Ennstalské Alpy - horská turistika v Národním parku Gesäuse
Národní park Gesäuse, který je nejmladším rakouským národním parkem a zároveň jediným ve spolkové zemi Štýrsko, byl založen 26. října 2002 a leží uprostřed Ennstalských Alp, na severu Štýrska.
Při současné rozloze kolem 11 000 ha zahrnuje tento národní park jak masiv Buchsteinu s vrcholem Großer Buchstein (2224m), tak i divoce romantický horský masiv Gesäuse s nejvyšším vrcholem Hochtor (2370m), oddělené od sebe divokou řekou Enns (Enže) se svým romantickým údolím - monumentálně působícím průlomem mezi městy Admont a Hieflau.
Přes 80% plochy národního parku připadá na krajinnou oblast Johnsbachu a Wengu, zbylá procenta patří okolí měst Admont, Hieflau, Landl a St. Gallen. Ostré kontrasty mezi světle zářícími vápencovými a dolomitovými skalisky, stinnými zalesněnými roklinami a tmavými jeskyněmi, mezi pestrobarevnými horskými trávníky a bělošedou kamennou pouští, mezi povznášejícím klidem na vrcholech a burácivým hučením řeky Enns jsou spojeny do scenérií, plných napětí.
Centrem dnešního Národního parku Gesäuse je mezi alpinisty velmi oblíbená horská chata Heßhütte, romanticky položená ve výšce 1699 m v sedle Ennseck, pod vrcholem Hochtoru. Pro turisty, kteří jí chtějí dosáhnout bezproblémovým výstupem, vede z Johns-bachu z jižní strany masivu Gesäuse turistická cesta č. 601, která stoupá strmým lesem přes polany Untere Koderalm a Stadlalm a chaty dosahuje po 2,5 – 3 hodinách chůze.
Ze severní strany masivu, z údolí řeky Enns vedou nahoru k chatě dvě velice hezké výstupové cesty; první, označená č. 665 stoupá soutěskou Hartelsgraben na planinu Sulzkaralm a pokračuje po č. 601 přes sedlo u Rotofen, přičemž chaty dosahuje po 5-6 hodinách. Tuto trasu lze doporučit v opačném směru pro nenáročný sestup z tohoto horského masivu do údolí řeky Enns.
VÝSTUP CESTOU WASSERFALLWEG K CHATĚ HEßHÜTTE
Velice působivým a krásným je však výstup z údolí Ennstal cestou Wasserfallweg (Vodopádová cesta), která překonává výšku 930 metrů a je nejstarším „klettersteigem“(zajištěnou cestou) v Ennstalských Alpách (1891-92). Tato červenými značkami vedená stezka č. 660 vychází od malého neplaceného parkoviště u mostu Kummerbrücke (572 m) na státní silnici údolím Ennstal (Gesäusestrasse) mezi městy Hieflau a Admont. Z tohoto parkoviště vstoupíme nalevo do lesa zvaného Kummerwald a zprvu mírným stoupáním pokračujeme k velkému balvanu u nepříliš širokého kamenného žlabu. Zde nás ukazatel navede k již poměrně ostřejšímu a delšímu výstupu do svahu po levé straně, pod skalní stěny. Na jeho konci ještě přelezeme místy zajištěný skalní stupeň a dostáváme se ke spodní části vodopádu, tříštícího se z vysoké skalní stěny. Odtud pokračuje značená pěšina Doprava, stále vzhůru po zalesněné plošině, podél vyčnívajících skalních stěn, až k prvnímu ocelovému žebříku ve výšce 1070 metrů. Držíme se stále nahoru příkrým svahem až k místu zvanému Kanzel (1175m), odkud se nám otevřou první hluboké pohledy na údolní vodní nádrž se smaragdově zbarvenou vodou řeky Enže. Pokračujeme ve stoupání stále dál podél jisticího ocelového lana přes několik dalších žebříků, skalních stupňů se soutěskami a krátkou plošinu až na „Emesruh“ (1260m) s pamětní deskou v kolmé skalní stěně po pravé straně. Nyní nás čeká lezení po dvou žebřících, patnácti a dvacetimetrovém se sklonem přes 70 stupňů, vzhůru skalní rýhou pod nižším skalním převisem, kde mohou nastat menší problémy, pokud tudy vystupujeme ověšeni velkou bagáží.
