Za krásami a zajímavostmi středu severního pobřeží Menorky
Pláže, příroda, památky, gastronomie, zábava...Už léta patří Balárské ostrovy k oblíbeným turistickým destinacím. Každý ostrov je v něčem jedinečný a navenek si mezi návštěvníky vybudoval určitou reputaci.
Ostrov Menorca se do povědomí zapsal svou nedotčenou přírodou a klidnou romantickou atmosférou. Turistický ruch se zde začal rozvíjet později než na sousední Mallorce a tak si ostrov zachoval svůj zemědělský ráz a tradiční odvětví jako je výroba sýra a obuvnictví. K tomu je Menorca od roku 1993 zapsána na seznamu Unesco jako biosférická rezervace. Proto sem míří hlavně milovníci romantiky, výletů po okolí a také tajemna. Pozůstatky dávných megalitických kultur jsou po ostrově hojně rozesety. Stejně jako pozůstatky po relativně nedávné historii.
I když je ostrov relativně malý, pobřeží jihu a severu jsou dosti odlišná. Zatímco na jižním pobřeží se nachází spousta romantických pláží omývaných tyrkysově průzračným mořem a obklopených borovicovými lesy, severní pobřeží je o poznání drsnějšího rázu. Hlavní roli zde hraje silný příboj třístící se o vysoké skalní útesy doprovázený mnohdy silnými větry. Hlavně v zimním období. Severní pobřeží je také více členité se zátokami a hlubokými zálivy. Jedním takovým zálivem je do středu severního pobřeží zařezávajícíc se Fornellský záliv.
Historie a gastronomie – hlavní lákadla Fornells
Záliv je dlouhý 3 km. Jelikož je chráněn okolními kopci před větrem, je od minulosti využíván jako přírodní přístav a brána do vnitrozemí, kterou v dobách, kdy Středozemní moře brázdily lodě pirátů a cizích vojsk toužících po kořisti, bylo nutné strážit a bránit.
Proto v první polovině 17.století začala u ústí zálivu výstavba obranného hradu Castillo de San Antonio. Současně s hradem postupně na na pobřeží vyrostla i malá vesnička Fornells, ve které bydlely rodiny vojáků strážících hrad.
V roce 1801 anglické jednotky, které v té době spravovaly ostrov, vybudovaly na kopci zvedajícím se nad vesnici strážní věž Torre de Fornells. Když obrana pobřeží a zálivu přestala být důležitá a hrad i věž ztratily na významu, začali se obyvatelé vesnice věnovat rybaření. A tomu se věnují dodnes, i když značný podíl na živobytí má i turistický ruch.
Od 60.let minulého století se totiž tato malebná rybářská vesnička o necelých tisíci obyvatelích stala oblíbeným cílem všech romantiku a klid hledajících duší. Z na bílo natřených domů na nábřeží postupně vznikly rodinné hostely a restaurace. Zdejší gastronomie zaměřená hlavně na dary moře se brzy stala jednou z hlavních deviz Fornells a vesnice se stala gastronomickým centrem ostrova. Nejvyhlášenějším pokrmem, který si oblíbil i španělský král Juan Carlos, a kvůli kterému sem míří lidé z celého ostrova, je polévka z mořských plodů “caldereta de langosta“. Nejedná se ale o levnou záležitost. Cena jedné porce ve vyhlášené restauraci Es Cranc v historickém centru vesnice, kde ji servírovali i španělskému králi, se pohybuje kolem 70€. Každá restaurace má svůj vlastní recept na tuto polévku a mnohdy také tradiční rybářskou bárku kotvící v přístavu, na které se vydávají na širé moře nalovit si ryby.
Fornells je ideální základnou pro denní výlety po okolí. Nenáročný výstup k Torre de Fornells, ve které bylo zřízené muzeum, je tím prvním, co mnozí návštěvníci udělají po příjezdu do Fornells. Během procházky po nábřeží směrem k věži nelze minout pozůstatky hradu Castillo de San Antonio. V malé jeskyni ve skále jen pár metrů pod věží místní obyvatelé vybudovali kapličku zasvěcenou Panně Lourdes. Od věže, kde často fouká, je pěkný panoramatický výhled na záliv a vesničku. Ve vnitrozemí se nad ostatní kopce zdvyhá nejvyšší menorská hora Monte Toro (358 m), na jejímž vrcholu stojí františkánský klášter a televizní a telekomunikační vysílače. Na západní straně pak do moře zabíhá mys Cavalleria.
Cap de Cavalleria a záliv Sanitja – perly menorského severu
Mys Cap de Cavalleria je nejsevernějším bodem ostrova. Na jeho konci stojí nejstarší menorský maják, který se stal oblíbeným místem nejen pro pozorování západu slunce. Od Fornells je vzdálený jen několik kilometrů a cesta k němu vede po úzké silnici lemované políčky obehnanými kamennými zídkami.
Po cestě na mys, asi kilometr od majáku v místě, kde mizí borovicový porost, se nachází malý romantický záliv Sanitja, který stráží rozpadající se věž z období anglické okupace. Věž není jediným historickým objektem u zálivu. V roce 123 před n.l.se v okolí zálivu usadila římská vojska a postavila zde město Sanisera. Archeologické vykopávky římského osídlení jsou rozesety podél silnice a také kolem zálivu. Krátkou procházkou po úzké cestičce lze dojít až ke strážní věži a po cestě se zastavit třeba u římské nekropole. Kolem zálivu stále prbíhají arcehologické průzkumy. Bílý maják Faro de Cavalleria je dominantou krajiny a společně se zálivem a anglickou věží tvoří zajímavé panorama. Maják byl postaven v roce 1857 poté, co se během jednoho roku u zdejších břehů potopilo několik lodí. Zdejší vody jsou zrádné a od 14.století v hlubinách skončilo více než sedm set lodí. Kámen na stavbu majáku byl vytěžen z blízkého okolí. Stopy po těžbě jsou znát na mnoha místech kolem majáku a v jednom lomu je dnes parkoviště.
Nepřehlédnutelná je malá jeskyně ve skále, která v minulosti sloužila jako sklad střelného prachu. Jeskyně je dlouhá jen asi dvacet metrů a kdyby na jejím druhém konci nebyly umístěny mříže, nejedna osoba by skončila padajíc z devadesátimetrové výšky do moře.
Od majáku je nádherný výhled na všechny strany. Hlavně západy slunce jsou tu kouzelné. Kousek od pobřeží je malý ostrůvek Illa des Porros. Z pohledu z vysokého útesu dolů se nejednomu může zatočit hlava. Přesto okraje útesu nejsou nijak zabezpečeny zábradlím. Snad na každém kroku je znát, jak významnou strategickou roli hrál mys v minulosti. Kromě majáku byly během španělské občanské války na mysu umístěny dělostřelecké pozorovatelny, ze kterých dnes zbyly už jen betonové ruiny.
Menorca bezesporu patří k perlám Baleárského souostroví a okolí Fornells a mysu Cavalleria zase k perlám Menorky. A že jich je na tomto ostrově požehnaně!