Loading...
Poprvé jsem jeho romantickou siluetu uviděl na školním výletě v první třídě. Ani si už přesně nepamatuju, kdy byla prohlídka jeho interiérů taktéž označena číslem jedna (ach, ta stařecká demence!), ale díky bohu vím přesně, kdy jsem byl v zámku naposled. Bylo to s manželkou téměř před dvaceti lety a bylo tedy už na čase si jeho návštěvu zopakovat...
Jedno letošní červnové úterý teploty konečně klesly pod tropickou třicítku, takže nebylo co řešit. Trochu zmatku nastalo jen při hledání příslušného spoje, neboť ty byly – nevímproč – zrovna nedávno přečíslovány. Nové naštěstí fungovaly a my se ocitli dvě hodiny po poledni v areálu zlínské ZOO, jejímž poznávacím znamením je právě to pohádkové stavení, do jehož interiéru máme namířeno.
(Další případné zájemce - hlavně ty z daleka, bych chtěl upozornit, že vstup do zámku není možný bez zakoupené vstupenky do zoologické zahrady, a poté je třeba ještě vylovit z „kešeně“ další mrzký obolus za jeho prohlídku. Je ale třeba férově přiznat, že se tahle investice opravdu vyplatí!)
My po zakoupení lístků za bránou nejprve prošli částí dvanáctihektového anglického parku se vzácnými dřevinami. Mnohé pocházejí z Evropy, ale sazenice jiných sem byly přivezeny až ze Severní Ameriky a Asie. Ale jak vidno - i těmhle exotům zdejší valašská příroda víc jak svědčí. O něco dál se stromy rozestoupily a nabídly pohled na pohádkový zámecký přízrak, jehož hlavní budova s přilehlou dvoupatrovou válcovou věží je vystavěna v historizujícím slohu – tam kousek novogotiky, támhle zase neo renesance a baroka – a to vše navíc načinčáno množstvím arkýřů, štítů, rizalitů a věžiček.
V suterénu zámku jsou umístěna terária a akvária, v prvním patře méně honosné obytné pokoje bývalých majitelů, o patro výš v podkroví hostinské pokoje... no a v tom zvýšeném přízemí se nacházejí veřejnosti přístupné reprezentační místnosti a komnaty a my k němu po schodech nedočkavě vystoupali.
Na prohlídku se kupodivu nemuselo nijak dlouho čekat. Záhy se nás a skupinky dalších milovníků památek ujala sličná blonďatá průvodkyně a zavedla nás do honosné vstupní haly. Počkala, až nám od úžasu vykulené zraky zase napochodují nazpět do prázdných očních důlků a nejdříve ze všeho nás seznámila s historií zámku.
Jako nové panské sídlo vzniklo po poboření hradu Lukova Švédy. I přes částečnou rekonstrukci totiž hrad přestal plnit svou funkci, bydlení na něm bylo nepohodlné, a když se z něj na konci 18.století odstěhovali i panští úředníci, začal chátrat a brzy se změnil na zříceninu. (Podobu hradu v dobách jeho největší slávy je možno vidět na obraze jednoho ze salónků.)
O něco později zdědil panství Kristian August Seilern a ten si nechal začátkem 19.století na dohled od hradu zbudovat poměrně prostý (jen v jednom křídle patrový) pozdně barokní zámek, jehož nevábnou „tvář“ můžeme spatřit na jedné staré fotografii vystavené ve vstupní hale.
U sídla vznikla bažantnice a ohradní zeď přilehlé obory. Roku 1823 v sousedství zámku přibyl tzv.Tyrolský dům a další hospodářské objekty. Mimo jiné oranžerie, skleník a další zahradnické budovy. To vše tvořilo ucelený komplex, kterému architekti vdechli klasicistní podobu. Roku 1860 bylo k zámku přistavěno menší křídlo s dvoupatrovou kulatou věží a v něm byl zbudován nový hlavní vchod.
V roce 1887 nechal František Josef Seilern celý starý zámek až do základů zbourat a podle projektů V.Siedka a J.Micla vystavět zámek zbrusu nový a v takové podobě, jakou známe i dnes. Budování bylo po šesti letech dokončeno v roce 1894 a přitom doznal nové podoby i nedaleký Tyrolský dům a okolní park.
Seilernové začali s chovem zvířat někdy ve dvacátých letech minulého století a zámek obývali až do roku 1945, kdy jim byl státem odňat a dostal se pod správu zlínského muzea.
Po historické přednášce jsme byli slečnou průvodkyní upozorněni, že všechny ty nádherné interiéry, jimiž budeme dále procházet, zhotovili šikovné ručičky vídeňských řemeslníků.
A že nejokázalejší reprezentační místnosti - jako ta vstupní hala, v níž právě stojíme – a Sál předků, knihovna a jídelna jsou navíc ozdobeny vyřezávaným dřevěným obložením z mořeného dubu a jsou největšími skvosty zámku.
Jak jsme pak viděli dál, nejen to obložení, ale i všechny ty kazetové stropy, křišťálové lustry, stylové okenice a látkové tapety jsou původní a vše je doplněno vkusným nábytkem, cennými obrazy, bohatými sbírkami porcelánu a jinými předměty. Vyřezávaný nábytek částečně pochází z vybavení hradu Lukova, zbytek byl zakoupen v Londýně, čalounění a tapety zase v Paříži.
Z hlavní vstupní haly jsme nakoukli do kaple, a pak postupně prošli Sálem předků, jídelnou, kulečníkovou hernou, dámským salónkem, ložnicí, společenským salónem, knihovnou, koupelnou až do kabinetu se sbírkami Seilernů z jejich cesty okolo světa a museli v duchu uznat, že na výzdobě svého sídla majitelé rozhodně nešetřili.
Seilernové se přitom nebránili ani pokroku a na zámku můžeme vidět mnohé moderní vybavení jakými jsou např.domácí telefon, ústřední topení, koupelna s vodovodem a splachovací toaletou.
Poslední místností, kterou jsme spatřili, byl právě ten kabinet se sbírkami z celého světa a kromě mnoha jiného nás tady nejvíc zaujaly předměty vyřezávané ze slonoviny či vzácných dřev a kolekce japonského porcelánu.
Tím naše prohlídka krásného zámku končila, ne tak ale prohlídka ZOO. Jen jsme si ji ve zbývajícím čase bohužel už nemohli projít celou a tudíž proběhli jen takový ten nejzákladnější okruh.
I tak jsme ale byli překvapeni mnoha novotami – např.Japonskou zahradou, které zde při naší poslední návštěvě ještě nebyly...