Menorca – Maják Faváritx – Es Grau.
Třetí etapa po koňské stezce patřila mezi ty kratší. Bohužel počasí nám tentokrát nepřálo a temná obloha byla tak trochu hrozbou. Od parkoviště k majáku to bylo pár desítek metrů, ale k samotné stavbě je přístup zakázán. Uzavřená je i cesta a tak lze jít jen stezkou po pobřeží. Okolí majáku je jen rozpadající se tmavá břidlice, na které skoro nic neroste. Mořské břehy jsou sice nízké, ale hodně drolivé a vstup zamezují i natažené provazy. Maják stojí na výběžku, který vybíhá ze dvou širokých zátok. Pohled na temnou vodní hladinu, která byla hodně klidná, dodával tomuto místu pohádkovou tajemnost. Na několika místech vystupují z moře nízké kamenné hřebínky. Na jednom z nich byla skupinka kormoránů, zřejmě odpočívali po snídani. Ti byli také jedinými živými tvory v zátoce u majáku. Od majáku jsme se vrátili na rozcestí ke koňské stezce.
Stezka od rozcestí mírně stoupala. Po levé straně se vypínal táhlý hřeben, z něhož vystupovalo několik vrcholků. Na opačné straně byla holina sporadicky porostlá trsy trav a křovin. Po krátkém úseku se okolí stezky začalo měnit. Přibývaly rostliny a některé svahy nás upoutaly červenými trsy. Když se objevily u stezky, mohly dostat i jméno. Jednalo se o nízký druh šťovíku. V okolí stezky nadále přibývala zeleň, ale druhově to nebylo nic moc. Vysoké asphodely byly již odkvetlé. Stezka obcházela zátoku a v údolí na opačné straně se objevila poměrně velká vodní plocha. Jezero tu prý je jen do letních měsíců a koncem léta je již vyschlé. Na opačné straně byla zátoka Morella, která je poměrně široká. Má menší písčitou pláž a je odtud hezký pohled k majáku. Stezka od zátoky míří do vnitrozemí. Okolí se změnilo v zelené louky a navíc se začaly rozpouštět mraky. Další část cesty procházela loukami až k zátoce Torreta.
Zátoka je velmi rozměrná i rozmanitá a mnohokrát se tady zakousla do pevniny. Několik výběžků naopak vniklo do mořské hladiny. Na jednom z nich je stará strážní věž. Stezka tu sestupuje až na pláže. Ty jsou dosti kamenité, ale najde se tady i plážička s pískem. Od pláže stezka opět míří do vnitrozemí. Místy se prochází borovým lesem, více jsou v okolí stezky louky. Slunce zcela ovládlo oblohu a začíná ukazovat svoji sílu a tak chůze lesem byla vítaná. Dostali jsme se k další malé zátoce a přes ní se nám otevřel pohled na Es Grau. Krátký úsek v hlubokém písku končí u první hospody na kraji obce. Krátké posezení u pivka a zbývá se rozhodnout zda pokračovat do Sa Mesquida nebo projít místní rezervaci. Druhá varianta vyhrává a další kroky nás zavedly ke vchodu do chráněného území. Celý areál protíná několik stezek. Velké vodní plochy jsou rájem vodních ptáků a rostlin. Lze dojít až na nejvyšší vrchol, ze kterého je nádherný pohled na jezero. Je odtud vidět i nejvyšší hora ostrova Monte Toro. Při průchodu lesem jsme měli štěstí na dvě místní želvy. Poslední úsek na stanoviště autobusu byl již jen tečkou za další etapou koňské stezky.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Mahón
Půjčovna autPříspěvky z okolí Menorca – Maják Faváritx – Es Grau.
