Nábřeží lázní Teplic nad Bečvou
Turistické cíle • Sport a rekreace • Lázně
Je těžké určit, které lázně jsou v naší republice nekrásnější. Pokud ale výběr omezíme jen na Moravu, zdá se, že si tady stupeň nejvyšší po právu vybojovaly nádherné Luhačovice. Jenže těch dalších pěkných a zajímavých míst, kde ze země tryskají léčivé prameny a kde byly zřízeny léčebné ústavy, je tady samozřejmě víc. Jedněmi z nich jsou i Teplice nad Bečvou. Zdejší minerální vody jsou bohaté na oxid uhličitý, který dělá „dobře“ naším srdcím, cévám... a vlastně celému organismu. Kromě kardiaků se za pomoci zemité alkalické kyselky léčí i ti, které trápí nemoci pohybového ústrojí, cukrovka, obezita, únava či stres. I když lázeňská architektura Teplic a jejich velikost nedosahuje příček nejvyšších, přesto jsou v rámci celé republiky naprostým unikátem. Možná namítnete, že na srdíčko jsou i Poděbrady... a máte pravdu. Ale kde jinde u nás naleznete lázně, rozložené ve svahu regulérního kaňonu, který tu kdysi dávno prorazila řeka Bečva? A které jiné se dokonce mohou pochlubit zpřístupněnou jeskyní a propastí, která je nejhlubší v republice??
Všechny zmíněné rarity jsou součástí menšího Hranického krasu, rozkládajícího se po obou stranách půrvy Bečvy. Právě Bečva se stala hlavním činitelem při zrodu lázní – její tok se tu, na rozhraní Západních Karpat a Českého masívu, zahloubil do výchozů devonských a karbonských vápenců a obnažil zlomy, kudy z neznámých zemských hlubin na povrch vytryskla hydrotermální voda. Kyselka stála nejen u zrodu lázní, ale i u dvou největších fenoménů Hranického krasu. Zbrašovské aragonitové jeskyně, nacházející se na katastru sídla, které bylo až do roku 1959 samostatnou obcí, neoplývají krápníkovou výzdobou. O tu se na jejích stěnách postaral keříčkový aragonit a kulovité sintrové povlaky zase tvoří zvláštní kulovité útvary, kterým se přezdívá „koblihy.“ Nejzajímavější jsou ale duté gejzírové stalagmity, kterými z hlubin zemské kůry vystupují Teplé uhličité kyselky. A také neviditelná plynová jezera oxidu uhličitého, díky nimž se v jeskyních udržuje stálá teplota 14° stupňů Celsia a ony jsou nejteplejšími u nás.
Za druhou raritou musíme od železniční zastávky lesem vystoupat do prudkého svahu kaňonu. Stoupání není dlouhé a na jeho temeni nás čeká „hrůzostrašný zor“ do hlubin propasti se zeleným jezírkem na dně, kterou na svoji Mapu Moravy zakreslil dokonce už Jan Ámos Komenský. Suchá část dosahuje hloubky bezmála 70 m, ale to jezírko na dně, které je ve skutečnosti kyselkou, se zdá bezedné! I když se pod jeho hladinou speleologové v potápěšských skafandrech snaží, seč můžou, propast klesá dál do neznáma zešikma a ani řízené sondy dosud nedosáhly jejího dna. Prý se jedná o hlubokou vodní šachtu, která může být hluboká až několik set metrů. Ale ověřené měření, které prozatím dosáhlo cifry 205 metrů pod vodní hladinou, ke statutu naší nejhlubší propasti stačí...
Vraťme se ale k samotným lázním. Pokud do nich přijedete vlakem, doporučuji k přístupu k nim využít zeleného a červeného turistického značení. Na rozdíl od chodníku okolo smrduté a frekventované komunikace vede tato trasa okolo tenisových kurtů s hospůdkou a okolo řeky. Nabídne hezký pohled na protější komfortní lázeňský dům Bečva s kolonádou a jistě vás zaujme i silueta čtvercové barokní kaple, zasvěcená u nás trochu neznámému světci svatému Peregrinimu, jejíž stavbu zde už v roce 1775 zrealizoval Karel z Dietriechšteina. Stejně jako stavbička v maurském slohu, u níž se nachází východ z jeskyní, jejichž vchod nalezneme v budově s výrazným nápisem, vystupující ze strmé zalesněné stráně o něco výš. Za kurty už má nábřeží Bečvy parkovou úpravu, stejně jako celý protější svah, v němž se vysoko nad Bečvou v zeleni ukrývají další lázeňské domy jako Slovenka, Moravan, Janáček a Praha. Všechny tyto budovy spolu s nábřežím prošly ve třicátých letech minulého století rozsáhlou přestavbou. Krásná moderní lávka, po níž se na druhou stranu řeky dostaneme, je ale novějšího data. Úzký most pro pěší, dlouhý 90 m a jehož oblouk se v nejvyšším místě pne 9 m nad hladinou Bečvy, vznikl až v roce 1967.
Není nutno dodávat, že na lázeňské kolonádě naleznete vše, co k lázním patří – restauraci, kavárnu, prodej suvenýrů a lázeňských oplatků. A pokud hledáte nějaký pramen, ze kterého byste se mohli napít a posoudit chuť zdejší mínerálky, tak ten Gallašův se nachází v parku jen nedaleko odtud. Stejně jako krásná fontánka, na níž s Velkou radostí shlížejí i siluety ušlechtilých vodních ptáků...