ALPENTRIP 2013 Rakousko,Lichtenštejnsko,Švýcarsko

5.srpen 2013

Už mám zcestovalou pěknou řádku, ba i světových destinací, ale jak se říká "pod svícnem je největší tma" tak poprvé v životě vyrážim do Alp.

Startujeme 5.srpna ráno rychlíkem Excelsior do Chebu, kde následuje rychlý přestup do desira směr Markredwitz, ve vlaku kupujeme bayernticket na který pojedeme přez celé Bavorsko až do LINDAU u Bodamského jezera a pak dále přes Rakousko do Švýcarska. Bayernticket stál 30euro takže přejezd celého Bavorska stál naší tříčlenou výpravu 10 euro na osobu. Menší záludností Bayernticketu je nemožnost jeho použití ve vlacích vyšší kategorie EC,IC,ICE a nutnost využívaní vlaků výhradně na území Bavorska s prvním omezením jsme se vypořádali bez problému, výčet přestupů se ukončil na čísle 5 a o vlak vyšší kategorie jsme ani nezavadili ,ale udržet se v Bavorsku se nám přes veškerou snahu nepodařilo... malinko jsme nakoukli do spolkové země Bádensko-Wurtenbersko, průvodčí ve vlaku si našeho malého prohřešku samozřejmě všiml a důrazně nás na něj upozornil, ale doplatit nic nechtěl.

naším cílem pro dnešek je malé lázenské městečko BAD RAGATZ ve Švýcarsku.

Díky jedné výluce na Rakouském území, jejíž význam nám zůstal jaksi utajen jsme dojeli do Bad Ragazu asi o hodinu později než bylo původně v plánu.

Do vyhlídnutého campu dorážíme vpohodě díky městskému navigačnímu systému někdy kolem 21:30, i přesto že, už je prakticky tma, tak i díky zapůjčené lampě od souseda celkem vpohodě stavíme mé malé šapito a po procestovalém dni uleháme.

6.srpen 2013

Ráno si neděláme násilí s nějakým brzkým vstáváním po snídaní si v našem příjemném, ale poněkud drahém campu se vydáváme do centra Bad Ragazu. Ještě zpět k ceně v GISEN PARKU jak se náš camp jmenuje, za noc+stan+tři osoby jsme platili 39 euro což je docela výživná částka za stan postavený na plácku někde v parku, ale samozřejmně musíme přijmout fakt, že se nacházíme v jedné z nejdražších zemí světa očemž se ještě párkrát přesvědčíme

Naším prvním cílem v centru malého lázeňského městečka je infocentrum, nabíráme zde propagační-informační materiály a s ochotnou pracovnicí konzultujeme náš další program. Na nějaký významnější výšlap do okolních vrcholků máme jen jeden den proto i při představě jistě kouzelné ceny za lanovku tentokráte odmítáme koukat na cenu. Z centra Ragazu vyrážíme k lanovce a cestou se ujištujeme o pověsti švýcarských měst a jejich center obvzláště jsou čistá, krásná, pohodová, útulná a kdo ví co ještě, chválit krásu zdejších měst je jakýmsi nošením dříví do lesa, snad jen dodám že o Ragazu to výše uvedné platí samozřejmně také.

