Jedeme do Hartmanic - 2. den - dopoledne: rozhledna Kbíl, Čestice-zámek, křížová cesta, kostel, rozhledna, Doubravicí u Volyně-tvrz, Hoštice-rodiště Jiřího Trošky, Volyně-městská památková zóna

Ačkoliv jsme šli spát poměrně brzy, vzbudili jsme se až po 8. hodině. V tom klídku pod rozhlednou Kbíl se spalo nádherně.

Po snídani jsme vyrazili na rozhlednu, i když zrovna tyto kovové rozhledny z vysílačů mobilních operátorů moc nemusím. Jak říkám, jsou to rozhledny bez nápadů, i když z nich jsou většinou skutečně daleké výhledy. Tak tomu bylo i nyní. Sluníčko už krásně hřálo, ale v údolích byla ještě ranní mlha. O to snad byl ten pohled nádhernější. Kopečky vystupovaly z bílé mlhy. Bylo krásné pozorovat, jak se tam ta mlha převaluje. I ten výstup byl nakonec prima ranní rozcvička. Celý stožár je 42 metrů vysoký, na vyhlídkovou plošinu ve výši 27 metrů jsme museli vystoupat 151 točitých schodů. Kdyby byly výhledy jasné, viděli bychom na jihu celé pásmo Šumavy, na severu Brdy, na východě Budějovickou pánev a za ní ještě Novohradské hory. Ale i tak jsme moc spokojeni.

Nakonec i dnes pokračujeme v poznávacím výletu. Plány máme velké, pořádný výlet tam však není.

Rádi navštěvujeme rozhledny - další máme téměř na trase v obci Čestice. V prospektech, které jsme získali ve Strakonicích, jsme se dozvěděli, že je zde i barokní zámek. Byl postaven koncem 17. století a po požáru r. 1690 znovu obnoven. Dominantou zámku ve tvaru písmena L je šestiboká věž. V zámeckém parku jsou zbytky středověké tvrze, kde panstvo bydlelo, než se přestěhovalo do pohodlnějšího zámku. Dnes v něm sídlí obecní úřad, je zde obřadní síň, knihovna a malé muzeum, kde je možno shlédnout numismatické sbírky z různých období. Je zde sál s loveckými trofejemi a zbraněmi. Tak je tomu nyní. V době naší návštěvy to vše začínalo, vše bylo pěkně opravené a do muzea se mohlo nahlédnout zdarma. Však byli tehdy zpřístupněny jen tři místnosti.

Od zámku je to k rozhledně necelý kilometr. Jenže nás z trasy zase na chvilku odvedla šipka Kalvárie. I o té jsme se v muzeu dočetli. Chvilku jsme váhali, plány máme trochu jiné, ale nakonec jsme se shodli na tom, že se půjdeme podívat alespoň na první kapličky – tedy pokud to nebude daleko. A udělali jsme dobře. Po chvilce jsme zahlédli na západním svahu dřevěný domek - až později jsme zjistili, že to je bývalá poustevna, která měla šindelovou střechu s malou věžičkou. Bohužel uvnitř namalovaná freska starého poustevníka vidět není. O kousek dál je kalvárie s křížovou cestou. Něco takového jsem ještě neviděla. Tyto stavby zde r. 1820 nechala postavit paní tohoto panství - hraběnka Dorota Reyová jako poděkování za uzdravení z těžké nemoci. Hlavní svatyni tvoří kaple Povýšení sv. Kříže ve slohu vlašské renesance. Předsíň drží 12 dorských sloupů. U ní jsou postaveny čtyři malé otevřené výklenkové kapličky. V každé kapličce jsou dvě zastavení (od druhého do devátého). Kde je to první zastavení, to nevíme. Tři kříže, které křížovou cestu vždy zakončují, jsou na zadní straně této kaple. Na východní straně kopečka je ještě v podobném slohu postavená menší kaple Matky Boží - Panny Marie Bolestné. Tato kaplička je uzavřená, okénkem byl vidět oltářík. Ale první zastavení křížové cesty tu asi nebude. Skutečně hodně zajímavě pojatá křížová cesta.

I tady se nám líbilo, ale Otu už to táhne k rozhledně - dalšímu 40 metrů vysokému telekomunikačnímu stožáru. Jenže tahle rozhledna je přece jen něčím zvláštní. Tato kovová rozhledna je přistavěna k boku telekomunikačního stožáru. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 7 metrů vede 35 schodů. Tak tohle je příjemné zjištění. Výhled je poměrně dost omezen okolními kopci - je tedy vidět hlavně obec Čestice a její nejbližší okolí, na západě je vidět Javorník s rozhlednou.

