Jedeme do Hartmanic - 1. den - odpoledne: Střela - zámek a zřícenina hradu, Strakonice - hradní areál s muzeem, rozhledna Kbíl

Z Katovic jedeme do Strakonic. Další však neplánovanou krátkou zastávku děláme v bývalé obci Střela, dnes západní části Strakonic. Když jsme se blížili, tak vlevo na kopci jsme zahlédli cosi, co nás zaujalo. Dokonce jsme nepřehlédli ani odbočku směr Střela. Okolo staré zchátralé sýpky pokračujeme vzhůru. Jedeme úzkou lesní silničkou a přemýšlíme, kam uhneme, kdyby něco jelo proti. Byla to zbytečná starost. Silnička končila u zámku, který je nepřístupný, jen cedule – pozor, ze střechy padají tašky – dala najevo, že to není úplně zapomenutý kraj. Mezi stromy bylo ještě vidět hradní zříceninu, resp. zbytky věže. Ani jsme se nepokoušeli se tam dostat. Jsou to zbytky gotického panského sídla z 1. poloviny 13. století. Během třicetileté války bylo dobyto, zničeno a neopraveno. Na místě jeho předhradí po r. 1661 postavili jezuité barokní zámek. Po zrušení řádu r. 1773 se měnili majitelé, po r. 1948 byl znárodněn a sídlila zde internátní zvláštní škola a později tu byl uskladněn archiv. Po r. 1989 byl zámek vrácen původnímu majiteli, který zde bydlel až do r. 2006. V tomto roce ho prodal lotyšskému podnikateli, který zámek nechal chátrat. Něco zničili zloději a squatteři, střechu poškodil vítr. Od r. 2017 ho vlastní přednosta kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice Královských Vinohrad Evžen Hrnčíř - zabezpečil ho proti vniknutí a plánuje rekonstrukci. Teď to tam tedy nejspíš vypadá už zcela jinak, než znázorňují fotky z r. 2011. Budeme se tam muset zajet podívat.

Zbytek dne jsme se rozhodli strávit na zámku ve Strakonicích. Zdejší hrad byl založen mezi léty 1220–1235. Téměř od začátku zde žili členové Maltézského řádu. Na poč. 14. století bylo zlepšeno opevnění a původní hranolová běž byla přestavěná na gotickou věž s břitem - dnešní Rumpál. Na poč 18. století již hrad nevyhovoval současnému bydlení, byl postaven nový obytný palác. Následovala barokní přestavba hradu na zámek - erb tehdejšího velkopřevora a r. 1715 se na zámku dochoval. V barokním slohu byl opraven i hradní původně románský kostel sv. Prokopa. Během 2. světové války řád o zámek přišel. Až r. 2008 se opět stali vlastníky svých církevních objektů. V té době zde už probíhala rozsáhlá rekonstrukce.

Dnes vlastní zámecký areál tři vlastníci - více než jednu polovinu vlastní město Strakonice, zhruba jednu čtvrtinu Jihočeský kraj. Církevní objekty vlastní Římskokatolická farnost Strakonice. Nedaleký zámecký špýchar vlastní ještě soukromá osoba.

V 11 sálech hradního areálu je umístěno muzeum. Zavírají už v 16 hodin, poslední návštěva je prý možná v 15,30 hodin. My tam naštěstí byli ještě o hodinu dřív a myslím, že na prohlídku je skutečně třeba 1 – 1,5 hodiny. Je pravda, že Otu to hodně zajímalo. Ten by potřeboval určitě dvě hodiny.

V muzeu je velká část věnována zvukovým nosičům – starým gramofonům, rádiím i historickým hudebním produkcím. Další místnosti jsou věnovány vlastně všemu, co se Strakonicemi souvisí. Je tam popsán vývoj od pravěku až po 1. světovou válku, nezapomněli na místního rodáka Fr. L. Čelakovského. Celá jedna místnost je věnována vývoji dud, kde si můžete i dudáckou muziku pustit. Dozvíte si informace o výrobě strakonických fezů a ČZ motorek. Při procházení jednotlivými místnostmi se dozvídáme i k čemu sály sloužily. Po ochozu se z hradního paláce dostaneme i na věž.

Součástí prohlídky je i kapitulní síň a černá kuchyně, které jsou umístěny vně prostor muzea. Jenže jsme to nikde předem nezjistili, až v 15,55 nás na to upozornili s tím, že se to už nestíhá, že tam s námi musí jít průvodce. To brzy. Nakonec se nad námi slečna smilovala, my jsme rychle ukončili prohlídku motorek a společně ještě zašli do nádherné románské kapitulní síně, ke které přiléhá ještě raně gotický ambit. Nádhera. Jen tu černou kuchyň jsme museli oželet. Ale to už nám tolik nevadilo. Nakonec to dopadlo ještě docela dobře.

Nádvoří zůstalo ještě otevřené, takže jsme si vše ještě prohlédli, vč. Švédské branky, která vede k řece. Prošli jsme po novém mostě v místě bývalého přívozu až k Měšťanskému pivovaru. Není to sice minipivovar, ale pivo Klostermann vaří výborně. Obchod měl samozřejmě ve svátek zavřeno. Vrátili jsme se přes parčík nad malou zoologickou zahradou a obešli zámek i z venku.

Už se blížil večer a tak jsme uvažovali, kam hlavu složit, tj. kde zaparkovat, aby se tam nechalo přespat. Chtěli jsme se jít ještě podívat na rozhlednu Kbíl. Téměř přes ni vede žlutá turistická značka. Je tam i vysílač a tak jsme řekli, že to zkusíme se tam dostat autem. Podle mapy se nám zdála vhodnější cesta ze Švejcarovy Lhoty. Daleko jsme se však nedostali. A tak jsme to zkusili z rozcestí Pod Kbílem, které je na silnici Libětice -Úlehle. Zákaz vjezdu tam nebyl, cesta nebyla zrovna nejlepší, ale šlo to. Bylo vidět, že tam občas nějaké auto projede. Na vrcholu na nás čekala nádherná rovinka. Hned nám bylo jasný, že nic lepšího už nemůžeme najít.

Auto jsem zatím předělala na ložnici a ještě za světla jsem uvařila večeři. Ota si mezitím vyběhl podívat se nahoru. Mne to moc nelákalo, protože obzory byly poměrně mlhavé a tak jsem doufala, že to ráno bude lepší.

Během večeře přijely ještě dvě auta s omladinou, ale se stmíváním nastal úplný klídek. Bohužel na delší posezení při svíčce nebyla ta správná teplota, ale bylo nádherně. Hvězdy ve tmě zářily tak, jak to v obci člověk nikdy nevidí.

Jedeme do Hartmanic - 1. den - odpoledne: Střela - zámek a zřícenina hradu, Strakonice - hradní areál s muzeem, rozhledna Kbíl na mapě