Expedice Porto Korado: Na mopedech podél Atlantiku

O cestě, která začala v Zaječicích. O chlapech, kteří se nebojí.
O strojích, do kterých by to jeden neřekl. O expedici, která zdaleka nekončí…

Možná už jste nás viděli. O něco pravděpodobněji slyšeli. Občas se s typickým vzuuum-vzum proženeme v černých helmách po silnicích kolem Zaječic. Dost často naše mašiny potkáte zaparkované v jednom šiku před zaječickou hospůdkou Oksford. Ty mašiny se jmenujou Manet Korado. Jsou z Považských strojíren a už se nevyrábějí. Jestli je ale někde korád nejvíc na obyvatele, pak právě v Zaječicích. A o těchhle mopedech je tahle reportáž. A taky o nás. O ZZ Corps Bandidos locales.

Kdo jsme? Jsme drsný (hlavně teda na omak). Jsme znalý světa a známe svoje hranice (žádný neexistujou). Jsme parta místních buřičů a snílků (po pár pivech pohneme zeměkoulí). Jsme gang ze Zaječic. A pak taky neznáme slitování – hlavně sami se sebou. Proto se zrodil plán: Expedice Porto Korado. Ten plán zněl jasně: z portugalského Porta do Lisabonu. Pár set kilometrů pro člověka, obrovská porce odvahy pro ZZ Corps. A hlavně pro koráda. Jsou to starý mašiny. A my jsme amatéři. Starý amatéři. Dneska už je nám hej, už zase šlapeme po známých stezkách. A před námi je další expedice. Bude stejně vydařená jako ta na sklonku loňského jara?

Svíčky, motor, oceán

Bylo pondělí 27. května ráno a 10 bandidů se na pražské Ruzyni odlepilo od ranveje směr Lisabon. Tou dobou už zbývající dva členové výpravy přejížděli s dodávkou a našimi korády španělsko-portugalskou hranici. Přestup v Lisabonu a už přistáváme v Portu. Chvilka čekání u pumpy na příjezd strojů, vykládka a ladíme koráda před startem na nejkratší etapu expedice. „Povinnou“ formaci mašin v zipu jsme otestovali hned na úvod průjezdem Porta s povinnou zastávkou v samém centru přístavu. Následoval přejezd mostu Ponte Dom Luís a pak už jen pár kilometrů do kempu Orbitur Madalena. Koráda zvládla zahřívací etapu na jedničku (jedno teda na dvě až tři svíčky…). A stihli jsme i Atlantik.

V úterý přišla zkouška větrem a parádní jízda podél pobřeží. Přes uličky rybářského Espinha a jeho domky rybářů s fasádami obloženými typickými „azulejos“ jsme dojeli do městečka Cortegaça, kde jsme nechali stroje odpočinout před modrobílým kostelem Santa Marinha. O kousek níž ve Fouradouru, po projetí Ovarem, část ZZ Corps okusila vlny Atlantiku i místní gastrospeciality. A pak už zbýval jen dojezd kolem Canalu de Ovar do kempu u São Jacinta. Kromě vína nás tam čekala drobná technická přestávka – na jednom z korád jsme vyměnili motor, a tak se mohl Standa v klidu vyspat na další den jízdy.

Středa začala smočením v Atlantiku mezi dunami a přeplutím na „ferry“ ze São Jacinta. Do cíle v Praia da Tocha jsme svištěli s několika zastávkami u oceánu a dun, značná část cesty vedla apokalyptickou krajinou skrz lesy se stromy ohořelými při rozsáhlých požárech před dvěma lety. Václav se po trápení se svíčkou (každých 20 kilometrů měnil, je v tom fakt dobrej!) dočkal výměny karburátoru, ale jak jsme zjistili později, tím to nebylo. Čtvrtý den už neměnil vůbec! A to byl čtvrtek zatím nejnáročnější etapou.

Akademici i bombíci

Ve čtvrtek nás z Tochy čekala padesátka do Coimbry. Povedlo se, až na drobnost: až k tamní univerzitě jsme se nedostali, protože tam právě probíhala etapa Rally de Portugal. Nicméně družba vyslanců nejmladší univerzity v Česku (Oksfordu, jak se jmenuje naše hospůdka v Zaječicích) se studenty nejstarší univerzity v portugalsky mluvících zemích se vydařila, a Jindřich si dokonce vyzkoušel, jaké to je přednášet v aule katedry práva… Cestou do kempu čítající dalších 50 kilometrů jsme se stihli pomodlit za výdrž svíček a korád vůbec na hradě v Montemoru o-Velho, načež došlo i na družbu motoristickou. V baru Na vršku (Cabecinho) nám místní hospodský Carlos Pucarinho rozdal samolepky místního vespagangu Botijas (Bombíci – prostě tlustý chlapi na skútrech, co mají rádi pivo...), vlajka expedice Porto Korado dostala čestné místo ve vitríně, pokecali jsme s obchoďákem super piva Super Bock, dva kousky poslali pod jazyk a vyrazili směr Figueira da Foz. Mašiny tentokrát zvládli hic vnitrozemí krapet lépe než řada bandidos locales…

V pátek byl poslední květen a z Figueiry da Foz jsme dofrčeli do Leirosy – další rybářské městečko, další setkání s príma místními (tentokrát v baru Largo). U Lagoa da Ervedeira jsme se zchladili ve vodě a dojeli poobědvat do Pedrogãa. Viděli jsme místní rybáře, jak traktorem vytahují bárku z Atlantiku a navíjejí sítě, ale itinerář byl neúprosný, a tak jsme pokračovali až do kempu v São Pedro de Moel. Večerní koupání na pláži da Concha, co víc si po jízdě přát? Leda tak zrána vyrazit dál?