Cestou k autu jsme se ještě zastavili u kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Původně románsko-gotický kostel z počátku 13. století byl ve 14. století přestavěn goticky. Současná podoba kostela je z 19. a z počátku 20. století. V interiéru jsou cenné nástěnné malby ze 14. století, křížové klenby. Byl otevřen, tak jsme mohli dovnitř nahlédnout.

Konečně jedeme podle naplánované trasy. Projíždíme Doubravicí u Volyně - ze silnice jsme zahlédli zdejší tvrz z r. 1251. R. 1520 byla dobyta. Dvoupatrová hranolová věž je v soukromém vlastnictví. Zachovala se i část hradby a bašta, ale to jsme neviděli. V jejím okolí je soukromý sad.

Chceme se zastavit v Hošticích, kde se narodil režisér Jiří Troška a kterou proslavil ve svých komediích, kde má svůj hrob zpěvák Michal Tučný a kde se pořádá pravidelný festival Stodola. Ve filmu to vypadalo jako poměrně velká obec, ve skutečnosti se nám to zdá malinké. Hned při vjezdu do obce nás vítá cedule – všude v obci se platí parkovné 30,- Kč. Než jsme se rozhodli, kde zaparkujeme, byli jsme z obce zase venku. Jediné, co jsme z filmu snad poznali, byla vrata od statku. Projeli jsme okolo rodné chalupy režiséra Trošky, kde má namalovanou podobiznu a kde je dnes penzion, a okolo nově opraveného zámku, který je soukromý a pro veřejnost uzavřený. Takže nakonec ani nebyl důvod se zastavit. Trošku nás to zklamalo.

Pokračujeme do Volyně, jejíž historické jádro bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Byl čas oběda a tak nás na kraji města u nádraží zaujala nabídka nově otevřené restaurace Na Nové. Nabízeli hotovky za 59,- Kč (upozorňuji, že to bylo r. 2011). Svíčkovou už neměli, dali jsme si plněné bramborové knedlíky se zelím a nemělo to chybu. Malé křehké knedlíčky plněné skutečně kousky uzeného, hodně zelí a vkusně na talíři upravené. Příjemná obsluha, takže co víc si přát.

Příjemně naladěni vyrážíme na náměstí Svobody. Nebylo to daleko, kousek do kopečka. I celé náměstí je ve svahu. Má parkovou úpravu - mezi stromy je skoro schovaný mariánský sloup se sochou Panny Marie z r. 1760. Nejvíce nás zaujaly dvě nově opravené budovy – radnice a restaurace U radnice. Radnice byla kolem r. 1560 přestavěna ze staršího měšťanského domu. Dnešní úprava je z r. 1927, jak je vidět na nápisu nad slunečními hodinami. Dnes tam je městské kulturní středisko a informační centrum. Tam jsme si vyzvedli mapku města a úzkou uličkou jsme se vydali ke kostelu Všech svatých, ke kterému přiléhá tvrz. První, tehdy dřevěný kostelík zde byl založen ve 13. století. Stavba zděného kostela byla zahájen v první čtvrtině 14. století - asi společně se založením tvrze., která sloužila jako sídlo královských purkrabí. Kostel byl postupně upravován a rozšiřován, sakristie byla připojena r. 1668. Nejnovější je kostelní věž - byla postavena r. 1817. Tvrz poškodila husitská a uherská vojska. Po r. 1629 sloužila jen jako sýpka. Tady jsme si prohlédli i zbytky hradeb - dochovala se i šestiboká bašta. Co se dalo, to jsme obešli.

Cestou k autu jsme zašli do Žižkovy ulice, kde je židovská synagoga v empírovém stylu. Byla postaven v letech 1838 - 1840. Ve štítě je hebrejský nápis s hodinami, který drží lvi. Po 2. světové válce byla budova upravena na kino a diskotéku. Vývěsní štít Disco Caribik tam visel, ale nic dalšího už nenasvědčovalo tomu, že by tam diskotéka byla. Jen okna v patře byla otevřená.

Cestou k autu jsme si na protějším svahu všimli kaple Anděla strážce. Byla postavena r. 1858 podle návrhu zdejšího rodáka arch. Josefa Niklase. Vypadá hezky, ale nahoru se nechystáme. Na odpoledne máme jiné plány.

Jedeme do Hartmanic - 2. den - dopoledne: rozhledna Kbíl, Čestice-zámek, křížová cesta, kostel, rozhledna, Doubravicí u Volyně-tvrz, Hoštice-rodiště Jiřího Trošky, Volyně-městská památková zóna na mapě