V TIC nám doporučili, ať si k lanovce dojedeme autobusem, vzdálenost odhadujeme podle mapy asi na dva kilometry takže si tam v rámci treninku dojdeme hezky pěšky. Cesta k lanovce je příjemná a nenáročná, ješte si ji zpříjemnujeme zastávkou u malého vodopádu. Po příchodu k lanovce zjištujeme cenu ,krásných 33 euro za zpáteční jízdenku ,cena je sice vysoká, ale nikoho to moc nepřekvapuje všichni jsme rozhodnuti vyrazit na vrcholky. Vyrážet od paty Rýna k vrcholkům Alp rozhodně není v našich, hlavně časových možnostech, jsme prostě připraveni zaplatit cokoliv, takže platíme a jedeme, nejprve kabina a pak sedačka. Asi mně cena i přes očekávání malinko rozhodila, protože jsem kdesi mezi pokladnou a horní stanicí nechal svou turistickou hůlku takže lokace mých obou holí jsou 1krát Bromo, Jáwa, Indoneise a 1 krát Bad Ragaz, Alpy, Švýcarsko... Po výstupu z lanovky si vyjasňujeme cíl a míříme na okruh "pěti jezer" Cekově je okruh dlouhý cca 13 km. Asi 500m od horní stanice lanovky LAUFBODEN se nachází první z pěti jezer WANGSERSEE, dále pokračujeme okolo horní stanice druhé větve lanovky PIZOLHUTTE na zřejmě nejnáročnější část horské túry prudký výstup k nádhernému smaragdově zelenému jezeru WILDSEE u jezera je nádherný dechberoucí výhled na zdejší dominantu vrcholek PIZOL 2844 m.n.m., pod ním se povaluje v půli srpna poněkud ospalý Pizolský ledovec. Z tohoto nádherného místa se nám moc nechce, ale nakonec musíme pokračovat . Výstupem přes sedlo se přibližujeme k jezeru SCHOTTENSEE i u něj se nejde nezastavit, chvíli relax,krásný výhled na protější vrcholek HOCHWART 2671 m.n.m. Voda jezera byla už jen na pouhý dotek ruky velmi studená po několika vteřinách se v mé potopené ruce dostavovala silná bolest v kloubech, k mému údivu se na protějším břehu jezera našli dva odvážlivci kteří se v něm i vykoupali. Dále od jezera pokračujeme po dlouhém travnatém svahu. Po prudkém stočení doleva už je na dohled see č.4 SCHWARZSEE na němž je asi nejzajímavější přechod potoka který z něj vytéká nachází se nad ním silná sněhová klenba, ale na začátku srpna už nepůsobí moc stabilně, je celá prohlá,popraskaná a na jednom místě i propadlá je tam velmi dobře vidět jaká hloubka se pod ním nachází, neni mi zrovna dobře po těle když přecházím po asi desetimetrové sněhové šlupce. Po této trochu exponované epizodce přecházíme hřeben a hned za černým jezerem se ukazuje poslední páté BASCHALVASEE ze všech pěti jezer asi to nejméně zajímavé. Poté už sestupujeme po cestička zaříznutá v boku masivu+ nádherné počasí nám zajištují nádherný pohled do údolí Rýna a na jeden z nejmenších států světa Lichtenštajnsko a samozřejmě na všechny okolní vrcholky. Po sestupu k horní stanici druhé ze tří částí sestupové lanovky řešíme několik možností sestupu, nakonec vzhledem k času a ke stavu našich nohou(prošlapuji tady své nové botičky...) sedáme na lanovku ve stanici GAFFIA 1861 m.n.m. a po přestupu ve stanici FURT sjíždíme do stanice WANGS zde můžeme náš první Alpentrip považovat za uzavřený a každá dobrá horská túra a letní obvzláště má být ukončena dobrým pivem tak nehledím na cenu a za 124kč si dávám 0,4 dobrého pivka.

Ani ne snad z důvodu únavy jako spíše nakrev rozdrásných prstů na noze nezamíříme rovnou na Bad Ragaz, ale míříme do blízkého SARGANSU a synonymem dochvilnosti Švýcarskou spolkovou dráhou až kousek od našeho campu.

Celý výlet byl opravdu vydařený a první "políbení " od Alp opravdu vzrušující.

V campu dáme večeři a téměř automaticky upadáme do komatu...

7. srpen 2013

Dnes trochu opomineme místní Hory a mrkneme se, jak se má pan kníže...zavítáme totiž do malého alpského státečku LICHTENŠEJNSKO...

Ráno se po opuštění campu přesouváme na nádraží a odtud vyrážíme vlakem do města BUCHS které se nachází jen přes řeku vedle Lichtenštejnského knížectví.

Asi po desetiminutové chůzi z nádraží v Buchsu překračujueme most přes Rýn v jehož polovině se nacházel Švýcarsko-Lichtenštejnský hraničník. Po překročení mostu vstupujeme do města SCHAAN. Ve zkratce o Lichtenštejnsku je to velmi poklidné, útulné a nudné malé území mazi alpskými vrcholky a řekou Rýnem nejzajímavější je na něm asi sama jeho existence, jinak velice pomálu zajímavostí stojících za zhlédnutí snad jen majestátní hrad tyčící se nad hlavním městem Vaduzem. Říkají mu tady zámek ikdyž myslím, že typičtější hrad by člověk jen stěží pohledal, pravdou asi bude, že jeho interiéry opravdu budou spíše zámeckého střihu, jinak by to asi nebylo hlavní sídlo vládnoucí knížecí rodiny Lichtenštejnů, která jak známo zanechala významné stopy i na našem území. Ovšem kdo by měl zájem tento hrado-zámek navštívit, má smůlu, snad jen nechat se zvolit českým prezidentem a v rámci žehlení neutěšených vztahů našich zemí nějakou tu knížecí komůrku omrknout...

Nejpohodovějším okamžikem na tomto pochoďáku SCHAAN-VADUZ a zpět v rozpálených ulicích bylo vychlazené pivko s mou ženou v tureckém imbisu.

