Jaro na Valašsku – jarní kola 2017 pt.2

7.5.2017

Někteří mají po ránu ještě „naváto“, přes noc navíc napršelo, čili je jasné, že nevyjedeme příliš brzy a do terénu se asi nevydáme. To znamená, že povětšinou se budeme věnovat asfaltkám. Otázka je, kolik toho i tak najedeme, na odpoledne je avizovaný nějaký déšť nebo přeháňky. Počkáme tedy, než nám trošku oschnou cesty a po přejezdu tělesa hráze vyrážíme po levém břehu přehrady, vlastně jak jsme včera dojížděli. Ona ta Bystřička vlastně není nijak obrovská, nějaké 2 km a jsme na konci zátopy. Je tu odbočka do Malé Bystřice, tedy vesnice, kterou protéká přítok s ne zcela vynalézavým názvem Malá Bystřička. Zpočátku je kopec mírný, konec obce je už pěkně horský, čili následuje zcela regulérní kopec. Vrchol není neznámý, přes Dušnou jsme samozřejmě jeli včera, to ovšem jako součást hřebenovky na Cáb, dnes to je hlavní vrchol. Hned zase dolů. Dolů je to slušný sešup, řekl bych že jižní strana je prudší (silnice). Však se některým ukázal na tachometru údaj přes 60 km/hod.

Osady Horní, Dolní Jasenka samozřejmě patří nedaleké metropoli Vsetínu. Hlavním úkolem je zde najít nějaké místo, kde by se dalo slušně poobědvat. Zdá se, že neděle v poledne je stejně mrtvo v každém středně velkém městě, kde zrovna nekypí turistický ruch. Zprvu se nabízí k návštěvě jakási vietnamská putyka, ale na radu postarší paní zkoušíme zajet k nádraží Na Špici. Skutečně vcelku solidně vyhlížející restaurant. Sice nemají zahrádku, tak zamkneme kola k zábradlí. Obsluha mírná, ceny slušné, chuť ucházející, přesněji všichni si svůj výběr pochvalují.

Ve Vsetíně by se asi dalo i něco obdivovat, ale nakonec nejvíce času zkoumáme zdejší slunečně-meteorologickou stanici na náměstí, které se říká Planetka Vsetín (II). Ta pravá planetka obíhá někde mezi Marsem a Jupiterem v pásu asteroidů. Po Vsetínu je pojmenovaná díky zdejší hvězdárně, kde tuto planetku objevili a popsali.

Po obědě se nám trošku i vyčasilo, tak raději využijeme počasí k pokračování. Nějak se mi zdá, že už to ve Vsetíně začínám dost znát. Hlavně tedy kolem Bečvy. Přesněji Vsetínské, ale ona to je ta hlavní řeka. Na cyklostezku už tady najíždím potřetí, někteří podruhé. Sice je faktem, že ty zajímavější úseky cyklostezky jsou výš proti proudu, ale i pod Vsetínem se dá na nějakou atrakci narazit. Asi 3 km za městem směřuje do údolí nenápadná odbočka. Semetín je ještě součást města, ale jinak stavebně oddělená ves. Vlastně teprve v základech se tu buduje na území bývalého sadu Arboretum. Je zaměřeno na dřeviny severní polokoule. Přeci jen dřeviny nerostou tak rychle, ale jak stromy povyrostou, určitě bude na co se koukat.

Za Vsetínem vlastně řeka odděluje dvě pohoří, na pravém břehu se zvedají vrchy Vsetínské, a na levém, kde momentálně projíždíme máme Hostýnské vrchy, které ovšem jen tak míjíme. Po malém intermezzu po šotolinové stezce dojíždíme do Pržna a protože už jsme vlastně dlouho nepotkali nějakou putyku, tak se zastavíme, někdo na kofolu, někdo Radegasta. Do Mikulůvky to zase není tak daleko, přesto se nám jakoby ztratili dva členové, ale ztráta to byla jen zdánlivá. Prostě se Tonda s Mirkou trošku opozdili a protože nás na dlouhé rovince už neviděli, obávali se, že jedeme jinudy.

