Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 46. den - odpoledne: Bohdalice - vyhlídková plošina na Holém kopci; Rostěnice - vesnická památková zóna; Luleč - rybník Hartlovka a koupaliště U Libuše

Přes poledne jsme si prohlíželi Vyškov, ale na oběd jsme tam nešli. Dnes chci něco uvařit.

Směřujeme na jih do Bohdalic, kde je vyhlídková plošina na Holém kopci. Ve svém itineráři mám napsáno, že je tam parkoviště, kde by se mohlo přespat. Jenže je to trošku jinak. Parkoviště tam je, ale také cedule, že prostor je monitorován. To na spaní není zrovna nejlepší. Ale uvařit se tady nechá.

Železná vyhlídková plošina byla postavena na zděném vodojemu na Holém kopci r. 2004, když vodárenská společnost dělala rekonstrukci oblastního vodovodu. Je poměrně nízká, měří asi 6 m a vede na ni 34 pohodlných schodů, ale nabízí poměrně daleké výhledy na Vyškovsko, Drahanskou vrchovinu, Pálavu, Chřiby, Hrubý Jeseník, vysílač Kojál a Svatý kopeček u Olomouce. My ještě pozorujeme, jak mraky plují oblohou. Cestou to vypadalo, že každou chvíli sprchne. Najednou jsou mraky skoro pryč a je jasno a zase horko.

Po obědě odjíždíme. Stáčíme se zase trochu k západu. Jen krátkou zastávku děláme v Rostěnicích, kde je od r. 2005 vesnická památková zóna. Jsou zde venkovské usedlosti s typickým znakem vyškovské architektury, - žudrem, tj. přístavkem s obloukovým vchodem ve tvaru hřibu. Tento typ lidové architektury je u nás prý opravdovou raritou. Tuto starou architekturu máme rádi. A když to mají ještě hezky opravené, je to skutečně nádhera.

Tato obec spolu se sousedními Zvonovicemi a Lysovicemi mají společnou a zvláštní historii. Až do r. 1945 to byly německé vesničky mezi českým obyvatelstvem sousedních obcí. Přitom Rostěnice patří mezi nejstarší obce vyškovského okresu. První písemná zmínka o obci je již z r. 1141.

Parkujeme kousek od obecního úřadu. Infocentrum je zavřené. Většina domů na návsi jsou lze říct normální domky, ale domy čp. 51 a 52 nás přímo fascinují. Ty další domy ani nehledáme. Nic hezčího tu být nemůže.

Jen jsme ještě zašli k farnímu kostelu sv. Cyrila a Metoděje, který byl postaven v novorománském slohu mezi lety 1857 - 1863. A pak už skutečně odjíždíme. Další dvě sousední obce si necháváme na zítra. To budeme tudy opět projíždět.

Teď už skutečně uvažujeme, kde bychom mohli přespat. Jedeme do Lulče k rybníku Hartlovka. Je to bývalý lom, těžba byla ukončena r. 1935. Pak byl lom zatopen podzemní vodou. Voda prý ubývá a její kvalita se snižuje. Koupání je prý povoleno na vlastní nebezpečí. Jdeme se podívat, jak vypadá voda a jak okolí. Lom vypadá skvěle, voda příšerně. Navíc tu není nic, co by připomínalo parkoviště. Parkovat se nechá jen ve vysoké trávě, to se nám také nelíbí.

Vracíme se zpátky do Lulče, kde je přírodní koupaliště U Libuše. Jedeme se tam podívat. Parkoviště je na okraji obce, je u lesa a je velké. Jedeme na nejvzdálenější konec, tam je docela rovinka, kde by se snad nechalo přespat. Počasí se vybralo, je krásně, asi i proto je tady spousta aut. Ota zpočátku se spaním zde váhá, aby tady nebylo moc rušno. Jdeme se podívat, jak to tu vypadá s koupáním a pak uvidíme.

