Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 42. den: Přáslavice–rozhledna Božka; Velká Bystřice–historické centrum a pivovary Tvarg, Ničitel a Z-Stage; rozhledna ZOO Olomouc. Premonstrátský klášter Klášterní Hradisko; NS Černovírské slatiniště-okruh 3,5 km

V noci byla zima, ale klid. K ránu v autě klesla teplota pod 9 stupňů. Pod teplou peřinou se spalo krásně.

Vstáváme v půl deváté, je jasno, sluníčko hřeje. To je paráda. Střelbu z vojenského újezdu Libavá neslyšíme. Ani letadla nelétají. Prostě idylka.

Snídáme a užíváme si skoro posledního sluníčka. Zítra se to má zatáhnout a pršet a další dny má být deštivo a chladno.

Odjíždíme západním směrem - jedeme do Přáslavic, kde u fotbalového hřiště je rozhledna. Najednou zase cestou vidíme kroužit dva vojenské vrtulníky. Zase nízko. Ale vrtulníky nevadí, včera to bylo horší, to byl větší kravál.

Rozhledna má být otevřena denně, ale až od 13 do 19 hodin. Na internetu však píšou, že klíče půjčují i na obecním úřadě a v hospůdce u hřiště. Ota jde na úřad. Já si prohlížím na návsi zajímavou fontánu, studnu i zvoničku. Ta byla postavena r. 1930 církví československou husitskou. Ota se za chvilku vrací spokojeně – s pohlednicí a s klíčem. Popojíždíme na parkoviště k rozhledně a k fotbalovému a dětskému hřišti. Odpoledne je tu otevřené občerstveni. Dnes je tu klid.

21 m vysoká rozhledna Božka je červená nástavba na žlutém domě, kde je zázemí pro sportovce. Oboje bylo postaveno r. 2009. Božka byla maminky zdejšího starosty. Na zastřešený vyhlídkový ochoz vede prý 82 schodů. Nám to vyšlo trochu jinak – uvnitř domu jsme napočítali 47 betonových schodů. Červenou věž obchází schodiště se 41 kovovými pohodlnými venkovními schody. Na konci je nutno vystoupat ještě 6 schodů opět betonových. Tak nevím, kdo udělal chybu. Výhled je kruhový, dnes bohužel zamlžený, ale přesto je řada věcí vidět. Běžně je vidět město Olomouc, oblast Hané, Oderské vrchy, Hostýnské vrchy, Drahanská vrchovina. Orientaci usnadňují panoramatické obrázky, ale také směrová růžice pod střechou rozhledny. Zajímavostí je, že ve vzdálenosti 20 m stávala třípatrová triangulační věž. Její poslední patro ve výšce 12 m byl vyhlídkový ochoz. Věž zanikla během 2. světové války.

Jen o kousek dál je Velká Bystřice, kde je pivovar. Už při příjezdu žasnu, jak hezkou mají radnici a že je tu zámek. Je těsně před polednem, jdeme proto nejdřív do infocentra, které je pravděpodobně v jedné ze zámeckých budov a kde mají od 12 polední pauzu. Stihli jsme to akorát. Dostali jsme průvodce městem, tak si i o těch památkách něco přečteme.

První písemná zpráva o městě je z r. 1275. R. 1381 tady byla tvrz, která byla v 15. století přestavěna na zámek. Protože nebyl celoročně obývaný, založili v něm r. 1579 pivovar. Fungoval až do r. 1944, kdy byl zrušen. Nevyužíval se ani zámek, sloužil všemožným dočasným účelům a chátral. Kupodivu se podařilo ho ochránit před demolicí a dnes je v něm hotel Zámek s restaurací. Ten tvoří prakticky celou severní stranu Zámeckého náměstí.

Dokonce byla opravena i budova bývalého pivovaru. V něm je penzion Zámeček Varna.

Původní kamenné sklepy rekonstruuje pivovar Tvarg, který roku 2020 navázal na zdejší pivovarskou tradici. Kromě piva vyrábí i tvarůžky, po hanácku Tvargle. Mají je s kmínem, s paprikou, mají tvarůžkovou pomazánku i tvarůžkový tatarák. A samozřejmě i klasiku – kulaté tvarůžky. Kupujeme vše a samozřejmě i pivo. Shodli jsme se však na tom, že pivo dobré, ale tvarůžky se loštickým tvarůžkům v žádném případě nevyrovnají.