Bohužel se začíná plnit předpověď. Myšlenka, že bychom dojeli třebas i do Valmezu se nezdá reálná. Jak tedy dojíždíme k Bystřičce, míněno stejnojmenné vsi, odbočujeme do údolí. Až na vedoucího kolegu Kulila a jeho několik následovníků. Přes fakt, že v pátek patřil k těm, co dojeli na koe právě od Valašského Meziříčí, nepamatuje si kde má zahnout. K samotné přehradě to je ještě asi 5 km. Ovšem nemůžeme minout autokemp, kde jsme předchozího večera trávili někteří veselou zábavu. Většina tříkolkářů už opustila sraz, tak je tu klid a mír. I my se tu zdržíme tak přiměřeně, než se přižene další déšť.

Večer se už nekoná trapná situace před televizí, ačkoliv než se oddáme vínu, ženám a zpěvu, vtipnými poznámkami prožijeme profláklou pohádku o Slunečníku Větrníku a Potůčníku (nebo Měsíčníku, či jak se to vlastně nazývá…).

 

8.5.2017

Sobota a neděle utekly jako voda v Bystřičce, den Vítězství je na přesun k domovu. Mělo by být ovšem hezky (ale trošku se ochladilo). Tentokrát se ovšem hodlám zařadit mezi cyklisty. Čili zabalit kufry, kytaru. Dopít bečku piva (povedlo se) a moc se u toho neunavit. Někteří si chtějí zkusit projet Vsetínskou Bečvu do Karlovic (jeli jsme loni), automobilisté mají v plánu Pustevny (prý měli problémy v hospodě na Zavadilce). My kolaři to máme jasné, po cyklostezce do Valmezu, Skalička, Teplice, Hranice. Pak se uvidí.

Osady kolem Bečvy pod Bystřičkou mají poetické názvy Zavápenné, Žabárna. Jarcová je už vlastně Valašké Meziříčí. Když jsme tady jeli cyklostezku před léty, poněkud jsme se tu motali. Tehdy ještě ale nebyl dobudován úsek u loděnice a jezdilo se kolem Krásna (tam to vonělo, bo se tam vyrábí známé uzeniny). Teď už se masný průmysl spíš míjí. Míjí se samozřejmě i chemička Deza, ale ta spíš smrdí. Dosti jsme se těšili, že se zastavíme u Jachty. To bývala taková výletní hospoda u pískáčů u Hustopečí nad Bečvou. Bohužel zavřeno. Co jsme tu jezdívali před tím, nikdy jsme nevynechali, teď nic. Pokračujeme tedy severním břehem. Velká reklama hlásá hospodu u hřiště v Miloticích. Podle poutače by měli do 10 minut otevřít. Je to přes koleje, tak si říkáme, že zkusíme. Hospoda byla samozřejmě dál než avizovaných 300 m, ale zdá se otevřeno. No bohužel jen uklízečka a prý že do 10 minut nikdo neotevře. No, když už jsme sem vlezli, občerstvíme se z vlastních zásob. Nicméně štěstí se občas dostaví, tedy dostavila se paní spočítat včerejší tržbu (stavěli májku). Ani se dlouho nemusela přemlouvat, kávu navaří i půllitr natočí. Škoda té Jachty.

Od Milotic se trasa cyklostezky odpoutává od Bečvy, přes Skaličku a Ústí. Ono je tam takové záplavové území. K řece se po širokém údolí zase blíží ze stran kopce. To je samozřejmě krasové území u Teplic. Na levém břehu jsou Aragonitové jeskyně, v kopci na pravém břehu se dá zajít k Hranické propasti. Promenáda je dosti zaplněná, hraje jakési country duo, tak jen na skok. Hlavně jsme chtěli nějaký oběd, spíš ale až v Hranicích. Nakonec zůstaneme hned na kraji. Střelnice je součást areálů tenisových kurtů. Pohled do jídelního lístku zas nevypadá špatně. Stylová je i restaurace. No, nejedli jsme se tak, že už se nikomu nechce dál. Tak se podívám na jízdní řády. Na nádraží to jsou ještě nějaké 2 km a chytáme i vlak, kde nám kola vezmou. Navíc je to expres, nejde do Přerova, stojí jen v Olomouci a pro nás důležitě v Zábřehu. Tam necháme kolegu Kulila, přípoj do Šumperka máme za 10 minut, tak jsme doma akorát.

Předchozí díl: https://www.turistika.cz/cestopisy/jaro-na-valassku-jarni-kola-2017-pt-1/detail