Po jejich zdolání se přehoupneme přes skalní stěnu a jsme na odpočinkovém místě na okraji lesa, s hlubokými výhledy do údolí řeky Enns i na protilehlý masiv Buchsteinu. Místy lesem, místy pěšinou mezi klečí přes rokliny s několika strmějšími stupni vystoupáme k chatě Heßhütte, v níž správcuje bodrý a veselý Reini Reichenfelser se svojí ženou.
DOLINOU SULZKAR NA ZINÖDL
Vrchol Zinödl, vysoký 2191 metrů se vypíná ve vzdálenosti asi půldruhého kilometru severovýchodním směrem od chaty Heßhütte. Vrcholu, z něhož se naskýtají hezké panoramatické výhledy lze dosáhnout od rozcestníku pod chatou výstupem normální cestou č. 662 s převýšením 500 metrů. Sestupem po delší, avšak méně svažité panoramatické cestě završíme po asi 3,5 hodinách chůze okruh opět dole u chaty.
Velice hezká, zajímavá a fotograficky vděčná celodenní túra vzniká při výstupu na Zinödl po přechodu sedla u Kamenného psa (Sulzkarhund) a horských luk Sulzkaralm, při níž absolvujeme asi desetikilometrový okruh s celkovým stoupáním i sestupem 1000 výškových metrů. Započneme ji u chaty, odkud značenou cestou č. 601 mírně sestoupíme k horským loukám Stadlalm, kde se pak u rozcestníku před dřevěným korytem, napájeným vodou dáme vlevo mezi stromy, mírně do kopce. Naskýtá se odtud nádherný pohled na vápencový masiv Hochtoru, bíle zářící mezi stromy, s chatou Heßhütte na úpatí. Dál už stoupáme pěšinou kolem pramene vody Gamsbrunn přes menší zvlněnou louku, na níž lze místy spatřit popásající se kamzíky. Nahoře před námi se vlevo tyčí Zinödl (2191m), vpravo od něj pak skalnatý vrchol Rotofen (1951m), u něhož sedí na bobku zejména zdálky dobře rozeznatelný „kamenný pes“ (Sulzkarhund). Podle pověsti tu zůstal své zmrzlé paní věrný tak dlouho, až se proměnil v kámen. Po krátkém výstupu pěšinou mezi hustou klečí se dostáváme do sedla ve výšce 1800 metrů, z něhož se odkrývá výhled na druhou stranu do doliny Sulzkar, sevřené ze tří stran skalními hřbety. Střídají se v ní lesnaté části s horskými loukami a celou scenérii ještě dokresluje uprostřed doliny ležící jezírko Sulzkarsee.
Značenou kamenitou pěšinou vedoucí místy sutí se po sestoupání 200 výškových metrů dostáváme na horní okraj doliny, kolem pramene vody, svedeného plastovou trubkou do dřevěného korýtka pro krávy. Ty se tu mimochodem popásají na všech možných i nemožných místech a tak je třeba sledovat i cestu, do čeho člověk stoupne. Pěšina nás dál vede zalesněnými úseky i horskými loukami až k turistickému rozcestníku na louce Sulzkaralm, u soukromé chaty s pramenem pitné vody. Asi 200 metrů vpravo odtud se za lesnatým pásem nachází položené horské jezírko Sulzkarsee,s menší loveckou chatou mezi stromy. Vlevo nad loukami se tyčí 700 metrů vysoké skalní stěny hřebene vrcholu Zinödl, jejichž přelezení nás ještě čeká. Pokračujeme tedy od rozcestníku rovně po značené pěšině přes louku mírným sestupem ještě necelý kilometr až k velkému balvanu uprostřed kravami opásané louky. Zatímco vyšlapaná značená pěšina, po níž jsme přišli, pokračuje stále mírně dolů loukou, na balvanu ze směru chůze přehlédnutelná šipka nás směruje vlevo nahoru svahem k okraji zalesněné části. Tady už začíná zprvu pozvolné, později strmější avšak technicky nenáročné stoupání značenou pěšinou přes severovýchodní stěnu hřebene pod vrchol Zinödl. Procházíme královstvím kamzíků, které je tu možno spatřit popásající se na okolních svazích či sledující náš pohyb ze skalních ostrohů. Po vystoupání pěti set výškových metrů se dostáváme na okraj k severovýchodu ukloněné krasové náhorní plošiny ve výšce 1942 metrů, a k vrcholu Zinödlu nám zbývá ještě 250 výškových metrů a kilometr chůze při již pozvolném stoupání k vrcholovému kříži. Kruhový panoramatický výhled z vrcholu Zinödl (2191m), při němž získáme ucelenou představu o členitosti této části Ennstalských Alp a vychutnáme si pohled na masiv nejvyššího vrcholu – Hochtor (2370m), je příjemným zakončením dnešní túry. Nyní už zbývá jen sestoupit 500 výškových metrů turistickou cestou č. 662 k útulné chatě Heßhütte, což však ještě asi hodinku chůze zabere.
