Ciutadella de Menorca.
Město Ciutadella se nachází na západním okraji ostrova. Při pohledu do mapy se objeví určitá podobnost s hlavním městem Mahonem. Je to jako přes kopírák. Přirozený, do pevniny zabíhající přístav a na nízkém návrší nad ním je město. Při pohledu do minulosti se dozvíme, že město založili Féničané. Již ve 4. století bylo ve městě sídlo biskupa. Několik staletí město drželi Maurové. V této době byl název města Medina el Jezira a poté Medina el Menurga. V období zvaném reconquista bylo město připojeno k Aragonské koruně a stalo se významným obchodním centrem Středomoří. Černým pro město byl 9. červenec 1558. Tehdy jej přepadli Turci a po devíti dnech město dobyli. Proti 15 000 tureckých vojáků bránilo město pouhých 100 obránců. Turci po této bitvě odvezli do otroctví 3500 obyvatel města a blízkého okolí. Tato událost se ve městě připomíná i v současnosti. Zajímavostí je, že město je stále náboženským centrem ostrova. Biskup odmítl přestěhování do hlavního města. Nyní má město kolem třiceti tisíc obyvatel a je známá rivalita obou největších měst ostrova. Pro úplnost lze dodat, že nadmořská výška je pouhých 24 metrů.
Autobusy, jak veřejné dopravy tak i zájezdové, zastavují na samém okraji starého města. Je to u zajímavého náměstí Placa dels Pins. Náměstí je obdélníkové a po jeho okrajích vedou ulice. Střed náměstí je parkově upraven a jak vyplývá z názvu, je tady vysázeno několik desítek krásných borovic. Na toto náměstí přímo navazuje Placa des Born. To se dá označit za střed města. Stojí zde radnice a opět ulice vedou po jeho okraji a střed je parkově upraven. Několik vysokých palem doplňují nižší keře a květiny. Výrazným prvkem je vysoký obelisk, jenž je připomínkou na obránce města v bitvě proti Turkům. Domy na náměstí jsou patrové a vede odtud jedna ze dvou přístupových ulic k přístavu. Ze severní strany náměstí je na přístav hezký výhled. Při východní straně se vchází do nejstarší části města. Té vévodí krásná gotická katedrála, která je zasvěcena Panně Marii. Při ní je doslova malebný dvorek se studní. Bohužel svatyně byla uzavřena a tak jsme ji mohli obdivovat jen zvenčí. Z náměstí před katedrálou vybíhají úzké uličky starým městem. Některé jsou liduprázdné a v jedné takové jsme našli kavárnu. Skvělé místo na krátké zastavení.
Projít celým starým městem je otázkou hodinky. Domy jsou z větší části opravené a na první pohled je patrné, že je všude uklizeno. V jedné z uliček jsme se dostali do kostela sv. Františka. Hezkou gotiku s barokním zařízením doplňují sochy Krista na oslíku a Krista s křížem. Při toulání uličkami jsou vidět i práce z keramiky přímo na domech. Za návštěvu jistě stojí i krámky se vším možným. Tady je turistů nejvíce. Zajímavé jsou i řady lodí v přístavu. Čas nám dovolil zajít i do novější části města. Tady jsou ulice podle pravítka a většinou bez lidí. Kde je to možné rostou palmy a město má i hezkou květinovou výzdobu. Na informační centrum jsme narazili v budově radnice. Mapka a něco v němčině a v ruštině nám doplnilo vědomosti. Ale samým koukáním se člověk nenasytí a tak jsme začali hledat něco k snědku. Na borovicovém náměstí jsme objevili kouzelnou hospůdku, kde jsme si dali něco menšího a zapili místním celkem dobrým pivem. Navíc jsme zjistili, že místní se k turistům chovají mile. A tím se návštěva města blížila ke konci. Nakonec se ukázalo i slunce. Trochu jsme poznali hezké město, ze kterého jsme si odnesli hezké zážitky a fotky.