Holešov - městský památkový okruh (kostel Nanebevzetí Panny Marie, zámek, masné krámy, synagoga a další)

Ota se v televizi v Toulavé kameře dozvěděl, jak zajímavý je Holešov a jak hezký je tu zámek. Jen ho udivilo, že on, rozený Přerovák, o tom nemá tušení a jak je možné, že tam ještě nikdy nebyl. Přitom do Přerova jezdíme často, dost často i autem. Bude to asi tím, že to není na žádné hlavní trase. Musíme to tedy napravit.

Včera jsme dorazili do Přerova, protože v sobotu tady má Ota školní sraz. Dnes máme volno, takže pojedeme do Holešova. Nechce se nám přestupovat, proto jedeme autobusem. Jenže těch přímých moc nejezdí. Odjíždíme tedy až v poledne, ale to nám stačí. Holešov zase tak velký není. Vystupujeme ve 12,39 hodin.

Město se rozkládá převážně na levém břehu říčky Rusavy na rozhraní Hané a Valašska. Podle biskupských listů byla osada již r. 1141 lenním statkem olomouckých biskupů. Někdy v době mezi lety 1300 a 1322 byla trhová ves přeměněna na město. Majitelé se měnily, války ho ničily. R. 1643 jeho dvě třetiny lehly dokonce popelem.

R. 1650 ho získal rod hrabat Rottalů a jako své sídlo si zde postavil monumentální zámek a také chrám Nanebevzetí Panny Marie, ke kterému si později přistavěli pohřební kapli Rottalů, zvanou Černá kaple. R. 1990 bylo jeho historické jádro vyhlášeno městskou památkovou zónou.

I když jsme přijeli autobusem, musíme si nejdřív prohlédnout budovu nádraží ČD, vše je totiž pěkně pohromadě. Je hezky opravená. Až potom můžeme pokračovat.

Do města jdeme po červené Palackého ulicí. Již tady vidíme hezky opravené zajímavé domy. Ve městě je žlutobílými čtverečky značen městský památkový okruh. My si ho ještě trošku rozšíříme. Právě v ulici Plačkov, kde chceme navštívit sokolovnu. Odbočujeme k ní okolo mohutného Sokolského domu. Nepodařilo se mi zjistit, ze kdy dům je, ale r. 1926 si ho koupil zdejší Sokol jako kulturní centrum a hned další rok v něm zřídil restauraci. Pravděpodobně ještě po revoluci zde restaurace fungovala. Od 29. listopadu 1996 ho vlastnila společnost Sokolský dům, s.r.o., která se 29. listopadu 2010 dostala do likvidace. Zatím ještě likvidace asi probíhá, dům byl zavřený. Co bude dál je otázka. Je to však krásná budova v blízkosti centra.

Sokolovna je hned vedle. Byla postavena r. 1906 jako přízemní budova. R. 1912 bylo přistaveno první patro, kde byl zřízen biograf.

Ve Smetanových sadech se napojujeme na městský okruh. Hned na začátku sadů je poměrně malá pozdně barokní špitální kaple sv. Martina, která byla obnovena r. 1744. Původní kaple s přilehlým špitálem, který tady fungoval již r. 1534, lehly popelem r. 1681. Bývalý špitál dnes přiléhá k průčelí kaple. Kaple po válce chátrala, s opravou se začalo až po r. 1989, a to hlavně za pomoci zdejších farníků, kteří zde pracovali zdarma. Uvnitř je část původního barokního mobiliáře.

Parčík po naší pravici je hezky upravený. Uprostřed je pomník s bustou hudebního skladatele Bedřicha Smetany z r. 1924. Byl to první pomník B. Smetany na Moravě. Cestou k němu jsme zahlédli malou lipku válečných veteránů a obětí válek, která tu byla vysazena 11. 11. 2018. Na druhé straně od pomníku je památkově chráněná úžasná turecká líska s obvodem kmene 250 cm. Je vysoká 15 m.

To už přicházíme ke malé raně barokní osmiboké kapli sv. Kříže, která nás od začátku přitahuje. Byla postavena v letech 1652–1669. Její stáří potvrzují i čtyři náhrobky v podlaze u vchodu. Ten nejstarší je z r. 1685. Malby interiéru jsou z doby okolo roku 1750. Je poslední památkou na městský hřbitov, který tady byl založen r. 1660 - tehdy na pustém místě za městem. Pohřbívalo se zde až do roku 1856.