Až nyní zjišťuji, že vůbec nevíme, kde jsou jaké pivovary. V Bystřici jsou totiž ještě další dva. Nejstarší je u železniční zastávky Velká Bystřice – tam je pivovar Ničitel, který dva kamarádi založili již r. 2015. Zatím je to létající pivovar, ale rádi by si pivo vařili ve vlastních prostorách.

Na zcela opačném konci města u hlavní silnice je řemeslný minipivovar Z-Stage, který sídlí ve zrekonstruovaném objektu areálu Na spínačce. Vaření piva v minipivovar zahájili r. 2014. Je pravda, že s tímto pivem jsme se již setkali, ale netušili jsme, že právě pivovar pochází odtud.

My jsme se zašli podívat na radnici, která nás při příjezdu zaujala. Výrazným architektonickým prvkem je typický prvek hanácké architektury – patrový žudr s podloubím, tj. masivní rizalit, který vystupuje před průčelí domu. Nahoře je ozdoben dřevěnou věžičkou s hodinami. Na radnici je znak města. Z boku radnice je kámen s letopočtem 1816, na dalším kamenu je letopočet 1825 – mohl by to být rok dostavby radnice nebo její přestavby.

 

Jsme kousek od ZOO na Svatém Kopečku, jejíž součástí je železná 32 m vysoká rozhledna trojúhelníkového půdorysu. Byla postavena svépomocí v letech 1972 - 1974. Z vyhlídkové plošiny ve výši 29,3 m, na kterou vede 128 schodů je vidět Olomouc, oblast Hané a Jeseníků, Praděd, Chřiby, Hostýnské vrchy a Bílé Karpaty.

Ota si nechce projít celou ZOO, ale chce jít jen na rozhlednu. Kvůli tomu platit vstupné 100,- Kč nemusím. Když jsme se tady byli před časem s kamarády projít, nechalo se parkovat zdarma při silnici. To už teď není pravda. Jediné možné parkování je na řádném parkovišti. Parkovné 100,- Kč se platí v pokladně ZOO. Ota prohlásil, to že už platit nebude, vždyť bude za chvilku zpátky. Doufáme, že to snad nikdo nepřijde kontrolovat. Také jak. Nikdo se od vstupu na parkoviště nevrací, v autě žádné lístečky nejsou.

Já se zatím jdu podívat, zda náhodou nemá otevřeno kavárna Na kopečku, kde prodávají Svatokopecké pivo. Ani dnes štěstí nemáme. Jdu se podívat k domu Krejčího 4, kde se pivo vaří. Doma není nikdo, je tady telefonní číslo, ale pán je v práci. Tento pivovar byl založen již r. 2012, ale nám se ještě nepodařilo jeho pivo ochutnat.

Vracím se k autu, v ZOO vidím rozhlednu – je vysoká. Někoho nahoře vidím, to bude určitě Ota.

Scházíme se u auta. Parkovné nikdo nekontroloval, takže v pohodě odjíždíme. Opět nejedeme daleko.

Sjíždíme do Olomouce, kde nás už delší dobu láká nádherný areál premonstrátského kláštera Hradisko na severním okraji města. Jenže my vždy do města jezdíme vlakem a až sem se nám pěšky nikdy jít nechce. Dnes toho tedy využíváme.

Klášter byl na skalnatém návrší nad levým břehem řeky Moravy založen již r. 1078 pro řád benediktinů z Břevnova. Již r. 1150 je vystřídal řád premonstrátů. Když byl Švédy r. 1659 zbořen, byl vystavěn znovu. Má čtvercový půdorys, čtyři křídla se čtyřmi nárožními věžemi. Když byl r. 1790 seminář zrušen, získala areál armáda. Zřídila si zde pevnostní skladiště, pak tu byl zajatecký tábor francouzských vojáků a od r. 1802 je zde vojenská nemocnice – je to nejstarší vojenská nemocnice u nás. Svoji barokní podobu si budova zachovala. Díky bohaté vnitřní výzdobě patří k nejhodnotnějším barokním dílům ve střední Evropě.