VÝSTUP NA HOCHTOR (2370m) CESTOU JOSEFINENSTEIG
Tato zajištěná cesta vede jihovýchodním hřebenem Guglgrat na nejvyšší vrchol skupiny Gesäuseberge – Hochtor. Byla zřízena po vybudování chaty Heßhütte a dnes představuje nejoblíbenější variantu výstupu na Hochtor. Spojením výstupu cestou Josefinensteig a sestupu přes Schneeloch v jižní části masivu s návratem přes polany Untere Koderalm a Stadlalm zpět na chatu získáme velice hodnotný celodenní přechod tohoto nejvyššího masivu.
Výstup zahájíme u rozcestníku nad chatou, od něhož se vydáme vlevo značenou pěšinou mezi klečí do suťoviska pod skalním hřebenem. Po jeho přetraverzování se dostáváme do výšky 1800 metrů, odkud již začíná stoupání skalním terénem. Výstup není technicky nijak náročný, pouze vyžaduje jistou chůzi a odolnost vůči závratím; střídají se tu krátké úseky zajištěné fixními lany s nezajištěnými lehkými lezeckými pasážemi, které zvládne bezpečně každý zkušený turista, ovládající zásadu „tří pevných bodů“.
Pozvolným výstupem se dostáváme do výšky 2050 metrů, kde již začínají delší zafixované úseky, přecházející několik skalních polic. Ve výšce 2220 metrů dosahujeme hřebene Guglgrat, jehož rozeklané stěny klesají vpravo do impozantního skalního kotle Tellersack, zatímco vlevo hluboko pod námi se otvírá široký skalní kotel Schneeloch. Po kamenité stezce, jištěné fixním lanem, vedoucí po levém úbočí hřebene pokračujeme ještě necelý kilometr, při němž nás čeká posledních 150 výškových metrů k vrcholovému kříži. Po zhruba 3 hodinách výstupu od chaty Heßhütte se můžeme kochat panoramatickými výhledy na Ennstálské Alpy z nepříliš širokého pyramidového vrcholu Hochtoru (2370m). Od města Admont na severozápadě přitéká ke skalní bráně horského masivu Gesäuse řeka Enns a její smaragdově zbarvená voda zvýrazňuje krásu divokého romantického údolí hluboko pod námi.
Sestup z vrcholu přes skalní kotel Schneeloch a návrat na chatu Heßhütte zabere dalších asi pět hodin chůze, s čímž je třeba při plánování túry počítat. Značená kamenitá stezka, vycházející od vrcholového kříže začíná již od samého počátku poměrně strmě klesat. Jak napovídá tabulka na začátku stezky, cesta je určena pouze pro zkušené turisty (Nur für Geübte), kteří se umějí bezpečně pohybovat v příkrém kamenitém terénu. Při sestupu překonáváme 1150 výškových metrů, přičemž prvních 600 metrů nás čeká slézání nezajištěného členitého skalního terénu, kde je třeba postupovat pomalu a obezřetně. Po jeho překonání sestoupíme po suti k okraji skalního kotle, odkud již značená stezka pokračuje dolů poněkud mírněji. Sestupujeme kolem vchodu pod kamennou morénou takřka ukryté skalní výduti Schneeloch, v níž se i na konci léta drží zbytky ledu a starého firnu a jejíž příjemný chládek přijde vhod jako osvěžení při déletrvajícím sestupu v horkých letních dnech. Nedaleko odtud pak při sestupu míjí stezka pramínek vody, který je sice malinký, avšak žízeň dokáže zahnat. Sestoupání zbývající části horského masivu Hochtoru ještě nějakou dobu potrvá; jakmile se dostaneme k rozcestníku ve spodní části horské louky Untere Koderalm ve výšce 1229 m, máme před sebou ještě necelé čtyři kilometry chůze. Kamenitá lesní cesta pozvolna, avšak táhle stoupá krasovým terénem kolem horských luk Obere Koderalm a Stadlalm, z nichž se nám otevře kouzelný pohled na vrchol Zinödl, vyčnívající mezi stromy jako pyramida. Při putování na konci léta nelze projít bez povšimnutí kolem trsů zralých brusinek lahodné chuti, lemujících v tomto úseku pěšinu. Na okraji louky Stadlalm pro změnu dřevěný poutač srdečně zve procházející turisty k ochutnání místních zemědělských produktů na horském statku po levé straně louky. Značená pěšina dál vede až k rozcestníku s dřevěným korytem, napájeným vodou z pramene, odkud je již chata Heßhütte „co by kamenem dohodil“ (a zbytek došel).