Je to přírodní koupaliště, bývalý lom, kde se s těžbou kamene začalo v letech 1867 – 1869. Ještě roku 1935 se zde těžilo, když najednou v polovině roku z hloubky 25 metrů vytryskl z pukliny ve skále silný pramen, a to takovým proudem, že od soboty do pondělního rána voda zatopila skoro celý lom. Na dně zůstaly kolejnice, vozíky, výtah – nebyl čas to vystěhovat. 5. 7. 1939 zde bylo otevřeno koupaliště. Bylo pojmenováno U Libuše na základě pověsti: kněžna Libuše se tudy vracela z posvátného Velehradu, když narazila v lese na studánku s čistou pitnou vodou, kde se osvěžila. Studánka Libuše je v lese prý stále.

I tento lom je bez odtoku, ale voda je na vysoké úrovni a prakticky bez sinic. Je pravidelně kontrolována, sinice se zde vyskytly v malém množství 2x – r. 2005 a 2018. Koupaliště vypadá skvěle. Jsou zde pláže, dětské brouzdaliště, skokanské můstky, velká vodní skluzavka. Jsou tady převlékárny i WC, hřiště na volejbal a pro děti houpačky. To vše je otevřeno od 8 do 18,30 hodin. Vstupné po 16. hodině je pro nás důchodce za 30,- Kč. Dvě možnosti občerstvení jsou mimo areál koupaliště.

Už nemáme co řešit. Moc se nám tu libí. Jsme rozhodnuti. Jdeme si pro plavky a pro peníze a jdeme se vykoupat. Dostáváme na ruku pásku, abychom se mohli v případě potřeby volně pohybovat i mimo areál. Voda dokonce není ani moc ledová. Koupání je skvělé. Je tady spousta možností, kde pobýt, takže se ani nezdá, že by tu bylo moc lidí. Nejvíc plno je na vodní skluzavce, tam omladina dokonce postává ve frontě. Ale to nás zrovna neláká.

Když jsme si to řádně užili, vracíme se k autu. Cítíme se skvěle osvěženi. Kousek od nás parkuje další dodávka. Vypadá to, že mají stejné úmysly. Tak tu asi nebudeme v noci sami.

Docela nám vytrávilo, dáváme večeři z vlastních zásob, pak pivo. Je nám už úplně jasné, že dál nepojedeme. Večer se vyjasnilo, v 7 hodin je ještě 29 stupňů. Na ochlazení to nevypadá.

K našemu údivu pozorujeme, že občas přijede auto a lidé s ručníky jdou ke koupališti. Vypadá to, že se přestalo vybírat vstupné, ale že koupaliště zůstává otevřené.

Když už jsme skoro pomýšleli na to, že půjdeme spát, najednou jsme se shodli na tom, že by bylo skvělé se jít ještě jednou vykoupat. Pokud je koupaliště stále otevřené, už by tam večer nemusel být nikdo.

Ota se rozhodl vydat se na průzkum. Vzadu vlevo jsou vidět kamenné bloky, vypadá to, že se tady dělávali závody. Opačná strana je schovaná za skálou. Tam se jdeme podívat. Obcházíme lom, nahoře objevujeme velkou opalovací louku. Slézáme po schodech ze skály a nacházíme skutečně nádherně schované místečko. Tady jsou ty druhé bloky, kamenné schody vedou až do vody. Tady teď ani plavky nepotřebujeme. Asi bychom je nepotřebovali nikde, jsme tu sami. Ale tady je to nejlepší. Plaveme k protějším blokům, tipujeme to na 50 metrů. Voda je večer skvělá. Ještě za šera jsme zvládli vylézt po schodech na skálu, k autu už jdeme za tmy.

Najednou nás přišli navštívit sousedi z dodávky. Hezky se s nimi povídalo. Spát jsme nakonec šli v jedenáct. Kdesi v dálce už blýská. Ještě je 22 stupňů, necháváme opět nedovřené zadní i boční dveře, ať se nám dobře spí.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 46. den - odpoledne: Bohdalice - vyhlídková plošina na Holém kopci; Rostěnice - vesnická památková zóna; Luleč - rybník Hartlovka a koupaliště U Libuše na mapě