Po chvíli relaxu míříme zpět do Buchsu, posvačíme a už se řítí RailJet směr FELDKIRCH kde přestupujeme do našeho dnešního cíle malého města vklíněného mezi Bodamské jezero a Alpské podhůří, rakouského DORNBIRNU. Výběr tohoto cíle byl čistě náhodný, jediným ukazatelem byla jeho výborná poloha vzhledem k naší zpáteční jízdě a samozřejmně blízkost hor. Naše skromné požadavky DORNBIRN splňoval dokonale.

Po výstupu z vlaku směřujeme cca 3km na východ podél řeky kde nacházíme camp. Je situován na východním podhorském okraji města u dolní stanice KARENNSKÉ lanovky, jedna z nejdelších bezpilířovích lanovek jakou jsem doposud viděl. Sice již poměrně znaveni, ale malou zastávku u lanovky si neodpouštíme, cena za T/Z jízdu 6 euro nás mile překvapila. Poté už jsme šli do campu zabydlet se. Camp byl celkem příjemný, ze všech stran sevřený hlubokým lesem, ani nebyl přeplněný, narozdíl od toho v Bad Ragazu, místa bylo všude dost. Celkově působil camp trochu skromněji než ten švýcarský, ale o 7 euro nižší cena rozdílu v komfortu a zázemí příliš neodpovídala v Rakousku je prostě o kapku levněji.

Poté už znaveni "knížecím pochodem uleháme"

Ještě do campu nás doprovodila třetina naší výpravy José, poté se s námi rozloučil a zamířil domů, nedá se nic dělat práce volá...

8.srpen

Předpověd počasí na dnešek není příliš příznivá v plánu je více-méně lanovka a pak se uvidí...

I přez nepříznivou předpověd ranní počasí vypadá celkem obstojně, ikdyž k ideálu to má daleko... ,počasí na horskou tůru to rozhodně je, každou chvíli se vylepšuje takže není co řešit. Bereme mapu, rychlý náhled, snídaně a vyrážíme.

Hned pár metrů za kempem u dolní stnice lanovky překračujeme malou říčku a hned zbloudíme... Cesta nás svedla až na okraj městské zástavby kde jsme se naštěstí napojili na jinou a musím říct, že atraktivnější cestu. Původní "ztracená" cesta mířila direkt, rovnou prudce nahoru po celu dobu lesem. Naše cesta "omylu" byla také sice poměrně prudká, ale vedla převážně po lučinách worarlberských takže byl krásný pohled nejen na DORNBIRN samotný, ale i na okolní města HOHENEMS, LUSTENAU, BREGENZ a další. V dálce jsme jasně rozpoznávali vodní plochu BODAMSKÉHO jezera.

Asi po dvou kilometrech pochodu jsme se zabořili do lesa z kterého jsme nadlouho nevykoukli.

Dobře zančené cesty se klikatily a stále soupaly vzhůru. Na jedné z křižovatek jsme potkali starší dámu, turistku která se s námi okamžitě dala do řeči kupodivu více informací chrlila směrek ke mně ikdyž v naší malé skupince rozhodně nejsme tím kdo vládne němčinou, ale asi umím hezky poalpsky znale pokyvovat tak já kývám a Helča mluví Turist-oma chrlí stále další a další informace, moc jsme toho nepochytil, ale čemu jsme rozuměl dobře bylo "jste maldí, silní tak směle na STAUFENSPITZ" . V obalsti jedna ze známějších hor, dá se na ni vylézt celkm v poklidu, ale nám byl dopručen přímý výstup prostě rovnou za nosem na spitz, nu proč ne jsme mladí a silní...

Byla to síla...regulerní šplh do kopce, místy i po čtyřech, sice jsme byli na okraji strže, ale jinak by šla cesta označit za bezpečnou. Možná sestup touto cestou by mohl jistá nebezpečí skýtat, ale při výstupu se jednalo spíše o fisičku.

Asi ve dvou třetinách výstupu jsme dostihli malou skupinku tří turistek ve složení : jedna turistickoteroristická matka a dvě dcery, jedna odepsaná sedící na kemni jedna opírající se o strom a z ještě vyditelnou snahou ten kopec s maminou dorazit, ale sil už se jí také evidentně nedostávalo. Že na vrcholu Hory člověk dosahuje toho nepopsatelného pocitu, že to dokázal by bylo na turistickém servru nošení dříví do lesa, každopádně my jsem to dnes dokázali a toho pocitu jsme i užívali... Z 580m.n.m. jsme na vrcholku STAUFENSPITZ 1465 m.n.m. Slušně jsme si "zamakali" na druhou stranu o nějaké technické náročnosti tady nemůže být řeč. Nahoře zápis do vrcholové knížky a pak už si užíváme pohodu a široké rozhledy.

Až v tento moment se začíná naplňovat nepříznivá předpověd, údolím od Dornbirnu se velkou rychlostí valý mlhovina a po chvilce začalo i mírně pršet.

