Alpy - Ferratistický výlet - Dachstein a spol

Stejně jako vloni i letos si chceme s kamarády jet zalézt nějakou tu zajištěnou cestu. Letos ovšem nejedeme s cestovkou ale na vlastní pěst. Po několika poradách padlo rozhodnutí jet do Ramsau am Dachstein. Je to relativně blízko a značně atraktivní. Bydlet budeme částečně v Pensionu (já a ještě jeden) a částečně ve stanu (další dva kamarádi). Vybrali jsme pension Gsenger, který kombinuje jak pension tak možnost kempování ve stanu. Noc zde stojí 30euro a pobyt je včetně snídaně.

1. Den – čtvrtek :

Odjezd je naplánován na 4 hodiny ráno. Nakonec se odjezd protáhne do půl páté, máme nějak moc věcí a srovnat je do auta (i když jedem Superbem Combi) je alchymie :-). Projíždíme Prahou, míjíme Benešov, Tábor a České Budějovice. Celou cestu nám prší. Před dolním Dvořištěm na Agipce kupujeme rakouskou dálniční známku. Neustále nás provází zatažená obloha, ale déšť ustává. Po dálnici A1 se jede skvěle, projíždíme Linzem, uhýbáme na A9, ze které sjíždíme ve Spital am Pyhm na 138/E651. Zde je silnice částečně zpoplatněná, kvůli tunelu – 4,5euro. Po dalších asi 15km uhýbáme již na samotné Ramsau am Dachstein, kam dorážíme okolo 10 hodin. Ubytováváme se, platíme pokoj a k tomu dostáváme Sommercard. Je to slevová kartička na různé věci. Mimo jiné na lanovku na Dachstein, koloběžky, bobové dráhy a jiné atrakce.

Po vybalení věcí se koná „Válečná porada“. Počasí se mezitím trochu zlepšilo a tak vyrážíme na první výlet. Autem jedeme asi 6km do Siberkarklamm, kde necháme auto na parkovišti. Odtud je to asi 5minut chůze ke kase – platíme 2,4euro za osobu. Míjíme nádherné tyrkysové jezírko, do kterého přitéká voda přes sérii nádherných kaskád a vodopádů. Cesta vede podél nich po dřevěných lávkách a schodištích. Zhruba v polovině je nástup na ferratu „Hias“, jejíž obtížnost je C/D. Nástup je přes lanový most, přímo do stěny s kramlemi. Po celé délce vede ocelové lano bez jakýchkoli závad, průvěsů či uvolněných částí. Skvěle odjištěná cesta. Ferrátka je velmi vzdušná, ale přiměřeně obtížná, bez problémů postupujeme nahoru. Zhruba v 1/3 je další lanový most. Následuje obtížnější úsek D, C/D a opět D. Probojováváme se místy kluzkou skálou. Po strmém úseku následuje již jen jednoduché B/C a jsme na konci. Ferrata končí pod nákladní lanovkou vedoucí na chatu Silberkarklam.

Po kliknutí na fotku se zobrazí celá galerie :

Ferrata Hias Ferrata Siega

Tato chalupa je ostatně i naším cílem, dojdeme k ní po asi 15ti minutách cesty lesem. Občerstvujeme se a rozmýšlíme co dál. Buď můžeme sejít dolů k autu, nebo zdolat ještě jednu ferratu zvanou „Siega“.
Nakonec se rozhodujeme pro „Siegu“,Její nástup leží asi 15 minut chůze nad chatou. Má obtížnost C, hned první úsek je ale dost vzdušný. Postupujeme po kramlích, kámen je velmi kluzký. Následuje jednodušší úsek s odpočinkovým místem, potom opět vzdušnější pasáž s několika výšvihy. Následuje závěrečná fáze – je značená A/B, ale mě přijde maličko obtížnější – asi i díky kluzkému povrchu.

Zpět k chatě Silberkarklam se dostaneme po klikaté, příkře se svažující stezce. Na jednom místě přebrodíme úzký potůček. Zpět k chatě je to asi 20minut svižné chůze. Odtud již kvapem sbíháme podél zpěněných vodopádů k parkovišti.
V pensionu si po sprše dáváme s kolegy ze stanu táborovou večeři a dvě plechovkové plzně (místní hospůdka je dnes zavřená). Jsme celkem unaveni po cestě a spát jdeme už okolo půl desáté.