Tady je jedna z informačních tabulí tohoto okruhu. Je věnována zdejšímu náměstí i okolním stavbám. Tady jsme se dočetli, že po zrušení hřbitova byly na okraji vzniklého parku postaveny dvě moderní školy. Na východním okraji to byla v letech 1889 – 1889 Obecní měšťanská škola Františka Josefa I., později chlapecká škola, nyní 1. základní škola. Na jižním okraji parku byla v letech 1910 – 1911 postavena Obecná a měšťanská dívčí škola Boženy Němcové, nyní 2. základní škola. Tehdy byla označována za jednu z nejkrásnějších školních budov na Moravě.

Pokračujeme dál v přímém směru. V Masarykově ulici je restaurace V Podzámčí. Už se těšíme na oběd. I když nás vítá nabídková tabule, tak se uvnitř dozvídáme, že už mají zavřeno. A to je těsně po 13. hodině. Byly jsme v takovém šoku, že jsme se ani nezeptali, kde jinde by se nechalo v okolí najíst.

Jdeme na náměstí E. Beneše, do nejstarší části města. Tam snad něco najdeme. Obcházíme kostel, prohlédneme si ho až při zpáteční cestě. Náměstí má zajímavý nepravidelný tvar. Na jižní straně je kostel, prostřední část je zúžená a na severní straně se zase rozšiřuje. Tam je kulatá fontána s koulí uprostřed. Je dlouhé asi 200 m, největší šíře je asi 60 m. Žádnou otevřenou restauraci tu však nevidíme. Jen krásně opravené domy, i když některé na opravu zatím ještě čekají.

 

Na ploše náměstí je nyní řada informačních tabulí, kde je popsáno podnikaní ve městě od jeho začátků až do současnosti, vč, židovského podnikáni. Otu to docela zajímá, hodně si tu toho čte. Já vím, že to stejně vzápětí zapomenu, tak si čtu jen občas a něco. A stejně si to už nepamatuji.

Okolo 7 m vysokého barokního morového sloupu ze začátku 18. století se vracíme k baroknímu jednověžovému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který se řadí mezi mimořádně hodnotné stavby. Byl postaven v době kolem r. 1650 na základech staršího pozdně gotického chrámu asi ze 14. století. Proto má středověké jádro. Impozantní vchod zdobí po obou stranách dva kamenné barokní krucifixy.

Prohlížíme si ho zvenku, dokonce jsme se dostali i dovnitř. Oltář nás doslova fascinuje. Neobvyklé jsou sochy světců v nadživotní velikosti. Nádherná je křtitelnice a také varhanní skříň, kterou zdobí 9 andělíčků s hudebními nástroji barokní kapely. Zajímavá je v pozadí iluzivní malba. Ve věži bylo původně pět zvonů. Tři jim zabavili r. 1942 pro vojenské účely. Zbylé dva renesanční tam vydržely do dnešních dnů. Je to sv. Jakub z r. 1596 a sv. Václav z r. 1597.

Na pravou stranu kněžiště byla přistavěna pohřební, tzv. Černá kaple. Interiér je kombinací černého a šedého umělého mramoru na stěnách a bílých soch. Kaple je bohatě zdobená a zlacená, aby zdůraznila prestiž a bohatství tehdejšího majitele Františka Antonína hraběte z Rottalu. Byla dokončena a vysvěcena 25. 7. 1748. Pod kaplí je krypta jako místo posledního odpočinku majitelů. Je tam 12 rakví. Kaple je běžně uzavřená, jen v určitou dobu přístupná veřejnosti. Tam jsme se bohužel nedostali. Jen krypta je stále nepřístupná.

Naše kroky směřují k zámku, který je dnes pro veřejnost uzavřený. Je tu však otevřené infocentrum. Tady nám na oběd doporučují restauraci Panský pivovar v budově bývalého pivovaru. Kousek se vracíme na Masarykovu ulici a za chvíli jsme v restauraci. Je tu hezky opravená budova bývalého pivovaru, která byla postavena v letech 1689 – 1690. Pivo se však ve městě vařilo již od 16. století. Během 2. světové války Němci tento pivovar zavřeli a některé zařízení odvezli. Po válce byl pivovar obnoven, r. 1948 znárodněn. Poslední pivo se tady vařilo r. 1961. Do r. 1973 se tu vyráběl ještě slad. Pak byly v areálu sklady. Při dražbě areálu dne 4. 4. 2007 ho získal soukromý majitel, který areál zrekonstruoval. Kromě hotelu restaurace tu vznikly i nové byty, provozovny živnostníků i parkovací místa.