Z Hory jsme scházeli jižním směrem. Po celou dobu sestupu bylo nevlídné, sychravé počasí tak když se z mlhy náhle vynořila horská chata SCHUTTNANEN nehleděli jsme na cenové nebezpečí a dali jsme si pořádnou Alpskou baštu, byla to trefa, opravdu dobré a výživné jídlo, něco na způsob halušek ovšem z poněkud více zrajícím sýrem vše zasypáno obrovskou čepicí z cibulovích rostů, zážitek....

Poté už se cesta pozvolně svažovala pořád dolů až k horní stanici Karenské lanovky. Cestu dolů jsme měli zpestřenou pátráním po ztraceném pejsku Jashkovi o což nás požádal jeho zoufalý majitel, bohužel ani z naší asistencí se Jašhku nepodařilo najít, tedy nám se to nepodařilo.

Sestup do údolí kde na nás čekalo bezpečí našeho stanu byl velmi rychlý a pdrudký tím pádem dosti náročný na kluby, obvzlášť kolena.

V kempu jsme se odměnili jedním Dornbirnským točeným udělalai jsme si večeři a plánovali jsme zhruba zítřek.

9.srpen

Tento den měl být alespoň co se předpovědi počasí týče docela vydařený, ale už brzo ráno nám údery kapek do celtoviny dávali jasně najevo, že to nebude nic moc. Zatím nepanikaříme a dál si užíváme příjemného mikroklimatu v našem superdomu

Kolem deváté ráno stále prší, náš plán vyvézt se Karenskou lanovkou na vrch a udělat si pěkný horský okruh dostává povážlivé trhliny.

Odjezd domů je v plánu až zítra, ale za těchto podmínek vyvstává i varianta předčasného odjezdu ... Po chvíli váhání se rozhodujeme, že pojedeme, jak jsme zpětně zjistil udělali jsme dobře, neb počasí ten den už k rozumu nepřišlo.

Takže balíme a vydáváme se na dlouhý pochod Dornbirnem. Nejdříve několikakilometroví marš kolem řeky a pak rovnou centrem města k bahnhofu. Centrum města, alespoň to co jsme stihli při rychlém přesunu zaznamenat na mě působyl velmi příjemným, přáteským a uvolněným dojmem.

Na nádraží přicházíme takzvaně nablind někdy kolem desáté hodiny, vlak do německého Lindau nám jede za deset minut takže trefa. Ikdyž spojení nebylo zrovna nejvýhodnější, ale přecijen jediné které nám zaručovalo, že se ještě dnes dostaneme domu . Pokud vyrážíme od Bodamského jezera kolem desáté hodiny dle mého mínění by jsme to měli bez problémů stihnout, ale jen tak-tak, čas příjezdu našeho vlaku do Chomutova působí téměř magicky 00:00. Cesta nabrala na dramatičnosti hned v počátku kdy jsme měli na zakoupení Bayern ticketu v Lindau 8 minut, nakonec se povedlo, v čase odjezdu Helí naskakuje a míříme na Cheb, pokud by se nám nepovedl jedinný přestup byli by jsme odsouzeni k přenocování někde bůh ví kde v Bavorsku. Nakonec se vše zdařilo a po několika rychlích přestupech v Německu kde na sebe i přes zpoždění přípojné vlaky čekaly, jsme v pohodě dojeli do Chebu. (při zpáteční cestě naštěstí průvodčímu nevadí náž krátký výlet do Badenska-Wurtenberska) V Chebu jsou preferovány přípoje směr Mariánské Lázně, Plzeň před směrem Karlovy Vary a Ústí nad Labem tedy naším, takže jsme odsouzeni k více než hodinovému čekání v Chebu, což jsme v příjemné restauraci vpohodě zvládli. Ta třešinka na dortu na nás čekala na nechutném nádraží v našich nejznámějších lázních Karlových Varech, více než dvě hodiny, vopruz, ale nakonec... zvládnout se to dalo...Pak už jen hoďka v motoráku a o půlnoci vystupujeme na Chomutovském nádraží čímž můžeme náš první ALPENTRIP považovat za uzavřený.

....a jaké vlastně bylo....první Alpské políbení...., jako klasické první, nesmělé, nedokonalé, nedotažené, ale zároven dráždivé s pocitem, že chcete ještě. Prostě nešlo jinak než, aby se mi tůra kolem pěti jezer a výstup na Staufenspitz vryl pod kůlži a s vědomím, že jsme z bohatého Aplského koláče ochutnali jen malou oschlou skývu a s vědomím, že je celkem snadné a i poměrně levné se sem dostat jsme vědeli, že my a Alpy jsme, doufám, teprve na začátku dlouhého příběhu...