Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 34. den: okruh asi 5 km: NS Lašská-Kopřivnice – hrad Šostýn – Raškova vyhlídka–rozhledna Bezručova vyhlídka-Jasníkova studánka; Nový Jičín–památková rezervace; NS Fr.Palackého–PP Pikritové mandlovce, Polštářové lávy

Vstáváme tradičně v osm, v autě je 16 stupňů. Spalo se tady perfektně. V noci nás skutečně nemělo co rušit. Venku je opět mlha, zase nic nevidíme.  Stále je to však lepší než včerejší déšť. Sice máme v plánu jít na rozhlednu, ale doufáme, že se to snad aspoň trochu vybere.

Zastavujeme se v Kopřivnici koupit pečivo a samozřejmě v infocentru. Ota kupuje pohlednice rozhleden a ještě získává zajímavé prospekty. Ještě jedeme okolo minipivovaru Polivar, kde se kupodivu Ota nezastavuje. Před 13 lety při přechodu Beskyd jsme ve městě spali a zdejší pivo ochutnali. Tehdy nás neoslovilo, ale to ho vařili jinde. Za ta léta se určitě mnoho změnilo, ale zatím máme v autě piva dost.

Odjíždíme na východní okraj města na velké parkoviště Skiareálu Červený kámen. Chystáme se na cca 5 km dlouhý okruh na hrad a na rozhlednu. Zatím je stále mlhavo, ale zdá se, že se to už vyberá

Z parkoviště a z rozcestí Kopřivnice – koupaliště jdeme vpravo po žluté a také po naučné stezce Lašská – Kopřivnice. Celá stezka měří 16 km. Na 16 informačních tabulích se dočtete o přírodě, historii a zajímavých místech na trase. My si projdeme jen její menší část.

Přicházíme k památnému stromu - k Husově lípě. Je to poslední strom z původního stromořadí, které bylo vysazeno podél cesty od městského koupaliště na hrad. V blízkosti tohoto stromu se zejména na konci 19. století vzpomínalo při hořící vatře na Mistra Jana Husa. R. 1933 sem KČT umístil pískovcový památník s nápisem Husova lípa a se symbolem kalicha. V r. 1997, kdy byl strom vyhlášen památným stromem, byl vysoký 34 m, s obvodem 448 m. Jeho stáří se odhadovalo na 150 let.

Rozcestník tu není, žlutá trasa se dělí. Jedna žlutá s naučnou stezkou vede vlevo, my jdeme po té žluté, která stoupá vpravo k rybníčku na rozcestí Šostýn.

Stejně jako žlutá se různě dělí, tak i naučná stezka se tady různě klikatí. Najednou k nám přichází z protisměru a stejně jako my odbočuje na zříceninu hradu Šostýn (Šauenštejn).

Na zalesněných dvou vrcholech (452 m) byl krátce před r. 1293 postaven hrad. Na jižním vrcholu byl palác se dvorem, na severním byla věž. Obepínal ho příkop a mohutný val s nezbytnou palisádou, místy byl zdvojený. Sklepy byly vyhloubené ve skále. Kdy hrad zanikl, o tom jsou jen dohady. Prokazatelně r. 1422 se ještě využíval a r. 1437 už je uváděn jako zřícenina. To, co se ze zříceniny nechalo využít, to si odnesli obyvatelé z blízkých obcí. Od 30. let 20. století začal intenzivní archeologický průzkum, kdy byly odkryté zbytky hradu, které byly zasypané sutí i rozpadlými valy. K dalšímu výzkumu došlo v 90. letech 20. století. Současně začaly i konzervátorské práce, aby se zachránilo pro další pokolení to, co ještě stojí. Tyto akce probíhají na hradě stále. R. 1999 byl dokonce objeven středověký rybník.

Z hradu se dochovaly poměrně rozsáhlé zbytky zdí obytné části hradu i s okénky, gotické portály i terénní nerovnosti. Jsou částečně vidět i sklepní prostory. Dokonce i Otu, který zříceniny moc nemusí, to zaujalo a tady to prochází.

Vracíme se k obnovenému středověkému rybníčku a tentokrát jdeme po naučné stezce vpravo. První kilometry jsou samozřejmě převážně do kopce.

