Holky na cestách - Slavonicko 3 /Slavonice, Nová Bystřice, Osika, Dačice/

Cestopisy

Jsme ve Slavonicích a bydlíme na náměstí ve renesančním domě a potulujeme se po Slavonicích a okolí. Čtvrtý den jedeme do Nové Bystřice. Uvažovaly jsme, že pojedeme po zdejší úzkorozchodné železnici, ale nějak nám to časově nevyšlo a nenavazovalo. Obešly jsme zámek, hradby, došly k nádraží, daly jsme si kafíčko i zmrzlinu. Pak jsme se vydaly k lesnímu hotelu Peršlák, který leží přibližně 6 km od Nové Bystřice na západ. Cestou pozorujeme zajímavé stavby a zvlněnou krajinu. Peršlák leží na téměř na hranici s Rakouskem, je tu velká zahradní restaurace, rybníček a dnes už i golf. My jsme tu obešly okolí, nasbíraly si do pusy borůvky a zastavily se u Kamenu republiky. Peršlák s okolím - toto místo bylo téměř nedotčené. Dnes mi přijde dosti orientované na zahraniční klientelu. Nejvíce mně pobavil chléb se škvarkovým sádlem a cibulí za 69Kč a také opečené knedle s vajíčkem za 118Kč. Ty musí být zvlášť vydařené! Co se dá dělat? Nejlíp si vzít sebou chleba se škvarky či sádlem a cibulí. Cestou zpět se zastavujeme na jídlo v Zahradní restauraci Lucerna, kde jsme si dali pěkně do bříška – téměř všechny svíčkovou. Po nezbytné kávě, abychom se po tom vydatném obědu probraly, pokračujeme k námi vytouženému rybníku Osika. Je tu sice dost plno, ale pro všechny dost místa, voda je jako kafé, tak si to užíváme. Po koupání oddychujeme na dece, když nás probouzí nezvyklý povyk a pak hned pořádný rambajs. Nevíme, co se děje? A pak nám to dochází. Dohnal nás vláček českokanaďáček, dokonce s parní lokomotivou. A proto ten povyk! My jsme sice překračovaly koleje, ale ani ve snu nás nenapadlo, že tudy fakt jezdí vlak a ještě přes kemp!

Dráhu úzkorozchodnou jsme sice studovaly, ale ne každé místo a vůbec jsme si neuvědomovaly, že tudy vlak pojede. Tak jsme se nakonec potěšily parní lokomotivou, která nás probrala z povalečské letargie a začaly jsme balit a jely zpět do Slavonic.

Poslední den ráno snídáme a probíráme celý týden. Užíváme si ještě pohodičku, protože pak musíme vše vyklidit a naložit do vozidel. Paní domácí už začíná být nervózní, při tom máme vše vyklidit do desáté a auta, že si tam můžeme nechat zaparkovaná. Tak raději jdeme balit, ať poslední den nemáme zkažený konfliktem. Vše jsme hezky uložili do vozidel, a ještě jdeme se rozloučit s městečkem a také pro naše hotové výtvory do keramické dílny. A možná dokoupit nějaký dáreček milým našim příbuzným doma. Vracíme se s hrníčky do aut, abychom naše díla někde rozbily a paní domácí už řádně vyšiluje. Asi čeká zahraniční hosty.

Tak se jdeme sehnat dohromady, abychom odjížděly s pěknými vzpomínkami na Slavonice a ne s hořkou pachutí, jak někdo leze někam movitějším sousedům. Trošku jsme si pohudrovaly, trošku se zasmály a dnes to máme jako humorný příběh „z natáčení“.

Cestou domů se zastavujeme ještě v Dačicích. Obcházíme ospalé a vyprahlé náměstí až ke starému zámku, kde sídlí městský úřad. Je to krásný renesanční zámek s psaníčky, atikou a cimbuřím. Vystavěl ho Albrecht Krajíř z Krajku s manželkou Magdalenou z Vřesovic. Také jsme obhlédly kostel. Zjistily jsme, že můžeme vystoupat na renesanční věž kostela sv. Vavřince, ale až později, protože mají polední přestávku, trochu po poledni. Tak jsme šly také na oběd kousek od věže. Po obědě se nám těžce šlapalo do tolika schodů, odměnou byl výhled do okolí na městečko, k zámkům....

Ještě nám zbývalo navštívit nový zámek – vystavěný také rodem Krajků z Krajku. Byl postaven také v renesančním slohu italským stavitelem Francescem Garof de Bissonem. Dalšími majiteli byli Dubští, Fürstenberkové, páni z Dubé a počátkem 18. stol. se majitelkou stává Františka Rozalie Kinská a nechává přistavět věž s hodinami. Počátkem 19. století přichází zámek do majetku šlechtického rodu Dalbergů z horního Porýní, kteří zámek klasicistně přestavěli, upravily v tomto duchu interiéry v reprezentačních prostorách a schodiště. Po roce 2010 byla postupně navrácena zámku tvář dle Dalbergů.

Zámek má netradiční výraznou modrou fasádu. Mimo reprezentační prostor zámku, tu najdete i expozici o kostce cukru a nějakou sezónní výstavu. V Dačicích byla založena první rafinerie cukru na Moravě roku 1833 a roku 1841 zde byla vyrobena první kostka cukru. Vynálezcem kostky cukru byl ředitel rafinérie Kryštof Jakub Rad. Dnes se však v Česku kostkový cukr nevyrábí, ale dováží se. O rozvoj výroby cukru z řepy se zasloužil i císař Napoleon. Původně chtěl cukr vyrábět z mrkve, ovoce a vinných hroznů, ale výnosnost byla velmi malá, a tak podpořil výrobu z řepy.

Mnohé jsme se dověděly o Dačicích, šlechtických rodech spojených s městem, Napoleonovi i cukru v muzeu, na zámku i v infocentru.

Ještě jsme nestihly projít park či rozhlédnout se po okolí. Naše putování zkončilo a rády na vše vzpomínáme.