2. Den – pátek :

Budíme se okolo 7 hodiny. Počasí se od včerejška příliš nevylepšilo. Je zataženo, ale neprší. V 7:30 seběhneme na snídani – klasika : Salám, sýr, džem, ovoce …

V 9 hodin vyrážíme. Naším cílem je městečko Filsmoos – je to klasická alpská vesnice. Nádherné hotýlky, vše upravené. Na náměstíčku odbočujeme doprava, cesta zde je placená – zaplatíme 4,5eura za auto. Dorazíme až na konec silnice a parkujeme auto u chaty Obrhofalm.

Cesta strmě stoupá z 1268 mnm. Procházíme suťoviskem a následně lesem po klikaté stezce. Za 45 minut vystoupáme do 1705 mnm k chatě Hofpurglhutte, kde lehce posvačíme. Odtud míříme nejdříve po rovině, posléze mírným kopcem směr sedlo Steiglpass. Pod samotným masivem začíná cesta prudce stoupat. Opět procházíme suťoviskem, sedlo halí mraky, ale neprší. Zdoláváme poslední metry a jsme na Steiglpassu – 2018 mnm. V sedle fičí vítr, proto kousek seběhneme na druhou stranu, kde se v závětří balvanů oblečeme do sedáků. Odtud pak vyrážíme na ferratu vedoucí na vrchol „Steiglkogl“ - 2204 mnm. Cesta k ferratě je místy dost poničena sesuvy a i špatně značená – sem tam je tam vybledlá oranžová značka. Jdeme v mracích, ale viditelnost je celkem dobrá.

Po kliknutí na fotku se zobrazí celá galerie :

Celková cesta Ferrata Steiglkoogl

Samotná ferrata, ač je nepříliš využívaná, je kvalitně odjištěna. Není nijak náročná, na většině úseků A/B, v jednom místě možná C. Postupujeme po hřebínku, následuje průrva, pak asi 20metrů nejištěné cesty a posledních 40 výškových metrů k vrcholu. Zapíšeme se do vrcholové knihy, vyfotíme se u vrcholového kříže a slézáme dolů stejnou cestou. Tam a zpět k sedlu to netrvá ani hodinu a půl. Zpět na parkoviště ze sedla Steiglpass to jde dolů velmi rychle, za necelou hodinu a čtvrt jsme zpět u auta. Začíná drobně pršet a jsme proto rádi, že jsme už dole.

V pensionu si dáváme sprchu a jedem se podívat do Ramsau. V restauraci si dáme gulášek s typickým kulatým knedlíkem a docela dobré pivo. Jídlo i pivo je výborné a i cenově přijatelné. Jedeme zpátky, dnes je hospůdka u pensionu otevřená, proto si dáváme ještě pivko a probíráme plány na zítra. Spát jdeme asi v 10 hodin večer a doufáme, že zítra bude lepší počasí – máme totiž v plánu Dachstein.

3. Den – sobota :

Vstáváme opět v 7 hodin a po dobré snídani vyrážíme směr Ramsau. Odbočujeme na Dachsteinstrasse, mýtné zde dnes nikdo nevybírá. Auto necháváme u dolní stanice lanovky. Kupujeme zpáteční lístek na lanovku (se Sommercard zdarma) za 30 euro. Lanovka jezdí každých 20minut, jízda trvá asi 6minut a překonává výškový rozdíl 1000m.

Na horní stanici lanovky je 1 stupeň nad nulou a svítí zde sluníčko. Jdeme se podívat na „Skywalk“ zajímavou vyhlídku skrz prosklenou podlahu. Na ledovci se třpytí sníh a dost tu fouká. Oblékáme teplé oblečení, čepice a sluneční brýle. V 10:30 se vydáváme po ledovci k nástupu na ferratu „Hohe Dachstein“.

Sníh dost taje ale jde se poměrně dobře. Na Samotný vrchol Dachsteinu vedou dvě cesty. Klasická po Ledovci s vrcholovou ferratou. Druhá je celá ferratová. My volíme tu druhou možnost, protože nemáme vybavení na ledovec – mačky a cepín. Čeká nás však nemilé překvapení, prvních 25 výškových metrů ferraty je nejištěných. Naštěstí s sebou máme horolezecké lano a pár expresek. První z nás tedy nejištěnou část poleze klasickým horolezeckým způsobem, jištěn proti pádu zdola. Tím nám natáhne fixní jištění. Poslední pak poleze jištěn shora a po cestě sebere expresky. Tento postup však trvá déle a zbytečně tak ztrácíme natáhnutím fixu asi hodinu.

