140 000 obyvatel a je městem hodně živým. Zřejmě tomu přispívá i počet studentů, kterých je kolem 30 000. Psát o minulosti města by zabralo poměrně hodně místa a tak jen ve stručnosti. Založili jej Římané v roce 103 př. n. let. Poloha města byla jednou z příčin zájmu Vizigótů, Franků, Saracénů a dalších ve snaze jej ovládnout. I přes nepřízeň osudu se město rozvíjelo a bohatlo. Ve 12. století se stalo správním místem Provence. Vrcholu dosáhlo v 15. století a od této doby patří k nejvýznamnějším městům na jihu Francie. Dostalo se mu i zajímavého druhého názvu, „ město tisíce kašen“.
Neznalost místních poměrů byla hlavní příčinou, jak se vůbec dostat k našemu hotýlku. Kolem staré části města prochází několika ulicemi jakýsi místní okruh. Má vždy více jízdních pruhů a auta se tudy valí jako rozvodněná řeka. První pokus dostat se do naší ulice ztroskotal u značky zákaz vjezdu do jednosměrné ulice. Dalších dvacet minut zabralo projíždění uličkami při staré části, ale nakonec přece se do Rue Pasteur vjelo z té správné strany. Omezená doba na parkování stačila na vyložení potřebných věcí a opět rychle pryč. Spásou byla směrovka do nedalekého parkovacího domu, kde bylo poměrně dost místa a cena parkování ještě v přijatelných mezích. Den končil sprchou a malou večeří.
První červnový den nás přivítal modrou oblohou s bělostnými mráčky. Bohatší o mapku města jsme se vydali do severní části starého města. Hlavním lákadlem byla katedrála Saint – Sauveur. I když část chrámu obepínalo lešení, první dojem byl značný. Chrám má na délku 70 metrů, je široký 46 metrů a vysoký kolem 20 metrů. Západnímu průčelí vévodí věž a nádherný gotický portál. Vstupní dveře jsou z ořechového dřeva a byly vyrobeny v roce 1505. Legenda říká, že katedrála stojí v místě chrámu boha Apollóna. Jisté ale je, že část zdiva pochází z doby, kdy zde byli Římané. Vnitřek katedrály je trochu potemnělý a okny sem proniká jen málo světla. Zajímavé a cenné jsou křtitelnice a varhany. Zvláštní je jedna z kaplí s kruhovou klenbou. Z chrámové lodi se prochází do rajské zahrady, kterou obklopuje románská křížová chodba. V této části se tají dech a popsat tuto jedinečnost je skoro nemožné. Sloupy s výjevy ze starého zákona se střídají s ozdobnými hlavicemi a sochami. Průhledy do osázené zahrady navozují pocit klidu. Člověk neví, na co se má dříve dívat. Více jak hodina je u konce, když vycházíme druhým vchodem na velké prostranství.
Tady stojí arcidiecézní palác a je tu i muzeum tapiserie. Odtud procházíme uličkami na radniční náměstí. K budově radnice přiléhá věž s bránou a je tady hodně živo. Všude kolem jsou obchůdky, kavárny a menší restaurace. Je to pěší zóna a jediným dopravním prostředkem, který sem může, je vláček s turisty. Na nedalekém náměstí právě probíhá trh. Prodává se tu od ryb po květiny vše, na co si lze pomyslet. Lidmi je zde přeplněno. Procházet kolem jednotlivých stánků má něco do sebe i když se nic nekoupí. Prodávající se snaží upoutat a hlavně prodat. Od rušného tržiště jdeme do východní části starého města. Procházíme kolem několika kašen a všechny jsou funkční. Krátká zastávka v malé kavárně je vítanou chvilkou k odpočinku. Poté se dostáváme na náměstí Kazatelů s kostelem de la Madeleine. Bohužel oprava kostela prý probíhá již od roku 2008 a i celé náměstí je rozkopané. Nelze se dostat ani k obelisku ve středu náměstí. Tento kostel byl postaven mezi roky 1691 až 1703 architektem Laurentem Vallonem. Dnešní podoba fasády je z let 1855 až 1860. Obcházíme kolem hromad písku a vcházíme do uliček na západní straně náměstí.
Střídají se tu malá prostranství, na kterých jsou i menší kašny. Domy jsou většinou dvoupatrové a auta sem nesmějí. Trochu překvapí zašlost většiny domů, moc se tady neudržují. Uličky se podobají jedna druhé, většinou jsou jako podle pravítka. Čas opět hodně pokročil a je nutné něco pojíst. Restaurace jsou z velké části obsazené, tady se s jídlem nespěchá. Přesto jsme něco našli. Pokračujeme dál a vycházíme u další sakrální stavby. Je to kostel Saint Esprit, do kterého je možné vstoupit. Z údajů na stěně chrámu je zřejmé, že se jedná o barokní stavbu, která byla postavena mezi roky 1836 – 1883. V těchto místech se uličky rozbíhají do všech směrů. My jdeme tou nejživější k radničnímu náměstí. Ve městě je dosti památkově chráněných budov, které mají na stěnách poměrně podrobné popisy. Veřejnou dopravu ve starém městě zajišťují mikrobusy, auta se dostanou ve starém městě jen na velké podzemní parkoviště v západní části nedaleko radnice. První den v tomto městě uplynul jako voda a je u konce. Loudáme se uličkami k našemu hotýlku a načerpat energii na další den.