NÁVRAT DO ÚDOLÍ ENNSTAL SOUTĚSKOU HARTELSGRABEN
Tato překrásná túra vede zprvu po stejné trase kolem „Kamenného psa“ přes sedlo u Rotofen do doliny Sulzkar. U rozcestníku vedle soukromé chaty na louce Sulzkaralm se můžeme rozhodnout, zda pokračovat v sestupu po značené pěšině rovně přes levou část doliny, anebo zabočit Doprava a pozvolna klesat neznačenou zpevněnou lesní cestou, z níž můžeme pozorovat pro změnu pravou část doliny s potokem Sulzkarbach. Na první křižovatce lesních cest však nesmíme zapomenout zabočit doleva a dál sestupovat kolem luk. Po kilometru chůze se na cestu připojí červená značka a my dál klesáme kolem polany s hájovnou Grabenjäger k rozcestníku, u něhož volíme vlevo lesem klesající cestu č. 665. Ta vchází do 3 kilometry dlouhé soutěsky Hartelsgraben, sevřené vysokými skalními stěnami, jejíž romantiku dokresluje několik větších či menších vodopádů po obou stranách cesty, spolu se zurčícím potokem Sulzkarbach. Po čtyřech hodinách chůze jsme opět dole na silnici v údolí řeky Enns a k parkovišti zbývají poslední tři kilometry.
MALEBNÝMI HORSKÝMI LOUKAMI WAGENBÄNKALM
Pro ty, kteří by chtěli strávit v tomto malebném pohoří pár dnů bez nutnosti vynést si svoje zavazadla z údolí nahoru na zádech, se nabízí možnost využít jako svojí základny horské chaty Oberst Klinke Hütte. Ta leží ve výšce 1486 metrů, nad dolinou Kaiserau v jihozápadní části pohoří a je dostupná mýtnou lesní silnicí (6 €), odbočující ze silniční spojky Admont – Trieben. Příjemné a útulné prostředí této chaty vytvářejí její nájemci, kteří jsou velice přátelští.
Snad nejhezčím ročním obdobím pro návštěvu tohoto malebného koutu přírody je začátek podzimu, jenž začíná pozvolna zbarvovat převládající modříny i borůvčí na horských loukách, kdy azurová obloha i teplé dny doslova vybízejí k horským toulkám. Od rozcestníku turistických cest v sedle Kalblinggatterl, ležícím kousek nad chatou, odkud se otvírají pohledy na dolinu Kaiserau sejdeme vpravo k lesu, kde se sbíhají dvě neznačené lesní pěšiny. Zatímco dřevěná tabulka s nápisem WAGENBÄNKALM a šipkou ukazuje na pěšinu, vedoucí vlevo úbočím hřebene 1 hodinu k horským salaším, dolů z hřebene Lahngang sem schází druhá pěšina, po níž se z tohoto panoramatického výšlapu vrátíme.
Úzkou lesní stezkou, šněrující úbočím hřebene se za výhledů na jižní části vrcholů Kalbling, Sparafeld i Reichenstein dostaneme po 3,5 kilometrech na malebnou horskou louku Wagenbänkalm, která uchvátí každého milovníka přírodních krás. Staré dřevěné salaše, jejichž dřevo je vypreparováno sluncem, větrem i dešti jsou vkusně zasazeny do této náhorní louky, nad níž se ze severovýchodu v dálce tyčí bíle zářící vápencové vrcholky horského masivu Gesäuse. Ve dvorku u salaše, poskytující zejména v létě turistům drobné občerstvení, je vybudováno příjemné posezení, k dispozici je tu i suchý WC. Pokračujeme přes louku k okraji lesa ve svahu hřebene Lahngang, vystupujícího nad louku po pravé straně. U dřevěného odpočívadla vedle posedu nad loukami si můžeme shora udělat představu o této části KRAJINY NP Gesäuse a poté šplháme neznačenou pěšinou do svahu na hřeben. Po zdolání asi 200 výškových metrů jsme u vrcholového kříže hřebene, ve výšce 1778 m.n.m. Je velice příjemné si tady na chvíli lehnout do trávy, relaxovat a kochat se širokými výhledy na okolní Hory i hluboko pod námi ležící dolinu s městem Admont, za nímž se pak v dáli bělá ledovec s masivem Dachsteinu. Pěšinou vedoucí po hřebeni pak sejdeme zpět do sedla Kalblinggatterl; v podvečer se tu na podzim ozývá mohutné troubení jelenů, majících v lese pod hřebenem říji.
