Mahon, hlavní město ostrova Menorcy.
První seznámení s hlavním městem ostrova bylo v noci, když jsme odjížděli z letiště do hotelu. Navíc autobus jel okrajovou částí města a po několika minutách jsme měli město za zády. Poté jsme se několik dní věnovali túrám po koňské stezce, která prochází kolem celého ostrova. Na návštěvu hlavního města jsme se nemohli dostat. To se nám podařilo až po několika dnech, když jsme jednu etapu na stezce ukončili o nějakou tu minutu před limitem.
Mahon nebo i Maó se nachází ve východní části ostrova a má pouze kolem třiceti tisíc obyvatel. Kdy se tady objevili první lidé se dá jen hádat. Přírodní síly v těchto místech vytvořili přirozený přístav jehož dnešní délka je pět kilometrů a šíře okolo devíti set metrů. Nechybí ani dostatečná hloubka a tak sem mohou vplout i velké lodě. Výhoda přístavu vešla asi poměrně brzy ve známost a založení města nic nepřekáželo. Zajímavostí jistě je, že jméno městu dal kartáginský generál Marco Barca. Zájem o město a vlastně o celý ostrov byl poměrně značný a o útoky zvenčí nebyla nouze. Nájezdy Arabů či Vikingů se stali pravidlem. Samozřejmě, že jej zabrali i Římané. Po pádu byzantské říše bylo v roce 903 město dobyto córdobským kalifátem. K další změně vládce došlo v roce 1287, kdy jej bojem získal Alfons III. Aragonský. Město se po té stalo součástí Mallorského království. Přístav musel být dobře chráněn a postupem času se zdokonalovalo jeho opevnění. Následně se tady vystřídali Britové, Francouzi a nakonec ostrov připadl Španělsku.
Naše první kroky po městě vedly od přístavu ke stánku s informacemi. Obohaceni mapkou a povídáním o městě jsme vystoupili po schodišti do starého města. To je postavené na skalnaté plošině a je poměrně malé. Nejživějším místem je prostranství mezi katedrálou a kostelem Panny Marie. Katedrálu jsme si prohlédli i zevnitř, druhý kostel byl uzavřen. Je tu několik kaváren, restaurací a menších obchůdku. Odtud prochází hlavní třída do novější části města a všemi směry se rozbíhá několik úzkých uliček. Ty jsou povětšinou méně rušné až liduprázdné. Krámky se vším možným jako by čekaly na zákazníky. I když byla neděle, byly většinou otevřené. Za necelou půlhodinku jsme staré město prošli, ale do novější části nás rychle ubíhající čas nepustil. Ve staré části je i několik vyhlídek na přístav. Dalo by se toho vidět daleko více, třeba pevnost nad přístavem či místní muzeum. Bohužel jsme se tentokrát museli spokojit s málem. Tak snad někdy příště.