Po kliknutí na fotku se zobrazí celá galerie :

Celková cesta Ferrata na Dachstein

Dále je už cesta náležitě odjištěná ocelovým lanem a kramlemi. Obtížnost dolního úseku (do setkání s ledovcovou cestou) odhaduji na B. Postupujeme svižným tempem, cestou potkáváme jen párek Čechu. S přibývající nadmořskou výškou přibývá sněhu, místy cesta klouže. Za zhruba 45minut dorazíme k místu, kde se naše cesta stýká s ledovcovou klasikou a dále pokračují společně až na vrchol. Provoz na cestě začíná houstnout a postup je pomalejší, musíme se vyhýbat.

Následuje jedno nepříjemné místo, kde je jistící lano zafoukáno a zamrzlé ve sněhu. Naštěstí zde někdo (na vrcholu se dozvíme že kluci z CK Alpina) natáhli fix. Odtud je to na vrchol ještě asi 40 výškových metrů, které bez problémů zdoláváme. Nahoře je dost přelidněno – odhadem 20 lidí. Většinou Češi z Alpiny. Chvíli s nimi pokecáme, necháme si udělat vrcholové foto a míříme zpět dolů. Bohužel zrovna ve chvíli, kdy jsme na vrcholu je celý zahalen v mracích, proto jsme ochuzeni o nádherné výhledy. Ale jsme rádi, že jsme vrcholu dosáhli.

Zpět se vyhýbáme lidem mířícím nahoru, na úzkých místech je to mnohdy problém. Při sestupu opět využijeme fixu od Alpiny. Původně jsme chtěli jít stejnou cestou a následně slanit onen první nejištěný úsek. Shodou okolností narážíme na skupinu Rakušanu, kteří využili sestup mírným kuloárem asi 20 metrů od místa, kde bychom museli slanit. Tuto cestu tedy také využíváme a bez problémů se po ledovci dostáváme dolu. Uděláme si ještě skupinové foto s Dachsteinem v pozadí – počasí se mezitím zlepšilo a je vidět i vrcholový kříž. Následuje 30 minut k horní stanici lanovky. Poslední dolů odjíždí v 17:10, my jsme zde o dobrých ¾ hodiny dříve. Svlékneme se ze sedáků a v 16:45 sjíždíme lanovkou dolu. Dole ještě uděláme pár krásných snímků dachsteinského masivu a dáváme si svačinu.

Večer výstup náležitě oslavíme v místní hospůdce. Zítra nás čeká jen malý výlet a pak už jen dlouhá cesta domů.

4. Den – neděle

Po snídani vyrážíme jen na malý výlet na „kinderferratu“ „Kali“.Ta startuje nedaleko starého, ale funkčního vodního mlýnu. Překonává pouze převýšení 180 m. Je poměrně jednoduchá A/B, dá se lézt i bez jištění, ale my se pro jistotu jistíme. Skládá se ze čtyř odjištěných úseků, které jsou spojeny lesní pěšinou. Výstup trvá asi 30minut, seshora je nádherný výhled na údolí a vede zde i jakási naučná stezka pro děti. Seběhneme dolů lesní cestou přímo k autu.

Po kliknutí na fotku se zobrazí celá galerie :

Ferrata Kali

Ve městě natankujeme naftu a kupujeme nějaké ty dárky domů. Povětšinou čokolády, nic jiného tu nemají. Ještě se zastavíme v zábavním parku, kde za 5euro zkusíme jízdu po letní bobové dráze. Je to prima adrenalinový zážitek. V pensionu si pak dáme sprchu, zabalíme věci a v 13:30 vyrážíme zpět domů do Čech. Cesta utíká rychle, pouze je klasická pomalu jedoucí kolona u Benešova. To je ale v neděli v šest večer naprosto normální :-(.

Závěr

Výlet to byl perfektní. Počasí nezklamalo, ale ani příjemně nepřekvapilo. Ale buďme rádi, že jsme ani jednou nezmokli.

Podmínkou absolvování jištěných cest je sedací a prsní úvazek, helma a Y karabiny na jištění na ocelových lanech. Doporučím ještě pevné boty a dobrý větru a dešti odolný oděv. Já měl boty NorthFace a oblečení od DirectAlpinu – oboje vydrželo a nezklamalo. Doporučím ještě nějaké bezprsté rukavice (například cyklistické) na ferraty – lano totiž není příliš příjemné do ruky, ale přitom je potřeba mít cit v prstech.

Příští rok určitě zase někam do hor vyrazíme :-)

Celý článek a fotky najdete i na mých stránkách http://fotostranky.ic.cz/