Prostředí je tu moc hezké, jídlo je sice trochu dražší, cena mezi 200,- a 300,- Kč, ale je výborné. Kromě Budvaru tu točí vždy nějaký speciál, dnes Nachmelenou opici z Krnova. Tu si samozřejmě dáváme oba.

Vracíme se k zámku, prohlédnout si to, kam se dostaneme. Zde stojící původně středověká tvrz, byla r. 1574 přestavěna na renesanční zámek. Ten však vypálili Švédové. Nynější raně barokní čtyřkřídlý zámek s nárožními věžemi je z r. 1655. Později byl upraven interiér ve stylu klasicismu, vznikly zde prostory pro divadlo. Však také tady probíhal čilý divadelní a hudební život. Po roce 1948 byl zámek zestátněn.

Po r. 1989 byl celý zámecký areál vrácen v restituci neteři původních majitelů, která ho r. 2005 prodala městu Holešov. To se pustilo do náročných oprav.

Nyní je možno prohlédnout si zrekonstruované prostory zámku. Jen mobiliář tu chybí. Jsou tu však cenné nástropní fresky, bohatá štuková výzdoba, honosný velký sál, překrásná sala terrena a zámecká kaple. Další historické sály slouží jako Zámecká galerie. Ve sklepení zámku se nachází hudební klub. V zámku má být údajně restaurace. V době naší návštěvy bylo však vše zavřeno. Tedy interiéry.

My jsme se překvapivě dostali na nádvoří. Dokonce se nám podařilo projít až do rozlehlé barokní francouzské zahrady, která tady vznikla téměř současně se zámkem. Během staletí byla postupně upravována. Její dnešní dominantu tvoří vodní systém ve tvaru Neptunova trojzubce, který tu podle dobových fotografií byl již v polovině 18. století. V pravé části parku se nachází tzv. Růžová zahrada, kde je pomník hudebního skladatele F. X. Richtra a hvězdárna.

Obcházíme zámek a jdeme se podívat ke kostelu sv. Anny. Od zámku je vidět pouze apsida, ke kostelu musíme projít průchodem na nám. sv. Anny. Býval součástí rozsáhlého předzámeckého areálu. Ještě před tím tu byla bratrská modlitebna. Když r. 1615 byli do Holešova povoláni jezuité, byla modlitebna přestavěna na katolický kostel sv. Anně. Když r. 1626 rezidence jezuitů zanikla, zůstal kostel opuštěn a chátral. Až v letech 1742 – 1748 ho tehdejšího majitel František Antonín hrabě z Rottalu nechal přestavět do současné podoby. V těsném sousedství nechal postavit rezidenci pro pět kněží řádu trinitářů. Oboje bylo zrušeno r. 1783 v rámci reforem císaře Josefa II.. První oprava byla provedena r. 1882, ta důkladnější v letech 1963 – 1974. Poslední proběhla po r. 2006, kdy měla být odstraněna vlhkost kostela na severní a jižní straně. Do tohoto kostela jsme se bohužel nedostali.

Na náměstí byl r. 2020 instalován památník Smíření ve formě kovového stromu. Má symbolizovat smíření jednotlivých náboženství.

Ještě se jdeme podívat směrem k nám. E. Beneše, kde se dříve nacházely masné krámy. Nakonec jsme došli až na zmiňované náměstí, kde jsme byli už ráno. To jsme si nějak nevšimli zajímavé zdi se třemi vchody a třemi slepými okny v patře. Vždy to byl vstup k masným krámům, které vznikly pravděpodobně po třicetileté válce. Důvod, proč nebyly součástí náměstí, je docela jednoduchý. Ve městě nebyla kanalizace ani tekoucí voda, která by spláchla pach odpadních produktů řeznické činnosti. Původně byly dřevěné, až před polovinou 18. století byly nahrazeny dvěma řadami zděných krámků uprostřed s uličkou. Když na poč. 20. století byl zaveden vodovod a kanalizace, byly masné krámy opouštěny a řezníci začali provozovat svoji činnost ve svých domech. Do současnosti se zachovaly 4 krámy, čelní zeď na vstupu z nám. E. Beneše a zbytky zadní zdi a brány směrem k nám. sv. Anny.

Tady jsme kousek okruhu vynechali a cestu si lehce zkrátili. Bohužel vynechali jsme tak omylem budovu staré panské Zemanovy kovárny, která tady u zámku stála již od r. 1550. Ta současná budova je z doby kolem r. 1800. Až do r. 1953 byla kovárna funkční. Poté pustla, dokonce se uvažovalo o její demolici. Od r. 2012 je v domě malé muzeum kovářství.