Jen krátkou odbočku děláme ke skalní vyhlídce Raškův kámen. Své jméno získal po tehdejším majiteli zdejších lesů. Je to však zdejší rarita. Není to klasická skála, ale je to korálový útes, který sem byl v třetihorách přesunut. Ční 50 m nad přístupovou cestu. Na vrcholu byla r. 1952 upravená vyhlídka. Zpočátku se jde po schodech, které jsou vytesány ve skále, v horní části jsou kovové schody, které jsou spojené s kovovou vyhlídkovou plošinou. Jsou vidět kopce ve směru Kopřivnice a Štramberk, kde je dominantou vápencový lom Kotouč, který byl založen r. 1881. Konečně už svítí sluníčko a kopečky vylétají z mlhy.

V blízkosti Raškovy skály jsou tři památné buky - Raškův buk, Ondrášův buk (pojmenován po zdejším zbojníkovi) a buk Černých myslivců (připomíná členy myslivecké družiny).

Blížíme se k rozcestí Janíkovo sedlo. Ale až přímo tam nejdeme. O chvilku dřív je bezejmenné rozcestí s přístřeškem Janíkovo sedlo a dřevěný dům v kombinaci s kamenem. Vpravo odbočuje naše naučná stezka, vede souběžně se žlutou značkou, která sem přišla z protisměru. My odbočujeme vlevo po cyklostezce. Nesmíme se nechat zmást. Občas raději cestu kontroluji v tabletu, abychom nepřešli na jinou cyklostezku.

Jak jsem řekla, naučná stezka Lašská – Kopřivnice se tady všelijak kroutí. Najednou jsme na ni zase narazili a jdeme po ní vpravo. Občas se nám otevírají zajímavé a daleké výhledy, i když stále trochu zamlžené. Kousek jdeme i po úžasné a pohodlné hřebenovce. Na jejím konci klesáme k rozhledně Bezručova vyhlídka.

Již r. 1934 zde KČT zřídil Bezručovu vyhlídku – byla zde lavička a pískovcový kámen s názvem – Bezručova vyhlídka, později i přístřešek. Když to zde zchátralo, postavil tady kopřivnický turistický oddíl TJ Tatra novou vyhlídku. - byla to nízká železná konstrukce s betonovou vyhlídkovou plošinou, na kterou vedlo 17 kovových schodů. Byla však nízká a okolní stromy ji za pár let přerostly. R. 2012 byla postavena nynější dřevěná 13 m vysoká čtyřpodlažní rozhledna. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 10 m vede 45 poměrně prudkých schodů. O rozhlednu se starají, natírají ji, v letech 2020 a 2021 byly dokonce vyměněny i poškozené části. Jediný problém je v tom, že okolní stromy opět přerůstají a výhled je pouze západním směrem na město Kopřivnice.

Podle mapy.cz by zde měl být ještě pamětní kámen původní vyhlídky, který sem umístil KČT r. 1934, jenže ten jsme neviděli, možná proto, že okolí je dost zarostlé nebo jsme špatně hledali. Je tu jen vrcholový patník kopce Brdy (467 m).

Cesta vede od rozhledny dál také tam, kam potřebujeme. My se však kousek vracíme po naučné stezce a po ní odbočujeme vpravo. Mělo by to být trošku delší, ale také snad trošku pohodlnější klesání.

Přicházíme k Jasníkově studánce, kterou zde v místě pramenného vývěru podzemní vody vybudoval KČT na počest kopřivnického rodáka, básníka Adolfa Jasníka. Odtud už bez zastavení scházíme k autu. Sestup je prudký a náročný. V lese je vlhko, cesta je samý kámen a kořen, klouže to. Ale zvládli jsme to, našli i několik hub, ale na hříbka stále čekáme. Dnes jsme nadšeni oba, já miluji hrady a skály, Ota rozhledny. Zajímavá byla i cesta.

Nejdřív jdu nakrájet houby na sušení, ty včerejší za předním sklem už pěkně proschly. Ota mezitím otvírá litrovku piva. Dnes to máme jako pohodový den. Nespěcháme. Až pak jdu dělat oběd.

Po pozdní a delší polední siestě jedeme do Nového Jičína, jehož historické jádro je města městskou památkovou rezervací. Město vzniklo pravděpodobně v 80. letech 13. století na křižovatce obchodních cest z Polska a Slezska do Čech a Uher. Nejstarší písemná zmínka je až z r. 1313, kdy město získalo první městské výsady.

Parkujeme zdarma na parkovišti v Bezručově ulici. Do centra jdeme okolo historické budovy Odborného učiliště a Praktické školy, která má zajímavý portál. To už také vidíme zbytky opevnění a šestibokou baštu, která byla r. 1613 vestavěna do hradební zdi z lomového pískovcového zdiva patrně z konce 14. století. V její blízkosti je pozdně barokní kamenný kříž z r. 1778.

