Hranická propast a Helfštýn

Ráno čekáme na známé, se kterými jsme vloni byli na 1 výletě a oni si to chtěli s námi někdy zopakovat. Po půl hodině stepování u zastávky trolejbusu přijíždí auto, z okénka se vykloní pan X a křičí: "Tak honem, nasedejte, ať to stihnem !" Lezem s ženou do vozu a já usedám dozadu vedle paní X, ze které to táhne jako ze sudu - no tím se vysvětluje to zpoždění,asi byli večer někde posedět a ráno zaspali - a bez slůvka nějaké omluvy jedem do Otrokovic. Auto plné a to se ještě cestou dozvíme, že s námi jede nějaký jejich kamarád . Paní X si v nádražním bufetu kupuje ploskačku rumu a hned přikrmuje včerejší opici a my všichni měníme cestovní plán a namísto vlaku dál pokračujeme jejich autem. Za Bystřicí p.Hostýnem v lese svačina a paní X už jede "klapačka" na plné obrátky.

Za nádražím v Teplicích nad Bečvou parkujeme vůz a do prudkého kopce zamíříme po značce lesem k velikému závrtu . Nad ním už se na nás šklebí temný jícen nejhlubší propasti v naší republice, jíž Hranická propast bezesporu je.Suchá část má hloubku téměř 70 m a pod hladinou jezírka z kyselky se skrývá obrovská "bezedná" vodní šachta, kde potapěči dosáhli za pomoci hlubinné sondy prozatím hloubky 205 m !! Obcházíme si propast kolem zábradlí dokola a obdivujeme výhled do hlubiny a pak návrat dolů k autu. Paní X začíná trošku strašit ve věži : ačkoliv jsme se předtím všichni domlouvali na tom, že když je dnes tak nádherné počasí, tak se před návštěvou Helfštýna stavíme ještě u zatopeného lomu v Olšovci, ona hysterčí, že musí hrad vidět teď hned !!! Jsme s Janou docela naštvaní, ale co naděláme, že ? Pan X zařazuje jedničku a poslušně vyjíždí příslušným směrem na Lipník n. Bečvou a pak do Týna a na parkoviště u hradu. Kolem spousta stánků s občerstvením a různými "suvenýry", naši známí září nadšením a slintají blahem - takto si oni představují pořádný výlet - dobře se napapat a nabumbat a pak možná maličká procházka od auta na nějakou tu zajímavost, ale nesmí to být moc daleko a oni zbožňují poutě !!!

No nazdar ! Necháváme je i s jejich kamarádem u prvního bufetu s pivem a párky v Rohlíku a s ženou zamíříme do kopce k hradní bráně a vcházíme na 1. nádvoří této pohádkové hradní zříceniny, která patří spolu s Hukvaldy a Sovincem mezi nejromantičtější a nejhezčí hradní objekty na Moravě... Hrad založil před koncem 13.století loupeživý rytíř Friduš .Dále patřil pánům z Kravař, ze Sovince , Kostkům z Postupic a také Pernštejnům. Za nich došlo k velikému rozšíření a přestavbě hradu, Za Bruntálských z Vrbna zde přibyl veliký pozdně renesanční palác, který má 2 křídla. Dánové a Švédi v období 30.leté války se ho pokoušeli bez úspěchu dobýt, v r.1763 byl definitivně opuštěn. V pol.19.stol. si naši rom antičtí předkové na hradě zřídili výletní restauraci a začátkem 20.stol.zřícenina poprvé opravena. Po 2. svět.válce přešel do rukou státu, od 50. let probíhá rekonstrukce a archeologický výzkum, od r. 1978 se záchrannými pracemi pomáhá hnutí Brontosaurus, opravy v podstatě probíhají dodnes a hrad je rok od roku krásnější a ten, kdo má rád romantiku a krásu Velkých hradních zřícenin, by ho měl určitě navštívit ...

( Já jsem tu byl poprvé s rodiči v r.1976 a to, jak to vypadalo tehdy - všechny věže bez střech, hradní příkopy zarostlé a nepřístupné atd... - a jak to kouzelně vypadá dnes, to si ani nedovete představit !! ) Procházíme s Janou celý hrad a jeho zákoutí, obdivujeme novodobé kovářské práce a výhled z dostavěné husitské věže a pak se vracíme na hlavní nádvoří k restauraci, kde na zahrádce - jak jinak - sedí a popíjejí pivo naši známí a paní X je už pěkně pod parou. Z Helfštýna do Holešova musím pana X navigovat a jeho žena od přemíry alkoholu znaveně usíná. V Holešově ji budíme a jdeme se projít k vodním kanálům a pak obhlížíme přízemí zámku, jehož vlastníkem se v nedávné době stalo město a na opravách, výstavách a kulturních akcích v něm pořádaných je to znát.

Paní X dostává hysterium clemens, tvrdí, že je ještě málo hodin a že máme jet všichni hned teď ještě na Hostýn a když já a manželka nechceme, tak začínají nechutné scény. A tak poprosíme smutného pana X, aby nám otevřel kufr auta a berem si z něho naše batohy, loučíme se s ním a jeho kamarádem - s paní X nee, protože jí z očí šlehají blesky a z nozder stoupá oblak pekelné síry - a jdeme na autobus do Zlína. Máme štěstí, kupodivu nám to za chvilku jede, ale z výletu jsme "rozhozeni" dva dny a příště si určitě rozmyslíme, zda pojedeme na výlet s někým, koho ani pořádně neznáme...