Tuto budou jsme vynechali, cestou jsme však zahlédli jinou, určitě daleko starší. O té se však nikde nepíše.

U ní jsme se napojili na památkový okruh a došli až k říčce Rusava. Kousek jdeme po jejím břehu. Na prvním rozcestí odbočujeme vlevo.

Čekají na nás dvě židovské památky. Když byly Židé r. 1454 královským příkazem vypuzeni z královských měst, stěhovali se do okolních obcí. Pravděpodobně v té době se stěhovali i sem. Jejich gheto se rozkládalo severně od městských hradeb. Měli vlastní městskou bránu. Ta byla zbořena r. 1906. Měli i svého rabína a školu.

My nyní směřujeme k židovskému hřbitovu, který byl založen pravděpodobně již ve 2. pol. 15. století. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1646. Na řadě těch starších není datum bohužel čitelný. Je zde přibližně 1500 převážně klasických náhrobků. Zdejší hřbitov je však ojedinělý tím, že se zde používají vzácné náhrobky, tzv. tumby, což jsou náhrobky složené ze dvou šikmých desek a přední, příp. i zadní desky. R. 1903 postavila židovská obec u vstupu na místě staré márnice obřadní místnost.

Musím se přiznat, že jsem hrozně nevzdělaná. Když jsem již zmíněné tumby na hřbitově viděla, tak jsem vůbec nevěděla, co to je. Naštěstí to tam popisují. Zase jsem chytřejší.

Procházíme naproti stojícím areálem domova pro seniory ke Staré nebo také Šachově synagoze. Své jméno má po zdejším rabínovi, významném učenci, který je pohřben na nedalekém hřbitově. Byla postavena r. 1560 na troskách staré dřevěné synagogy, která vyhořela. Již ve 20. letech 20. století přestala sloužit svému účelu. Byla nahrazena novou, která byla postavena nedaleko. Tato budova se využívala jako dílny, sklad, byty. To byl důvod, proč ji Němci nezničili. V 1. pol 60. let 20. století ji město zrekonstruovalo. Na začátku 90. let 20. století byl zrestaurován i interiér. Patří mezi nevýznamnější synagogy v Čechách. Je dokonce označována jako světový unikát. Je to totiž jediná synagoga tzv. polského typu, která se zachovala v původní podobě.

Je zajímavě situována. Nemá žádný impozantní vstup. Vchod vypadá jako vchod do bytového domu. Je přístupná veřejnosti, ale v této době jen o víkendu. Budeme se tu muset někdy zastavit. Zatím se nám podařilo dovnitř nahlédnou malým okénkem. Interiér nás zaujal, viděli jsme však jen kousek.

Už se pomalu vracíme na nádraží. Poslední tématickou zastávku děláme na nám. Svobody, kde byla postavena r. 1893 nová synagoga v maursko-orientálním slohu. Ta byla však 12. 8. 1941 nacisty vypálena. Tuto smutnou událost nyní připomíná kamenný památník.

Na náměstí se aspoň zachovala budova, stavěná současně se synagogou, kde byla zimní modlitebna a rabinát, a to až do r. 1943, kdy byla zdejší židovská obec násilně zlikvidována.

To je vše, co jsme chtěli vidět. Do odjezdu autobusu máme čas. Už potřebujeme jen najít nějakou šikovnou hospůdku, kde bychom ho strávili. Procházíme okolo kavárny U Ámose, kde je příjemné prostředí na zahradě Jednoty Bratrské a kde mimo jiné točí pivo Albrecht z Frýdlantu. Ota dal jedno pivo, já odolala. Pak už se pomalu vracíme na nádraží. Jen lehce se ochladilo, že si bereme bundu, ale je stále příjemné.

Konečně jedeme do Přerova, dokonce se stejným řidičem, který nás vezl sem. Je vidět, že je za celý den unavený. Nesměle se ptáme, zda nestaví na zastávce Jižní čtvrť. Když jsme jeli v poledne, byla tam zastávka na znamení. Teď podle jízdního řadu má zastávkou projíždět. Ale děláme, že o tom nevíme. Přesto nám řidič slíbil, že nám tam zastaví. A nezapomněl. Je zlatý. Domů to máme skutečně kousek. Tam už na nás Heda čeká s večeří.

Výlet byl fajn, moc jsme si ho užili.

Holešov - městský památkový okruh (kostel Nanebevzetí Panny Marie, zámek, masné krámy, synagoga a další) na mapě