Společně s městem byl na konci 13. století postaven gotický kostelík, který byl po r. 1503 pozdně goticky upraven. Z něho se do současné doby zachovala renesanční hranolová věž z konce 16. století. Na jeho místě – v těsné blízkosti hradeb byl v letech 1729 - 1734 postaven zděný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Věž byla po požáru r. 1844 zrekonstruována – o té doby je 66 m vysoká. U ní je kříž z r. 1864.

Na historické čtvercové Masarykovo náměstí to máme už kousek. Až do požáru r. 1503 byly domy na náměstí dřevěné. V té době město vlastnili páni ze Žerotína. Ti začali s budováním kamenných měšťanských domů s podloubím. Současná podoba je z přestaveb po dalších požárech v 18. století, která byla ovlivněna klasicismem. Prý je toto náměstí jedno z nejkrásnějších na sever od Alp. Snad se s tím nechá i souhlasit, protože je skutečně krásné. Stojíme a tiše žasneme. Jen se točíme, pak celé náměstí obcházíme. Domy jsou krásně zrekonstruované a nádherné. Okolo celého náměstí i v některých přilehlých ulicích je široké podloubí. Jsou zde také úzké uličky s prampouchy - zděnými rozpěrnými oblouky a také řada zajímavých průchodů. Na některých domech jsou i cedulky, ze kterých se dočteme o různých historických událostech, které se k domům vážou.

Jediný dům na náměstí má věžičku – to je radnice, jejíž základy a jádro jsou z r. 1503. Dnešní podobu ovlivnila rekonstrukce v letech 1929 a 1930. Zdobí ji pamětní deska našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka ke 140. výročí jeho narození.

Na vedlejším rohu je právovárečný dům U Laudona z r. 1602. Od 18. století zde byl zájezdní hostinec. Právě sem r. 1790 přijel těžce nemocný proslulý generál Ernst Gideon Laudon. Tady v těžkých bolestech dne 14. 7. 1790 zemřel. Jeho ostatky byly převezeny do Vídně. Tuto událost připomíná na domě umístěná jeho bysta s pamětní deskou. Dnes je v domě infocentrum.

Na stejné straně náměstí je renesanční šenkovní modrý dům s bílou štukovou fasádou. Pochází z 2. pol. 16. století. Zde bydleli i představitelé soukenického cechu. R. 1716 v něm byla zřízena rodinná lékárna U Bílého anděla. Tento název si dům zachoval dodnes.

Na domě na protější straně náměstí je pamětní deska – r. 1787 se v domě ubytoval císař Josef II..

V domě na rohu náměstí v ulici 5. května se 3. března 1873 narodil významný secesní malíř Hugo Baar. Ke 100. výročí jeho úmrtí sem Klub rodáků umístil pamětní desku.

Zajímavé jsou i stavby na ploše náměstí. Přibližně uprostřed náměstí je morový sloup, který připomíná velký mor r. 1680. Hned vedle je kašna se sochami tančících sedláků z r. 1929. Na plochu náměstí se po více než 100 letech vrátila replika sochy sv. Mikuláše, patrona Nového Jičína. Novým prvkem na náměstí je Fontána času, kterou tvoří devět vodotrysků. Každou čtvrthodinu v návaznosti na hodiny na radnici se spustí trysky, které tvoří jakýsi druh vodního orloje.

Na závěr prohlídky města směřujeme ještě k Žerotínskému zámku. Ve 14. století tady byla postavena gotická tvrz, kterou nechal v letech 1533 – 41 Bedřich ze Žerotína přestavět na pohodlný renesanční zámek. Nejvýraznějším prvkem jsou dvě obranné věžičky. Původně jich tam bylo víc. Ty ostatní, vč. Dolní a Horní brány byly odstraněny při přestavbě v 19. století. Zámek má dvě nádvoří – obě jsou přístupná. Dnes je v zámku Muzeum Novojičínska. Základy muzeu dal fulnecký nadlesní Wilhelm Kattauer, který dne 29. března roku 1849 věnoval zdejší hlavní škole ornitologickou a geologickou sbírku. Ta byla během následujících let doplněna entomologickými, paleontologickými a botanickými sbírkami. Dnes se v muzeu návštěvníci seznámí i s historií města a s vývojem kloboučnické módy, které město proslavovaly již od pol. 19. století. To se do města vrátili Židé, založili velké textilní továrny. Dodnes se město nazývá městem klobouků.

