Pátrání po soše sv. Stanislava u Osik
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
O soše sv. Stanislava u Osik jsme se dozvěděli docela náhodou. Při jednom z našich výletů jsme seděli v maličké lomnické cukrárně u kafíčka a ze zvědavosti jsme sáhli po jedné z knih ležících tam na poličce. Jednalo se o monografii Lomnici a okolí a někde ke konci byla mezi dalšími sochařskými památkami oblasti vyobrazena, s lokací poněkud neurčitou, také tato dosud nám neznámá skulptura, jež okamžitě vzbudila naši zvědavost. Tak jsme zapátrali v mapách a zanedlouho jsme (na druhý pokus) sochu také skutečně objevili. Vydali jsme se k ní právě z Lomnice u Tišnova, a to po modré turistické značce ve směru na Kozárov. Značka pak na rozcestí U Obrázku odbočuje ze silničky vzhůru do lesa, my však pokračovali silnicí dále až do osady Dolní Žleby. U autobusové zastávky Strhaře, Žleby, pila jsme zpozorněli a začali pátrat. Po pravé straně (ve směru na Osiky) ze silnice odbočuje dvojice cest po obou stranách potoka, tekoucího úžlabinou kousek pod silnicí do osady Strhaře. Zkusili jsme jít kousek levou cestou, ale brzy jsme se pustili raději svahem přímo vzhůru na skalní ostroh, bohužel zrovna poněkud „pocuchaný“ okolní těžbou dřeva. Po pár minutách napětí jsme skutečně nahoře na skále sochu uviděli a za další chvíli k ní také zdárně vyšplhali. Je to sice výkon docela krkolomný, ale s trochou opatrnosti se rozhodně vyplatí. Monumentální kamenná skulptura z 18. století byla v 50. letech 19. stol. částečně přetesána předním moravským sochařem Josefem Břenkem, který v té době působil ve službách lomnických Serényiů. „Obnovu“ inicioval lomnický farář a děkan Amand Kudrna (1817-1858). Socha tu měla být podle tradice umístěna v souvislosti s legendou o vzniku filiálního kostela sv. Stanislava. Jeho historie údajně sahá až k roku 1407 a nachází se v předpolí někdejšího hradu, dochovaného dnes jen v ruinách. Kostel měl být podle legendy zbudován původně na skále nad údolím potoka Besénku. Po opakovaném nadpřirozeném přenesení stavebního materiálu orly na současné místo u hradu nedaleko Osik se stavebníci podvolili a kostel nechali postavit zde. Na původně vybraném místě pak dali vztyčit sochu patrona kostela. Po prohlídce sochy, odkud je mimochodem mezi zbývajícími stromy i zajímvaý rozhled, jsme zase opatrně sešplhali dolů na silničku, kde nás čekala méně odvážná část naší skupinky, a pokračovali jsme dále do Osik. Resp. nejprve ke zmíněnému kostelíku se hřbitovem, k němuž ze sinice odbočuje po levé straně cesta. Z Osik jsme šli dále silničkou vzhůru k lesu, přes rozcestí žluté značky Sýkořský les až do vesničky Křeptov, kde už jsme se jiné žluté značky chytili a dali se po ní do nedalekých Křížovic. Odtud už nás modrá značka dovedla do Nedvědice jako cíle naší cesty.