ZA VÝHLEDY NA KALBLING A SPARAFELD
Vrcholek Kalblingu (2196 m.n.m), majestátně se tyčící nad lesem za chatou Oberst Klinke Hütte, tvoří její nepřehlédnutelnou malebnou kulisu. Jeho téměř kolmé jižní stěny působí spolu s úzkým vrcholkem, jak se alespoň z dálky jeví, dojmem těžké přístupnosti; opak je však pravdou. Od rozcestníku nad chatou vede k vrcholu značená pěšina č. 655, která sice zdolává 700 výškových metrů k vrcholu, avšak pozvolna obchází vrchol ze severozápadní části, odkud je vrcholek lehce přístupný. Po půldruhé hodince se nejprve dostáváme k rozcestníku na louce mezi svahy Kalblingu a Sparafeld, odkud pak vedou k oběma vrcholům značené pěšiny. Zatímco k vrcholovému kříži Kalblingu (2196 m.n.m) je to už jen pár metrů stoupání, stezka stoupající na opačnou stranu hřebenem k vrcholku Sparafeldu (2248 m.n.m) si vyžádá asi dvacet minut. Výhledy však stojí zato; kromě možnosti spatřit v celé kráse masiv nejvyššího vrcholu Hochtoru (2370 m.n.m) se otvírají široké pohledy na Ennstalské Alpy, údolí Ennstal se stejnojmennou, tyrkysově zabarvenou řekou.
Národní park Gesäuse nepatří mezi velká pohoří, avšak jeho rozmanitost a krása rozhodně stojí za návštěvu v kteroukoliv roční dobu.
PRAKTICKÉ INFORMACE:
Příjezd : z Čech na dálnici A1, E55 Linz – Salzburg, na exitu Knoten
Voralpenkreuz sjedeme na A9, E57 směr Liezen, za tunelem
před Liezenem odbočíme do údolí Ennstal směr Admont a po
č. 146 až na parkoviště u železn.stanice Kummerbrücke
z Moravy na Vídeň a dálnicí A2, E59 na Wiener Neustadt, kde
sjedeme na rychlostní silnici S6 směr Semmering a
pokračujeme přes Mürzzuschlag na Leoben. Zde přejedeme na
silnici č. 115 vedoucí do městečka Hieflau, v němž odbočíme
vlevo na silnici č. 146, která vede údolím Ennstal do Admontu.
Parkoviště u mostu Kummerbrücke je při cestě.
Doporučená mapa: Alpenvereinskarte č. 16 Ennstaler Alpen, Gesäuse
1 : 25 000
Freytag&Berndt WK 062 Gesäuse, Ennstaler Alpen,
Schoberpaß 1 : 50 000
Ubytování : chata Heßhütte, ve správě OEAV
tel.0043 664 4308060 hesshuette@a1.net
otevřena od konce května do konce října
kapacita 45 lůžek v pokojích,
85 míst ve společných noclehárnách
cena ubytování: člen Alpenvereinu pokoj 11 €,
noclehárna 8 €, nečlen pokoj 24 €, noclehárna 18 €
chata Oberst Klinke Hütte, ve správě OEAV
tel. 0043 3613 2601 oberst.klinkehuette@aon.at
otevř. Od 1.5. – 31.10. 1.12. – 30.4.
30 postelí v pokojích, 115 míst v noclehárnách
cena ubytování:
pokoj se sprchou: člen OEAV- 23,5 €, nečlen 31,5 €
vícelůžkový pokoj: člen OEAV -18 €, nečlen 23 €
noclehárna: člen OEAV 13 € , nečlen 18 €
dostupná i autem po mýtné silničce (6€)
z odbočky silnice Admont-Trieben
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Johnsbach
Půjčovna autPříspěvky z okolí Ennstalské Alpy - horská turistika v Národním parku Gesäuse
