Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 45. den/2. část: Kojetín – historické centrum města; rozhledna Vitčice; pivovar Němčice; Víceměřice - keltské opidium, naučná stezka a vyhlídková plošina Kozlov

V Chropyni jsme se docela zdrželi, Kojetínem jsme měli v plánu jen projet, ale Ota se chtěl projít po náměstí a zavzpomínat na doby, kdy sem občas jezdíval na motorce. Parkujeme proto na Masarykovo náměstí, v blízkosti Komenského náměstí, což jsou pravděpodobně nejstarší části města. O počátcích Kojetína se toho moc neví. První písemná zmínka je z r. 1233. Prý zde býval i středověký hrad. Z něho se nedochovalo nic.

My začínáme prohlídkou Masarykova náměstí – zastavujeme se v infocentru, kde byl od počátku 19. století hostinec U Zlatého křížku. Tam se r. 1848 konaly tzv. Slovanské bály. Tam také maloval v únoru 1849 Josef Mánes hanácká děvčata. R. 1911 byla budova přestavěna do současné secesní podoby. Dnes je tam ještě knihovna a muzeum.

Dominantou náměstí na protější straně je původně barokní patrová budova radnice, která byla postavena r. 1829. V třípatrové věži s hodinami se nacházel zvon z r. 1757, který je dnes na podestě v patře radnice. Budova byla později secesně upravená.

Ve středu náměstí je barokní mariánský sloup, který tu nechal postavit v letech 1704 - 1705 kojetínský měšťan Johanes Kulhan. Na náměstí je i celá řada zajímavých domů.

Na jih je Komenského náměstí, kde je kostel Nanebevzetí Panny Marie, nejvýznamnější památka města. Tento původně gotický kostel ze 13. století byl v 17. století barokně přestavěn. Interiér byl upraven v 18. století – to byly na zdi ještě barevné fresky a obrazce. Z důvodů nákladného udržování byl interiér r. 1937 přemalován na bílo.

Naproti kostela stojí fara, postavená r. 1830. Přízemí je zaklenuto křížovými a valenými klenbami. Hlavní sál je vyzdoben rokokovými malbami.

Severně od Masarykova náměstí je náměstí Dr. E. Beneše, kde nás zaujala krásně opravená budova Hotel Pivovar. O pivovaru tu nic nevíme, právě proto se tam jdeme podívat. Původní zde stojící budova r. 1602 vyhořela. Na spáleništi byla na počátku 17. století postavena tato budova, kde obec zřídila malý pivovar se sladovnou. R. 1904 byla přistavěna patrová budova se sálem a divadelním jevištěm a s kinem. R. 1913 pivovar koupil rolnický pivovar Přerov, ale v témže roce zde vaření piva ukončil. V letech 2006 – 2007 probíhala rozsáhlá rekonstrukce a byl zde otevřen hotel se stylovou restaurací.

Za zmínku určitě stojí nedaleko stojící bývalá synagoga, která byla postavena v pol. 15. století a patří mezi nejstarší stavby ve městě. R. 1953 byla upravena pro potřeby Církve československé husitské. Jenže o tom Ota nic nevěděl a i když jsme autem jeli nedaleko, nezastavili jsme se tam.

Čas oběda je dávno pryč a my ještě nejedli. V tom horku nemáme ani chuť. Jen pijeme, samozřejmě vodu, co jiného může řidič pít. Ale něco jíst musíme. Z trasy odbočujeme kousek na jih do Vitčic, kde je rozhledna. Tam jsme vloni sice byli, ale doufáme, že tam najdeme kousek stínu.

Teploměr už ukazuje 36 stupňů, jen občas to trošku foukne. Na sluníčku jíst odmítáme. Naštěstí na kraji lesa trochu stínu je. Ale dnes nevařím. Na cestu jsme dostali kus bublaniny, shodli jsme se na tom, že nám to k obědu bude stačit. Zajedli jsme to zahradními malinami a jsme najedení. Kdyby tu bylo lepší prostředí, ani bychom už dál nejeli, i když ještě moc hodin není. Nikde se nám dnes toulat nechce.