K areálu dnešní nemocnice patří i bývalá konventní zahrada.

Do areálu nemocnice je vstup povolen. Dostali jsme se i na nádvoří, je to tam skutečně moc hezké. Jen na zahradu jsme vchod neviděli. Celé se nám to tady tak líbilo, že jsme zapomněli si areál obejít, což většinou děláme. Bohužel jsem se tak nedostali k baroknímu kostelu sv. Štěpána Prvomučedníka, který byl k východní straně kláštera přistavěn v letech 1726 - 31. Má nezvyklý půdorys elipsy.

I když je v areálu nemocnice, jsou některé jeho části (knihovna, slavnostní sál, Tereziánský pokoj, kostel sv. Štěpána, barokní schodiště a věž) zpřístupněny s průvodcem v rámci placené prohlídky. Běžně byly vždy každou 1. sobotu v měsíci v době od dubna do září. Jenže od 1. dubna 2022 tam probíhá rozsáhlá rekonstrukce a prohlídky jsou zrušeny. My tam snad budeme muset jít ještě jednou.

Už jsme patřičně hladoví. Odjíždíme ještě kousek na sever - do Černovíru, kde si chceme projít část zdejší naučné stezky. Tam na okraji lesa chystám oběd.

Zdejší Černovírské slatiniště patří k přírodovědecky nejpozoruhodnějším lokalitám střední Moravy. Vzniklo před více než 10 tisíci lety v pánvi s nepropustným podložím, kde se často držela voda, která neměla kam odtékat. Svou roli v zamokřování území určitě sehrála i povodňová činnost nedaleké řeky Moravy a Trusovického potoka. Dnes je tam pět metrů vysoké ložisko slatinné rašeliny, kde je několik vzácných mokřadních druhů rostlin a živočichů.

R. 1889 byla nedaleko uvedena do provozu vodárna jako hlavní zdroj pitné vody pro Olomouc. Tím začala klesat spodní voda, která měla za následek vysoušení slatiniště a jeho pozvolný zánik, a to již v prvních desetiletích 20. století. V pol. 20. století to vypadalo, že význam tohoto území prakticky zanikl. Naštěstí situaci zachránila povodeň r. 1997, kdy povodňová vlna zasáhla i slatiniště a kdy se zjistilo, že tu stále přežily i některé ochranářsky významné druhy rostlin a živočichů. Po tomto zjištění se začaly dělat další kroky k záchraně slatiniště i pro další generace.

Z místa, kde parkujeme, vede okolo jihozápadní části slatiniště 2,4 km dlouhá naučná stezka Černovírské slatiniště s 5 informačními panely. Končí ve Chválkovicích. Tam až nedojdeme, chceme si zde udělat jen kratší okruh.

Nakonec to dopadlo zcela jinak, než jsme si představovali. Ota se zdržel čtením infotabule a za tratí málem vyrazil vlevo místo vpravo po naučné stezce. Chvíli to trvalo, než se mi podařilo ho vrátit zpátky na trasu. Když jsme se konečně sešli, zvonil mu telefon - dozvěděl se, že jeho bratranec Vítek, ale také velký kamarád je s mrtvicí v nemocnici. Dostal se tam včas, tak jen doufáme, že se z toho dostane bez následků. Můžeme mu jen držet palce. Teď už víme, že to dopadlo dobře a je téměř bez následků. Ale prve jsme z toho byli hodně smutní.

Pokračovali jsme po naučné stezce. Kromě infotabulí naučné stezky jsou podle cesty také tabulky s informacemi o zde žijících ptácích, motýlech, ale i rostoucích rostlinách.

Došli jsme k parní vodárně Chválkovice - k historické unikátní parní přečerpávací stanici pitné vody pro Olomouc z r. 1889. V provozu byla až do r. 1960. Pravidelně je otevřená pro veřejnost v rámci březnového Světového dne vody. Čekali jsme zde nějakou informaci o ní, jenže tu nic není. Asi nemá nic společného se slatiništěm.