A tak se v sobotu stalo a další zastávkou byla pláž u Paredes de Vitória, ovšem na koupání došlo až ve Vale Furado. No a pak už bylo Nazaré, jedna z nejlepších surfařských pláží na světě. A protože nám vyhládlo, povinnou zastávkou po zatěžkávací zkoušce v kopcích byl Restaurante Típico da Serra. Maurício s Alicí nám nabídli zatím nejlepší gastrozážitek expedice. A jestli vám chybí poznámka o korádech, tak proto, že šlapala jako hodinky. A bez šlapání nás dovezla až do kempu ve Foz de Arelho.

Surfařů ráj

Nedělní odjez začal na pumpě, kde jsme narazili na stojan s namíchaným benzínem s olejem. Jak nám pověděl Nuno Silva, který přijel tankovat se synem na portugalském stroji Casal, bývaly tu tyhle stojany na všech pumpách, ale tahle ho má už dneska jako jediná. Máme natankováno a čeká nás jedna z nejhezčích zastávek – Óbidos. Jeho úzké uličky a domy s modro-bílými a oranžovo-bílými fasádami a hradem, to vše nám učarovalo stejně jako Alžbětě Aragonské, která město dostala ve 13. století darem od svého manžela, krále Dinise.

Cestou lemovanou starými větrnými mlýny bez lopatek to ZZ Corps zvládli až do Peniche, kde jsme okusili místní caracóis (šneky). Ale v Porto Novo už jsme museli dát pauzu, část bandidů prostě potřebovala doplnit pár minut spánku – bezpečnost především! Nakonec jsme zdárně dosvištěli (cestou sice proběhla drobná revize karburátoru, ale Václav jede!) až do kempu v Ericeiře – dalšího z portugalských rájů pro surfaře, což dobře stavěnému bandidovi se sebevědomím vůbec, ale vůbec nic neudělalo… Západ slunce na pláži s výhledem na desítky surfařů a jdeme spát.

V pondělí se budíme pod zataženou oblohou, z Ericeiry nás čekala poslední etapa, na jejímž konci čekal cíl naší výpravy. Ale ještě před námi bylo hodně sjezdů a napínavých výjezdů, protože jsme se chystali dojet na nejzápadnější výběžek pevninské Evropy. Kousek pod Carvoeirou opouštíme hlavní silnici a přes São João das Lampas, Janas a Colares se nám to podaří a my se posledních pár desítek metrů prodíráme „na šlapky“ (bez motoru) až ke sloupu s křížem v Cabo da Roca. Povinné fotky a turisty přeplněné místo opouštíme s tím, že při první příležitosti posvačíme. V Casas Novas stavíme u malebné pizzerie Roulote da Gigi, kde doplňujeme tekutiny, pochutiny a od majitelky kupujeme ručně malované kameny s mandalou.

Poslední noc

Následovala středověká Sintra, kde se ani nepouštíme do pokusu vyjet až ke Castelo dos Mouros, jehož počátky sahají do 9. století. O co se ale pokoušíme před příjezdem do Estorilu, je projet se po závodním okruhu, kde se jezdí Moto GP. Kvůli firemní akci nám ale nezbylo než sledovat driftující bavoráky jen přes plot, a tak jsme vyrazili na poslední kilometry podél řeky Tejo. Koupání jsme nevynechali ani tentokrát, a pak už vjíždíme do posledního kempu výpravy. V Lisboa Camping & Bungalows nás čekala příprava korád na ranní nakládku do dodávky, ještě před tím ale část výpravy stihla dojet až do samého centra nočního Lisabonu a opět „na šlapkách“ se projet od pomníku Josefa I. Portugalského, přes Ruu Augustu až do bary oplývající čtvrti Bairro Alto.

V úterý ráno jsme naložili stroje, cestou na letiště se stavili v Lisabonu a po přeletu do Prahy zakončili expedici zastavením na „jedno“ v domácí Hospůdce Oksford v Zaječicích. Koráda – starý, ale dobrý mašiny – a stejně tak my, ZZ Corps Bandidos locales – starý, ale dobrý amatéři – jsme přežili svou první expedici ve zdraví, a tak nám nezbývá než poděkovat i značce Bushman, která nás na tuhle výpravu oblíkla. Jo a taky už si zase říkáme: Chlaprd, vidíme se v Pobaltí!

ZZ Corps Bandidos locales, Zaječice