Po chvilce váhání jsme na rozhlednu vylezli, je naštěstí nízká a dnes jsou výhledy docela pěkné. Doma jsem zjistila, že dokonce lepší než vloni.

Vracíme se zpátky na trasu a zastavujeme se v Němčicích nad Hanou, kde je pivovar, který tak navázal na tradici vaření piva v obci. Původní obecní pivovar byl ve 2. pol. 17. století na Palackého náměstí na místě dnešní radnice. Novodobý pivovar byl založen r. 2019 nedaleko centra v budově bývalé potravinářské prodejny. Tu zrekonstruovali a kromě pivovaru vybudovali i restauraci s bowlingem. Jenže dnes i zítra je zavřeno. Chvíli tady okukujeme, uvnitř slyšíme hlasy. Než jsem se odhodlala zaklepat, vyšel pán a zve nás dovnitř. V lahvi mají jen dvě piva, ale jsme spokojeni – máme jantarový ležák a svrchně kvašenou Apu. To je o důvod víc někde pro dnešek výletování ukončit.

Držíme se však plánu, pokračujeme dál na západ, kde u obce Víceměřice je na kopci Kozlov stejnojmenná vyhlídková plošina. Je jen kousek od vysílače a vodojemu. Mám poznámku, že by se tam mělo nechat dojet autem a pak tam i přespat. Jedeme tam a doufáme, že to vyjde.

Pokračujeme plni očekávání. Je to skvělé, vyšlo to. Místo je ideální. Jen je tady sluníčko. Jediný stín tu vrhá přístřešek s pěkným posezením a po čase i auto. Ale to stačí.

Tady je 4. zastavení naučné stezky Víceměřice, kterou si zítra chceme projít. Na něm si čteme zajímavou pověst, podle které byl pojmenován tento kopec. Také se dozvídáme, že na nedalekém kopci severně od našeho místa bývalo keltské opidium. Leželo na trase jantarové stezky a pravděpodobně bylo výrobním a obchodním centrem. Zřejmě se tady vyráběly i mince. Při archeologických průzkumech zde byly nalezeny i mince řecké, římské, egyptské i z Kartága a stovky železných a bronzových předmětů a celá sada skleněných náramků. Opidium zaniklo pravděpodobně koncem 2. století př. n. l..

Zdejší vodárna byla postavena v 80. letech 20. století. Je to 4 metry hluboký zásobník o rozměrech 15 x 8 metrů. Voda je sem dopravována potrubím z oblasti Záplety, kde jsou studny, a samospádem dopravována do Víceměřic a Doloplaz.

Jen kousek od místa vhodného na parkování byla r. 2012 postavena na kovových základech nižší dřevěná rozhledna. Tam je i další možnost posezení, ale již na plném slunci. Na zastřešenou vyhlídkovou plošinu vede jen 9 špriclí, jsou však prudké a daleko od sebe. Výstup je tedy poměrně náročný, ale výhled je široký a daleký – za dobré viditelnosti dál než 40 km. Jsou vidět nedaleké Němčice, Nezamyslice, vysílač Morava, rozhledny Vitčice a Brdo, předhůří Jeseníků a Oderských vrchů, Hostýnské vrchy od rozhledny Kelčský Javorník, přes Hostýn, Vizovické vrchy a Drahanskou vrchovinu.

Na večer straší bouřkami, ale hlavně v Čechách. Tady se občas objeví v dálce mráček, ale na déšť to zatím vůbec nevypadá. I ten vítr občas přestává foukat. Je horko, neustále se posouváme z místa, kam začíná svítit sluníčko. Při tom popíjíme pivo koupené v Němčicích. Je studené a výborné. V tom vedru se nedá dělat nic, čteme si, posloucháme rádio, večeři zapíjíme pivem z přerovského Parníku.

Když zapadlo sluníčko, konečně klesá teplota pod 30. Jdeme spát v půl desáté, je 25 stupňů. Úplně nezavíráme zadní, ani boční dveře, ať to trochu protahuje. Snad nám tam nenaprší.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 45. den/2. část: Kojetín – historické centrum města; rozhledna Vitčice; pivovar Němčice; Víceměřice - keltské opidium, naučná stezka a vyhlídková plošina Kozlov na mapě