Za budovou jsme chtěli odbočit vlevo po neznačené cestě a dojít k Černovírské kyselce, která je uprostřed slatiniště. Cesta byla pěkná, široká, ale byl tam zákaz vstupu, abychom nerušili tam žijící zvířata. Já tam chtěla přesto vyrazit, chovat se potichu, ale Ota mi to striktně zakázal. Inu je to pravda. Nemáme tam co dělat. Na mapě jsem zjistila, že když půjdeme kus zpátky, vede ke kyselce další neznačená cesta. Ta naštěstí vyšla. Trochu nás překvapilo, že je všude sucho. Kdyby to bylo jen tímto suchým období, tak by tam byly povalové chodníčky. Ale nic takového nikde nevidíme.

Přicházíme k vývěru Černovírské kyselky. Je to průzkumný vrt z r. 1958. Voda se vyznačuje vysokým obsahem CO2, železa a manganu. Nejvýrazněji se projevuje sirovodík, který dodává vodě charakteristickou příchuť zkažených vajec. Je pitná, jen to má mírně projímavý účinek. Je to tu hezky upravené, až nás překvapilo, že to není na značené cestě. Voda nám chutná, ale raději to s jejím pitím moc nepřeháníme. Tak aspoň nějaký příjemný zážitek máme.

Cesta pokračuje dál – podle mapy i ve skutečnosti. Je to úzká pohodlná lesní pěšinka, která má končit na pěšině podle potoka. Na tu cestu jsme došli, ale je v dost zoufalém stavu. Sotva znatelná úzká pěšinka vedla ve dva metry vysoké travině. Jsou to rostliny hezky kvetoucí, občas je tu vídám, ale ne tak vysoké. V tomto podloží se jim asi dobře daří. Jenže k tomu tam byli kopřivy a ostružiní. Před chvílí sprchlo, tak je to ještě i pěkně mokré. Moc příjemné to vše dohromady skutečně nebylo. Nevzdali jsme to, pokračujeme, naštěstí to netrvalo moc dlouho. Došli jsme na cestu, která vedla vlevo k úpravně vody a rovně k trati a pak vlevo k autu.

Tím jsme vyčerpali dnešní program. Procházka nám pomohla, na Vítka myslíme, ale víme, že truchlením mu moc nepomůžeme.

Teď už jedeme hledat místo, kde přespíme. Jako typ mám zapsané parkoviště u koupaliště Poděbrady, kde by se mohlo i vykoupat. Vyšlo oboje. Parkoviště je veliké, šikovné a rovné místečko tu nebyl problém najít. Dokonce i voda je čistá a není kupodivu ani moc studená. Možná se to jen zdá, protože není horko – teplota se pohybuje okolo 20 stupňů. Koupačka je úžasná. Jen místo s příjemným vstupem ze strany parkoviště musíme hledat. Zrovna tady je vstup více méně bahnitý. Lidí se tady i teď ještě koupe docela dost.

Na protějším břehu je restaurace Terasa, ale dnes je tam zavřeno. Mají asi otevřeno v závislosti na počasí.

Po průzkumu okolí jdeme večeřet. Ještě chvíli sedíme venku, ale pak se už do nás dala zima. Stěhujeme se do kabiny, popíjíme pivo. Je to hrozné, v osm hodin je už úplná tma. Celé odpoledne je zataženo, ale zatím stále neprší. Uvidíme, co bude v noci a hlavně jak bude zítra. Chtěli bychom tady v CHKO Litevelské Pomoraví vyrazit na výlet.

Když jdeme spát, vybralo se to, je skoro jasno, ale stále je teplo. V autě máme 19 stupňů. Zase odkládám peřinu, i když ráno asi bude chladno. Má se to však zase zatáhnout. Tak to ochlazení snad tak hrozné nebude. To počasí se dnes strašně rychle mění.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 42. den: Přáslavice–rozhledna Božka; Velká Bystřice–historické centrum a pivovary Tvarg, Ničitel a Z-Stage; rozhledna ZOO Olomouc. Premonstrátský klášter Klášterní Hradisko; NS Černovírské slatiniště-okruh 3,5 km na mapě