Ota se ještě šel kochat na náměstí, já zatím hledám Optiku. Nožička na brýlích vypadá, že mi brzy upadne. Utahuji ji nožem, ale moc to nejde. Optiku jsem našla, naštěstí s moc hodnou paní. Když jsem vcházela dovnitř, uvědomila jsem si, že nemám vůbec žádné peníze v hotovosti, ale jen platební kartu. Hned jsem to na paní vyklopila, aby se pak nedivila, že nemám čím zaplatit. Paní se jen zasmála, brýle mi během chvilky opravila a ještě vyčistila. Že prý je to v pořádku a ať si užijeme dovolenou. Hned je ten život veselejší, když se setká s příjemnými lidmi.

Pak už odjíždíme do Kojetína. Původně jsem tady chtěla projít část naučné vlastivědné stezky Františka Palackého, která je pojmenována po našem historikovi a spisovateli Františku Palackém. Ten se narodil v blízkých Hodslavicích. Celá měří 12 km, ale právě přes Hodslavice nevede. Věděli jsme, že celou stezku nezvládneme. Je však na ní mimo jiné několik zajímavých geologických úkazů. Hlavně ty jsme chtěli vidět. Z Kojetína na 1,5 km dlouhé trase jsou tři zajímavé přírodní památky. Takže dohromady 3 km, to zvládneme snadno. Jenže tady narážíme na problém. Právě tento úsek vede po poměrně frekventované silnici. Motat se tam mezi auty po úzké silnici, to se nám nechce. To skutečně není žádný zážitek. Objedeme to autem.

Na jižním okraji Kojetína je přírodní památka Pikritové mandlovce. Tady je 10. zastavení zmiňované naučné stezky. Dnes silnice vede přes lom, kde těžba byla ukončena ve 20. letech 20. století. Během těžby byly odkryty vulkanické výlevy pikritové lávy. Ve kdysi žhavé lávě vznikaly bubliny, které vyplnil sopečný písek a prach – proto to jsou mandlovce. Jsou to zajímavé oblé, ale jinak hladké povrchy.

O kus dál hned vedle silnice je bývalý pikritový lom. Tady se těžily vyvřelé horniny olivnický těšínit a pikrit. Ve stěnách lomu jsou stále viditelné horizontálně uložené žíly olivinského těšinitu. Dno lomu je zatopeno vodou.

O dalších možná 0,5 km dál je přírodní památka Polštářové lávy. I tady se jedná o výchoz vulkanické horniny. Kameny mají bochníkovitý, polštářovitý tvar. Celý výchoz zaujímá plochu cca 12 x 5 metrů. Když byla na skalce postavena kaple Panny Marie a k ní budováno dvouramenné schodiště, došlo k narušení těchto bochníků.

Když to člověk vidí a čte informace k těmto vulkanickým úkazům, pak si uvědomuje ty rozdíly. Ale kdybychom okolo procházeli bez dalších informací, asi bychom se nad odlišností těchto skalek nepozastavili. Takhle si uvědomujeme, že je to skutečně zajímavé. Zase jsme o něco chytřejší. O těchto jevech jsme nikdy neslyšeli.

Vracíme na parkoviště v blízkosti přírodní památky Pikritové mandlovce – do blízkosti turistického přístřešku. Rozhodli jsme se, že tady přespíme.  Jsme sice v oblasti přírodní památky Pod Požahou, kde jsou chráněné sečené louky, bučiny, dubiny a významná lokalita vstavače bledého.  Jenže my jsme na asfaltu a po zdejších loukách běhat nebudeme. Tak bychom neměli nikomu vadit. Jsou tu hezké výhledy a provoz na silnici k večeru utichá. Dokonce ustal i vítr, takže není ani moc velká zima. Když jdeme spát, je v autě skoro 18 stupňů. Ota se samozřejmě těší na zítra - když to vyjde, uvidí 2 rozhledny.

Sotva Ota usnul, přijela nějaká omladina a několik minut túrovala před námi auto. Nevím, zda nás chtěli vzbudit nebo se majitel auta předváděl před kamarády. Pak se přesunuli do přístřešku, kde se asi půl hodiny hodně nahlas bavili. Jak jsem pak slyšela, nakonec bylo děvčatům chladno a tak se rozhodli pro odjezd. Konečně byl klid.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 34. den: okruh asi 5 km: NS Lašská-Kopřivnice – hrad Šostýn – Raškova vyhlídka–rozhledna Bezručova vyhlídka-Jasníkova studánka; Nový Jičín–památková rezervace; NS Fr.Palackého–PP Pikritové mandlovce, Polštářové lávy na mapě